137 článků z PONDĚLÍ 7.10.2019

Útočník z Paříže prý už dříve připoutával pozornost svých kolegů. Například měl pochválit vyvraždění redakce Charlie Hebdo.

Způsob, jakým se dozvídáme nové detaily o případu policejního IT administrátora, který zabil čtyři svoje kolegy v Paříži, připomíná krájení šunky. Nebo sojového salámu, podle toho, čemu dáváte přednost. Nemyslím si, že je to úmysl; ono to tak u vyšetřování bývá, že zpočátku nikdo nic pořádně neví. (Ale ta tvrzení o psychických potížích by si snad v redakcích mohli odpustit, začíná to působit poněkud divně.)

Poslední plátky poznatků, které nám přináší Die Welt, ovšem naznačují, že „nikdo nic neví“ mohlo být systémovým selháním, protože se hromadí informace, podle kterých vlastně budoucího pachatele měli dávno identifikovat jako problémový případ. Přitom ministr vnitra Christophe Castaner ujišťoval novináře, že to přesně tak nebylo a že pachatel neprojevil sebemenší odchylku od normálního chování.

Nuže, co tvrdí ve svém článku Die Welt:

  • Po atentátu na redakci časopisu Charlie Hebdo řekl prý Harpon svému kolegovi „Dobře to udělali“.
  • Na sociálních sítích sdílel video s kázáním a dopsal k němu: „To, na čem záleží, je zemřít pro islám.“
  • Podle vrchního vyšetřovatele Jeana-Françoise Ricarda udržoval kontakt s domnělými(?) salafisty.
  • Analýza dat z jeho mobilního telefonu ukázala na tom, že byl ve styku s extremistickým imámem mešity v místě svého bydliště.
  • Francouzský deník Le Parisien tvrdí, že na některé policisty měl být ze strany nadřízených vyvíjen nátlak, aby o svých podezřeních vůči Harponovi nemluvili.

K té poslední položce. Našel jsem na Parisienu rozhovor s představitelem francouzských policejních odborů Jean-Paul Mégretem. K věci radikalizace říká, že policie má podezření na pár desítek zradikalizovaných lidí ve svých řadách, ale dokud nic neudělají, maximálně je přesune na méně důležitá místa. „Dokud se nestane zločin, radikalizace není důvodem pro odvolání (patrně bezpečnostní prověrky, pozn. MK), administrativa je zablokována. Také se bojí obvinění z rasismu a islamofobie,“ řekl.

To zní o dost jinak než ministrovo tvrzení o „ráně z čistého nebe“ a upřímně mi to přijde pravděpodobnější. Málokdo je taková povaha, aby dokázal nosit koženou masku neutrality po 100 procent času, zatímco se chystá k hromadné vraždě. Nu, jsou ustaveny hned dvě vyšetřující komise, tak uvidíme, co zjistí. Kdyby se tyto informace potvrdily, byl by to solidní skandál.

Hlavní problém spočívá v tom, že Harpon byl zaměstnán na velmi citlivém místě, a tudíž měl být pod důkladným dohledem, aspoň teoreticky; skutečně také obdržel nejvyšší stupeň bezpečnostní prověrky. Ve své práci měl Harpon podle Weltu přístup k více než tisícovce počítačů, včetně těch, které patřily vyšetřovatelům pracujícím v utajení. A také k databázím. „Měl v rukou soukromé adresy úplně všech policistů,“ řekl novinářům jeden z jeho kolegů, který nechtěl být jmenován.

Kolik z těchto dat předal svým radikálním bratřím? To bude velmi těžké zjistit. Ale pro tento typ údajů by se nepochybně našli dobří zákazníci i mimo teroristické kruhy – třeba různé mafie a jiné zločinecké syndikáty.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Welt na závěr připomíná případ teroristického útoku v Magnanville (2016), kdy útočník vtrhl do domu manželů-policistů a zabil je oba před očima jejich tříletého dítěte. Patrně se přitom řídil příkazem šéfa Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádího, který v rámci ramadánu nařídil zabíjet protivníky i s rodinami v jejich domovech.

Těžko na tuto situaci nemyslet, jste-li nyní francouzským policistou a víte-li, že ochranu vaší adresy měl na starosti jistý pan Harpon. Kdyby šlo jen o prolomená hesla, ta si změníte raz-dva, ale přestěhovat pár desítek tisíc lidí do nových bytů a domů, to nejde. Budou s tím muset nějak žít.

