95,660 článků

Hnízdo čápů bílých je důkladná stavba, která vydrží desítky let a čápi ji každoročně vrství. V některých případech může hmotnost hnízda dosáhnout až tunu, a proto je třeba ho odborně snižovat. Na přelomu podzimu a zimy letošního roku členové Slezské ornitologické společnosti, pobočky České společnosti ornitologické, snížili v rámci projektu Krajina... ...

Stále častěji slýcháme, jak málo je vody, že je období sucha a je potřeba šetřit vodou pitnou. Možná Vás už napadlo, že dešťovou vodu byste nemuseli využívat jen k zálivce zahrady, nebo odvádět do kanalizace? Pokud plánujete rekonstrukci nebo výstavbu rodinného domu, můžete právě při této příležitosti vhodnou metodou řešit i hospodaření se srážkovou vodou. Domácnost […]

Na kosmodromu v Kourou jsou v plném proudu přípravy na další start rakety Sojuz. Při něm bude vyneseno 17. prosince dopoledne našeho času hned několik družic, ale bezesporu nejsledovanější je CHEOPS - teleskop Evropské kosmické agentury, který má za úkol studovat exoplanety. Nebude je hledat jako třeba Kepler nebo TESS, místo toho se zaměří na již objevené světy a pokusí se změřit jejich průměry. S touto znalostí budou vědci o krok blíže k určení hustoty těchto vzdálených světů, takže je budou moci přesněji charakterizovat a třídit. V dnešním článku se ale nebudeme věnovat jen samotnému teleskopu, ale ukážeme si také vývoz rakety.

Americká investiční banka Needham se stala čtvrtým subjektem za poslední dva měsíce, který snížil rating streamovací službě Netflix. Důvodem obav investorů a analytiků je zvyšující se konkurence na poli streamovacích služeb. Především v podobě Apple TV, Disney+ a HBO Go. Podle odborníků Needhamu by ...

Tradiční blok labouristických okrsků na severu Anglie se fragmentoval – aspoň prozatím. Předčasné volby ve Velké Británii drtivě vyhrála konzervativní strana. Hlavní opoziční síla, labouristé, si odnesla těžkou porážku – nejmenší počet křesel od roku 1935.

Přitom v absolutních číslech ty posuny zase tak velké nebyly. Pro torye hlasovalo jen asi 300 tisíc lidí navíc proti roku 2017. Corbyn získal celkově 10 milionů voličů, tedy zhruba stejně jako Miliband roku 2015. Při přepočtu na poslanecká křesla podle britského systému ovšem hraje roli to, kde ty hlasy získáte, a nejen jejich celkový počet.

A labouristé ztratili hlasy ve svých klíčových volebních okrscích na průmyslovém severu Anglie. V místech, kde jejich kandidáti „dědili“ křesla po celé generace, tak spolehlivě doleva, že se jim říká red wall, rudá zeď. Tedy do včerejška se jim tak říkalo.

Jeremy Corbyn už také ohlásil svůj záměr vzdát se vedení strany, i když tak neučiní s okamžitou platností, ale až po období „rozjímání“ (reflection).

Pojďme se tedy podívat na to, co se stalo.

Než se začnou konzervativní čtenáři poplácávat po ramenou, jak to ti pitomí levičáci zvorali, je tu jeden varovný graf. Toto je sice velké vítězství, ale trvalý posun to být nemusí, pokud nálady v jednotlivých věkových kategoriích vypadají takto:

Je zajímavé, že zatímco třídně (to jsou ty kategorie AB-DE) byly tyhle volby poměrně vyrovnané, věkově Corbynovci mezi mladými naprosto triumfovali a hlavní záchranou konzervativců byla kategorie nad 45 let a rovněž daleko větší disciplína starších voličů v tom, skutečně k té urně dojít.

Zvlášť ta kategorie 35–44 je varovná, to už by měli být lidé s nějakým majetkem a vybudovanou společenskou pozicí, takže pokud hlasovali ze 45 procent pro stranu, která přišla s nejlevicovějším programem za poslední desítky let, naznačuje to, že se asi necítí ekonomicky zrovna komfortně.

Nicméně tyhle volby byly hlavně o brexitu a konzervativci se podle toho zařídili, kdežto labouristé ne. Základním sloganem Johnsonovy kampaně bylo „Get Brexit Done“, opakované donekonečna ze všech médií.

Konkurenční labouristické heslo „It’s Time For Real Change“ nebylo ani zdaleka tak konkrétní a působilo dojmem, že největšímu politickému tématu posledních let se strana poněkud vyhýbá.

