73 článků ze STŘEDY 7.8.2019

Experti očekávají, že letošní rok bude tím posledním z éry spalovacích motorů. Podíl elektromobilů a plug-in hybridů v Evropě strmě stoupá. Ačkoli Česko zatím poněkud zaostává, i u nás nabírá prodej aut s elektrickým pohonem na tempu. Výhody pro jejich majitele se budou rychle rozšiřovat. Od roku 2021 budou osvobozeni od poplatku za dálnice a již... ...

Městský soud v Praze rozhodl o pokutě uložené Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) v roce 2013. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba podaná společností O L P R A N spol. s r.o. nebyla podána důvodně, a proto ji zamítl. Potvrdil tak pokutu za porušení zákona o chemických látkách a chemických směsích ve výši 700 tisíc korun. Firma jako... ...

Ministerstvo životního prostředí minulý týden vydalo souhlasné závazné stanovisko EIA k záměru pokračování hornické činnosti na dole Bílina do roku 2035. Současná těžba je na dolu schválena už od roku 2010, a to do roku 2030. Díky změně postupů a technologií v aktuálním záměru bude mít těžba i přes její prodloužení o pět let, postupně nižší dopady na... ...

V pondělí 5. srpna začalo ve švýcarském Lausanne mezinárodní setkání studentů stávkujících za klima. Na akci pořádané pod názvem SMILE for future se jich sjelo přibližně 450 z 37 evropských zemí. V rámci té se po celý týden budou bavit o směřování hnutí Fridays For Future. Studenti a studentky sdružení pod tímto jménem již skoro rok stávkují za řešení... ...

7. srpna začíná veřejné hlasování o nejlepší nápad, jak připravit naše města a krajinu na sucho, vedra nebo přívalové deště...Až do 25. září tak mohou lidé vybírat z dvanáctky nejlepších českých projektů ozeleňování budov, městských ulic i krajiny, které reagují na současné problémy změn klimatu. Vybírat favority v soutěži Adapterra Awards, kterou letos... ...

Jedu na svou druhou misi do Íránu, tentokrát přímo na jadernou elektrárnu Búšér. První termín mise se střetl s Trumpovým obnovením ekonomických sankcí proti Íránu, tak ho íránská strana zrušila. Je konec listopadu 2018. Mise IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) s názvem Stakeholder Involvement and Public Communication začala pár dní před odjezdem tím, že Íránské ministerstvo odmítlo dát vízum vedoucímu delegace z IAEA. Komentoval to odevzdaně: "...bad timing for an American…". Tak jedeme lektoři sami: Javier z Argentiny, Takuya z Japonska a já.  Vnitrostátní letenky z Teheránu do Bušéru zařizuje organizátor, dostáváme kopie ve fársí jazyce, a já se nestačím divit, že mi to letí v srpnu 1397 aha, mají tu jiný kalendář.

Interview pro lokální televizi. Foto: archiv autorkyOproti roku 2014, kdy jsem v Teheránu byla poprvé, udělali na poli jaderné komunikace obrovský skok. Mají materiály, filmy, animace, informační centra, modely, televizní a rozhlasové relace, pracují s lokální komunitou, sponzorují vzdělávání, zabývají se sociální odpovědností. Pořádají putovní výstavy po celé zemi, posílají odborníky přednášet do škol. Nabízejí témata pro diplomové práce a výzkumné úkoly, aby si zajistili nejlepší studenty. Pořádají setkání manažerů elektrárny s místními opinion leadery, s rybáři, s církví. V rámci pomoci lokalitě stavějí školy, zdravotní centra, sportoviště, silnice, vysazují stromy.

Troufám si říci, že vlastně expertní misi o komunikaci nepotřebují, ale potřebují, aby je IAEA pochválila, aby delegace byla spokojená, že se o ni dobře postarali. Dělají, co nám na očích vidí, o čemkoliv se zmíníme, že by nás zajímalo, to nám hned druhý den ukážou. Takže jsme byli ve zdejším infocentru v areálu elektrárny, ukázali nám, jak pracují s dětmi z prvního stupně, pouštěli animovaný film o různých energetických zdrojích i budovatelský dokument o historii elektrárny. Ukázali nám i druhé malé infocentrum ve městě ve střední škole.

