75 článků ze STŘEDY 23.10.2019

Ve středu 23. října začal už 9. ročník Knihománie, která je již tradičně vrcholem podzimní knižní sezóny. Jejím hlavním cílem je nabídnout čtenářům to nejlepší, co přináší podzimní knižní trh, a také podpořit knihkupce v kamenných prodejnách.

Letošní nabídka 9. ročníku Knihománie přináší 27 bestsellerů od 18 nakladatelů. Z nich si mohou čtenáři vybírat do 24. listopadu v téměř 300 knihkupectvích po celé České republice. V nabídce jsou tituly různých žánrů – thrillery, čtení pro ženy, historické romány, světová literatura, životní osudy, encyklopedie, kuchařky, populárně naučná literatura i knihy pro děti. A stejně jako i ve všech předcházejících ročnících dostanou čtenáři ke každé zakoupené knize navíc ještě dárek – Knihu švédských křížovek.

Mezi vybrané tituly patří například knihy Beatrice Landovské Nikdy není pozdě na šťastné dětství, ve které popisuje své dětství, strávené v Praze Vokovicích ve společnosti bohémských rodičů, herce Pavla Landovského a scénografky a dramatičky Heleny Landovské. Nechybějí v ní ani historky, v nichž se objevují známé osobnosti, nejlepší rodinný přítel Pavel Juráček, Václav Havel, Ludvík Vaculík a herci Činoherního klubu 60. a 70. let.

Dále pak i kniha fotografií Herberta Slavíka Poslední revoluce: Jak jsme žili (1985–1992) s texty Martina Komárka. Herbert Slavík na konci osmdesátých let fotograficky dokumentoval realitu tehdejšího Československa pro zahraniční agentury, mnohé z nich jsou nyní publikovány poprvé. Komentátor Martin Komárek měl jakožto syn významného protagonisty listopadových událostí Valtra Komárka přístup k mnoha zákulisním informacím, které zde poprvé využívá.

Součástí Knihománie je i první román režiséra Jana Svěráka Bohemia.Začíná nové milénium a nadějný český režisér Ivan se srdcem floutka, rodinou na krku a hlavou v oblacích sní o tom natočit film v Hollywoodu. Náhoda mu přihraje do cesty o pár let starší britskou producentku, a protože si padnou do oka, začíná jeho sen dostávat reálné obrysy. Stačí překonat manželčin nesouhlas a pár nečekaných kulturních rozdílů a může dobýt celý svět. Anebo se v něm ztratit...,“ píše se v anotaci.

Seznam všech knih a zúčastněných knihkupectví najdete ZDE.

{loadmodule mod_tags_similar,Související} 

TESS pozoruje nepřetržitě velkou část oblohy a měří jasnost velkého množství hvězd. Hlavním cílem je sice objev planet u blízkých hvězd, ale fotometrická data – ta s dvouminutovou kadencí i celooblohové snímky (třicetiminutová kadence) lze použít pro mnoho různých oborů astronomie. Vedlejším produktem hledání tranzitujících exoplanet bývá často objev zákrytových dvojhvězd a také hnědých trpaslíků. Při […]

The post Čeští astronomové potvrdili existenci vzácného hnědého trpaslíka, kterého našla TESS appeared first on Exoplanety.cz.

Bylo 23. října roku 2009, hodiny ukazovaly 15:36 SELČ, když instalátor na našem hostingu dokončil vytváření souborů pro diskusní fórum o kosmonautice, které sídlilo na adrese vesmir.thos.cz. Fórum se otevřelo světu, ale ještě nikdo o něm nevěděl. teprve až další dny, týdny a měsíce rozhodly o tom, že projekt přežije a nezanikne. Registrovalo se na něm stále více lidí, kteří diskutovali o kosmonautice a i když počet lidí rostl, v drtivé většině případů se mu vyhýbaly flamewary a jiné nešvary známé z jiných internetových diskusí. Po několika letech jsme se přesunuli na doménu kosmonautix.cz a nejaktivnější uživatelé fóra pak vytvořili redakci nově vzniklého blogu. Fórum je však mimořádně důležité i dnes - nejen symbolicky tím, že to všechno odstartovalo, ale i prakticky - právě z něj se rekrutují noví autoři naší redakce a z fóra navíc při tvorbě článků často čerpáme. Dnes, po deseti letech od pomyslného startovního výstřelu jsme se dostali někam, o čem jsme na začátku nesnili ani omylem. A moc rádi bychom pozvali všechny členy naší skvělé komunity na narozeninový živý přenos.