On to nebyl jenom dojem; labouristé skutečně v předvolební kampani hodně mluvili o postátnění infrastruktury, dopravy apod., ale brexitu věnovali jen málo pozornosti. Ani oficiální pozice jejich programu, totiž, že v případě svého vítězství vyjednají novou odchodovou dohodu s EU a pak ji předloží ke schválení v druhém referendu (včetně možnosti „Zůstat v unii“), nepůsobila moc realisticky. Pro začátek nebyl ani náznak, že by EU coby druhý jednací partner k něčemu takovému vůbec svolila.

Labour Party se v této situaci ovšem neocitla zcela dobrovolně. Těžištěm jejího elektorátu byly až dosud dvě značně nekompatibilní skupiny lidí: dělnická vrstva z průmyslového severu země, kde zvítězilo Leave a kde jsou lidi vcelku patriotičtí; a „ukecané vrstvy“ (chattering classes) hlavně z Londýna, pro které je EU splněný sen a jakýkoliv nacionalismus noční můrou z minulosti, která se vrací zadusit jejich prosperitu. Zkuste napsat jednotný program pro Tomáše Halíka a havíře Slivku z Orlové. Taky se vám to nepodaří.

Labouristům se letos skutečně jejich široké rozkročení vymstilo. V Londýně si vedli dobře a získali tam navíc okrsek Putney. Zato ve své bývalé mocenské základně na severu zažili volební masakr; rudá zeď se zhroutila. Do rukou konzervativců padly i okrsky, které posledních šedesát sedmdesát let patřily labouristům. Rekord představovalo Burnley, které přišlo o labouristického poslance po 109 letech hegemonie.

„Pokud se něco podstatného nezmění, tak vlastně nevím, za čím labouristická strana stojí. Nereprezentujeme lidi, kvůli kterým jsme vznikli,“ řekla Ruth Smeeth, jedna z poslankyň, které přišly o křeslo.

Přepočteno na poslance byl labouristický výsledek nejhorší od roku 1935 a v pravicových médiích se často připomíná rok 1983, kdy labouristé nasadili proti Thatcherové velmi levicový manifest a drtivě prohráli; začalo se mu říkat nejdelší dopis na rozloučenou v historii.

Tohle srovnání má ale jeden nedostatek. Nový předseda konzervativců Boris Johnson by nevyhrál mezi dělníky na severu jenom skrze brexit. Johnson se v praktické politice značně odlišuje od svých předchůdců, zejména větší ochotou utrácet. Například je ochoten opět posílit policejní sbor, který byl v letech 2010–2018 právě jeho konzervativními předchůdci tvrdě proškrtán, nebo více investovat do infrastruktury mimo Londýn.

V zemi, jejíž hlavní město poněkud přerostlo rozumné rozměry a působí tak trochu dojmem státu ve státě, zatímco periferie stagnují, může mít takový slib efekt i mezi voliči z levé části spektra.

Dobrá, tolik Anglie; Anglie chce „ven“ a těmito volbami to dala jednoznačně najevo.

Ve Skotsku naopak výrazně posílila Skotská národní strana, která dobyla valnou většinu skotských poslaneckých křesel.

O křeslo ve Skotsku přišla ve prospěch SNP i Jo Swinson, předsedkyně liberálních demokratů. (Tato paní se nedávno proslavila nesmírně širokou definicí ženství v televizi. Zdá se ale, že gender tyhle volby moc neovlivnil, viz výše graf podle voličských skupin. Muži a ženy hlasovali dost podobně.)

SNP požaduje nové referendum o skotské nezávislosti, ovšem je na Westminsteru, zda jej umožní; další existence Spojeného království totiž nepatří mezi devolvovaná práva. Samozřejmě je možné, že Skotové zkusí totéž, co Katalánci, vyhlásit si referendum sami. Nicméně situace se od té španělské značně liší; v nekatalánské části Španělska patří jednota země k extrémně kontroverzním tématům, kdežto v Anglii je populace v tomhle směru vcelku lhostejná. Samozřejmě i Angličané mají svoje názory „Ano“ či „Ne“, ale že by kvůli tomu vznikaly nové strany a ve starých se děly palácové převraty, to se říci nedá.

Proto považuji za možné, že jim na to Johnson kývne. Pokud se pak Skotové rozhodnou pro nezávislost, posune se celé politické spektrum zbytku Británie doprava; pokud opět zůstanou, třetí referendum na totéž téma už nebudou moci s vážnou tváří požadovat.

Poslední místo, které stojí za komentář, je Severní Irsko. V dříve loajalistické provincii probíhá pozvolný demografický posun ke katolíkům, kteří mají více dětí. Letos poprvé získala v Severním Irsku Sinn Féin, strana prosazující sjednocení s Irskou republikou, více křesel než loajalisté.

