Richard Sulík už ponúkal vedenie Robertovi Mistríkovi.

Raketa dosáhla požadované oběžné dráhy a družice Intelsat 39 i EDRS-C se podařilo uvolnit. 6. srpna 22:10

Přesně o půlnoci nás čeká přenos tiskové konference, na které Peter Beck, šéf firmy Rocket Lab, představí prý velké oznámení. Přímý přenos je již založen. 6. srpna 21:55

Cestování do oblíbených prázdninových destinací za vidinou zaslouženého odpočinku může mít neblahý dopad na mužskou plodnost. V kolonách, kterým se kvůli letním opravám českých silnic lze jen stěží vyhnout, jsou řidiči i pasažéři vystaveni nejen vysoké koncentraci zplodin výfukových plynů, ale i vysokým teplotám, jež mají negativní vliv na kvalitu spermií. „Civilizační zátěž, která nepříznivě působí...

Slavnostní podpis memoranda mezi oběma institucemi proběhne ve středu 7. srpna v 15:30 v hlavní výstavní budově muzea v Praze na Letné za účasti generálního ředitele Národního zemědělského muzea Milana Jana Půčka a generálního ředitele Státního zemědělského intervenčního fondu Martina Šebestyána. Cílem spolupráce je propagace zemědělství, jež se obě instituce shodně dlouhodobě snaží veřejnosti představovat jako širší sociokulturní fenomén....

Ve 21:30 SELČ má odstartovat raketa s druhým článkem evropské přenosové sítě EDRS. Spolu s ní letí i telekomunikační Intelsat 39. Sledujte živě. 6. srpna 21:20

Ve věku 88 let zemřela Toni Morrisonová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1993, kterou získala jako první Afroameričanka (a osmá žena celkově).  Švédská akademie oceňovala především její vizionářský přístup a práci s jazykem.

Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Woffordová, se narodila 18. února 1931 v oblasti Velkých jezer v průmyslovém středozápadním městě Lorainu ve státě Ohio. Její matka byla hospodyně, otec svářeč – ten prý velmi ovlivnil její literární styl, protože ji často vyprávěl různé historky.

V roce 1949 začala studovat angličtinu na černošské Howardově univerzitě ve Washingtonu, po ukončení bakalářského studia pokračovala na Cornellově univerzitě. Po absolutoriu začala učit na Texas Southern University a pak na své alma mater, na Howardu. V polovině šedesátých let se po nevydařeném manželství s jamajským architektem přestěhovala i se dvěma syny do New Yorku, kde učila na univerzitě Yale a Bard Colledge a pracovala v nakladatelství Random House. Později se stala redaktorkou týdeníku The Nation. Oxfordská univerzita jí v červnu 2005 udělila čestný titul doktor literatury.

Debutovala románem Velmi modré oči (1970), který pojednává o černošce, která chce mít modré oči jako běloška, protože v tom vidí způsob, jak se stát "krásnou" nejen pro sebe ale pro své okolí. U nás vyšel tento román poprvé v roce 1983 pod názvem Nejmodřejší oči v překladu Michaela Žantovského. Další její román Sula byl nominován na ocenění National Book Awards, česky dosud nevyšel. Třetí román Šalamounova píseň z roku 1977, který čtenáře uvádí do „podivné“ rodiny bohatého černošského obchodníka, jenž se pokouší své blízké chránit před nebezpečím a nástrahami okolního světa, se stal bestsellerem a získal National Book Critics Circle Award (česky vyšel v roce 2002 v překladu Hany Žantovské).

