74 článků z PONDĚLÍ 12.8.2019

Ministerstvo zemědělství po kritice odborníků, veřejnosti a Ministerstva životního prostředí zrušilo povolení plošné aplikace jedu proti hrabošům Stutox II. Výsledkem včerejšího jednání je pozastavení povolení plošné aplikace, tedy její prozatímní zákaz. Zemědělci mohou aplikovat jed do nor. Experti nicméně upozorňují, že jakékoliv použití jedu je pouze krajní řešení. Dodávají, že krajina již teď trpí intenzivním...

World from Space, OctoGEO, Spacemanic a Skymaps - čtyři startupy, které doposud uspěly v uplynulých dvou výzvách programu Evropské kosmické agentury ESA BIC Brno. Úspěšné firmy spojuje touha najít způsob, jak využít kosmické technologie v běžném životě. Nyní je mohou následovat další. ESA BIC Brno totiž otevřelo další kolo výzvy, díky které mohou startupy získat... ...

Povolení na plošné rozmístění přípravků na hubení hraboše polního je pozastaveno. Kvůli závažnosti situace a na základě dnešního jednání odborníků na Ministerstvu zemědělství o tom rozhodl ministr zemědělství Miroslav Toman. Ministerstvo zemědělství vyzvalo Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví, aby se také podílela na řešení... ...

V centrální městské části Moravská Ostrava a Přívoz letos vzniknou luční trávníky. Sekat se budou jen dvakrát ročně. Městská část chce tímto opatřením podpořit biodiverzitu rostlin a živočichů, řekla v úterý mluvčí radnice Ludmila Kadrnková. V přírodě podle odborníků výrazně ubývá hmyzu a následkem toho mizí i hmyzožraví ptáci a další... ...

Výstavba zařízení na likvidaci pneumatik v místní části Litomyšle Pohodlí by měla podstoupit zjišťovací řízení o vlivu na životní prostředí (EIA). Podle jeho výsledků se rozhodne, zda bude zpracováno podrobné posouzení dopadů záměru na okolí. Novinářům to dnes řekl starosta Daniel Brýdl (Generace 89). "Investor má podle mých informací připravovat webové... ...

Nakládání s kaly z čistíren odpadních vod legislativně upravuje novelizovaný zákon o odpadech (č. 185/2001 Sb.) a prováděcí vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (č. 437/2016 Sb.). Zvláště prováděcí vyhláška z roku 2016 přinesla významné zpřísnění podmínek pro použití čistírenských kalů na půdě, které bude mít... ...

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií. Proměna reprezentace historie v českém historickém filmu a televizním seriálu je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech.

První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku.

Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám.

Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.

 

Ukázka z knihy:

/ÚVOD Z KAPITOLY „KOMPLEXNÍ NARATIV A REPREZENTACE HISTORIE V SOUČASNÉM HISTORICKÉM TELEVIZNÍM SERIÁLU“/

Historické seriály natáčené v produkci tuzemských televizí nejsou tak četné jako divácky populární detektivní série nebo seriály z lékařského prostředí. Jejich počet je však natolik dostatečný, že můžeme zobecnit diskurzivní změny v reprezentaci historie (jak je popisuje Robert Rosenstone), které nastaly zejména po změně režimu v roce 1989. Před rokem 1989 byly české a slovenské televizní historické seriály, které zobrazovaly pro režim ideologicky citlivé historické události (dějiny KSČ, druhá světová válka, převrat v únoru 1948, sovětská invaze v roce 1968) pod vysokou kontrolou odborných historicko-ideologických komisí i funkcionářů ÚV KSČ. Scénáře se často měnily na základě politických rozhodnutí. Tvůrci současných historických seriálů se učí pracovat s možnostmi, které poskytuje komplexní narativ. Délka televizních seriálů umožňuje představit zobrazované historické události v komplexnějším (ideologickém i uměleckém) pohledu. Inovativní postupy narušují konvencionalizovanou reprezentaci dějin zaběhnutou v seriálech natočených před rokem 1989, navíc svázanou povinnými ideologickými požadavky. V této kapitole analyzované historické seriály podnítily diskuze o reinterpretaci smyslu českých dějin i o vhodném způsobu jejich umělecké reprezentace.

