73 článků ze STŘEDY 4.9.2019

Guo Shunling (48), farmář ve vesnici Junying v provincie Che-pej, vyrábí obrazy ze slámy zobrazující hlavně figurky, květiny a rostliny, ptáky a zvířata. Nejdražší díla se prodávají i za 10 tisíc juanů. Lze tak říci, že se sláma pod jeho rukama mění ve zlato.

Guo Shunling vytvořil novou uměleckou formu, „slámovou pyrografii“, která spojuje malbu s pyrografií a kombinuje různé techniky tradiční čínské malby.

Muž, který ohluchl po nemoci ve dvou letech, se tvorbou zabývá od roku 2013.

V současné době vytvořil Guo Shunling více než dva tisíce děl. Jejich cena se pohybuje od 200 do 10 tisíc juanů.

Guo Shunling doufá, že se tomuto umění začne věnovat více lidí přinesou výhody místním zemědělcům.

Svá díla Guo Shunling prodává už i na internetu.

Hao Qunying photo / Guangming pictures

Na České zemědělské univerzitě (ČZU) v pražském Suchdole vznikla ojedinělá laboratoř, která umožní pěstovat plodiny pomocí technologie „Aeroponie“. V podmínkách simulujících život na Marsu se o to pokusí tým biologů a IT specialistů pod vedením mladého vědce Jana Lukačeviče. „Mars je nehostinné místo, kde mohou teploty dosáhnout až -130 stupňů Celsia. Atmosféra je velice řídká...

Na sobotu 7. 9. 2019 připadá Mezinárodní den supů a liberecká zoo se připojí k jeho oslavám. Cílem akce je upozornit na rapidní úbytek supů ve volné přírodě a akutní potřebu jejich ochrany. Jednou z nejčastějších hrozeb pro populace supů je otrava karbofuranem (C12H15NO3 – karbamátovým pesticidem), který je nebezpečný i pro člověka či domácí mazlíčky....

Logitech představil novou klávesnici a myš pro náročnější uživatele. Klávesnice MX Keys je plochá klávesnice s klasickým rozložením včetně numerického bloku. Nabídne tichá, nízkozdvižná tlačítka s tvarováním, které umožní snadnější přesné zacílení prstů i poslepu. Klávesnice je bezdrátová a ...

Odborníci z Kennedyho střediska chtějí vyvinout zařízení, které by tavilo lunární regolit, tedy jemný prach pokrývající povrch Měsíce, aby z něj vytvořilo kyslík. Pokročilé technologie pro zpracování místních zdrojů jsou nezbytné pro udržitelný lunární výzkum v rámci programu Artemis a uplatnění může najít i při cestách k Marsu. Tým kolem projektu GaLORE (Gaseous Lunar Oxygen from Regolith Electrolysis) již získal ocenění za vývoj tavicí technologie. Lunární regolit tvoří zoxidované kovy - například oxidy železa, křemíku či hliníku. GaLORE chce tento materiál ohřát na více než 1650 °C a následně do taveniny pustí elektrický proud. To způsobí chemické reakce, díky kterým se roztavený regolit začne dělit na kyslík a kovy.

Sucho, které zasáhlo území České republiky v roce 2014, přetrvávalo až do roku 2018. Ten se stal se svou průměrnou roční teplotou vzduchu 9,6 °C nejteplejším rokem na našem území od roku 1961. Uvádí to Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2018, takzvaná Modrá zpráva, kterou dnes Ministerstvo zemědělství (MZe) společně s Ministerstvem... ...

Automobilka Suzuki si odskočila trochu dál ze silnic. Stala se klíčovým partnerem japonského projektu Hakuto-R, který má za cíl provést první komerční let na Měsíc. Úloha Suzuki je v taková, že zařízení vývojového oddělení automobilky poslouží k testování přistávacího modulu. Kromě toho má na starosti vývoj skeletu a také nohy přistávacího modulu a jejich odpružení. Při...