Podzimní plynárenská konference, tradičně organizovaná Českým plynárenským svazem (ČPS), se uskuteční ve dnech 11. a 12. listopadu v Praze. Před více než 300 účastníky vystoupí několik desítek řečníků z řad představitelů státní správy, evropských institucí a vrcholového managementu energetických firem. Záštitu nad 26. ročníkem tohoto prestižního setkání... ...

Dne 17.10. projednala Legislativní rada vlády opět všechny čtyři návrhy z balíku nové odpadové legislativy z dílny MŽP. Po neúspěšném pokusu z 19. září, kdy byla ke všem čtyřem zákonům sdělena ze strany členů Legislativní rady vlády (LRV) široká kritika, s požadavkem na skutečně poměrně obsáhlé přepracování jednotlivých předloh, byl průběh dnešního... ...

I když imise oxidu siřičitého od konce minulého století významně poklesly, stále se do ovzduší dostávají škodlivé látky, například těžké kovy...Ty pak mají neblahý vliv na lesní ekosystémy. Již více než 30 let je jejich stav podrobně monitorován v celé Evropě, včetně České republiky. Ta v roce 1986 začala s plošným hodnocením zdravotního stavu lesa v rámci... ...

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení odpadového hospodářství v Plzni uložili pokutu 120 tisíc korun společnosti Bytes HT, spol. s r.o. Ta v Horšovském Týnu-Semošicích na Domažlicku provozovala větší kompostárnu, než jakou měla povolenou. Porušila tím zákon o odpadech. Firmou provozovaná kompostárna měla být dle povolení... ...

Kárný senát Nejvyššího správního soudu pod předsednictvím Miluše Doškové soudil 22. října zlínskou soudkyni Ivetu Šperlichovou. Nebyl to zřejmě soud ledajaký, protože přilákal pozornost nejen regionálního tisku, ale i serveru Česká justice. Díky tomu veřejnost dostala pohotové informace, byť někdy lehce nepřesné. Dostavila se i veřejnost – malý hlouček obětí podjatosti paní kárně obviněné.

Přitažlivost určitě dodala kauze osoba kárného žalobce, kterým byl sám předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Hlavním lákadlem byla ale paní kárně obviněná, která se v roce 2017 proslavila díky úniku zvukového záznamu jejího monologu na poradě senátu, v němž se chlubila, že odklízí lidský odpad, obhájce počastovala lichotkami jako „kripl“ či „blbeček“, důstojnou padesátnici označila za „hulákající mladou krávu“, teskně vzpomínala, jak dobře se soudilo v době předlistopadové a řeč trochu přikořenila výrazy, jež by kultivované dámě (tuto kvalifikaci jí rozhodně neupírám) z úst vypadnout neměly. Vyneslo jí to zásah Ústavního soudu, který ji uznal za podjatou. Důsledkem bylo zrušení dvou jejích rozsudků, odebrání případu z jejích rukou a vrácení věci procesně zpět na začátek. Státu to přineslo značné výlohy, proti nimž je uložený trest směšný.

Její historický výrok ale nebyl důvodem k podání kárného návrhu, neboť záznam byl získán nezákonně. Přesto zmínky o něm zaznívaly v soudní síni v průběhu celého jednání. Kárný žalobce ji však žaloval kvůli tomu, že vynesla rozsudek nad obžalovaným, ačkoli musela vědět, že jej z důvodu podjatosti neměla soudit. Zpochybnila tím profesionalitu, nestrannost a důvěryhodnost justice. 