Vzali nás do plnorozsahového simulátoru velína, kde školí a přezkušují zaměstnance (chodí to tu skoro stejně jako u nás – přísné psychotesty atd.). Ukázali nám Laboratoř environmentální a radiační kontroly se vším vybavením, stejně jako v Česku mají i síť měřicích stanic a mobilní jednotku. Prohlédli jsme si i staveniště domů pro budoucí stavebníky i zaměstnance bloků Búšér 2 a 3. Podrobně představovali havarijní připravenost, systém havarijních cvičení a vybavení.

Strach z útoku

Pořád se s námi fotí, ale fotky se zdráhají dát, protože se bojí, že podle tváře na nich rozpoznaní zaměstnanci by se mohli stát terčem teroristického útoku. Stále pietně vzpomínají na 20 spolupracovníků zabitých zbytečně při útocích Iráku na rozestavěnou elektrárnu. Do objektu se nesmějí vnášet počítače ani flash paměti.

Pohled z ochozu televizní věže na Teherán. Foto: Marie DufkováÍrán (80 miliónů obyvatel) produkuje přes 280 TWh elektřiny ročně, 79 % z plynu, 14 % z ropy, 6 TWh ročně vyváží, z 90 % do Iráku a Turecka. Spotřeba je přes 2 800 kWh ročně na hlavu.

Provincie Búšér na břehu Perského zálivu je vnímaná jako energetické centrum země - na sever od města leží největší naleziště ropy, na jih největší naleziště plynu (vlastně je to podmořské pole společně těžené s Katarem), blízko města je jaderná elektrárna s PWR 1000 a dva další reaktory se staví. První dva (PWR 1200 MW) se začaly stavět už v sedmdesátých letech ve spolupráci se Siemens KWU.

Pak přišla válka s Irákem a nehotová elektrána byla vážně poškozená iráckým bombardováním. Němci ji po válce odmítli dokončit. V roce 1992 podepsala Islámská republika smlouvu o dokončení s Ruskem. Na zařízení od německých firem Rusové naroubovali své komponenty. Stavba se protahovala a v roce 2007 byla téměř zastavena.

Odhadem je 24 % zařízení německého původu, 36 % Íránského a 40 % ruského původu. Rusko dodává čerstvé palivo a odebírá si použité. První reaktor byl nastartován 2011 a do komerčního provozu uveden 2013. Teprve od toho roku také probíhá "jaderná komunikace" s veřejností. Výzkumné ústavy pracují na designu a přípravě domácích malých jaderných reaktorů pro průmyslové účely.

Vodka pro ruské zaměstnance

Poutní místo Rey jižně od Teheránu. Foto: Marie DufkováTéměř všichni pracovníci na Búšéru mluví rusky, zkoušejí to i na mě. Nápisy v elektrárně jsou dvojjazyčné, někde se přidává i třetí – angličtina. V blízkosti elektrárny je sídliště ruských zaměstnanců (nyní je jich tu asi desetina), jimž ambasáda pravidelně dodává vodku, aby přežili v muslimské "bezalkoholové" zemi.

Další plány s jádrem mají velké – do 2030 postavit 8 000 MW a veškerou infrastrukturu. Převzít elektrárny od Rusů a provozovat a udržovat je jen vlastním domácím personálem, který se intenzivně připravuje. Spolupracovat s veřejností, zvýšit povědomost i o neenergetickém využití jádra a radionuklidů. Zařadit jadernou fyziku do školních osnov, budovat science parky, pořádat odborné konference, spolupracovat s univerzitami a vybudovat vědeckou komunikaci.

Stěžují si na vládu - pochybují, že rozumí tomu, co by potřebovali. Stěžují si na nedostatek peněz (jako všichni všude), ale je jasné, že sankce na ně velmi neblaze doléhají. Pořádají semináře pro domácí průmysl, aby dosáhli toho, že bude schopen vyrábět sám všechny potřebné součástky a zajistit údržbové práce pro jaderný program. Překážkou pro lepší rozvoj energetiky jsou uměle nízké, státem dotované, ceny energií:  0,03 USD/kWh elektřiny, 0,29 USD za litr benzinu...