Řada lidí má slovo jóga spojené jen s fyzickým protahováním a zaujímáním obtížných pozic. Jóga je však mnohem víc – je to komplexní vědecký systém prověřený tisíci let, pramen duchovnosti a moudrosti, z něhož čerpají všechna náboženství.

V józe si může vybrat každý – od tělesných cviků, přes dechová a meditační cvičení, až po etické zásady a úsilí o nejvyšší duchovní poznání. To vše, pokud to uvedeme do své životní praxe, ve svém důsledku pozitivně ovlivňuje náš osobní život i harmonii v rodině a celé společnosti.

Jóga v denním životě

V současné době je možná důležitější než kdy jindy mít k dispozici metody a techniky, které umožňují udržet a obnovovat tělesné, duševní a duchovní zdraví a harmonii. Právě takové komplexní řešení, jež člověku umožní pomoci si sám vlastní jógovou praxí, nabízí systém „Jóga v denním životě“.

Autorem systému Jóga v denním životě je indický Mistr jógy paramhans svámí Mahéšvaránanda. Ve svém učení vychází z tisícileté jógové tradice a z duchovní moudrosti pradávné linie indických duchovních Mistrů. Během svého dlouholetého působení v západních zemích (do Evropy přijel v roce 1970 a Československo navštívil poprvé v roce 1972) se důkladně seznámil se způsobem života zdejších lidí. S ohledem na jejich potřeby a možnosti navrhl komplexní systém, který je vhodný pro každého člověka bez ohledu na věk a fyzické či duševní předpoklady. Kromě kurzů pro veřejnost je systém Jóga v denním životě v mnoha zemích součástí školní výuky a univerzitních programů. Využívá se ve sportovních klubech, rehabilitačních centrech, lázních i nemocnicích.

Kde si zacvičíte podle systému Jóga v denním životě?

Pobočky neziskové organizace Jóga v denním životě najdete po celé České republice. Nabízejí kurzy pro začátečníky i pokročilé, obecné nebo se speciálním zaměřením (proti bolestem zad, pro děti, pro seniory atd.). Součástí každé lekce je většinou cvičení ásan (tělesné cviky), relaxace, pránájáma (dechové cvičení) a kratší meditace.

Pro zájemce o hlubší proniknutí do tajů jógy pořádají pobočky Jógy v denním životě také jednodenní nebo delší semináře zaměřené na konkrétní téma.

Největší evropské středisko Jógy v denním životě se nachází na Moravě v obci Střílky a jmenuje se Maháprabhudíp ášram Střílky. V míruplném prostředí bývalého zámku a jeho parku zde probíhají programy zaměřené na jógu, zdravou stravu, letní dětské tábory a mnoho dalších.

Kam na kurz jógy v Praze?

Nejširší nabídku kurzů jógy podle systému Jóga v denním životě najdete v Praze. V pěti jógacentrech a na dalších místech v Praze a okolí si můžete přijít zacvičit každý týden v téměř stovce kurzů. Nejnověji přibude v září nabídka programů v novém jógacentru Malá Ohrada ve Velichovské ulici v Praze 13 – Stodůlkách. Uprostřed zeleně a kousek od Prokopského údolí si zde můžete zacvičit pro začátek hned v šesti kurzech týdně.

Informace o kurzech a seminářích

Na facebookové stránce Jóga v denním životě a na webové stránce www.joga.cz najdete bližší informace o kurzech a seminářích v celé republice. Na stejné webové stránce si také můžete projít celou knihu Systém Jóga v denním životě online zdarma – je to výborná pomůcka při samostatném cvičení doma.

Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě“ (áju znamená „život“, véda „vědění“), představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života. Tento léčebný systém založený na přírodních přípravcích z ájurvédských bylin se v Indii praktikuje více než 5000 let a jeho cílem je prevence, uzdravování, udržování kvality života a dosažení dlouhověkosti.