Na fungování parlamentu v Londýně to nebude mít velký vliv, protože poslanci za Sinn Féin se jeho práce zásadně neúčastní. (Poslanec Dolní sněmovny musí totiž přísahat věrnost královně, což by žádný irský nacionalista neudělal.) Důsledkem je změněná vládní většina: zatímco teoreticky potřebuje vláda v 650členném parlamentu 326 křesel, prakticky je to tak o pět méně. Mají-li po těchto volbách konzervativci 365 křesel, v praxi to znamená velmi solidní pracovní většinu 45 hlasů.

Na budoucí setrvání Severního Irska ve Spojeném království to ovšem vliv časem mít bude. Demografie je dost podstatnou součástí politického vývoje. Samozřejmě se nabízí ještě třetí řešení, rozdělit Severní Irsko znovu na republikánskou část, která by se připojila k Irsku, a loajalistickou, kde by katolíci byli ve zřetelné menšině. Ale překreslování hranic podle etnicko-náboženského principu se taky může pěkně zvrhnout

Mno nic. To je jiné téma, spíš v horizontu 10–15 let.

Pro dnešek je podstatné toto: Boris Johnson chtěl mít v parlamentu jasnou většinu. Má ji. Dokázal se zbavit těch nejvzpurnějších poslanců, vlastní poslanecký klub mu tedy nebude dělat zásadní potíže.

Z hlediska realizace brexitu je to asi nejvýhodnější možná pozice: teď, nebo nikdy.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Na technologické konferenci IEDM se objevily hlavní hráči z oblasti vývoje a výroby čipů. Vedle Intelu a dalších „starých známých“ se tu zviditelnila i firma, která je ještě pořád poměrně v pozadí – ASML. Právě ta totiž vyvíjí a vyrábí samotné stroje pro EUV výrobu čipů, které pak nakupuje třeba ...

Nakoupit dárky, vygruntovat, stromeček, kapr, salát, honem honem se vyšňořit, navštívit příbuzné na druhé straně republiky a 26. prosince večer padnout vysílením. Moje babička ten večer po třech neklidných a uspěchaných dnech zahlásila: „No, moje milé Vánoce, a je po vás.“

Vlastně tak vystihla to, jak vánoční svátky už desítky let probíhaly. Spěch, chvat, neklid, a pak honem romantika na povel, dárky a přežrání. Leckdo dneska hlásá, že ty svátky máme prožívat v mnohem větším klidu, ale i ten je tak v důsledku jaksi na povel. Buď v klidu, jinak nebudeš mít pěkné Vánoce. Až si jeden nakonec nutně říká, co na těch svátcích lidi mají a po celá staletí měli?

Když ale musíte hodně věcí stihnout v krátkém čase před Vánocemi, kde pak vzít ten klid a pohodu? A jak dlouho vlastně trvají Vánoce? Tak trochu začínají první adventní nedělí, což je začátek církevního roku. Ale to ještě nejsou Vánoce jako takové, ale příprava na ně. Pro křesťanskou tradici je to čas očekávání a rozjímání nad příchodem spasitele. Samozřejmě k adventu patří půst. Ten končí večer 24. prosince, což je poslední den adventu, nikoli první den Vánoc. Proto také na štědrovečerní stůl patří postní jídla jako ryba.

Štědrým dnem to začíná
Vánoce začínají 25. prosince narozením Páně. Je to takový český paradox, v den, kdy Vánoce začínají, mají u nás dnes mnozí a mnozí dojem, že právě skončily, že je po všem a že je to vlastně trochu škoda. Jenže Ježíšek se v noci z 24. na 25. prosince teprve narodí. Všechno začíná. Proto také v jesličkách do té noci nemá být jezule, ale prázdné jesle. Takže když dnes na náměstích vidíme od začátku adventu betlém v plné sestavě, je to vlastně nesmysl. Podobný jako zpívání koled před onou nocí. Koledy oslavují narození Ježíška, těžko ho tedy vítat dny a týdny před tím, než se to stalo. Pak není divu, že to vlastně vypadá, že Vánoce trvají jenom dva dny, první a druhý svátek a basta. Další omyl.

