95 článků ze ČTVRTKA 10.10.2019

Jednou z činností, kterou se CENIA, česká informační agentura životního prostředí zabývá, je zpracování a správa dat z oblasti životního prostředí. Data jsou ukládána především v databázi Informačního systému statistiky a reportingu (ISSaR) a dále jsou vizualizována tak, aby dávala přehled o stavu a vývoji jednotlivých složek životního prostředí a jejich... ...

Evropská komise dnes přijala nová opatření týkající se ekodesignu výrobků jako jsou ledničky, pračky, myčky a televize, která vůbec poprvé obsahují požadavky týkající se opravitelnosti a recyklovatelnosti. Díky tomu by se měla prodloužit jejich životnost, měly by se snadněji opravovat a tím přispět k cílům EU v oblasti oběhového hospodářství, snižování... ...

Obec Souňov na Čáslavsku dostala od České inspekce životního prostředí (ČIŽP), Oblastního inspektorátu Praha, pokutu sto tisíc korun za ohrožení životního prostředí v lesích. Svými činnostmi neoprávněně užívala lesní půdy k jiným účelům, než pro plnění funkcí lesů. Na lesním pozemku k. ú. Souňov na jaře 2015 nelegálně vybudovala a provozovala... ...

„Vzhledem k tomu, že politické předpoklady a základy pro partnerství mezi oběma městy již neexistují, z pověření magistrátu města Pekingu tímto Kancelář pro mezinárodní záležitosti města Pekingu prohlašuje, že město Peking s okamžitým účinkem vypovídá sesterské partnerství s hlavním městem Prahou a pozastaví s ním veškeré oficiální styky,“ uvedla 10. října na svých webových stránkách čínská ambasáda.

Podle prohlášení Kanceláře pro mezinárodní záležitosti města Pekingu ignorovali vedoucí představitelé nové koalice hlavního města Prahy od listopadu 2018 základní pravidla mezinárodních vztahů a mezinárodního konsensu. „I přes jednoznačný postoj a nesouhlas čínské strany podnikli opakovaně nevhodné kroky a vyjádření na otázky týkající se klíčových zájmů Číny ohledně Tchaj-wanu a Tibetu, což představuje hrubé vměšování do vnitřních záležitostí Číny a záměrné porušování sesterského partnerství s Pekingem. Tyto činy způsobily vážné negativní dopady. Město Peking se musí vyhradit proti takovému chování,“ píše se v dokumentu.

„Doufáme, že příslušní vedoucí představitelé hlavního města Prahy si co nejdříve uvědomí své chyby a konkrétními kroky napraví negativní dopady,“ dodala Kancelář pro mezinárodní záležitosti města Pekingu.

Společnost Cree představuje řadu Xlamp High Current LED Array (CMA), která je předurčena pro aplikace, kde jsou potřeba vysoké světelné výkony, při vysokých proudech. LED diody XLamp CMA jsou postaveny na stejném designu obalů a velikosti LES jako špičkové LED diody CXA2 Standard Density LED, což výrobcům světlených zařízení výrazně usnadňuje práci při změně LED.

Nejvýznamnější zástupce této řady CMA 1303 o velikosti 4,5 mm bude k dostání v teplotách od 2700 K do 6500 K s indexem podání barev (CRI) od 70 až do téměř věrohodného podání s indexem 95. Nová LED bude nabízet tři možnosti konfigurace napájení a to 9V při 700 mA, 18 V při 350 mA a 36 V při 175 mA s vyzařovaným úhlem 116°. Světelný tok se pohybuje v rozmezí od 500 – 1000 lm v závislosti na zvolené variantě.

Hlavní určení nové řady bude v aplikacích jako sledovací či venkovní osvětlení, které je náročné na výkon.

Zdroj: Cree.com

Novým ředitelem Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše bude Ing. Zdeněk Vacek, Ph.D. Doporučila ho výběrová komise, v níž byli i zástupci odborných spolků a institucí, a nyní o jeho jmenování rozhodla i Rada Středočeského kraje. Do funkce nastoupí v 1. ledna 2020.