Ájurvédská filozofie za tuto dobu hluboce ovlivnila přístup a životní styl nejen obyvatel Indie. Tato země je nicméně ve využívání bylinných přípravků v léčbě onemocnění stále na prvním místě na světě. Ájurvédské znalosti účinků bylin a koření se také hojně praktikují při každodenní přípravě pokrmů tradiční indické kuchyně.

Původ ájurvédské medicíny

První a nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. století našeho letopočtu. V něm se nachází záznam o velkém shromáždění mudrců a světců, kteří se v 7. století před naším letopočtem setkali v předhůří Himálaje, aby si vyměnili získané poznatky o využívání bylin a diskutovali o stavu tehdejší společnosti. Ze zápisu víme, že už v té době byli například znepokojení rostoucím počtem obyvatel v tehdejších sídlech.

Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridaya, vzniká kolem 7. století našeho letopočtu a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů.

V období mezi 5. stoletím před naším letopočtem a 5. stoletím našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“.

Vliv ájurvédských poznatků na počátky moderní medicíny zmiňuje publikace Světové zdravotnické organizace (WHO), když uvádí, že jedny z prvních lékařských záznamů „obsahují detailní popis různých zdravotních stavů včetně diabetu, přičemž tyto popisy odpovídají védským spisům.“ Je také známo, že odkaz indické medicíny je zřejmý v dílech Hippokrata či Platóna.

Tři typy podle reakcí

Ájurvéda rozeznává tři základní biologické principy (dóši) – váta, pitta a kapha. Každý člověk se rodí s jejich jedinečným poměrem, jeden z nich však vždy více či méně převažuje.

Psychosomatický typ (váta, pitta a kapha) se velmi dobře určuje na základě pozorování reakcí člověka na jisté situace. V ájurvédě se uvádějí tři základní typy podle reakcí: oběť, útočník a svědek, které se vysvětlují anekdotou:

V místnosti sedí tři lidé představující vyhraněné tělesné typy váta (vzduch), pitta (oheň) a kapha (voda). V tom se dovnitř vplazí kobra. Když ji přítomní spatří, každý spontánně zareaguje způsobem typickým pro svoji konstituci. Váta typ se vyděsí a ze strachu bude chtít vyskočit na stůl. Pitta typ si udrží duchapřítomnost a popadne první předmět, který se naskytne a bude nebezpečí čelit se zbraní v ruce. Kapha typ zůstane nečinně sedět a pouze zakřičí na člověka typu pitta: „Udělej něco! Zabij toho hada!“

Orientační dóšický test si můžete vyplnit ZDE.

Pokud lépe porozumíme sami sobě, potom lépe porozumíme ostatním lidem a světu kolem nás!“ říká ájurvédské přísloví. Podle ájurvédy vzniká nemoc tehdy, kdy se vychýlí přirozená rovnováha jednotlivých dóš – děje se tak nezdravým životním stylem, negativním myšlením či energetickou nerovnováhou. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin dokáže ájurvéda úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.

Projekt s názvem Květena Šumavy, na němž spolupracují botanici z České republiky i Německa, unikátním způsobem propojí a rozšíří dostupná data o cévnatých rostlinách na Šumavě bez ohledu na státní hranice. Projekt je podpořen z Programu přeshraniční spolupráce Česká republika - Svobodný stát Bavorsko Cil EÚS 2014-2020 i ze státního rozpočtu ČR. ... ...

Soutěž Česká biopotravina roku 2019, kterou pořádá již po osmnácté PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, zná své vítěze. Mezi nejlepší produkty ekologického zemědělství z české produkce patří Kaštánkovo sušené maso, Ryzlink rýnský z vinařství Marcinčák nebo třeba makový bio olej. Zájem o účast v soutěži Česká biopotravina každoročně roste. V... ...

Národní galerie Praha připomíná 10 let od náhlé smrti architekta Jana Kaplického. Před Salmovským palácem byla instalována Věž Bienále, která vznikla v roce 2002 jako ideový projekt pro benátské bienále architektury.

