Na každou bytost a její vývoj v korelaci se světem má vliv nespočet událostí, které postupně hnětou jakýsi konglomerát generující to, čemu se říká osud. To pochopitelně platilo i pro Jaroslava Foglara, skautskou přezdívkou Jestřába. Jako čtyřletý ztratil otce a měl zásadní oční handicap, takže lze jeho vnímání přirovnat k ladovskému. Mezi skauty se navíc nedostal již jako dítě a následkem toho se pak snažil dohonit, co „zmeškal“. Asi to vedlo k jeho rozhodnutí vnitřně „nezestárnout“.