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Přátelské město

Protože domácí lety na ty mezinárodní moc nenavazují, strávila jsem celý den navíc v Teheránu. Je to velmi přátelské a bezpečné město, lidé jsou zde ohromně milí, pohostinní, poctiví, ochotní pomoci, dávají se do řeči. Na rozdíl od stavu před čtyřmi lety už se tu objevují i reklamy a dokonce s lidskými obličeji a postavami. V Teheránu jezdí několik linek metra, na internetu se lze dostat na více stránek než v minulosti. Facebook je stále blokován, ale mají Instagram.  Je tu levno a celkem snadné cestování. Musím se sem vrátit jako turista - Persie má úžasné památky.

Držím Íráncům palce, aby se vymanili z totality, kterou je dusí ti jejich imámové, aby ustáli americké schválnosti a aby se jim jaderný energetický program dařil. "Ve jménu Boha! Jadernou energii všem, jaderné zbraně nikomu!" – to jsou totiž slova, jimiž zahajují každé jednání i každý tištěný či audiovizuální materiál.

 

Autorka je jaderný fyzik a nyní je šéfredaktorkou soukromého internetového časopisu popularizujícího vědu a techniku Třípól (www.3pol.cz).

Komedie Divadla Tramtarie, nové stand-up výstupy Herci Na ležáka, derniéra Anny Kareniny, pohádky nebo koncert Anety Langerové, to všechno je na programu letošního Olomouckého „nejen“ shakespearovského léta, které vypukne ve čtvrtek 8. srpna a potrvá celých 11 dnů na parkánu Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci.

Open-air festival pořádá už počtvrté v Olomouci Divadlo Tramtarie, které na něm uvede šest svých inscenací pro dospělé a dvě pohádky pro děti. Nebude chybět ani společný projekt Divadla Tramtarie a Moravského divadla Herci Na ležáka. Novinkou je vystoupení hosta, kterým je zpěvačka Aneta Langerová se smyčcovým triem.  

Na programu open-air festivalu se objeví jako každý rok Kabaret nahatý Shakespeare, který celý festival zahajuje. Stejně jako loni zahraje Tramtarie také letní komedii Po stopách něžného muže. Vůbec poprvé bude uvedena komedie Sex zadarmo nedostaneš nebo černá komedie Děkujeme, že zde kouříte! Pouze na festivalu budou mít diváci možnost zhlédnout obnovenou premiéru komedie Druhý život Veroniky. Derniéru čeká klasický titul na repertoáru Tramtarie, adaptaci světového románu Anna Karenina v režii Vladislava Kracíka.

V programu festivalu jsou i pohádky pro děti: O popleteném kouzelníkovi a O pračlovíčkovi. Vstup na pohádky je zdarma. Více se dozvíte ZDE

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Raketa Atlas V má různé konfigurace. Mezi nimi najdeme lehké, střední i těžké. Vůbec nejsilnější současná konfigurace se označuje jako 551. První pětka znamená průměr aerodynamického krytu v metrech, druhá pětka značí počet urychlovacích motorů na tuhá paliva a jednička odkazuje na jednomotorový horní stupeň. Tahle verze nestartuje moc často, ale už zítra  bychom ji měli vidět v akci. Na geostacionární dráhu má totiž dopravit pokročilou armádní komunikační družici AEHF-5 (Advanced Extremely High Frequency).

Kriticky ohrožený sýček obecný letos významně posílil populaci díky velkému množství hrabošů. Teď pro něj malý hlodavec může být hrozbou. Zemědělci dostali povolení trávit hraboše plošně rozhozeným jedem. Od 5. srpna jim to umožňuje rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) podřízeného ministerstvu zemědělství. Ornitologové varují, že v ohrožení je mnoho živočichů a především...

Podle nejnovějších analýz vydaných Národním ústavem pro výzkum vesmíru (INPE) byla v uplynulých měsících odlesněna výrazně větší část amazonského pralesa než ve stejném období v minulých letech. V červenci letošního roku bylo vytěženo, či jinak zničeno, 2254 kilometrů čtverečních stromů a další vegetace. To by odpovídalo téměř pětinásobku oproti minulému roku. Zprávu ústavu popřel brazilský...

Režisér a scenárista David Vigner ve svém novém celovečerním filmu Abstinent vypráví komorní příběh o mládí a svobodě, o snech a realitě, o hledání a ztracenosti. Hlavní roli alkoholika Adama ztvárnil Josef Trojan.  Premiéra je ohlášena na 31. října letošního roku.

