21 článků z NEDĚLE 28.7.2019

Evropská družice Aeolus, která nese vůbec první lidar sledující vítr pomocí Dopplerova jevu, funguje na oběžné dráze již téměř rok a poskytuje cenná data. Ale laserový transmiter začal pomalu ztrácet výkon. Odborníci se proto rozhodli přepnout na druhý laser, který je součástí přístroje a Aeolus se díky tomu vrátil do špičkové formy. Jedná se o další důkaz toho, že vývoj kosmické techniky je velkou výzvou a i přes celou řadu zkoušek provedených v různých fázích vývoje si inženýři nikdy nemohou být naprosto jistí, že bude ve vesmíru všechno dlouhodobě fungovat. A obzvlášť to platí u misí, které vyšlapávají cestu novým technologiím, mezi které Aeolus zcela jistě patří. Používá totiž zcela nový přístup k měření pohybu vzdušných mas z oběžné dráhy.

Je neděle a tedy ideální čas na pravidelný souhrn nejzajímavějších událostí kosmonautiky za posledních sedm dní. Kosmotýdeník má i tentokrát mnoho zajímavých témat, která korunuje schválení plnění RTG generátoru pro Mars Rover 2020. Podíváme se také na první neupoutané poskočení Starhopperu, nebo na pěchování písku na Marsu lopatkou landeru InSight! Nepřijdete ani o tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Poslední červencový den ovládne Divadlo Archa jamajská atmosféra – vůbec poprvé v Praze zde po loňském premiérovém koncertě na festivalu Colours of Ostrava vystoupí Ziggy Marley, legenda reggae, osminásobný držitel Grammy a nejstarší syn Boba Marleyho.

 “Reggae je mantra a meditace. Reggae je rytmus a vědomí. Jeho potenciál je nekonečný,” říká Ziggy Marley. “Vždy je před námi cesta dále, vždy existuje naděje v dalším východu slunce, v další sekundě a další minutě,” zní jeho motto. Podobně jako otec¨na sebe vzal úlohu šiřitele poselství lásky, pozitivních vibrací a míru. Namísto chůze po vyšlapaném chodníku se ale vydal vlastní hudební cestou: jeho reggae s chytlavými melodiemi vstřebalo daleko víc rocku, funky, soulu a popu.

Jeho zatím poslední studiové album Rebellion Rises, které vyšlo loni pod Marleyovým labelem Tuff Gong Worldwide a bylo nominováno na Grammy, je apelem k pospolitosti, aktivismu a lásce. “Veškerá rebelie má počátek v lidské mysli, v melodii a v hudbě. Rebelie je vědomí. Jakmile si uvědomíme její potenciál a naše vlastní uvědomění se začne šířit, vyrosteme i my samotní,” komentuje poselství alba Marley.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

David Nesta Marley, nejstarší syn Boba a Rity Marleyových, přezdívku Ziggy nezískal podle Ziggy Stardusta Davida Bowieho. V jamajském slangu se tak totiž říká jointu. Už jako malý se motal okolo otcových The Wailers; po jeho smrti založil se sourozenci úspěšnou skupinu The Melody Makers a v roce 2003 se pustil do sólové kariéry. Ziggy Marley představuje komplexního umělce: v jeho katalogu najdeme album a ilustrovanou knihu pro děti, kuchařku, výrobu biopotravin i komiks Marijuanaman.

S manželkou založil nadaci URGE pomáhající chudým dětem na Jamajce, v Africe a vlastně všude, kde je potřeba. Spolupracuje také s OSN a neziskovou hudebně vzdělávající organizací Little Kids Rock. V hudbě se spoléhá především sám na sebe, rád se ale postavil po bok mnoha velkých hvězd: Angelique Kidjo, Taj Mahala, The Chieftains, Paula Simona, Stinga nebo Dony Summer. Jeho hudba se objevila také v mnoha filmech a dokumentech.

Martin Hronza (49) v sobě sdružuje arteterapeutika se surrealistou. První způsob umění, profesionální, provozuje v patřičném zdravotním zařízení, druhý, nadreálný, je de facto nadstavbou v dimenzi osobních zálib, ale s prvním se druží v těsné propojenosti. Tedy se lze v obrazném vyjádření dovolat oné stále platné výzvy: Ukaž mně své věci a já ti povím, jaký jsi.