Teprve 26. prosince začíná vánoční oktáv – ten den se připomíná svátek prvomučedníka Štěpána, následuje 27. prosince svátek apoštola a evangelisty Jana a 28. prosince svátek svatých mláďátek, který připomíná betlémská mláďátka zavražděná králem Herodem po Kristově narození. A příběh Ježíšova narození pokračuje. Vánoční sváteční okruh se uzavírá až 6. ledna, jednak slavením Tří králů, kteří přišli do Betléma (opravdu na Ježíška nečekali za rohem a cesta k němu jim chvilku trvala) a 6. leden je zároveň dnem křtu Páně. Mimochodem, ono C+M+B, které se píše na dveře příbytků na Tři krále nejsou Kašpar, Melichar a Baltazar, ale znamená to "Christus mansionem benedicat" ("Kriste, žehnej tomuto obydlí"). A ty křížky mezi písmenky nejsou plus, ale právě kříže. Ježíšek je tedy 6. ledna pokřtěn, ale vánoční příběh stále není u konce.

Čtyřicet dní času

Vánoce se definitivně uzavírají až uvedením Páně do chrámu, což je svátek, který připadá na 2. února, a proto až do tohoto dne mohou být v kostelích vystaveny jesličky. Podle starozákonních přepisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce 40 dní a po porodu děvčete 80 dní nečistá a musela pak přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Prvorozený syn musel být také přiveden do chrámu a musela se za něj vyplatit oběť. A tak i Marie a Josef čtyřicet dní po narození Ježíše přinesli svého prvorozeného do chrámu a Maria přitom vykonala jednak oběť svého "očištění" a jednak vyplatila prvorozeného. Při slavnosti tohoto svátku se světí svíce, z čehož vznikl lidový název tohoto svátku Hromnice.

Vánoce tedy podle křesťanské tradice trvají od 25. prosince do 2. února. A dává to smysl nejen z hlediska Ježíšova příběhu, jak jsme ho právě popsali, ale také z pohledu běžných věřících v minulých staletích. Hnát se honem honem za nějakým slavením na dva dny, všechno nachystat, zblajznout a zase sklidit, to by bylo zbytečné plýtvání, které si nemohli dovolit. Navíc zima je nutila trávit čas spíš doma, práce na poli nebyla. Čtyři týdny se pozvolna chystat a rozjímat a čtyřicet dní pak slavit a připomínat si, to už je ale jiná.

Vánoce po měšťansku

Jistě, dnes na to všechno není kdy. Navíc od dob Charlese Dickens a jeho Vánoční povídky tu máme tradici měšťanských Vánoc s jejími dárky a stromečky a vánočkami, svátky rodiny, klidu a pohody. Svátky v našem prostředí asi nejvíc biedermeirové. Ale ani těm dnes nedáváme tolik prostoru sami v sobě, jako to dělali Dickensovi vrstevníci. Vlastně i tady se na nás podepsaly snahy nacistů a komunistů ve dvacátém století tyto velké křesťanské svátky omezit a vygumovat. Jedni se je snažili nahradit starogermánským slunovratem, druzí umělým Dědou Mrázem, kterého ve 30. letech minulého století zavedl rovnou Stalin.

Nepovedlo se docela, ale rozrušené vazby a tradice se už nikdy plně neobnovily. A nijak masově také neobnoví, ale možná by něco z těch dlouhých, čtyřicet dní trvajících Vánoc zbýt mohlo. Větší prostor pro slavení, setkávání, zastavení. Až přijde ráno 25. prosince, vzpomeňme si, že to všechno není za námi, naopak ten příběh začíná, ať už na něj věříte, nebo ne. Bez něj by ale Vánoce tak nějak nebyly.

 

Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

 

V poslední době se hodně mluví o douglasce tisolisté. Avšak jejímu vztahu k vodě nebyla zatím věnována v České republice větší pozornost...Vzhledem k diskusím o možnosti zvýšení zastoupení douglasky jako náhrady chřadnoucího smrku ztepilého mají ale informace o vodním režimu douglasky a porostních směsí s douglaskou mimořádný význam zejména kvůli klimatickým... ...

Evropská komise představila návrh Evropské zelené dohody, která má za cíl vytvořit z Evropy první bezuhlíkový kontinent na světě. Součástí přechodu na ekonomiku bez fosilních paliv je také vytvoření miliardového fondu, který pomůže státům včetně České republiky zbavit se závislosti na uhlí. Jde o příležitost, která pomůže rozhýbat inovace v naší... ...

Evropská komise vydala Sdělení European Green Deal, jehož název lze přeložit jako Evropská zelená dohoda. Cílem je dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050, což znamená, že EU bude mít nulové čisté emise skleníkových plynů. Sdělení je také na programu Evropské rady, která se koná 12. a 13. prosince. European Green Deal se má také stát novou růstovou... ...

