45 článků z NEDĚLE 6.10.2019

S myšlenkou #Kbelíkvody přišla původně skupina maminek s dětmi z Prahy. Vadilo jim sucho a zajímalo je, kolik vody za den lidé dokážou ,,nachytat" do kbelíku. Tou pak začaly zalévat stromy a trávníky před svými domy. Tři týdny od výzvy na sociálních sítích se k iniciativě připojilo 2700 lidí z celého Česka. Ohlasy vzbudil Kbelík vody i na Slovensku nebo třeba ve... ...

První místa ve třech kategoriích soutěže obsadila města Dalešice s 36,1 kg, Chvalšiny se 43,1 kg a Fulnek s 99,1 kg směsných komunálních odpadů na osobu a rok. V obcích nejen skvěle třídí, ale dosahují i vynikající úrovně recyklace. Vítězům gratulujeme a věříme, že se stanou inspirací pro ostatní nejen ve svém kraji, ale také v rámci celé České republiky. ... ...

Lužní lesy, ačkoliv byly v minulosti významně ovlivněny lidskou činností, patří z hlediska rozmanitosti cévnatých rostlin, hmyzu i obratlovců k druhově nejbohatším lesním ekosystémům.To lze velmi dobře dokumentovat zejména na ptačích společenstvech. Ale i zde dochází vlivem lidského hospodaření ke změnám v početnosti a rozmanitosti ptačích druhů. Oblasti... ...

Jak ochránit dozrávající hrozny před nálety špačků? V otázce, se kterou si každoročně láme hlavu snad každý vinař, mají v Chateau Bzenec jasno. Známé vinařství, které patří do skupiny BOHEMIA SEKT, chrání svých 35 hektarů vinohradů pod Syrovínem na Hodonínsku s pomocí sokolníka a páru sokolů. Špačci patří k hlavním nepřátelům vinařů. Během sklizně... ...

Často slyšíme či čteme různá přirovnání člověka a teď se stále víc objevuje přirovnání k počítači. Čím je jich víc a čím jsou schopnější – ty počítače, tím víc roste počet těch příměrů.

Tak prosím vás ne. Takhle ne, tohleto. To už je v zásadě špatně.

On totiž počítač umí hodně, zvlášť když se propojí s internetem, jenže: Počítač, i když hodně umí, neexistuje sám o sobě – an sich, jak píší filosofové.

Potřebuje elektriku, zdroj. Bez něj není nic, jak jsem dnes ráno zjistil, když nám vypli proud, a tím i wi-fi.

Chceme-li k něčemu přirovnávat člověka, tak myslím, že ten, kdo nemá víru či lásku, je stavba, a kdo víru či lásku má, je strom.

Dívám se z okna na obrovskou hrušku, jejíž život jsem kdysi zachránil, už jí červenají listy a píšu tužkou. Ještě mám schované luxusní pero, značkové, které jsem kdysi dostal, ale protože neposunuje děj tohoto psaní nikam kupředu, nebudu ho vytahovat ani obrazně ani skutečně.

Tak strom, nebo stavba.

Počítač už jsme opustili, ostatně, když už počítač, tak možná mozek. Přirovnání – mozek a počítač, chápete. Mozek taky potřebuje zdroj a víme, že po chvíli bez kyslíku bídně zhyne. A do nicoty sebou vezme všechno, co člověk-stavba nebo člověk-strom, na této zemi miloval, znal, uměl a počítal.

A právě kvůli oné nicotě (aby nebyla) kvůli lásce k životu a ze strachu ze smrti vymysleli si lidi podivný dualismus – Duše a Tělo – a někteří tomu věří dodnes.

A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem…“ Hospoda a kostel.

Pro ty, kteří přemýšlí a hledají napsal druhdy Josef Čapek knížku Kulhavý poutník. Jako mladík jsem ji četl celé jedno odpoledne na pouti po třech hospodách a občas ji beru do ruky a do hlavy i dnes. Teď. I Josef Čapek vlastně používá jakýsi dualismus, zdvojení – Osoba a Duše.

Ale přečtěte si sami svého Čapka, i když jen nahlédnete, bude už váš! A stavějte svou budovu, chrám, tvrz či chatrč otevřenou anebo zalévejte strom…

S údivem žasnu, kam jsem se to dostal. Od úvah o metaforách až k nějakému skoro vizionářství. (A co víc – ó hrůzo! – nabádání!)

Začal jsem tím, že jsem uvedl přirovnání. Beru si z toho poučení, že přirovnávat člověka k něčemu možná není nijak přínosné.

Konec konců – každé přirovnání pokulhává, nebo kulhá.

Kulhal i poutník Josefa Čapka.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Zveřejnění usnesení Ústavního soudu z 30. září 2019, podle něhož se mají vystěhovat členové SBD Svatopluk žijící v bytovém komplexu v Horoměřicích, vyvolalo skandál. Převážná část reakcí veřejnosti byla odmítavá. Předseda vlády Andrej Babiš se vyjádřil, že došlo k selhání justice. Postižení obyvatelé projevovali zoufalství.