„V roce 2002 byl Jan Kaplický osloven kurátorem Bienále architektury v Benátkách Deyanem Sudjicem, aby vytvořil ideový projekt věže. Kaplický a jeho architektonické studio Future Systems navrhli stopatrovou nakloněnou věž jako nový typ městské budovy. Unikátní aerodynamický tvar s otvorem redukujícím tlak větru představuje na nádvoří Salmovského paláce čtyřmetrový model,“ uvádí Helena Doudová, kurátorka sbírky architektury Národní galerie Praha.

Model ze sklolaminátové samonosné skořepiny s lakovaným akrylátovým povrchem byl zhotoven v roce 2016 pro sbírku Pražské správy nemovitostí – donátorem byl Václav Skala.

S Deyanem Sudjicem, ředitelem Design Muzea v Londýně, pojilo Kaplického dlouholeté přátelství – architekt pro něj v 80. letech navrhl jeho minimalistický byt. Kaplický a Future Systems od roku 1979 usilovali o rozšíření možností uvažování o architektuře. Vzorem byl přenos technologických inovací z aviatiky, vesmírného výzkumu nebo konstrukcí lodí, které poskytovaly ojedinělá řešení pro high-tech architekturu. Letectví představovalo pro Kaplického inovativní obor, jehož cílem bylo dosáhnout maximálního výsledku s minimální spotřebou materiálu, lehkosti a aerodynamičnosti a v konečném důsledku elegance a krásy.

© Jan Kaplický – FUTURE SYSTEMS, se svolením Nadačního fondu Kaplicky Centre„Architektura se oproti tomu podle Kaplického často soustředila spíše na hodnotu objektů namísto na inovaci, a zůstávala tak pozadu za svou dobou. Přesvědčení o významu inženýrství, technologie a inovativních konstrukcí Kaplický sdílel i se světoznámými britskými architekty Richardem Rogersem a Normanem Fosterem, v jejichž kancelářích zanechal osobitou stopu,“ doplňuje Helena Doudová.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Jan Kaplický (1937–2009) byl významným architektem českého původu působícím od emigrace v roce 1968 ve Velké Británii. Absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v Británii pracoval nejprve v architektonických kancelářích Denyse Lasduny, Renzo Piana a Richarda Rogerse a Forter Associates. V roce 1979 založil studio Future Systems s partnerem Davidem Nixonem, od 1989 spolu s Amandou Levete (do 2008). Nejvýznamnější realizace Future Systems jsou obchodní dům Selfridges v Birminghamu (1999–2003), NatWest Media Centre v Londýně (1994–1999) nebo Enzo Ferrari Museum (2009–2012). V roce 1999 obdržel Stirlingovu cenu RIBA a stal se čestným členem Royal Institute of British Architects.

Pro Českou republiku navrhl Kaplický Národní knihovnu na Letné (2007) a koncertní sál Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích. Obě stavby jsou dosud nerealizované. V roce 2008 byl založen nadační fond Kaplicky Centre v Praze, uchovávající dílo Jana Kaplického a rodiny Kaplických, podporující rozvoj a propagaci architektury a moderního umění.

Výbor z díla populárního autora, jehož knihy se staly předlohami filmů Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý a Občanský průkaz, doplňují dvě dosud knižně nevydané povídky. „Humor byl výživa, kterou potřeboval k životu stejně jako já. Milovali jsme lidské situace na pomezí komiky a smutku,“ píše Zdeněk Svěrák v předmluvě ke knize nazvané Dobře zašitej frajer, která vychází 18. září u Nakladatelství Paseka. Zároveň s ní vychází pět knih Petra Šabacha v nové grafické úpravě.

Výbor Dobře zašitej frajer připravili Václav Kahuda a Emil Hakl. Přestože jde o dva výrazné spisovatele s vlastní svébytnou poetikou, v roli editorů se podle Emila Hakla překvapivě shodli. „Neznamená to, že jsou některé texty lepší a jiné horší. Spíš šlo o to představit jejich autora, pokud možno ve všech polohách, komplexně a pestře,“ vysvětluje Hakl.