V daném řádu profese Hronza své věci ukazuje na klinickém pracovišti, kde z tajemství obrazových jednotlivostí usuzuje na zvláštnosti psychického uspořádání svých pacientů, a onu surrealistickou nadstavbu pravidelně ukazoval jako host na výstavách moravské skupiny Stir up, od loňského jara už jako její člen. Teď, až do konce prvního zářijového týdne, má opožděnou první samostatnou výstavu. Do své zámecké galerie Tympanon ji připravilo Muzeum Vysočiny v Třebíči.

Martin Hronza: Bez názvu, dekalk a akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan DočekalVýstava je úzkým výběrem z prací za dvě dekády. I tak ovšem dobře informuje, jak její autor došel k volnému umění a jak se v něm dosud pohyboval. Zdůrazněno je období nastalé přistoupením k technice obrazivého dekalkového akvarelu. To je metoda výtvarné práce, jejíž princip znal už Leonardo da Vinci v 15. století. Dovoluje výtvarníkův široký pohyb v poli imaginace, což je příčinou její velké obliby u surrealistů.

Nejstarší datování mají na výstavě věcné kresebné náčrty a krajinářské lepty z Hronzových výtvarných začátků. Pravděpodobně se pojí se základní uměleckou školou, s pedagogickým působením výrazné osobnosti akademického malíře Josefa Kremláčka (*1937–†2015. Jeho připomenutí je dojista náležité. Ne výlučně pro prvotní výuku Hronzovu a pro samu skutečnost, že spoluzaložil surrealistickou skupinu Stir up, na jejíchž výstavách se učitel s bývalým žákem později autorsky setkával (Kremláček byl tím, kdo Hronzu do Stir up v minulé dekádě přivedl jako hosta, jeho přijetí za člena na jaře 2018 se však nedožil.) Kremláček vštípil lásku k umění a tvořivosti mnoha mladým lidem. Autorsky činní jsou z nich dosud sice jen někteří, ale lze předpokládat, že pozitivní vybavení k celoživotnímu nacházení krásy jich získalo více.    

Na otázku, kdy byl osloven surrealismem, tímto specifickým postojem k životu a světu, Hronza odpověděl: Můj vztah k surrealismu započal v období střední školy. Dokonalou technikou a především obsahem, tedy, jestli to tak mohu říci, malováním obsahu podvědomí, mne fascinovaly obrazy Salvadora Dalího. To byl jeden z důvodů, proč jsem začal studovat arteterapii. Zajímalo mne propojení psychického stavu a výtvarného projevu. Po škole jsem našel práci v psychiatrické léčebně. Z tvorby pacientů se snažím zjistit jejich psychický stav. 

Martin Hronza: Bez názvu, dekalk a akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan DočekalHronza sice není vybaven takovým kreslířským talentem, jaký měl Josef Kremláček a mají současní členové Stir up Linda Filipová, Josef Bubeník, Vladimír Kubíček, Zdeněk Píža, Josef Quis a Ondřej Vorel, takže nemá předurčení k veristické surrealistické platformě opírající se o konkrétní představy snového nebo fantazijního charakteru. Zato se šťastně nachází v kreativní hlubině imaginace. Je přímo vyvolen pro dekalkomanii (decalcomanii). Ta náleží k absolutní tendenci surrealismu, s uplatněním původních principů automatismu, jež přinášejí překvapivé obrazy za přispění náhody. Nelze opomenout, že dekalk byl velmi oblíbeným výtvarným prostředkem z arzenálu Josefa Kremláčka.

V sérii imaginativních akvarelů, představujících hlavní část výstavy, je Hronza uvážlivý, snad i samotářský, vyjadřuje se malými formáty. Rozhodně však není plachý. Své kreslířsko-malířské realizace přivádí k poutavosti vystupující z obrazotvorných souvislostí obsahu a rovněž ze sdělné síly barev, které dekalkovou metodou mechanicky roztlačuje a rozmývá vodou. Nemůže být jinak, než že v procesu tvorby je sám podmaněn překvapivými kouzly náhody, která je z důležitých instrumentů nadrealismus.