Ve sbírce zákonů vyšla změna tzv. kalové vyhlášky, která posouvá povinnosti z ní plynoucí na 1. 1. 2023. Ministerstvo životního prostředí tedy posunulo přechodnou dobu, která měla původně končit dne 31. 12. 2019. Obce, resp. provozovatelé ČOV tedy získali 3 roky na přípravu a realizaci opatření potřebných ke splnění požadavků plynoucích z uvedené vyhlášky... ...

Cílem programu a Výzvy je podpora výroby a distribuce energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Podporovány budou zařízení s největší efektivitou a bez negativního vlivu na elektrizační soustavu. Podporované aktivity: a) výstavba větrných elektráren b) instalace elektrických a plynových tepelných čerpadel c) instalace solárních termických... ...

Společnosti K3 SPORT, s.r.o. z Olomouce, která provozuje v Jeseníkách jeden z větších sportovních areálů ,,Lyžařský areál Kouty nad Desnou", byly inspektory z České inspekce životního prostředí v Olomouci uloženy dvě pokuty 276 745 korun a 20 000 korun. Firma porušila vodní zákon, když bez platného povolení odebrala vodu pro výrobu technického sněhu. ,,V rámci... ...

Pokyn pro schvalování, poskytování a kontrolu finančních prostředků z roční úhrady z vydobytých nerostů. Zákon č.44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 33h a násl.) stanoveným poplatníkům ukládá povinnost zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční... ...

Někdy se to prostě sejde - třeba jako v příštím týdnu. Pokud se nic nepokazí, měli bychom se dočkat hned tří mimořádně atraktivních startů - v noci na úterý má startovat Falcon 9 s družicí Kacific-1 (JCSat-18), jen o pár hodin později v úterý dopoledne evropský průzkumník exoplanet, teleskop Cheops a vše uzavře v pátek start Atlasu V s nepilotovanou lodí Starliner. V dnešním článku si posvítíme právě na nejbližší start, při kterém se můžeme těšit již na třetí použití jednoho prvního stupně. Možná přijde i záchrana obou polovin aerodynamického krytu a hlavně se bude vynášet poměrně těžká komunikační družice Kacific-1 (JCSat-18).

Nejnovější vykopávky stovky let starých kamenných monolitů moai z Rapa Nui nám opravovují názor na okolnosti jejich vzniku. Celkem jich na Velikonočním ostrově bylo objeveno téměř tisíc. Exemplář označený „156“se nachází v místech, kde byl vytesán. Jak se nyní ukázalo, nebyl tam opuštěn a zanechán osudu proto, že domorodci už nestihli sochu přesunout někam blíže k pobřeží, jak se to píše v průvodcovských textech i odborných publikacích.


Pátek 13. prosince 2019


Pro Evropana jsou většinou velkou neznámou. Líbivými obrázky, které neumíme číst. A přesto je používá více než 1,6 miliardy lidí. Čínské znaky. Jak se zrodilo písmo tolik odlišné od naší latinky?  

Čínské znaky, kterým se také říká psaná čínština nebo čtvercové znaky, jsou psací soustavou pro zápis čínštiny, jsou známy již několik tisíciletí. Jsou písmem, jež v dnešním světě používá největší počet lidí. 

Význam, skupiny, podoba a zvuk

V pravěku, v době před několika desítkami tisíc let, se naši vzdálení předkové naučili řečí vyjadřovat význam. Některé věci se však řečí a gestikulací vyjadřovaly nesnadno. Proto někteří lidé vymysleli způsob, jak „hovořit“ pomocí obrázků. Například „slunce“ nakreslením kroužku – tak vzniklo nejranější písmo vyjadřující „podobu a tvar“, (siang-sing). V písmu nalezeném archeology na kostech a želvích krunýřích vypadal znak 自 „sám/já“ jako lidský nos. To bylo proto, že když chtěl někdo vyjádřit význam slova „já/sám“, ukazoval prstem své ruky na vlastní nos. Stejně tak například „日 Slunce, 月 Měsíc, 山 hora, 川 řeka“, atd. jsou všechno znaky kategorie „podoba a tvar“, které popisují podobu věcí. 

Jak šel čas, bylo třeba písmem zaznamenat čím dál tím více věcí, proto některé znaky zobrazující „podobu a tvar“ byly zjednodušeny a jiné se začaly kombinovat do dvojic nebo skupin. Tak vznikaly nové znaky. Lidé ve starověku brzy zjistili, že psí nos je velice citlivý a je schopen rozeznávat nejrůznější pachy, proto zkombinovali znak 自 „sám“ (=„nos“) a znak 犬 „pes“ a byl z toho nový znak 臭 s významem „zápach“. Nebo 人 „člověk“ a 木 „strom“ dohromady tvoří znak 休 „odpočívat“, to je vlastně člověk, který se opírá o strom a odpočívá. Pak se třeba ze dvou „stromů“ 木 tvoří znak 林 „les“, ze dvou „ohňů“ 火 znak 炎 „zánět“ – tímto způsobem vzniklo mnoho znaků představujících další novou kategorii čínských znaků, a to znaky „skládající význam“ (chuej-i). 