     Současné historické televizní seriály vznikají, s výjimkou minisérie Hořící keř (HBO), pouze v produkci veřejnoprávní České televize, která tak naplňuje cíle veřejné služby definované Statutem České televize. Po roce 2010 vznikly historické seriály České století, Svět pod hlavou, Bohéma, ve kterých dokázali tvůrci využít specifičnost televizního média a zároveň se snažili o změnu klasické reprezentace české historie televizním médiem.

     Cílem této kapitoly bude analýza inovativních prvků převzatých z komplexního narativu a jejich vliv na (alegorickou) reprezentaci historie a způsobu ideologické argumentace. Analyzovaná trojice zaujímá k historii sebereflexivní vztah (narušuje automatismy spojení narativního příběhu a historie) a tím poukazuje na nesamozřejmost reprezentace historie prostřednictvím televize. Svět pod hlavou tak činí žánrovou hybridizací (krimi, komedie, fantasy) a stylizací obrazu, Bohéma zobrazuje dějiny českého filmu a záměrně přidává fiktivní postavy a filmy, čímž zviditelňuje proces fikcionalizace historie, které provádí každé umělecké dílo, České století v metarovině dekonstruuje smysl českých dějin.

Televizní seriál a reprezentace historie

Odlišný formát televizního seriálu klade otázku, zda (případně jakým způsobem?) se rozdíly ve stylu a naraci mezi filmem a televizním seriálem promítají do odlišné reprezentace historie. Při hledání odpovědi vycházím z pojetí televizního seriálu od tří teoretiků TV studies (John Ellis, Radomír Kokeš a Jason Mittell) s přihlédnutím k publikaci Jakuba Kordy České televizní krimi série a jejich žánrové souvislosti (1989–2009), který aplikuje Mittellovu teorii při analýze českých televizních krimi seriálů.

     John Ellis rozlišuje mezi televizní sérií a seriálem. Seriál je typický svým kumulativním narativem, příběh se rozprostírá z jednoho dílu do druhého a spěje k rozuzlení. Charaktery postav a základní situace se v jednotlivých dílech a celém seriálu vyvíjejí. Jednotlivým dílům předchází rekapitulace dosavadního děje. Série je naopak spíše epizodická, jednotlivé epizody jsou uzavřené (vyřešení konkrétního detektivního případu), zpravidla nedochází k uzavření příběhů hlavních postav. Série je založena na opakování a variování problému, situace. Její základní otázka zní: „Co se hrdinům stane v příštím díle?“ Ke struktuře seriálu má blízko třetí typ minisérie, která je omezena počtem dílů (limitní rozsah více než dvě a méně než třináct).

     Radomír Kokeš televizní seriál definuje ze strukturalistického hlediska a důraz klade na vztah celku a jednotlivých epizod: „Seriálem rozumím televizní dílo složené z většího počtu fikčních epizod (tedy více než jedné), které mají společné znaky (nezávisle na tom, jestli na sebe navazují, nebo se variují) a jejich součet tvoří celek seriálu. Přitom každá z nich zase představuje celek složený z částí. A tyto části na sebe mohou, ale nemusí navazovat v jiných epizodách. Z analýzy jednotlivé epizody nezískám představu o seriálovém celku. Analýza celku ale zase vypoví jen málo o organizaci jednotlivých epizod. Zároveň celý proces aktualizuje kognitivní aktivita diváka, který využívá jak znalosti epizod, tak jejich vzájemných vztahů a vztahu k celku.“ Teoretické úvahy o televizním médiu a možnostech jeho analýzy Kokeš dále rozvijí v knize Světy na pokračování.