Přihlášky do výběrového řízení podalo pět uchazečů. Jejich návrhy hodnotila vedle výběrové komise také odborná hodnotící skupina. „O zapojení do procesu výběru nového ředitele projevila zájem široká kulturní obec, proto jsme se rozhodli vyjít vstříc a zapojit vybrané kulturní osobnosti, společnosti a spolky do spolurozhodování o budoucím vedení Památníku,“ uvedl radní pro kulturu a památkovou péči Karel Horčička (ČSSD).

Hejtmankou Středočeského kraje byla proto jmenována hodnotící skupina ve složení: předseda Českého centra Mezinárodního PEN-KLUBU Jiří Dědeček, členka Společnosti bratří Čapků Markéta Musilová, předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky Martin Groman, autorka expozice Památníku Karla Čapka Marta Dandová a Emil Palivec, zástupce vlastníků nemovitostí, které tvoří Památník.

Výběrovou komisi pak tvořili vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče Kateřina Pešatová, ředitelka Středočeské centrály cestovního ruchu Zuzana Vojtová, předsedkyně Asociace muzeí a galerií ČR Irena Chovančíková, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka a Emil Palivec.

Výběrová komise a hodnotící skupina doporučily do funkce Zdeňka Vacka. „Osobní projev pana Vacka byl podle hodnotitelů reprezentativní. Výběrová komise ocenila, že uvažoval moderně a inovativně. Jako příležitost vidíme jeho zahraniční kontakty, zkušenosti s výstavními projekty a jeho celoživotní zájem o osobnost Karla Čapka, která se již projevila v samostatné publikační a projektové činnosti,“ konstatoval Karel Horčička.

Zdeněk Vacek se propagaci života a díla Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky věnuje dlouhodobě od dob svého vysokoškolského studia. Takřka deset let je členem Společnosti bratří Čapků a spolupracuje s Památníkem Karla Čapka. Na základě archivních podkladů mimo jiné rekonstruoval dvě cesty K. Čapka a O. Scheinpflugové do Alp (1935, 1937), které s manželkou zopakovali vlastním historickým vozem Škoda Rapid téhož typu, jaký vlastnil Karel Čapek. Méně známé aspekty vývoje Čapkova vztahu k technice publikoval v knize Za volantem s Karlem Čapkem (Grada, 2010). Další cestu uspořádal u příležitosti 90 let od vydání Čapkových Anglických listů (historickou Škodou Popular, 2014).

Předloženou koncepci Památníku Karla Čapka od Zdeňka Vacka si můžete přečíst ZDE.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Tak se to stalo, turecká armáda zaútočila na syrský Kurdistán (Rojavu). Normálně bych asi tento článek zařadil do série „Říše na Bosporu“, jenže jedna věc tomu brání: tentokrát nejde jen o Erdoganovu sólo-akci, schválily to i opoziční strany (kemalistická CHP a „Strana Dobra“), jedině prokurdská strana HDP se postavila proti. Toto se zdá být celoturecký projekt.

Skoro všichni anglicky mluvící Turci, kteří se účastní online diskusí, tvrdí, že boj proti kurdským milicím je jen jednou ze dvou skutečných příčin, proč se celá akce koná. Druhou a snad ještě důležitější má být to, vytvořit v severní Sýrii prostor, kam by se z tureckého území dali „nahrnout“ běženci, kteří se momentálně nacházejí v Turecku. (Píšou o tom i New York Times.) Tedy převážně Syřané, kterých je v Turecku zaregistrováno 3,6 milionu, ale dost bych se divil, kdyby se přitom „nesvezli“ i nějací ti Afghánci, Pákistánci či Bangladéšané, kteří přišli do Turecka s cílem dostat se dále do Evropy. V takových situacích se notoricky na papíry moc nekouká.