Devatenáctiletý Adam (Josef Trojan) je pacientem protialkoholní léčebny. Ocitá se tak na místě, které si většina lidí spojuje s už staršími, profesionálními opilci. Jenže realita je jiná. Alkoholově závislými se stávají čím dál častěji i velmi mladí lidé. Stačí k tomu málo. Adam měl život před sebou. Zbývalo mu jen dodělat maturitu, poslat přihlášku na vejšku. Ale to nespěchalo, byly to hlavně správné časy na pořádnou pařbu s partou, na rande s holkou nebo na pivko či něco ostřejšího s kámošem. Adam byl přesvědčený, že má všechno pod kontrolou. Pití vnímal jako účinný lék proti nudě, připadal si po něm mnohem odvázanější a vtipnější. A jeho rodiče? Ti byli v pohodě a díky bohu si ho moc nevšímali.

Jenomže pak se to podělalo a přišel nevyhnutelný průšvih. Adam se nedobrovolně dostal do léčebny. Zde přísnému odvykacímu režimu zpočátku vzdoruje, setkává se s dalšími pacienty a s jejich životy poznamenanými alkoholovou závislostí. Negativní postoj k léčbě a v podstatě i k vlastnímu životu Adamovi vydrží do chvíle, než se sblíží s empatickým terapeutem. Nehostinné prostředí léčebny se pro Adama mění v útočiště a postupně se stává místem sebereflexe nedávné události, která nenávratně změnila jeho život.

Režisér David Vigner se ve svém filmu zabývá duší současného mladého člověka závislého na alkoholu a otevírá komorní příběh o mládí a svobodě, o snech a realitě, o hledání a ztracenosti. „Abstinent je určen nejen mladým lidem, ale také jejich rodičům. Mou snahou bylo vyprávět filmový příběh alkoholika z pohledu   mladého člověka, který teprve vstupuje do dospělého života. Ve filmu odkrývám jeho citlivou duši, cestu k vypořádání se s tímto osudovým problémem. Přes všechny podněty z okolí se nakonec musí rozhodnout sám. Je to takový příběh o Malém princi. Adam jakoby putuje po planetách, poznává různé lidi a hledá přítele i naději,” shrnuje režisér.

„Film Abstinent pojednává o příběhu, který se může přihodit každému, kdo o svém životě přemýšlí v krátkodobém horizontu. Alkohol je velkou součástí tvorby zábavy. Bohužel se mnozí lidé dostávají do situace, kdy si onu zábavu bez alkoholu neumí představit. To je problém primárně do budoucna. Problém, který teď mladá generace sice nepociťuje, může ovšem eskalovat a způsobit celou řadu problémů. Právě alkohol a mladí lidé. O tom film je a snaží se popsat co nejvěrněji příběh mladého Adama. Chytrého a hodného kluka, kterému život, bohužel, zkřížil alkohol v míře, kterou přestal kontrolovat,“ říká ke své roli Josef Trojan.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Autory scénáře jsou spolu s Davidem Vignerem také Lucie Kryzová a Jan Jílek, za kamerou stál Jan Vlnas. Natáčelo se celkem 24 dní v průběhu celého loňského roku v Praze a okolí. Mezi lokacemi byla například Psychiatrická nemocnice Bohnice, filmové ateliéry na Barrandově, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a VFN v Praze či Nákladové nádraží Praha-Žižkov. Vedle Josefa Trojana si v Abstinentovi zahráli Jessica Bechyňová, Šimon Fridrich, Vasil Fridrich, Andrea Berecková, Miloslav Čížek, Kristýna Frejová, Lukáš Hlavica a další.

David Vigner je absolventem oboru filmová režie na pražské FAMU. V roce 2014 na sebe upozornil absolventským filmem z politického prostředí s názvem Občanská naděje (2014), v hlavních rolích s Janem Potměšilem a Martinem Dejdarem. Prostřednictvím středometrážních filmů Mezistěnami (2007), Mezi nimi (2010),  Sami (2012), Na hraně (2015), Jakub (2016) reflektuje aktuální náměty z prostředí mladých lidí. Letos dokončuje celovečerní dokument Tahem štětce.