     Jason Mittell chápe televizní žánry jako kategorie propojující určité kulturní texty s ohledem na kontext. Výzkum televizních žánrů nespočívá podle něj pouze v analýze konvenčních prvků, které jsou viditelné a srozumitelné širokému publiku. Základem jsou především tři základní atributy: publika (divácká recepce), televizní průmysl a mediální kontext. Mittell vychází z Bordwellovy historické poetiky a kognitivní psychologie. Odlišnosti ve struktuře filmových a televizních žánrů, do jejichž široce pojatého spektra zahrnul i nenarativní žánry, vidí především v odlišném způsobu produkce a autorství v televizi a vlivu denního programování na podobu žánru.

     Mittell charakterizuje současnou americkou televizní tvorbu jako narativně komplexní. Mittelovo pojetí narativní komplexity shrnuje Jakub Korda: „Komplexní narativy také často vykazují vypravěčské sebevědomí a odkazují na samotný proces narace. Činí tak ale ne v brechtovském slova smyslu, tedy zrušením iluze a vytvořením odstupu diváka od textu. Diváci jsou v tomto případě stále povzbuzováni k projevování zájmu o diegetický svět a hrdiny, komplexní narace u nich ale budí zájem o způsoby, jak televizní tvůrci budou dále prokombinovávat stále složitější zápletky a proplétající se příběhové linie. Je to tedy kombinace dvojího potěšení – ze čtení příběhu na jedné straně a na straně druhé z vědomí existence složitějšího‚mechanismu vyprávění‘ a ‚narativních speciálních efektů‘, které jsou analogií vizuálního efektu na úrovni vyprávění. Takové složité vyprávění se často nebojí dočasně mást své diváky, nutí jek častým revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z příběhu.“

     Historický seriál jako kulturní text (fiktivní umělecké dílo) je neoddělitelně propojen s jiným kulturním textem (historií). Zdvojený kontext, případně záměna jednoho kulturního textu za druhý (umělecké dílo je vnímáno jako typ historického textu) umožňuje odlišné divácké reakce a nedorozumění v komunikaci o historických seriálech jako v případě seriálů Bohéma a České století. Divácké reakce vnímání příběhu jsou vzájemně propojené s vnímáním historie (divák konfrontuje vlastní znalosti historie s informacemi předkládanými v příběhu, obráceným směrem se emoce generované příběhem a postoje diváka, které vznikají na základě recepce díla, k postavám a událostem promítají do divákova hodnocení historických událostí).

     Delší stopáž seriálu umožňuje narativně odlišný začátek a jiný způsob komprehenze (porozumění příběhu), vyprávěný příběh je zaplněný komplikovanější fabulí, větším množstvím postav s prokreslenějšími charaktery, jejich vývoj je zachycen v delším čase (historickém období). Kokešem popsaný vztah narativního celku a jednotlivých epizod umožňuje větší variabilitu reprezentace historie, která nemusí být podávána jako tradiční lineární příběh navazujících epizod, ale představit dějiny jako celek, který není prostým součtem jednotlivých historických událostí (České století). Obdobně postupy komplexního narativu umožňují zaměřit prvky sebereflexivity a sebeuvědomění nejen na vyprávěný příběh, ale také na dějiny samotné (opět v rámci zdvojeného kontextu). Diváci nejsou nuceni jen k revizím dosavadních interpretací a prožitků pramenících z vlastního příběhu, ale jejich pozornost se zaměřuje také na revizi dějin ve smyslu přehodnocení jejich kulturní a ideové interpretace od jednoznačného dogmatického významu (jak činí mainstreamová historická dramata a české televizní seriály natáčené do roku 1989) k pluralitní otevřené vícevýznamovosti (obdoba modu filmové artové narace či Rosenstoneovo pojetí postmoderního historického filmu). Některé seriály (v našem případě Bohéma) sebereflexivitu vztahují na samotný proces vizuální reprezentace historie, jejím cílem není vyprávět pouze o dějinách a jejích aktérech, ale zároveň chtějí zviditelňovat samotný způsob konstrukce historie a odhalit skryté meze způsobu reprezentace dějin, například ve vztahu k „neviditelné“ ideologizaci vyprávěných historických příběhů a jejich falešné objektivní pravdivosti.