To může být právě ten důvod, proč invazi podporují skoro všechny strany zastoupené v tureckém parlamentu. Ani v Turecku totiž kulturní konflikty mezi místními lidmi a migranty z chudších a zaostalejších částí světa nejsou zrovna malé. Poslední dobou se turecké úřady snaží o přesun běženců zpátky na východ země. Asi aby je měly po ruce, až začne finální deportace do Sýrie, a aby to nevidělo na vlastní oči moc cizinců ze Západu, kteří přeci jen dávají přednost pohodlnějšímu životu v pobřežních metropolích jako Istanbul a Izmir.

To je mimochodem z pohledu místních Kurdů katastrofální zpráva, daleko horší než pouhá vojenská okupace. Okupační síly mohou jednoho dne sbalit své balalajky a odjet zpátky domů, však jsme to zažili taky; ale takový populační přesun znamená, že původní obyvatelstvo bude najednou ve své vlasti menšinou, i když tu žije od starověku. Asi jako by nám sem soudruh Brežněv kromě tanků poslal i čtyři miliony nových „Čechoslováků“.

Nicméně z našeho pohledu je to také špatná zpráva, protože právě v tom území, které se Turci rozhodli okupovat, se nacházejí záchytné tábory plné zajatců z Islámského státu. Proto jsem tenhle článek pojmenoval „Rezervoár zla“.

Před pár dny se na CEVRU konala debata „Děti a ženy Islámského státu“ s novinářkami Lenkou Klicperovou a Markétou Kutilovou. Byl jsem tam; kdo jste nebyli, celý záznam z akce je na YouTube a můžete se na něj podívat ZDE. Byla hodně zajímavá.

Kdo by stál o stručný „výcuc“: ty tábory jsou obrovské, největší z nich, Al-Húl, má nějakých 70 tisíc obyvatel. (Psalo se o něm i na iDnes.) Dospělí, kteří tu jsou drženi, patří k nejfanatičtějším příznivcům IS, kteří s ním ustupovali až do poslední vesnice. Platí to i o ženách, jedna ze zadržených prý řídila továrnu na bomby apod.

No, tak to je ten rezervoár zla, po kterém jsem pojmenoval tento článek, a tenhle rezervoár nám turecká invaze jaksi otevře. Turecko vůbec mělo k Islámskému státu podivně blízko, nakupovalo od něj ropu a zajišťovalo mu tím ekonomickou životnost. A obě novinářky říkaly, že když se vyptávaly zadržených žen na to, jak se dostaly do Islámského státu (zvenčí), tak se vesměs dozvídaly, že „normálně“, v klidu překročily hranice z Turecka, žádné schovávání pod rouškou temnoty v horách apod. Zkrátka jedna z členských zemí NATO měla s největší teroristickou entitou světa přátelský sousedský vztah.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Až dosud se marně řešilo, co vlastně s lidmi zavřenými v Al-Húlu a podobných institucích bude. Nikdo o ně moc nestojí a Kurdové v Rojavě zrušili trest smrti. Turecká invaze tuto otázku ovšem možná „vyřeší“ za nás. Kurdové nemají dost sil na to, aby hlídali tábor nacpaný sedmdesáti tisíci nepřátelsky naladěných radikálů a odráželi tureckou armádu zároveň (a vskutku tam již propukla vzpoura vězeňkyň). Takže se dá čekat, že zadržovaní se ocitnou na svobodě.

Kolik z těch lidí skončí v Evropě a dostane sice ne azyl, ale aspoň strpění čili Duldung? Jak rozhodl Soudní dvůr EU: „… ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, je nutné bezpodmínečně dodržovat.“ Zrovna ta poslední slova vedou člověka k myšlence, že slepý fanatismus má různé formy, nejen ty náboženské, a že zajatci jednoho takového fanatismu jsme v současné době my.

Docela by mě zajímalo, kdo bude v Evropě ten první Spartakus, který řekne, že Ženevskou konvenci a společný azylový systém je nutno vzhledem k zásadní změně světových poměrů minimálně přejednat, ne-li zrušit. A nahradit něčím novým, co nebudou moci soudy vykládat jako právně závazný sebevražedný pakt. Nebo jestli se takový Spartakus nenajde, a jestli bude potřeba další katastrofy rozměrů druhé světové války, než ten svůj současný kurz konečně zkorigujeme.

