31 článků z NEDĚLE 4.8.2019

Odborníci shrnuli poznatky o uplatnění této majestátní dřeviny v našich podmínkách...V souvislosti s klimatickými změnami a s nimi souvisejícím déletrvajícím suchem, chřadnutím a odumíráním smrkových lesů, hledají lesníci vhodnou dřevinu, která by tyto výkyvy dokázala zvládnout. Částečně by mohl takovou úlohu splňovat majestátní jehličnan se zaoceánským... ...

Inženýři začali tento týden instalovat senzory na modul, který bude chránit vozítko Mars rover 2020 při průchodu atmosférou. Senzory přístroje MEDLI 2 (Mars Entry, Descent and Landing Instrumentation 2) mají zvýšit bezpečnost budoucích přistání na Marsu. Jedná se o sadu senzorů, které budou měřit aerotermální podmínky v okolí a chování systému tepelné ochrany při průchodu atmosférou. Celá sestava, která vstoupí do atmosféry se označuje jako aeroshell a tvoří ji tepelný štít a kuželovitý backshell. První sada senzorů již byla tento týden připojena právě na tepelný štít.

Začátkem října 2018 letím již potřetí na misi IAEA do Vietnamu. Nedlouho poté, co vietnamská vláda oficiálně oznámila, že zastavuje jaderný program a bude orientovat energetiku na uhlí. Ani IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) zatím neumí odpovědět na otázku, proč tedy chtějí školení o jaderné komunikaci s veřejností. Pořadatel Vinatom je velmi neurčitý a jako cíl mise udává obecné fráze: identifikace zájmových skupin (stakeholderů), tvorba sdělení, zlepšení komunikačních dovedností...

V sídle VINATOMu, staré budově, která pamatuje koloniální časy, se schází 30 účastníků z VINATOM, VARAN (regulátor), Ústavu jaderného výzkumu, atd., při představování všichni uvádějí, že pracují v komunikaci s veřejností. Spolu se mnou je tu Jean-René Jubin z IAEA a Franck Lignini z Framatome.

Pozoruji účastníky a hned při prvních prezentacích IAEA si uvědomuji, jak je zbytečné ukazovat jim pyramidy a manažerská powerpointová schémata a mluvit o publikacích popisujících safety regulations. Tyto prezentace jsou obvykle bez obrázků, tedy nudné. Neposlouchají, nerozumí, nevědí, jak by to využili. Nevědí, že by to potřebovali, a toto je nepřesvědčí. Musejí k tomu dojít sami.

Ho Či Min, srpy a kladiva a rudé vlajky jsou všudypřítomné. Foto: Marie DufkováKonečně nám představili, o co jde: Před pěti lety rozjeli přípravu výstavby jaderných elektráren. Měl je stavět Rosatom, který také dodal do Hanoje informační středisko podle svého vzoru a vyškolil přes 200 mladých lidí pro výstavbu a provoz. Součástí dodávky měl být i nový výzkumný reaktor a celé centrum pro jaderný výzkum – projekt CNEST. Chtějí teď nějak využít tu připravenou "lidskou sílu" a dokončit alespoň projekt výzkumného střediska s reaktorem.

Pokud jde o jadernou komunikaci, mezi lety 2001 – 2012 udělali sedm výstav o jádře, většinou v Hanoi a Saigonu, takže vůbec nezasáhli veřejnost v místech, kde se předpokládaly jaderky. O rok později vláda schválila peníze na komunikaci, vydali nějaké články v odborných časopisech. Mezi 2013 – 2017 kabinet vybral místo pro nový výzkumný reaktor, ale je tajné. Nicméně Vinatom v lokalitě provedl průzkum mínění (výsledky jsou rovněž tajné) a jednal s lokálními politickými představiteli, kteří přislíbili pomoc (jak jinak), ale veřejnost informována nebyla (že by mi to něco připomínalo?).

V září 2018 Rosatom podepsal Memorandum o porozumění s vietnamským ministerstvem vědy a techniky, že zařídí reklamu, publikace, výstavy, vzdělávací materiály. Na univerzitě v Hanoi je zřízeno jaderné infocentrum podle unifikovaného Rosatomského vzoru.