Jakožto doplnění znaků kategorie „podoba a tvar“, nebyly znaky „skládající význam“ schopny postihnout zvukovou podobu neboli výslovnost, později tedy vznikla kategorie znaků „podoba-zvuk“. To byly nové znaky, které se skládaly z významové složky, která zařazovala význam do určité kategorie (determinativ, „radikál“) a výslovnostní složky, jež kategorizovala výslovnost (tzv. fonetikum), například znaky 洞 (tung) „díra“, 桐 (tchung) „pavlovnie“, 铜 (tchung) „měď“ a 筒 (tchung) „roura“, zde determinativy „ 氵voda, 木strom/dřevo, 金 kov, 竹 bambus“ vyjadřují kategorie významu a fonetikum 同 (tchung) představuje výslovnost „tung/tchung“. Znaky kategorie „podoba-zvuk“ jsou nejproduktivnějším způsobem tvoření znaků, čínské písmo se tak proto vyvinulo z písma ideografického (obrázkového) k písmu vyjadřujícímu zároveň význam a výslovnost. 

Nejstarší písmo světa

Kdy čínské znaky začaly vznikat, je doposud stále těžké určit. Nejstarší texty, které dnes můžeme najít, jsou tzv. ťia-ku-weny (texty na želvích krunýřích a kostech) z období dynastie Šang (vládla do roku 1035 před Kristem) nazvané podle toho, že byly vyryty právě na krunýře a kosti divokých zvířat. Byly objeveny na šangských ruinách v An-jangu v provincii Che-nan a obsahují věštby a pokrývají období 270 let končící vládou šangského krále Čoua před 3400 lety. Jsou již schopny komplexně zaznamenávat jazyk, z toho lze usuzovat, že období vzniku písma by mělo spadat daleko před dynastii Šang. V listopadu 2017 byly nápisy na želvích krunýřích a kostech zaneseny na Seznam světového písemnictví. 

V posledních několika desetiletích zveřejnily postupně čínské archeologické kruhy celou řadu materiálů o nálezech týkajících se původu čínského písma, které jsou ještě ranější. V roce 1987 byly v lokalitě Tung-cche Pchej-li-kang ve vesnici Ťia-chu v kraji Wu-jang v provincii Che-nan objeveny znaky z předšangského období vyryté na želvím krunýři z doby před 8000 lety, tyto znaky byly vyryty různými psacími nástroji, pravděpodobně rytec usiloval o to, aby se zachovaly.

V současnosti jsou jako nejstarší texty všeobecně uznávány klínopisné texty z oblasti starověkého Středního východu z doby před 5000 až 6000 lety, pokud by ale bylo možné potvrdit, že v případě předšangských rytin z vesnice Ťia-chu jde o znaky písma, pak by to byly nejranější písemné památky, které dosud lidstvo zná. 

Písmo malé pečeti

Nápisy na bronzech (ťin-wen) – tak jsou označovány texty odlité nebo vyryté na bronzových nádobách z období Šang (11.–7. stol. př. n. l.) , Čchin (3. stol. př. n. l.) a Chan (3. stol. př. n. l. – 3. stol. n. l.). Patří do textů stejné skupiny jako nápisy na želvích krunýřích a kostech. Nápisy na bronzech ale mají tlustší a širší tahy, tečky bývají zakulacené, vyznačují se přirozeností, jsou pravidelnější a jejich struktura je více uspořádaná. 

Již v období Válčících států (4.–3. stol. př. n. l.) byla rozšířená teorie o vytvoření čínských znaků Cchang Ťieem (Cchang Ťie měl být podle legend písařem Žlutého císaře). V pozdním období Válčících států se v díle Letopisy Lü (Lü š‘ čchun-čchiou) objevuje zmínka o tom, že „Cchang Ťie vytvořil písmo“. Systém čínského písma lidé dlouhodobě studovali a vylepšovali, až se postupně zdokonalil, zcela jistě nevznikl silami jediného člověka. Nicméně, bylo dost dobře možné, že v této počáteční fázi vývoje čínského písma nějaká osobnost, jako byl Cchang Ťie, vykonala určitou kodifikační práci ohledně podoby znaků. 