Ksakru, já opravdu nechci, aby se Krvavé levandule staly realitou. Ale s tímhle druhem nekompetentnosti na místech, kde jde o citlivá data celého státu, se to prostě nedá vyloučit. Ne každý infiltrátor na sebe nakonec upozorní tím, že vezme nůž a vydá se na cestu do slíbeného ráje.

 

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Metody strojového učení dnes dokážou divy, například dokážou manipulovat s tvářemi ve videích. Toho se dá zneužít například pro tzv. „revenge porn“ neboli falešný pornografický snímek vytvořený z pomsty k bývalé partnerce či partnerovi. Stačí nahradit obličej některého z aktérů, který má přibližně ...

Přelom měsíců byl pro sondu Juno ve znamení manévru, který trval 10,5 hodiny. Tento na poměry mise dlouhý zážeh měl mimořádně důležitý úkol a bez jeho provedení by mise skončila. Sonda Juno získává elektrickou energii pro palubní systémy z fotovoltaických panelů - při příštím přiblížení k planetě 3. listopadu by totiž pobývala příliš dlouho ve stínu obří planety. Samotný manévr začal 1. října v 1:46 SELČ, zatímco v USA bylo ještě 30. září. Zážeh využil malé korekční trysky a byl vskutku rekordní - trval 5× déle než jakýkoliv předchozí zážeh tohoto systému. Manévr změnil rychlost sondy o 203 km/h, k čemuž potřeboval 73 kg pohonných látek.

Metodický pokyn se snižování početních stavů spárkaté zvěře eAGRI > Lesy > Myslivost 25.9.2019 Metodický pokyn ke snižování stavů spárkaté zvěře je určen orgánům státní správy myslivosti. Pokyn směřuje ke snížení počtu kusů jednotlivých druhů spárkaté zvěře z důvodu omezení dopadu zvěře na obnovu lesních porostů. stáhnout soubor Informační... ...

Mezinárodní konference Česko jako cirkulární hotspot, největší událost letoška v oblasti cirkulární ekonomiky, představí myšlenku cirkulární ekonomiky z mnoha úhlů a ukáže českým firmám možnosti, jak přejít na tento udržitelný způsob fungování.Globální trendy představí zástupce OECD a inspirativní lokální počiny zase české firmy, které jsou v tomto... ...

Které obnovitelné zdroje a jakým tempem se budou rozvíjet v zemích EU v příští dekádě - to byl jeden z hlavních bodů právě končícího jednání ministrů zodpovědných za energetiku evropské osmadvacítky. Český návrh Národního energeticko-klimatického plánu, který připravovala ještě bývalá ministryně Marta Nováková, kritizovala Komora OZE za příliš nízkou... ...

Došlo k tomu, čeho jsem se obávala a o čem jsem již mnohokrát psala. Američané se stahují ze Sýrie. Čili děje se to, co příznivci Asada u nás dlouho požadovali. Bylo by to fajn, kdyby to nemělo hnusnou pachuť – zradu. Protože stažení US vojáků ze severní Sýrie nic jiného není. ¨

A není to ani vítězství Asada, který bude mít za sousedy místo Kurdů a koalice, která vybojovala územní vítězství ve válce proti Islámskému státu (IS), turecké džihádisty a blíže nespecifikované „syrské uprchlíky“, kteří se za žádnou cenu nechtějí vrátit na území spravovaná syrským režimem. Kolik z nich je Syřanů a kolik je bojovníků IS a nejrůznějších islamistických bojůvek, těžko říct. Sousedství nic moc.

Ze Sýrie zbyde poušť a Damašek

Na místě Asada bych si tedy vybrala Kurdy. Ale těžko říct, do jaké míry může Asad vůbec do něčeho mluvit. Na vytvoření „bezpečné zóny“ pro uprchlíky se dohodli Rusko, Turecko a Írán a v neděli 6. října po telefonátu s Erdoganem dal Turecku zelenou k vpádu do Sýrie – opět – i Trump. S notnou dávkou arogance či hlouposti, těžko říct, dodal, že Turecko přebírá „péči“ o zajaté džihádisty umístěnými v táborech pod kontrolou Kurdy vedených SDF. Zní to jako špatný vtip: IS se dostává pod komando státu, který ho stvořil, vyzbrojil a po celou dobu jeho existence jej podporoval nákupem kradené ropy a dalších cenností. Dále tento nevyzpytatelný státník pravil, že USA tureckou operaci ani nepodporují, ani se nepostaví proti ní. Kurdové nemohou očekávat vůbec žádnou pomoc.