Naše prezentace se do vietnamštiny nepřekládají, podle reakcí účastníků mám neodbytný pocit, že rozumí tak maximálně pětině toho, co říkáme. Snažíme se dělat s nimi praktická cvičení, ale moc nechápou, co po nich vlastně chceme. Ale abych byla spravedlivá – jsem tu potřetí, a cvičení "identifikujte cílové skupiny pro komunikaci a navrhněte sdělení, která jim budete komunikovat", dopadlo ze všech misí nejlépe!

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Franck prezentuje zajímavé postupy a zákony uplatňované ve Francii, příklad zastavení projektu nového reaktoru v Penly po Fukušimě, problémy s kvalitou tlakových nádob u 12 reaktorů, funkci NCPD (National Commission of Public Debates, financovaného státem) a zkušenosti s veřejnými debatami, které jsou víceméně formální, výsledky musejí být zdokumentovány a přiloženy k dalším žádostem, ale nemusejí se brát v úvahu.  Shledávám, že Francie na tom s veřejným míněním vůči jádru vůbec není dobře.

Z věcí, které jsem vietnamským kolegům prezentovala v barvách ČEZ a ČR nejvíce zaujal vzdělávací program se všemi moderními prvky a prací s učiteli a studenty, komunikační program "Jaderný profesionál" (pokyvovali hlavami, že by vlastně mohli takto prezentovat i zaměstnance Vinatomu), bezpečnostní cvičení na našich jaderkách, na která zveme novináře (u nich by se toho báli, mají tendenci říkat "reaktor bude naprosto bezpečný, nic se nemůže stát"), a z eventů fotka motorkářů v černé kůži před temelínskými chladicími věžemi. Inu ve Vietnamu jsou všichni vysazení na motorky.

Na závěr kurzu bylo praktické cvičení "Tisková konference". Část účastníků hrála zástupce projektu CNEST, ostatní hráli novináře. Byli z toho v "Jiříkově vidění". Jeden komentář za všechny: "To bylo úžasné cvičení. Já jsem byl poprvé na demokratické tiskové konferenci, kde se novináři mohli ptát na co chtěli!"

 

Autorka je jaderný fyzik a nyní je šéfredaktorkou soukromého internetového časopisu popularizujícího vědu a techniku Třípól (www.3pol.cz).

Také jste měli jako děti školou povinné pocit, že o prázdninách běží čas tak nějak rychleji? Další týden utekl jako voda a tak je čas si připomenout ty nejvýznamnější události, které nám během něj kosmonautika naservírovala. V hlavním tématu se podíváme na evropský systém schopný monitorovat povrch Země téměř v reálném čase, uděláme si tradiční odbočku na Mars a nevynecháme ani novinky kolem firmy Blue Origin, nebo rakety Vulcan. Čeká nás i aktualizace příprav startu Ariane 5 nebo indické lunární mise Chandrayaan-2. Již 359. vydání tradičního nedělního seriálu Kosmotýdeník je připraveno pro všechny naše čtenáře.

Letos si připomínáme 30 let od „probuzení“ českého centra Mezinárodního PEN klubu na podzim roku 1989, proto jsme o stručný přehled klíčových okamžiků jeho dosavadní existence požádali profesora Vladimíra Křivánka, mj. autora knihy Svědomí slova. Český PEN klub v proměnách doby. 

Mezinárodní spisovatelská organizace PEN klub vznikla po první světové válce, kdy řada evropských intelektuálů byla přesvědčena, že nebezpečným vlnám nesvobody, nacionalismu, šovinismu, xenofobie a intolerance, které rozpoutala v tragickém měřítku světová válka, je třeba vzdorovat nenásilnou a cílevědomou cestou sbližování lidí a národů, svobodným šířením humanistických myšlenek a vzájemným poznáváním.

U zrodu této organizace stála autorka venkovských románů a podnikatelka ve stavebnictví Catherine Amy Dawson Scottová, která pojala myšlenku jakéhosi výběrového „diner clubu“, kde by se na pravidelných slavnostních večeřích setkávali spisovatelé, zprvu angličtí, poté z USA, Evropy, a nakonec z ostatních zemí. Chtěla postupně vybudovat celosvětovou síť takovýchto klubů, v nichž by domácí literáti hostili zahraniční členy, mluvili s nimi, poznávali jejich tvorbu a názory.