Oni by se i ti tehdejší signatáři Ženevských dohod, kteří bez větších výčitek svědomí posílali německé válečné zločince na popraviště, asi dost divili, co všechno si dnes ve jménu jejich myšlenky necháme líbit.

 

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Dnešní pokus o start rakety Pegasus-XL byl odvolán ještě včera večer našeho času. A nebylo to nic překvapivého - o odkladu se spekulovalo již delší dobu. Vždyť meteorologové dávali dobrému počasí prachmizernou pravděpodobnost 30 %. Navíc hned dodávali, že v případě odkladu o 24 hodin se podmínky zlepší na 60% pravděpodobnost dobrého počasí. Když přišla informace o odkladu na další den, byly k dispozici už aktualizované údaje, které na nový termín slibovaly ještě lepší počasí - pravděpodobnost dobrých podmínek vzrostla na 70 %. Pokud Vás tedy neodradí brzké vstávání, zveme Vás na start, který je plánován na 3:30 SELČ.

Ruský vojenský analytik Ruslan Puchov, šéf moskevského think-tanku CAST (Centre for Analysis of Strategies and Technologies) a člen Veřejné rady ruského ministerstva obrany, popsal hlavní výzvy a problémy, kterým čelí ruský vojensko-průmyslový komplex (VPK). Ruský VPK sice patří mezi nejúspěšnější odvětví ruského průmyslu, ale i tak se musí vyrovnávat zejména s velmi špatnou finanční situací.

Státní fond životního prostředí ČR zveřejňuje přehled sociálně únosné ceny pro vodné a stočné (součet) stanovené pro jednotlivá krajská území (NUTS 3) dle pravidel OPŽP 2007-2013, platné pro kalendářní rok 2020. Takto zveřejněná, sociálně únosná cena pro vodné a stočné (jako součet za pitnou a odpadní vodu), je platná pro projekty spolufinancované z... ...

Současné protesty v Hongkongu se už dotkly i světa profesionálních počítačových hráčů a z legendárního studia Blizzard se v posledních hodinách stává na západních sociálních sítích persona non grata. Důvod? Jeden ze špičkových profesionálních hráčů v online hře Heartstone se v rozhovoru po ...

V loňském roce, kvůli skandálu, vyhlašování Nobelovy ceny za literaturu neproběhlo, v letošním roce se tak komise rozhodla zvolit rovnou dva vítěze, jak za rok 2019, tak 2018. Cenu za loňský rok získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková (1962), aktuálním laureátem je spisovatel, básník, dramatik a překladatel z Rakouska Peter Handke (1942). Tokarczuková byla oceněna za...

Apple už nějakou dobu pracuje na vlastních brýlí pro rozšířenou realitu, což dříve potvrdil i Tim Cook, který v této technologii vidí rychlejší možnost adopce a větší užitek, než v případě helmy pro virtuální realitu. Známý analytik Ming-Chi Kuo, který v minulosti přišel už s mnoha informace z ...

Nobelovu cenu za rok 2018 obdržela polská spisovatelka Olga Tokarczuková a za rok 2019 rakouský autor Peter Handke. Cenu pro Tokarczukovou zdůvodnila Švédská akademie „vypravěčskou představivostí, která s encyklopedickou vášní ukazuje překračování hranic jako formu života", Handke ji obdržel za vlivné dílo, „které s lingvistickou vynalézavostí prozkoumalo periférii a specifičnost lidské zkušenosti“. Ceny byly uděleny dvě, protože v loňském roce nebyla vyhlášena kvůli sexuálnímu skandálu ve Švédské akademii.

Peter Handke (76) je spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Napsal více než 20 rozhlasových a divadelních her, téměř dvě desítky próz a známý je také jako autor některých částí scénáře, zejména básnických monologů, ve filmu Nebe nad Berlínem.