Martin Hronza: Výkřik, dekalk, akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan DočekalLze soudit, že Hronzova odborná arteterapeutická praxe prospívá churavým. Lze soudit i to, že volnou tvorbou poskytuje mimo jiné zdroje k privátním prověrkovým saturacím diváckých žádostí po pocitech účasti v magických hrách. Samozřejmě jen u vnímatelů, kteří k tomu mají predestinaci. Ti, co ji nemají, Hronzovy obrazy snad ani nevyhledávají. A když už se s nimi vizuálně střetnou, patrně si i všimnou, že v měkkých propojeních tvarů a barev, ve spojnicích autorovarozumu a citu, se výtvarně cosi děje.

Nenápadný arteterapeut a surrealista Martin Hronza, jakkoli dobře víme, že on je stále tím i tím nedělitelně, pro příležitost aktuální výstavy přece jen především surrealista, je z těch současných příslušníků střední tvůrčí generace, kteří by měli být dle historických náležitostí a osudů uměleckých individualit permanentními revolucionáři ducha, třímajíce přitom prapor ve znamení Změnit člověka, změnit svět. On však si odbývá, myslím si, svou revoluci v sobě. Tichou, bez vlajky, ale sytou sny. Pozorným divákům její výdobytky neunikají.

 

Martin Hronza, akvarely, kresby, grafiky. Muzeum Vysočiny Třebíč, Zámek, galerie Tympanon. Výstava je přístupná do neděle 8. září 2019, otevřena je v úterý až neděli od 9. do 12. a od 13. do 17. hodiny, o letních prázdninách v témže čase i v pondělí.

Obrázky:

1.-2. Martin Hronza: Bez názvu, dekalk a akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan Dočekal

3. Martin Hronza: Výkřik, dekalk, akvarel, 42 x 30 cm, 2005. Foto: Jan Dočekal

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Do řady protičínských aktivit se přiřadil – bohužel – i pražský magistrát, když se zamotal do problematiky Tchaj-wanu. Přitom by stačilo se jen trochu podívat do historie. Tchaj-wan, který dlouho zaujímal místo Čínské lidové republiky v Organizaci spojených národů, jej musel uvolnit  skutečné Číně.

A tak není divu, že ministerstvo zahraničních věcí ČLR  ústy svého mluvčího a následně také čínská ambasáda v Praze vyjádřily jednoznačný postoj. „Každá země považuje zachování své suverenity a územní celistvosti za svůj klíčový zájem. Na světe existuje pouze jedna Čína Tchaj-wan je její nedílnou součástí. Fakt, že Tchaj-wan nikdy nebyl samostatným státem, se nikdy nezměnil a ani nemůže být změněn. Dodržování zásady jedné Číny je normou pro mezinárodní vztahy a též všeobecným konsensem mezinárodního společenství, včetně České republiky,“ zdůraznil ve svém prohlášení mluvčí ambasády v Praze.

Nevidím jediný rozumný důvod, proč by se pražský magistrát měl v tomto případě pouštět na pole mezinárodní politiky. Samozřejmě, že kartou Tchaj-wanu se hrají různé geopolitické hry. Když jsem před téměř deseti lety v Pekingu absolvoval rozhovor se dvěma vědeckými pracovníky ústavu mezinárodních vztahů, zeptal jsem se i na Tchaj-wan. Tchaj-wan je Čína, o tom nebudeme nikdy diskutovat. A spojíte se? Na nic nespěcháme, zněla odpověď. A protože Číňané jsou pragmatičtí, jede na plné obrátky s „ostrovem“, jak Tchaj-wanu říkají, obchod a turistika.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Přehled událostí na obloze od 29. 7. do 4. 8. 2019. Měsíc bude v novu. Během noci je vidět Jupiter a Saturn, v druhé polovině noci i Neptun a Uran. Aktivita Slunce zůstává velmi nízká. ISS má opět šestičlennou posádku a dorazila i nákladní loď Dragon. V týdnu ji má doplnit i nákladní Progress MS-12. Chandrayaan 2 konečně odstartovala. LightSail 2 roztáhla plachtu a Starship Hopper konečně poskočil. Před 200 lety se narodil dánský astronom Theodor Brorsen a před padesáti lety prolétl Mariner 6 kolem Marsu.