Pátého října 1921 se v salonku londýnského podniku Florence Restaurant sešlo jednačtyřicet anglických spisovatelů a založili PEN klub. Hlavní podmínkou členství bylo profesní mistrovství v oboru slovesného umění – moc zacházet s perem: iniciálová značka názvu v angličtině značí jednak pero, tradiční nástroj spisovatelů, jednak označuje jednotlivé profese lidí vládnoucích perem – P (Playwrights [dramatici], Poets [básníci], Prosaists [prozaici]); E (Essayists [esejisté], Editors [vydavatelé, editoři, redaktoři]); N (Novelists [romanopisci, spisovatelé]).

Československé centrum PEN klubu vzniklo z popudu Karla Čapka, který si po úspěšné návštěvě Londýna a britských ostrovů v roce 1924 uvědomil, že idea PEN klubu je jedinečnou příležitostí, jak navázat důležité kontakty s významnými spisovateli celého světa, nabídnout literární díla českých autorů k překladu a porozhlédnout se po světě po textech vhodných k překladu do češtiny.

Ustavení československého centra PEN klubu se konalo 15. února 1925, kdy se 38 českých spisovatelů, redaktorů, vědců a překladatelů sešlo v kavárně Louvre k založení nové spisovatelské organizace. Slavnostně zahájil pražský PEN klub svou činnost 30. března 1925 společnou večeří v Obecním domě za účasti prezidenta Masaryka, jeho dcery Alice a ministrů Edvarda Beneše a Ivana Markoviče.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

{mprestriction ids="1,2"}

V tomto nejslavnějším období své pohnuté historie byl československý PEN klub mnohonárodnostní a tolerantní – vedle demokraticky smýšlejících Němců se k němu hlásili Slováci, v Praze žijící Maďaři, Rusové, Židé. Vedle novinářů, básníků, dramatiků a prozaiků byli v PEN klubu zastoupeni i někteří významní vědci, nakladatelé, divadelníci, diplomaté a vysocí státní úředníci. V roce 1938 měl pražský PEN klub kolem 150 členů.

Vrcholem meziválečných aktivit československého PEN klubu byl mezinárodní kongres PEN klubů v roce 1938 v Praze. Byl to i důležitý politický čin, neboť po březnovém anšlusu Rakouska, ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa a sudetských Němců bylo třeba přesvědčit světovou veřejnost o demokratických poměrech v zemi, a vyvrátit tak nacistickou propagandu o potlačování práv německých spoluobčanů. Přes velký úspěch pražského kongresu se však dějiny posunuly k dalšímu tragickému konfliktu.

V prosinci 1938 zemřel na zápal plic nevybíravými útoky reakčního tisku tzv. druhé republiky tehdy napadaný Karel Čapek. Jeho pohřeb lze pokládat za symbolický konec prvního období existence českého PEN klubu. Po mnichovské krizi existovalo pražské centrum až do roku 1942, ale jeho činnost byla ochromena. V roce 1940 byl exilovými spisovateli založen Československý PEN klub v Anglii, jehož předsedou se stal František Langer, tajemníkem pak Viktor Fischl.

Po osvobození byla činnost domácího PEN klubu zahájena symbolicky tryznou za všechny, kteří zemřeli v době války, byli popraveni, umučeni a nedožili se vytoužené svobody. V letech 1949–1957 byl klubový život v útlumu. Řada tehdejších spisovatelů, mnohdy členů PEN klubu, skončila v emigraci, ve vězení nebo v táborech nucených prací.

V letech 1957–1969 pražské centrum PEN klubu znovu zintenzivnilo svou činnost, přijímalo významné hosty ze zahraničí, pořádalo zajímavé přednášky, členové PEN klubu začali znovu pravidelně jezdit do zahraničí na kongresy PEN klubů. V těchto letech pražský PEN klub přijímal nové, významné a velmi zajímavé členy: D. Tatarka, E. Goldstücker, J. Škvorecký, I. Klíma, V. Havel, K. Šiktanc a další.

Vstupem okupačních vojsk v srpnu 1968 a následnou Husákovou „normalizací“ byly znovu přerušeny nadějeplné aktivity českého PEN klubu. Téměř po dvacet let bylo pražské centrum PEN klubu hibernováno (mělo status „spícího centra“) a teprve koncem osmdesátých let se otevřela pro jeho činnost příznivější doba.