Umění kaligrafie

Poté, co Čchinové pokořili šest ostatních válčících států, nařídil První císař (Čchin š‘-chuang-ti) svému prvnímu ministru Li S‘ sjednotit písmo po celé říši. Po čchingském sjednocení Číny se stalo běžně používaným písmem tzv. „písmo malé pečeti“ (siao-čuan), které vzniklo na základě písma používaného v původním státě Čchin, přičemž se opíralo i o písma států ostatních lenních knížat. Toto písmo se stalo prvním vzorovým písmem v dějinách čínské kaligrafie. Pečetní písmo mělo zakulacené tahy, a ačkoli si do jisté míry uchovávalo styl písma obrázkového, přeci jen v něm byla výrazně posílena role determinativních značek. Malým pečetním písmem se nepsalo snadno, proto následně získal mezi lidmi popularitu poměrně jednoduchý kaligrafický styl li-šu (úřednické písmo), jehož znaky byly plošší a svojí strukturou jsou lomené, ohraničené a ukotvené do rohů. Tahy tohoto písma jsou silnější i slabší, vytvářejí vlnky a zdvihy. Úřednické písmo bylo důležitým bodem během evoluce čínských znaků, představovalo dělicí linii mezi starým a dnešním písmem. Přineslo změnu způsobu psaní znaků i změnu estetických trendů a vybudovalo základy pro zrod kaligrafického umění tzv. vzorového písma (kchaj-šu). 

V pozdním období dynastie Chan se z úřednického písma (li-šu) vyvinulo písmo vzorové (kchaj-šu), z vlnek a zdvihů úřednického písma vznikly háky a zaoblené šikmé tahy pevně stanovené podoby, tvar znaků vzorového písma ještě více odpovídal čtverci, tahy byly střídmější a přímější a toto písmo se ještě snadněji zapisovalo. Souběžně se vzorovým písmem ještě vznikly styly „trávového písma“ (cchao-šu) a „zběžného/kurzívního písma“ (sing-šu). „Trávové písmo“ se vyznačuje spojitými tahy, jednoduchou strukturou, spojitým duchem a nevázanou formou. Zběžné písmo je zase druh, který vznikl, aby zmírnil potíže vzniklé přílišnou pomalostí, kterou vyžadovalo psaní vzorovým písmem a obtížnou čitelností písma trávového. 

Výše popsaným stylům psaní znaků, které vznikly v několikatisícileté evoluci čínského písma, se souhrnně říká „sedm kaligrafických stylů čínských znaků“. Vyznačují se krásnou formou, která v sobě nese výraznou vyváženost a symetrii.

Čínskému písmu historicky předcházely systémy staroegyptského obrázkového písma, sumerského klínopisu atd. Nicméně žádná z těchto psacích soustav se již nepoužívá, jen čínské znaky. Od období Válčících států až po dobu Wej a Ťin (5. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.) se čínskými znaky psalo zejména na podlouhlé a úzké bambusové úštěpky nebo dřevěné destičky, tomu se říkalo ťien-šu (texty na bambusu), také se používalo hedvábí, těmto nápisům se říkalo po-šu (texty na hedvábí), obojí se souhrnně nazývalo ťien-po wen-c‘ neboli texty na bambusu a hedvábí. 

Dávní kaligrafové při psaní vzorového písma vytvářeli své vlastní osobité styly, kterých bylo mnoho, šlo o osobnosti jako Wang Si-č‘, Ou-jang Sün, Jen Čen-čching, Liou Kung-čchüan, Čao Ťi (císař Chuej-cung dynastie Sung) a další proslulé kaligrafy, jejich styly jsou stále vzorem pro čínské studenty, kteří se cvičí v umění kaligrafie. 

Pro podporu kontinuity a rozvoje čínského kulturního dědictví vybraly čínské státní instituce stovku reprezentativních děl historicky proslulých čínských kaligrafů a vytvořily z nich počítačovou databázi znaků. 

Cesta ke zjednodušení 

Nejslavnějším čínským znakovým slovníkem je „Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků“ (Šuo-wen ťie-c‘), který napsal Sü Šen ve 2. stol. n. l. Toto dílo je prvním čínským slovníkem, který systematicky analyzuje podobu čínských znaků a zkoumá jejich původ a zároveň systematicky pojednává o procesu evoluce čínského písma od jeho zrodu do období Východních Chanů (25–220 n. l.). Celý slovník je rozdělený na části podle 540 radikálů (komponentů) a poprvé zde byl vytvořen systém jejich řazení, který se používá dodnes. Obsahuje 9 353 znaků, kromě toho zahrnuje i 1 163 jejich variant, celkem tedy 10 516 znaků. Slovník „Kchang-si c‘-tien“ z období dynastie Čching (17.–20. stol.) obsahuje 47 035 znaků. Současný znakový slovník „Čung-chua c‘-chaj“ zahrnuje 85 568 znaků, to je zatím slovník s největším počtem znaků. 