Kdo přišel k soudu v naději, že uvidí soudkyni, jak trpí hájíc své počínání a kajíc se ze svých vin, dožil se zklamání. Paní kárně obviněná ve vztahu ke kárnému řízení neprojevila pokoru: sdělila prostě soudu, že využívá práva nevypovídat a k jednání se nedostaví. Vše ostatní pak nechala na svém obhájci, brněnském advokátovi Jaroslavu Brožovi, a v daný den soudila. Nicméně v písemném vyjádření ke kárné žalobě připustila, že neúmyslně selhala. Soud její přítomnost nevynucoval, byť jednáním v nepřítomnosti se vytratila část účinku kárného řízení. Kdyby se řadový obžalovaný obdobně postavil k obsílce k hlavnímu líčení v trestní věci, soud by si pro něj poslal policejní eskortu. Někteří soudci si ale přisvojují vyšší společenský status, než mají řadoví občané.

Kárný žalobce ve svém vystoupení vytkl paní kárně obviněné, že v rozporu s ústavním nálezem se úmyslně nevyloučila z řízení, na které se rozhodnutí Ústavního soudu vztahovalo, a vynesla rozsudek. Tím vědomě porušila ustanovení trestního řádu a porušila tak povinnosti soudce, tedy ohrozila důvěru v nestranné a odborné rozhodování justice. Zmínil se o výše zmíněném zvukovém záznamu pouze jako o podkladu pro rozhodnutí Ústavního soudu o podjatosti. Navrhl, aby jí kárný soud uložil snížení platu o 10% na dobu šesti měsíců.

Předsedkyně senátu přečetla stanovisko kárně obviněné, která v něm především vyjádřila lítost nad tím, že ohrozila důvěryhodnost justice. Bránila se pak proti používání výše zmíněného zvukového záznamu proti ní, protože byl pořízen na poradě senátu, která je tajná. Došlo tím k zásahu do jejích soukromých práv i do veřejného zájmu. Hájila se odkazem na subjektivní reakci na chování účastníků řízení. Vynesení rozsudku ve věci, v které se měla vyloučit, vysvětlila jako profesní nedůslednost, ale hájila se upozorněním na skutečnost, že pan odsouzený nebyl účastníkem ústavní stížnosti. Nepatřičnost jejího jednání nenamítal ani obhájce, ani přítomný státní zástupce. Usoudila, že byla dostatečně potrestána již ústavním nálezem a celý příběh považuje za trpkou zkušenost a poučení do budoucna. Připomněla různé své dobré skutky a dosavadní bezúhonnost. Přiložila několik dobrozdání o své činnosti.

Obhájce Jaroslav Brož především zdůraznil, že nejde o případ neposlušnosti závazného pokynu soudcem. Projevil názor, že celá kauza je zatížena vlivem výše zmíněného zvukového záznamu. Namítl porušení zásady povahy porady senátu jako tajného jednání a porušení ochrany veřejné moci proti nezákonným zásahům. Z bezprávného jednání podle něj nemůže povstat právo. Také upozornil, že sám obžalovaný se proti jejímu postupu nebránil. Podle jeho názoru intenzita pochybení nedosahuje úrovně kárného provinění a návrh na snížení platu je nepřiměřený.

Předsedkyně senátu pokračovala provedením listinných důkazů, připojených kárným navrhovatelem. V této souvislosti citovala z ústavního nálezu pasáž, v které Ústavní soud vyslovil přípustnost zásahu do osobnostních práv paní kárně obviněné zveřejněním výše zmíněné nahrávky a její použitelnost jako důkazu podjatosti.