Erdogan chce „bezpečnou zónu“ až po Deir es Zor, kde skončila bitva proti IS a kde je ropa. Pásmo kolem hranic je zdrojem vody, ropy a potravin. Ať už se Erdogan s Trumpem dohodnou při setkání o čemkoli, jakékoli hloubce zóny, ze Sýrie zbyde poušť a Damašek.

Uprchlickou vlnu, kterou obsazování severní Sýrie vyvolá, si asi neumíme představit. V „malém“ jsme to mohli vidět v Afrínu, odkud uteklo „jen“ 150 tisíc lidí, převážně Kurdů. Zbytek je neustále terorizován okupanty. Mučení a únosy žen, únosy za účelem vydírání výkupného, ale i vraždy jsou na denním pořádku, jak konstatovala i zpráva OSN. Kurdy Erdogan smrtelně nenávidí a v Rojavě jsou velká města, kam chce nastěhovat své „uprchlíky“, kteří mu doma už vadí. Jak budou proturečtí džihádisté a turecká armáda jednat s Kurdy v „bezpečné zóně“, je tedy víc než jasné. Pro ně bezpečná nebude. Slova o „vyčištění“ oblasti od teroristů znějí jednoznačně. Nedivím se tedy na rozdíl od některých komentátorů tomu, že Kurdové demonstrují proti okupaci Rojavy Turky a přejí si zůstat pod „amerikou okupací“. Asi chtějí žít.

Hloupost a bezmocnost Západu je děsivá. Na jedné straně marketér místo prezidenta, kterému jsou životy nějakých Kurdů ukradené. Hlavně když Turecko zůstane v NATO. Na druhé straně Evropa, která zná jediný prostředek, jak čelit vydírání – platit. Minulý týden byl v Turecku spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) a slíbil další peníze na „zadržování uprchlíků v Turecku“. Tedy i na invazi do Sýrie, i když takto by to jistě nikdy neřekl. Turecko požaduje od EU 28 miliard eur, abychom byli v obraze, o jaké sumy jde. Kolik půjde na péči o uprchlíky a kolik na sanaci domácí ekonomiky či přímo do kapsy Erdoganovy rozsáhlé rodiny, to se dá těžko říct. Za něco se jistě koupí i další tanky koncernu Rheinmetall, které v nejbližších hodinách podniknou agresi do severosyrské oblasti Rojava, kde nyní funguje kurdská samospráva.

Jak napsal na FB jeden můj mladý přítel, Česká republika by měla díky své historii a nesčetným zradám stát naprosto jasně na straně národa ohroženého likvidací. Ale Česká republika nemá vlastní zahraniční politiku a premiér Babiš vznik „bezpečné zóny“ dokonce výslovně podpořil. Hloupost se vrší na hloupost.

Nevím, zda se jednotky YPG/YPJ budou bránit – ale divila bych se, kdyby ne. Kdo se chce dívat například na město Kobání, které Kurdové doslova vyrvali IS ze spárů a znovu postavili, jak v něm hospodaří džihádisté? Proti druhé největší armádě NATO a bez jakékoli protivzdušné obrany ale nemají šanci.

Kdo by teď myslel na Krym?

Ocitovala bych několik vět z FB statusu svého přítele Aliho Ertana Topraka, Kurda žijícího v Německu, politika CDU, který se – většinou marně – snaží upozorňovat německé politiky na to, že sázet na slovo, které dá Erdogan, je marné, a že podpora Kurdů je podpora demokratického směřování Blízkého východu. Ale v politice, obzvláště německé, už dlouho nejde o nic jiného než o kšefty německých a nadnárodních koncernů. Demokracie není zobchodovatelná.

Ali také nastiňuje vývoj, ke kterému může v oblasti dojít:

- Západ dává v Sýrii přednost „Kurdů prosté“ zóně osídlené Araby věrnými islámu než sekulárními a západně orientovanými Kurdy.