Takto jeho knihu Velký pád hodnotí šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek:Znechucení dnešním světem, jak ho tady máme, dovádí žijící rakouský klasik téměř k virtuozitě. Hrdina kráčející nesmyslným labyrintem připomene Komenského poutníka, ovšem osamoceného, bez průvodce a brýlí mámení. „V tom okamžiku ji poznal. Poznal ji tehdy, kdy se stal svědkem jejího zčervenání. Byla to ona, žena, se kterou strávil poslední noc. Čekal bys to? Pokaždé znovu se mu stávalo, že své blízké, k němu patřící, své dítě, kdykoli byli mimo dům, na veřejném místě, na ulici, v tramvaji, považoval za cizí.“ Za Handkeho šumem bezútěšnosti tu a tam prosvitne radost ze zlomyslnosti, satirický připínáček pod zadkem těch, kdo by se snad až příliš zanořili do odtažitosti jeho halucinací.“  

A ke knize Úzkost brankáře při penaltě podotýká: „Jen ti, kdo nikdy nečetli Kafkův Zámek, si na něj nevzpomenou, když budou sledovat bloumání Handkeho hrdiny od hospody k hospodě. Bloch pochlastávající se servírkami není zeměměřič, nýbrž nezaměstnaný bývalý fotbalový brankář, ale to v příběhu vraždy nehraje žádnou roli. Svět předmětů a lidí, jímž se potácí hlavní postava, je kluzký a uhýbavý. Často je z něj člověku na zvracení, i když zrovna nic nepil. Próza vyšla poprvé v roce 1970 a je z ní velmi poznat, že tehdy bylo v módě odcizení. „Postupně ztrácely smysl i další jednotlivosti: pěna v prázdné láhvi od piva mu říkala stejně málo jako krabička cigaret, kterou mladík vedle něho natrhl natolik, že z ní mohl nehty vytáhnout cigaretu.“

Olga Tokarczuk (57) je spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů. V roce 2008 obdržela polskou nejprestižnější literární cenu Nike. O deset let později dostala Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni. „Jsem první spisovatelka píšící v polštině, která získala mezinárodní cenu. Věřím však, že literatura je organismus, který se rodí v jednom jazyce a může se zrodit i v jiném,“ poznamenala tehdy.

O slavnostním večeru při příležitosti předání ceny tehdy referoval v Literárních novinách Pavel Peč (jeden z dvojice českých překladatelů oceněného románu): "Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že ocenění včetně související finanční částky si spisovatelka rozdělí napůl s autorkou (již druhého) překladu Běgunů do angličtiny, Jennifer Croftovou. Dojemnější ocenění duchovního svazku mezi autorem a překladatelem, než ten večer zaznělo z úst Olgy, jsem nikdy předtím neslyšel. Ocenila svým vystoupením vlastně nás všechny, zahrnula nás do tlupy svých soukmenovců, běgunů, ve které jsme beztak odjakživa. Olga Tokarczuková se ve své děkovné řeči, spontánní a neformální, jak u ní ostatně bývá zvykem, letmo zmínila i o tom, že nevěří v národní literatury. V souvislosti s aktuální situací nejen v Polsku, ale i v celé naší části Evropy, je takový kosmopolitní pohled dnes často zatracován, stejně jako onen pozvolný krok v éře běhu až úprku. Běguni tak rozhodně zůstávají i desítku let od svého vzniku aktuální jako myšlenkový cestopis novodobého stěhování národů v myslích i prostoru." 

Pro své snové a poeticky laděné příběhy bývá Olga Tokarczuková často přirovnávána k Márquezovi. Sama to ale odmítá. „To je velká lichotka, ale podle mého názoru a upřímně řečeno, je to příliš velké zjednodušení. Márquez je živelný, fantastický, smyslový. Já, jak se sluší na člověka ze severu, jsem chladnější, udržuji si větší odstup. Ale hodně nás spojuje: oba rádi posouváme hranice toho, co bývá obecně považováno za reálné,“ řekla v rozhovoru pro Deník.cz.
{loadmodule mod_tags_similar,Související}