Předložila pak přehled hodnocení osobnosti kárně obviněné nadřízenými, která byla všechna vysoce kladná. Mimo jiné z nich vyplývalo, že dosud nebyla kárně obviněná. K její podpoře se pochvalně mimo jiných vyjádřila i její kamarádka Pavlína Nesvadbová, vedoucí místní pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně. Je pozoruhodné, že hodnotitelé přehlédli některé hrubé justiční omyly, jež byly jejímu senátu prokázány v poslední době.

Paní předsedkyně se ani slůvkem nezmínila, že kromě oficiální cestou podaných kladných vyjádření soud obdržel také podání, zaslané na doporučení kárného navrhovatele, které mohl pojednat jako nabídku svědectví, jež by ovšem bylo pro paní kárně obviněnou jednoznačně nepříznivé. Soud podlehl stavovské solidaritě a zřejmě z formálně právních důvodů je ani nezaložil do spisu.

Kárný navrhovatel Pavel Šámal se v závěrečném návrhu vymezil proti některým výhradám obhájce. Zdůraznil, že paní kárně obviněná jednoznačně naplnila skutkovou podstatu kárného provinění, které je o to závažnější, že nezhodnotila správně význam ústavního nálezu. Její provinění je nepříjemné právě proto, že v současnosti ve veřejnosti zaznívají projevy nedůvěry k justici. Na dotaz předsedkyně senátu znova objasnil, proč její jednání považuje za úmyslné: znala ústavní nález a jeho důsledky, a přesto soudila. Navrhl pak, aby soud vyhověl jeho návrhu.

Obhájce Jaroslav Brož označil vývody kárného žalobce o úmyslnosti jednání jeho mandantky za spekulace. Poukázal na to, že obhajoba přece připouští selhání z nedbalosti, nikoli však úmyslné porušení zákona. Dožadoval se přihlédnutí k subjektivním okolnostem jejího poklesku. Velmi mě pobavil výrokem, že paní kárně obviněná soudí ráda, a to spravedlivě.

Po přestávce vyhlásila předsedkyně senátu rozhodnutí, jímž soud uznal, že se soudkyně Iveta Šperlichová dopustila žalovaného kárného provinění, a potrestal ji srážkou 10% z platu po dobu tří měsíců. V odůvodnění pak vysvětlila, že soud nepřisvědčil názoru kárného žalobce, že se poklesku dopustila úmyslně.

Na závěr podotýkám, že hlouček zvědavců při debatě o přestávce velmi zaujala zpráva, že soudkyně dosud nikdy nečelila kárné žalobě. Je to ale pochopitelné. Svou roli hraje samozřejmě i bezradnost obviněných, kteří nevědí, jak hájit svá práva, i taktizování obhájců, kteří se bojí rozhněvat soudce či státního zástupce a raději si nestěžují. Vedle toho je významným činitelem stavovská solidarita kárných žalobců s pokleslými příslušníky jejich stavu. Příkladem je zrovna tento případ. Celá posloupnost kárných žalobců filtrovala kárné podněty proti ní od nejnižšího až po bývalého ministra Jana Kněžínka, který patrně usoudil, že „už je toho dost“. Jako nejvyšší kárný žalobce mohl sám podat kárný návrh a případně postavit kárně obviněnou mimo službu. Sice sám nekonal, ale předal štafetu předsedovi Nejvyššího soudu ČR. Skutků, jež by se daly posuzovat jako kárné provinění bylo podle mého laického názoru více, ale ty se zhodnocení kárným soudem nedočkaly.

{loadmodule mod_tags_similar,Související} 

Mocným nástrojem ochrany pokleslých jedinců je právní formalismus. Ten se projevil i v tomto případě v názoru, že tajně pořízená nahrávka, která unikla na veřejnost, nesmí posloužit jako důkaz v kárném řízení. Jako laik jsem přesvědčen, že myšlení soudce, který se takto projevuje, je natolik deformované dlouholetým výkonem funkce, že mu brání v nestranném posuzování věcí. Takový soudce je veřejným nebezpečím a neměl by soudit, byť se jinak může jednat o slušného, kultivovaného člověka. Obhajoba takových výroků emotivně náročným děním v soudní síni je nesmyslná, neboť soudce musí být psychicky tak ustrojen, aby se dokázal s nepříjemnostmi vypořádat a nepodléhal emocím.