Spisovatel Hakl se zároveň přiznává, že Šabacha takto najednou a s odstupem nikdy nečetl. „Tudíž jsem nedokázal docenit živelnou autenticitu Petrových výpovědí, jeho vzácně prosté slovní eskamotérství, vycházející z přirozené řeči normálních lidí. Jejich vtip i jejich melancholie jsou provázány, proto ten vtip může jiskřit,“ říká.

Povídka inspirovaná Bowiem

Dosud knižně nepublikovaná povídka Večerní matiné s mistrem Oldřichem Musilem je groteskou o tom, jak se zvrhne rozhlasový rozhovor se zasloužilým umělcem, když do něj vstoupí zvídavá posluchačka. Tu ovšem zajímá všechno možné, jen ne samotný mistr a jeho světový úspěch v newyorské Metropolitní opeře.

Nová povídka Vesmírná podivnost pak vypráví o astronautovi, který odmítá splnit rozkaz řídícího střediska a nakonec odmítá i prosby samotné ředitelky a své manželky. Přepadla ho totiž podivná úzkost. Petr Šabach v jednom z posledních emailů adresovaných redakci Paseky, kde byl bezmála čtvrt století kmenovým autorem, doporučoval poslouchat při čtení tohoto textu skladbu Davida Bowieho Space Oddity. S dodatkem, že „to jde ale i bez toho“.

Předmluvu ke knize napsal Zdeněk Svěrák, kterého s Šabachem pojilo dlouholeté přátelství. Začalo četbou knížky Hovno hoří. „Ke svému údivu jsem se začetl do literatury, jejíž hodnota byla prokazatelná už po prvních odstavcích. Autor sázel do řádků slova tak přesná a výstižná, že jsem je nestačil vychutnávat a tiše schvalovat,“ píše Svěrák v předmluvě. „Jeho řeč mi byla tak blízká, jako bychom se dávno znali. A humor byl takový, jaký sám vyznávám. Když jsem dočetl, přihodilo se mi něco, co mě do té doby nepotkalo. Není možné, abych si s tímhle člověkem nerozuměl, řekl jsem si. A začal jsem přemýšlet, jestli se může přátelství naplánovat,“ pokračuje Svěrák.

Šabach v novém kabátu

Společně s knihou Dobře zašitej frajer míří na pulty knihkupectví nová vydání Šabachových knih Babičky, Čtyři muži na vodě, Hovno hoří, Máslem dolů a Opilé banány. Grafickou úpravu připravil autorův syn Jan Šabach, který pojal edici jako typografickou stavebnici, jejíž části se vzájemně potřebují a tvoří tak výslednou formu. „Táta byl skvělý – nejen hospodský – vypravěč,“ říká Šabach. „Dobře načasovat a vypointovat vtipnou historku je jedna věc, ale zasadit ji do kontextu příběhu, aby působila přirozeně, je věc druhá. Táta měl pro tohle spojení talent a cit. Inspirací mi byla právě tato zdánlivá jednoduchost. Něco jde přečíst snadno, něco je potřeba možná trochu hledat,“ přibližuje Šabach.

 

Petr Šabach (23. srpna 1951 – 16. září 2017) absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl zaměstnán jako technický redaktor, metodik, noční hlídač, inventurník, odborný referent. V 80. letech začal publikovat v Mladé frontě, Práci, Tvorbě a v jiných periodikách své povídky. Svou první knihu, sbírku povídek Jak potopit Austrálii, vydal v roce 1986. Následovaly další úspěšné sbírky a novely jako Hovno hoří (1994), Babičky (1998) nebo Občanský průkaz (2006), kterými se během 90. let se zařadil mezi nejčtenější české autory. Jeho knihy se staly náměty divácky populárních filmů Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý a Občanský průkaz. V lednu 2016 získal Petr Šabach od Českého centra PEN klubu Cenu Karla Čapka.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}