Tehdy vzniklo provolání, jež podepsali autoři z řad disidentů, literáti volně publikující i několik spisovatelů, kteří byli členy oficiálního Svazu českých spisovatelů. Na podzim roku 1989 proběhla v bytě Jiřího Muchy schůze prozatímního vedení PEN klubu (účastnili se jí V. Havel, I. Klíma, H. Bělohradská, J. Štroblová, M. Kadlečíková, D. Fischerová, J. Nesvadba, K. Šiktanc, L. Čivrný a další).

V neděli po pátečním listopadovém zásahu proti studentům se konala v bytě Karla Šiktance další schůze, kde bylo vytvořeno ostré provolání PEN klubu proti represím na studentech a za svobodu projevu. Někteří pozvaní návštěvníci se však na schůzi vůbec nedostali; bezpečnost je v přízemí domu zadržela a odvezla k výslechu na dejvickou policejní stanici.

Skutečná obnova PEN klubu se uskutečnila na řádně svolané valné hromadě v domě U Melounu na Starém Městě 4. ledna 1990. Tam bylo zvoleno nové vedení pražského centra s předsedou Jiřím Muchou. Následujícího roku převzal vedení Ivan Klíma, kterého po dvou letech nahradil Jiří Stránský. Čestným předsedou českého PEN klubu se stal Václav Havel. Dlouholetého úspěšného předsedu PEN klubu Jiřího Stránského vystřídal od roku 2006 básník, písničkář, prozaik a překladatel Jiří Dědeček.

V začátcích znovuobnoveného PEN klubu bylo třeba obnovit vztahy se spisovateli různých zemí, zejména se západními sousedy, jež minulý režim na dlouhou dobu přerušil. V květnu 1990 se na dobříšském zámku konalo setkání českých a německých spisovatelů, tradiční čtení autorů Skupiny 47 – Wernera Richtera, Güntera Grasse a dalších německých autorů.

Největší polistopadovou událostí mezinárodního významu, kterou uspořádal český PEN klub, byl pražský mezinárodní kongres PEN klubů. Uskutečnil se ve dnech 6.–12. listopadu 1994 pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla. Byl kongresem diskusním s hlavním tématem „Literatura a tolerance“. V průběhu konání kongresu byla poprvé udělena Cena Karla Čapka za literaturu, která se od té doby uděluje pravidelně každý sudý rok.

Poprvé tuto prestižní cenu, určenou nejvýznamnějším českým spisovatelům, výjimečně obdržely dvě velké osobnosti světové literatury – německý spisovatel Günter Grass a americký prozaik Philip Roth. Vedle tohoto ocenění je od roku 1996 udílena Cena PEN klubu za celoživotní dílo, kterou vystřídala obdobná cena s názvem Vlastní cestou; je udílena v každém lichém roce. Oceněním polistopadové práce českého PEN klubu bylo i zvolení českého zástupce Jiřího Gruši prezidentem mezinárodního PEN klubu na dvě funkční období (2003–2009). Významnou aktivitou nového vedení českého PEN klubu byla celková rekonstrukce Domu bratří Čapků v Budislavi u Litomyšle.

Český PEN klub má dnes 200 členů; dvanáctičlenné prezidium v čele s předsedou pracuje v několika výborech. Nejvýznamnější z nich je výbor pro vězněné spisovatele. Ten vyhledává a zveřejňuje případy perzekvovaných a utiskovaných slovesných tvůrců a žádá jejich vlády o svobodu pro ně. Dnes je České centrum Mezinárodního PEN klubu aktivní součástí celé sítě celosvětového společenství s ústředím v Londýně (145 center ve 104 zemích; zastupují kolem 20 000 autorů). Rozvíjí Čapkovo dědictví, stará se o sbližování spisovatelů, národů, států a kultur.

{/mprestriction} 

Autor je básník a literární historik.

Přehled událostí na obloze od 5. 8. do 11. 8. 2019. Měsíc bude v první čtvrti a proběhnou konjunkce s Jupiterem a Saturnem. Od setmění můžeme pozorovat jasný Jupiter poblíž jihu a nedaleko slabší Saturn. Později po půlnoci je vidět také Neptun a Uran. Aktivita Slunce zůstává velmi nízká. Blíží se maximum meteorického roje Perseid a jejich viditelnost bude nyní nejlepší. K ISS se připojil nákladní Progress MS-12. SpaceX musela odložit start Falconu 9 s družicí Amos-17. Před 50 lety proletěl Mariner 7 kolem Marsu a k Měsíci se vydal bezpilotní Sojuz.