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Nezanedbatelnou roli v popularizaci jejího díla sehrála afroamerická moderátorka svého času populární televizní talkshow Oprah Winfreyová. Ve svém knižním klubu představila romány Nejmodřejší oči, Šalamounova píseň, Ráj a Sula. Také si zahrála ve filmu Milovaná spolu s Danem Gloverem (režie se ujal Jonathan Demme), jejíž předlohou byla stejnojmenná próza, za kterou Morrisonová dostala Pulitzerovu cenu. Inspirací k tomuto dílu byla novinová zpráva z roku 1855 o otrokyni, která uprchla i s dětmi ke své svobodné tchyni. Při tom však byla chycena a tak se rozhodla děti zabít, podařilo se jí to však pouze u jednoho (u nás vyšla tato kniha v překladu Hany Žantovské v roce 1996).

V českém jazyce máme k dispozici kromě zmíněného Ráje (všechny další překlady jsou dílem Zuzany Mayerové), který u nás vyšel v roce 2001, také knihy Jazz (1995), Láska ( 2005), Milosrdenství (2010) a Domov (2013). O poslední zmíněné knize šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek napsal: "Text čpí cejchem, který vypálila doba do životů černých Američanů. Za přízračnou dřinou na nedohledných bavlníkových polích v Georgii se vynořuje důstojnost chudoby a věrohodná pravdivost primitivního živobytí. Jak si poradit s rozkladnou silou výčitek svědomí? Tuto otázku si neklade jen hlavní hrdina této prózy, ale musejí si ji klást všichni váleční veteráni. A že jich přibývá. Kluzká dialektika pachatele a oběti, dusivost křivdy, pod kterou nezadržitelně kypí touha po pomstě. Smrt je blízko, ale život se nemá vzdávat."

 

 Ukázka z knihy Domov

"Tebe zajímaj psí zápasy?" zeptal se Sumec. Zdálo se, že vyrušení uvítal. "Spíš zápasy lidí, který proti sobě štvali jako psy."

Ozval se jiný z mužů. "Tys neviděl toho kluka, co tu tehdá běžel s brekem? Jak se jmenoval? Andrewe, vzpomeneš si na jeho jméno?"

"Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."

"Jasně, to byl von. Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."

"Jasně, to byl von. Jerome." Sumec se plácl do kolena. "Říkal, že ho s tátou přivezli z Alabamy. Oba svázaný. A donutili je, aby spolu zápasili. S nožema."

"S vyskakovacíma nožema." Salem si odplivl přes zábradlí. "Prej je nutili bojovat, dokud bude jeden z nich naživu."

"Cože?" Frank ucítil, jak se mu stahuje hrdlo.

"Jo jo. Jeden z nich musel umřít, jinak by umřeli voba. A ty vokolo uzavírali sázky, kterej z nich to bude." Salem se zamračil a poposedl si na židli.

"Ten kluk povídal, že se navzájem trochu pořezali - jen tak, aby trochu tekla krev. Jenže voni jim řekli, že nechaj odejít jedině toho, kterej boj přežije. Prostě jeden musel toho druhýho zabít." Andrew potřásl hlavou.

Muži se jeden přes druhého rozhovořili o tom, co o té záležitosti věděli, a přidávali pocity a postřehy.

"Psí zápasy už jim nestačily. Udělali si psy z lidí."

"Dovedeš si to představit? Kluk proti vlastnímu tátovi?"

"Prej mu řek: "Nemůžu to udělat, tati.""

"A jeho táta řek: "Musíš.""

"Ďábelský rozhodování. Ať uděláš, co chceš, vobě cesty vedou do pekla."

"Nakonec, když kluk pořád nechtěl, mu táta povídá: "Poslechni mě, synku, naposledy v životě. Udělej to." A on prej řek svýmu tátovi: "Nemůžu tě zabít." Jenže mezitím ty chlapi kolem byli čím dál opilejší a vzteklejší, jako by je úplně posed ámok, a řvali na ně: "Dost štěkání a do sebe, kruci! Chceme vidět boj!""

"No a?" Frank ztěžka oddechoval.

"Co myslíš? Udělal to."

Prečo Mečiar namiesto toho, aby si nostalgicky prehrával pasienkové estrády márnosti, vylieza zo skrýše?