     Narativně komplexní historické seriály specifickým způsobem naplňují charakteristiku (působení na diváka, zviditelňování narace), kterou Rosenstone vztahuje k inovativním (postmoderním) historickým filmům (viz úvod).

     Historický seriál předpokládá alespoň částečnou znalost zobrazované historické události. Na globální úrovni „velkých dějin“ divák neuvažuje telickým způsobem (jak historická událost dopadne), ale paratelickým (jakých způsobem bude naplněna, jak se v předem známé situaci zachovají protagonisté, jaké byly jejich skutečné vnitřní motivy). Například v Bohémě posuzuje divák odboj a kolaboraci postav v perspektivě výsledku druhé světové války a následného nástupu komunistického režimu v roce 1948. Naopak v uměleckých dílech soustředěných převážně na všední „historicky bezejmenné“ protagonisty (v našem případě Svět pod hlavou) je paratelická složka značně potlačena (komunistický režim se zhroutil v roce 1989).

     Velká část diváků i kritické obce požaduje po seriálu historickou věrohodnost (což potvrzují i ohlasy analyzovaných seriálů), přitom si neuvědomují, že oni sami nevyžadují relevantní a pravdivá historická fakta, ale že jim jde o to, aby seriál odpovídal zaběhnuté emocionální a ideové představě diváka. Tento specifický požadavek potvrzuje srovnání ohlasů na seriál ze současnosti Pustina (sc. Š. Hulík, r. I. Zachariáš, A. Nellis, 2016), v němž obyvatelé stejnojmenné fiktivní vesnice (natáčeno v Horním Jiřetíně) v místním referendu hlasují o prolomení těžebních limitů pro povrchovou těžbu. Přitom rozhodnutí o těžebních limitech je agendou vlády, která k němu v roce 1991 vydala závazné usnesení (později několikrát potvrzené), jemuž nejde nadřadit místní referendum. Povýšit historickou věrohodnost na hlavní hodnotící kritérium v rámci žánru hraného historického seriálu je omyl stejného řádu jako zkoumat v krimi žánrech realističnost kriminalistických postupů.

 

Luboš Ptáček po roce 1989 vystudoval estetiku na Filozofické fakultě UK Praha. V první polovině 90. let pracoval jako novinář. Od roku 1996 působí na Katedře divadelních a filmových studií FF UP Olomouc. Odborný zájem zaměřuje na filmovou analýzu, naratologii a český historický film. Publikuje v řadě českých i zahraničních filmových časopisů (Cinepur, Filma doba, Studies in Eastern European Cinema) a je autorem či spoluautorem několika knih (například Morava ve filmu, 2004; Akira Kurosawa a jeho filmy. Existenciální obraz světa, 2013).

 

Nakladatelství Casablanca, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 240 stran.

 

 

 

 

 

 

Americká sonda studující Slunce se pomalu, ale jistě blíží ke svému třetímu průletu nejnižším bodem oběžné dráhy. Vědci zatím mají plné ruce práce, ale nejsou zatíženi žádnými problémy, právě naopak. Probírají se záplavou dat, která sonda naměřila během prvních dvou průletů perihelem. PSP si totiž vede přímo vzorně a pozemním týmům doručí nejen to, co čekali, ale i něco navíc. Třeba takový druhý průlet - 6. května, tedy jen lehce přes měsíc po skončení druhé vědecké fáze v okolí perihelu, dorazil do počítačů odborníků z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory i poslední balíček údajů nasbíraných při tomto průletu - celkem to bylo 22 GB dat.