Čínské znaky mají dlouhou a slavnou historii, zároveň jsou proslulé svou náročností a složitostí, přičemž mezi obojím existuje určitý vztah příčiny a následku. V průběhu dějin neustále probíhal proces zjednodušování čínského písma. Protože některé čínské znaky byly příliš složité, dokonce měly několik různých způsobů psaní a těžko se poznávaly, psaly i pamatovaly, mnoho učenců se od počátku 20. století snažilo o jejich zjednodušení. Krátce poté, co byla založena Nová Čína, už 10. října 1949, vznikla Společnost pro zjednodušení čínského písma a vytyčila časový rozvrh pro jeho systematickou reformu (včetně zjednodušení znaků, uspořádání jejich variant, standardizace výslovnosti atd.). V prosinci 1953 vyšel slovník „Sin-chua c‘-tien“, pojmenovaný po Nové Číně (sin-chua), který na svá bedra převzal úkol standardizace moderní čínštiny a vymýcení negramotnosti. V lednu 1956 vláda vyhlásila Návrh na zjednodušení čínského písma, ve kterém byl snížen počet tahů některých znaků v duchu zběžného a trávového písma. 

Snahy o romanizaci

Čínské písmo je obtížné. Jeho studium je sice v počátcích velice těžké, ale toto písmo má některé výhody. Jeden čínský znak ve většině případů odpovídá jedné slabice čínské slovní zásoby a vyjadřuje význam jednoho slova nebo jednoho kořene slova (morfému). Pro čínské znaky je tedy charakteristické spojení „znak-slabika-morfém“. 

Čínské znaky vykazují vysokou produktivitu ve tvoření slov, znáte-li zhruba 3 000 znaků, můžete si přečíst běžné knihy, časopisy a noviny a porozumět jim. Slabiky jsou pravidelné a čtyři tóny dávají řeči hudební krásu lomených a rovných melodií. Čchuské písně, chanské básně fu, tchangské básně š‘, sungské písně cch‘ a jüanské písně čchü´, které nám dochovala historie, se díky tomu těší velké popularitě a staly se klasickými díly literatury. 

Dialekty, kterými se hovoří v různých místech Číny, se od sebe liší mnohem více, než se liší mezi sebou třeba románské jazyky v Evropě. Různé dialekty používají čínské znaky jako společnou psací soustavu. Díky tomu měly čínské znaky vždy důležitou funkci při uchovávání jednoty říše, při zachovávání kulturního dědictví i při šíření čínské kultury. 

Než začalo 20. století, bylo čínské písmo úředním písemným jazykem rovněž v Japonsku, na Korejském poloostrově, ve Vietnamu, v království Rjúkjú a dalších státech. Poté, co začala západní civilizace pronikat do východní Asie, všechny země se v kulturním okruhu čínského písma pustily do studia západního myšlení. Protože byly čínské znaky složité na psaní, byly považovány za zásadní překážku pro vzdělání a šíření informací. Proto vznikaly návrhy na „romanizaci čínského písma“ a někde to vedlo k opuštění čínských znaků. Po roce 1980 však Čína od teorií zaostalosti čínského písma a snah o romanizaci upustila.

Písmo spojuje

V současnosti se v čínsky hovořících oblastech používá dvojí čínské písmo. Jde o tradiční čínštinu (nezjednodušené znaky) a zjednodušenou čínštinu (zjednodušené znaky). Nezjednodušené znaky se používají na Tchaj-wanu, v Hongkongu, Macau a v čínských komunitách v severní Americe, zjednodušené znaky se používají v pevninské Číně, v Singapuru a v dalších čínských komunitách v jihovýchodní Asii. 

Obecně řečeno, přestože se obě soustavy čínského písma od sebe liší, tak u často používaných znaků tyto jednotlivé rozdíly nedosahují ani 25 %. Protože zjednodušené a tradiční písmo má společný historický původ, nejsou komunikační překážky příliš velké. Vodorovné, svislé a šikmé tahy má každý Číňan v krvi, staly se důležitou součástí genofondu čínské kultury a důležitým pojítkem národního ducha. 

 

Tu Siang (*1971) je vědecký pracovník Jazykového ústavu Čínské akademie společenských věd, ředitel ediční sekce slovníků.

Kuo Siao-wu (*1960) je vědecký pracovník Jazykové-ho ústavu Čínské akademie společenských věd, odborník na psací soustavy.