Ostatně v daném případě jsem byl na rozdíl od pana obhájce přítomen v soudní síni při kritických hlavních líčeních a žádný důvod k hysterii jsem nepozoroval. V případě „mladé krávy“, matky obžalovaného, kterého poslala soudkyně do vězení, mám pochopení, že neunesla psychické napětí a opustila soudní síň. Nikdo neměřil decibely jejího oslovení paní soudkyně, subjektivně bych „hulákání“ vyloučil a její následnou reakci předsedkyně senátu považuji za hysterickou. Ke způsobu, jakým se vyjadřovala k obhájcům, by měla podat vysvětlení. Chovali se slušně, jednali standardně, nedocházelo k významným slovním přestřelkám mezi nimi a soudkyní, pouze hájili obžalované, kteří se jí nelíbili.

Z tohoto důvodu hodnotím průběh a výsledky kárného řízení jako další důkaz toho, že tlak na odpovědnost státních zástupců a soudců je nedostatečný a obtížně se prosazuje. To vede svými důsledky v krajním případě až k justičním přehmatům. Zlepšení nenastane, dokud stát neskoncuje se „samoobslužným“ dohledem nad etikou jednání státních zástupců a soudců, v kterém provinilce chrání stavovská solidarita, projevující se ve smířlivosti při posuzování jejich poklesků.

Na krabici vašeho příštího laptopu s Windows 10 se možná objeví další nápis ve znění Secured-core PC. Právě tak totiž Microsoft pojmenoval soubor podmínek, které musí výrobce splnit, aby jeho kusy firma zařadila na seznam těch nejdůvěryhodnějších modelů. Secured-core PC spočívá v tom, že je ...

Téměř sto metrů dlouhou a dvě patra vysokou koláž studentských prací na fasádě Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni nahradily panely s červenými, bílými a černými geometrickými obrazci, v nichž je zakódován mezi studenty a pedagogy zdomácnělý název fakulty SUTNARKA.

Stalo se tak u příležitosti sedmiletého výročí od jejího otevření. Červeno-bílo-černé forma nového opláštění upomínají nejen na práci světoznámého designéra a plzeňského rodáka Ladislava Sutnara, jehož jméno fakulta nese, ale také korespondují s vizuálním stylem Sutnarky.

„Inspirovalo mě dílo Ladislava Sutnara a při návrhu pláště budovy jsem pracoval se stejnými geometrickými motivy jako on. Chtěl jsem, aby ve tvarech na fasádě zároveň byl i nebyl čitelný název fakulty – Sutnarka,“ říká Rostislav Vaněk s tím, že jeho záměrem bylo fakultu zviditelnit, dát i lidem, kteří vidí budovu z dálky, najevo, že nejde jen o další halu na průmyslových Borských polích. „Samozřejmě i s ohledem na to, že u Sutnarky vzniká točna pro prodlouženou tramvajovou trať,“ dodává.

Práce Rostislava Vaňka ovšem fasádou neskončila. Navrhl také orientační systém pro interiér budovy, který se teprve začne osazovat. Namísto obligátních šipek přitom pracoval se sutnarovskými půlkruhy orientovanými vpravo či vlevo, které budou uvnitř fakulty ukazovat směr či označovat jednotlivé ateliéry nebo kabinety.

„Jsem šťastný a hrdý, že do portfolia špičkových umělců, kteří na naší fakultě působí, přibyl také profesor Vaněk, který zde nechává nejen zřetelnou stopu pedagogickou, ale také designérskou,“ říká děkan Josef Mištera.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}