Usnesení je příznačné pro stav justice, z velké části stále ještě ovládané pohrobky normalizace, a proto poplatné předlistopadovému právnímu myšlení. Mimo to mnozí soudci a státní zástupci žijí v přesvědčení, že nezávislost justice je totožná s právem na beztrestné poškozování občanů.

Usnesení potvrdilo správnost rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 27. června 2018, vydaného senátem předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška. Senát Ústavního soudu předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) shodně s nimi nevzal na vědomí nedotknutelnost soukromého vlastnictví, zakotvenou v Ústavě.

Těmito rozhodnutími byla do konkursní podstaty zkrachovalého H-Systemu zahrnuta přidaná hodnota, kterou vytvořili členové družstva Svatopluk jednak vložením finančních prostředků, ale také svou nehonorovanou prací. Ve skutečnosti spáchali páni soudci vyvlastňovací akt, za který by se nemuseli stydět ani jejich vzory z padesátých let minulého století. Schválili i bezohledné chování konkurzního správce, bývalého předlistopadového prokurátora Josefa Monsporta, který od roku 2001 trýzní obyvatele hrozbou vystěhování.

Členové SBD Svatopluk, kteří se rozhodli dostavět své domy, zachránili rozestavěné objekty před zchátráním. Vložili finanční prostředky a práci a vytvořili dílo, jehož odhadní cena je dle znaleckého posudku, obstaraného konkurzním správcem, přibližně 230 milionů korun. Hodnota nemovitostí v době, kdy družstevníci začali stavět, je jen zlomkem té současné. Soudci svým rozhodnutím bezohledně ukradli přidanou hodnotu, vytvořenou družstevníky. A leckdo se těší, že podílem na lupu obdaruje klienty H-Systemu, kteří na krach projektu reagovali jen pláčem a čekáním na zázrak. Všichni jsou si přece rovni a iniciativu jednotlivců je třeba trestat. To je ryze socialistický přístup k věci.

Kritici postupu členů SPD jim vyčítají, že k dostavění domků neměli souhlas konkurzního správce. Slovutná právnička Eliška Wagnerová ale v článku v časopisu Týden 32/2018 upozornila, že povinnost souhlasu konkurzního správce byla uzákoněna až v roce 2006. Spolu s ní se k počínání soudců Nejvyššího soudu ČR negativně vyjádřil také prof. Aleš Gerloch.

Pozoruhodná je závěrečná část usnesení Ústavního soudu, v které soudci vyzývají bývalého prokurátora Josefa Monsporta k nalezení rozumného východiska z neúnosné situace, kterou spolu se soudci Nejvyššího soudu navodili. Prozradili tím špatné svědomí, bezmoc napravit své selhání a naivitu. Žádat po Josefu Monsportovi ohleduplnost je totéž jako žádat po lvu, aby se stal vegetariánem. Josef Monsport je nepochybně skvělý právník a vynikající obhájce ve věcech trestních, bohužel obdařený povahou predátora.

Víme, jak se choval po celou dobu výkonu funkce. Rozprodal část majetku z konkursní podstaty za podezřele nízkou cenu a pomohl nabyvatelům k levnému zisku. Když rozprodával pozemky a základy domů, které dostavěli členové SBD Svatopluk ve Velkých Přílepech, začal s cenou jeden milion Kč/dům a postupně zvyšoval. Když rodina Sýkorova nechtěla dát dva miliony, prodal jim střechu nad hlavou. Nabyvatel je z domu vyhnal a obratem jej prodal za 5,7 milionu Kč. Nenarazí-li Josef Monsport na moc státu, bude se chovat stejně i dále.

Rozumné řešení je ale již od začátku jasné: nechť bývalý prokurátor prodá horoměřický komplex SBD Svatopluk za rozumnou cenu obyvatelům a problém zanikne. Zdá se dokonce, že mu to začíná docházet. V sobotu 5. října 2019 se objevil na televizní obrazovce s úlisným výraze vlka, převlečeného za babičku a lákajícího Červenou Karkulku a rozumné řešení nabízel, včetně stažení žaloby proti SBD Svatopluk o 22 milionů Kč za nájemné. Takto se ale mohl chovat již od převzetí úřadu konkurzního správce. Měl by veřejnosti vysvětlit, co mu v tom bránilo.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Podle mého názoru nestačí konstatovat selhání justice a politovat jeho oběti, ale jsou nutné činy k nápravě křivdy. Je-li vláda skutečně vládou, měla by ze skandálu vyvodit důsledky. Počínání výše zmíněných soudců Nejvyššího a Ústavního soudu je excesem, který by se nikdy v budoucnosti neměl opakovat. Vláda by měla přijmout účinná opatření k zastavení bezpráví a dvacetiletého týrání obyvatel horoměřického obytného komplexu a měla by se postarat, aby původci skandálu nedostali druhou možnost škodit, a to nejen soudci, ale i konkurzní správce a soudkyně, která vypudila SBD z věřitelského výboru.

Podle § 132 zákona o Ústavním soudu je soudce kárně odpovědný za kárné provinění. Podle § 133 téhož zákona je kárným proviněním „jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu…“ Soudím, že skandálním jednáním soudců obou vysokých soudů byla skutková podstata kárného provinění naplněna vrchovatě, až přes míru.

Tato ustanovení ukazují cestu k uzavření skandálu.