Vědci z University of Plymouth přišli s výzkumem kmenových buněk. Podle všeho je dokážou přeprogramovat na jiné specializované buňky v těle. Objev tak má šanci na využití v zubní medicíně a celkové regeneraci lidského chrupu. Studie popisuje podíl mezenchymálních kmenových buněk na opravě hmoty, jež tvoří zub. Veškeré pokusy zatím proběhly pouze na myších, ale...

V poničené japonské jaderné elektrárně Fukušima dochází prostor, kde by provozující společnost TEPCO mohla nadále skladovat kontaminovanou vodu. Na základě všech údajů se předpokládá, že místo definitivně dojde do 3 let. Podle japonské vlády je potřeba vybudovat nové zařízení, kam by se voda mohla ukládat. Prozatím je ale velice náročné přesvědčit obyvatele, že je něco...

Zpěvák a herec Josef Laufer oslavil 11. srpna osmdesáté narozeniny. Ačkoli se během života literárně projevoval především jako textař písní (otextoval na šest set melodií), v současné dekádě se pokouší rovněž o prózu. Dosavadních třiatřicet povídek shrnul do tří knih Roura od kamen (2012), Příbalový leták (2015) a Pro srandu králíkům (2019). Jsou to dobré knihy?

O prvních dvou a kontextu napsaly Literární noviny už před čtyřmi lety, takže není na místě opakovat výhrady či chvály a pouze čtěme nové Lauferovy texty i včetně próz Hlediště, Dárek, Casting, Náhradník, Vsaď se, Uklízeč, Nevěra, Sobota, O nejlepší pohádku a Klika. Na místě je přitom otázka, zda se autor za ty čtyři roky nějak zlepšil.

V určitém smyslu ano. Vedle hříček zažíváme s hrdiny i skutečně fatální motivy, kdy přijde na řadu rovněž hrdinství, ať už je prezentováno jako „obyčejné“ anebo jako obyčejné méně. Laufer chápe, že povídka by neměla být jen rozvedenou anekdotou, chápe tíhu života uvalenou na člověka takříkajíc řadového, ani zdaleka nepíše z piedestalu celebrity.

Co mi vadí, je občasné ulpívání v jakémsi polosvětě, odkud se linou moudra, která jsou sice nepochybná, ale někdy banální. Jestliže příběh stokrát odvyprávíte v hospodě a pokaždé zabere, ještě to zdaleka nemusí fungovat na papíře.

To Laufer ví, takže umně pracuje i s metaforickými přesahy, analogiemi. S čím ale rozhodně moc nepracuje, je jazyk, přičemž si zřejmě neuvědomuje, jak dokáže zůstat omšelý. „Rychlostí blesku si uvědomil, že on jediný zná Jáchymovu věštbu,“ zní jedna z klíčových vět svazku a nemám proti ní takřka nic. Až na tu „rychlost blesku“. Tento způsob psaní není snad podřadný, ale skutečně ani z ideální cenové skupiny.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Celá kniha je jaksi sprostější a autor jako by si říkal, že se už přece jenom nemusí žinýrovat. Jeho štěstím je, že chápe význam dialogu, takže dialogy nešetří. Že by zrovna zněly úplně životně, se říct nedá, ale pořád je to lepší než kupříkladu scény erotické. „Milovali se okamžitě, snad ani ne během minuty. Strhli ze sebe všechno hned za dveřmi. Ona byla hladová a on stále nemohl uvěřit, že to vyšlo.“

Ale co naplat, literární talent autor má. Ignorovat jeho knihy jako dílo baviče, které prodává jméno a obálka s jeho „ksichtem“, by nebylo fér. Možná se to přesto děje a Laufer ostatně na zadní obálce vyslovuje povzdech nad marností psaní (vidí své dílo rozmáčené deštěm na lavičce); ale ty knihy tady zůstanou a pouze čas rozhodne, zda Laufer-povídkář zůstane jen „pro srandu králíkům“.

Josef Laufer: Pro srandu králíkům a další povídky. Ilustroval Vít Haderka. Vydalo Nakladatelství Olympia. Velké Přílepy 2019. 128 stran