- Západ dává nacionalistickému a islamistickému Erdoganovi bianco šek na obsazení kurdských oblastí Sýrie.

- Turecko pokračuje ve své politice anexe a nemusí se bát žádných sankcí ze Západu. Kdo by teď myslel na Krym?

- To, co se děje v Afrinu od března 2018, plánuje turecká vláda podél celé severní syrské hranice a severního Iráku do Íránu: „Kurdů prosté“ osady s věrnými islámskými Araby.

- Ani NATO, ani EU nejsou schopny hájit své vlastní hodnoty proti islamistům.

- Turecko bylo a je největším podporovatelem IS a dalších džihádistů v regionu. Více než absurdní je, že nyní má převzít odpovědnost za vězně Islámského státu, který budovalo a podporovalo celé roky. (To fakticky znamená, že džihádističtí váleční zločinci zajatí v bojích s Kurdy dostanou od Erdogana amnestii – pozn. autorky.)

- Islámský stát po léta terorizuje evropská hlavní města a brutálně zabíjí stovky lidí v Evropě.

- Desítky tisíc kurdských žen a mužů přišly o život nejen při obraně vlastního území, ale při záchraně území obývaných jinými národnostmi od okupantů džihádistického IS. Bez Kurdů a jejich místních spojenců sloužících Západu jako pozemní síly by IS nikdy nemohl být poražen. Kurdové hájili hodnoty a bezpečnost Západu. Jako poděkování jsou znovu zrazeni.

- Nyní mají Kurdové pouze dvě možnosti, vzdát se nebo přenést válku do celého Turecka.

- Zda to byla chytrá strategie Západu, dovolit člověku, který ve své vlastní zemi nastolil bezprávný a svévolný režim, dát volnou ruku, to ukáže čas.

- Prezident politicky a ekonomicky více než churavějícího Turecka Recep Erdogan potřebuje tuto válku, aby si udržel své mocenské postavení doma.

- Je také jasné, že Západ nemá v Sýrii koho co poučovat.

- A ještě jedna věc: pokud by Turecko mělo být touto válkou destabilizováno, nebude válka v Sýrii a vlna uprchlíků odtud nic ve srovnání s tím, co se bude dít v Turecku.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Zvolily hanbu. Budou mít válku

Opakuje se situace z let 1939 a 1939. V září 1938 nacistický diktátor Adolf Hitler požadoval vydání pohraničních oblastí Československa, obývaných převážně sudetskými Němci. Pro něj to byl jen předstupeň k okupaci zbytku území Čech a Moravy, které přišlo 15. března 1939. S ním spadly Německu bez boje do spárů rozsáhlé zbrojní a ostatní průmyslové kapacity sousedního vyspělého Československa. A také nemalé zdroje zemědělských produktů, které hodlal použít a – jak se krátce poté ukázalo – i použil na velkou válku, která je dnes označována jako 2. světová. Západní politici si bláhově mysleli, že nasměrovali Hitlera na Východ, zatímco on se pak dohodl s SSSR na válečném rozporcování Polska. A vzápětí vojensky vtrhl na Západ: do Belgie, Nizozemí, Dánska, Francie, Norska. Letecky útočil i na Velkou Británii. Spojenectví s Hitlerem si nepomohli ani Sověti. V roce 1941 vojensky vtrhl i do SSSR.

Z Mnichovské bezpečnostní konference v září 1938 se bristký premiér Neville Chamberlain vracel se slovy, že zachránil mír pro tehdejší generaci. Obětování zrazených Čechoslováků, kteří 20 let před tím Britům i Francouzům pomohli porazit Německo v 1. světové válce, považoval za „přijatelnou cenu“. Pozdější britský válečný premiér Winston Churchil zradu Československa komentoval slovy: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“

Totéž platí i o vztahu Evropanů k Turecku a zrazeným Kurdům. Rojava není konečnou destinací Recepa Erdogana. Pro tamní Kurdy je to domov, který za cenu krvavých ztrát uhájili proti džihádistům z IS. Pro Erdogana je to jen místo, které je zdrojem nerostných surovin a potravin, které potřebuje na další válku. Veřejně vyhlásil, že jeho cílem je Turecko rozkládající se od Vídně po Perský záliv.

To by nás VŠECHNY mělo znepokojovat nejvíc...