31 článků ze SOBOTY 26.10.2019

Samsung u svých vrcholných modelů telefonů nabízí funkci Dex, která umožňuje propojit telefon s monitorem, klávesnicí a myší, čímž vznikne pracovní počítač. Problém u tohoto řešení nastává pochopitelně u softwaru, protože mobilní systém a jeho aplikace nemůže nabídnout na velkém monitoru s myší a ...

Sbírka Opuštěné doupě přináší čtyřiatřicet básní „na obrazy Marie Černínové – TOYEN“. V úvodním Prologu Vlasta Špinková Vzpomíná, jak ji surreálno vystupující z obrazů česko-francouzské tvůrkyně uhranulo na jedné pražské výstavě, a vysvětluje tím taktéž to, proč jsou všechny tituly jejích básní totožné s názvy malířčiných obrazů.

 

Ukázka z knihy:

Dýchání spánku

Sedm nocí

procházíš mlčící zdí

bez nejmenšího šrámu

 

Jen zvíře v tobě

nepřestává dýchat

potichu i nahlas

Obchází tmu

hladově požírající sny

 

Zbývá

pozvat nepřítomné

na malý noční raut

 

 

Bílá paní

Každého večera

obléká nahá ústa

do závojů bílého ticha

 

Skrze světlo tmu

svatební hábit luny

vlčí zpěvy

štěkot psů

 

Ztracená v osamění

vzývá sýčka

a sype hvězdám zrní

 

 

Fata morgana

Nespočet obrazů

narodí se

z pomíjivého chvění

 

Nohy se noří do písku

Hledají pramen

oázu

řeky jdoucí k moři

 

 

Čekání na den

Noc chrlící chlad

Hlava plná spánku

bloudících přeludů

 

Budí se noční můry

zas sněží do zelena

Netrpělivost klíčí ve větvích

Náměsíčný čas

načechrává peřiny hvězd

Sem tam ztracené peří

 

Čas po něčem

s ukolébavkou ptačích hnízd

slepičím krokem

přibližuje den

 

Vlasta Špinková: Opuštěné doupě. Koláž na obálce Jiří Špinka. Epilog Anna Čečilová. Jako dvacátý svazek edice Radbuza vydala NAVA. Plzeň 2019. 44 stran

Členka Obce spisovatelů ČR Vlasta Špinková (*1950 v Doudlebech nad Orlicí) píše především verše a mimo jiných je zastoupena ve sbornících Krajina našich srdcí, Cestou, Rybáři odlivu a Duše plné slov. Do letošního roku se dočkala vydání těchto sedmi svých knih: Jak plyne čas (2006), Bez křídel (2009), Adagio introverto (2012), Variace pro čtyři hlasy (2014), Napíšu vlaštovkám (2016), Na konci ptačích příběhů (2018) a Opuštěné doupě (2019).

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

 

Při vysvětlování specifické motivace, která se stala původní hnací silou založení čínské Iniciativy pásma a cesty, se uvádí časová shoda s obdobím po globální hospodářské krizi 2008. Od vypuknutí krize byly ekonomiky v západních zemích v problematické fázi ekonomického cyklu a jejich poptávka po čínském zboží začala vykazovat klesající tendence. Vzhledem k tomu, že čínská ekonomika je orientována na export, čínská vláda chtěla v té době pomoci svým firmám a tuto nastupující tendenci zvrátit. Začala finančně podporovat veřejnou infrastrukturu a další projekty v Číně jako protiváhu důsledků světové hospodářské krize a po několika letech nejistoty na západních trzích začala být aktivní také v mezinárodních a transnacionálních vztazích. 

Vyhlášení Iniciativy pásma a cesty v roce 2013 čínským prezidentem bylo snahou o revitalizaci historické hedvábné cesty v nové, modernizované podobě vhodné pro 21. století. V prostředí hromadných sdělovacích prostředků naší éry byly pozitivní hodnotou a nostalgické konotace hedvábné stezky s karavanami velbloudů plnými exotických výrobků vyžadovaných po tisíciletí ve Střední Asii, v Evropě i ve východní Africe byly přitažlivé pro představivost mnoha lidí. Tak mohl být v moderní formě rozvíjen asijsko-evropsko-africký, později dokonce globální projekt Iniciativa pásma a cesty.

Aktivita podobná Iniciativě pásma a cesty by však mohla být Čínou navržena také později i bez světové hospodářské krize jako hlavního impulsu, protože transformační proměny Číny od roku 1978 se vyvíjely tímto směrem. Iniciativa pásma a cesty založená na národních, mezinárodních a nadnárodních projektech by měla být posuzována v těsném vztahu k předchozím čtyřiceti letům čínských reforem a k jejímu postupnému globálnímu otevírání.

Navíc když prezident Si Ťin-pching oznámil zahájení Iniciativy pásma a cesty, hovořil o jejích prvcích také v dlouhodobém vývoji čínské civilizace. Je třeba vidět, že existují rovněž starší historické předpoklady čínské transformace a otevírání Číny, jež navazují na charakteristické rysy čínské civilizace rozvíjené po tisíciletí.

Otevírání se světu

Po éře Mao Ce-tunga, tj. období od roku 1949 do roku 1976, začal Teng Siao-pching prosazovat nový přístup k domácí i mezinárodní situaci. Transformace Číny začala na venkově, kde se možnosti a zodpovědnost přesouvaly od komun k domácnostem, poté následovala transformace ve městech, včetně pozdějšího otvírání nových průmyslových firem atd. Významným faktorem byla výroba určená pro vývoz, na což později mohla navázat Iniciativa pásma a cesty. Transformace a otevírání Číny tedy pochopitelně neproběhlo během jednoho dne, ale vyžadovalo několik etap, v nichž se postupně osvědčovaly jednotlivé prvky transformace. 

Teng Siao-pching v Šen-čenu v roce 1987 hovořil o třech etapách. Za prvé, o řešení bezprostředních problémů v 80. letech, což znamenalo zajistit bezpečnostní otázky a rozvoj. Za druhé, akcelerace ekonomiky, aby bylo do konce století možné zabezpečit slušný životní standard. Za třetí, rozvoj, který by mohl zajistit dosažení stavu středně rozvinuté země do poloviny 21. století. Na rozdíl od politiků realizujících transformaci Sovětského svazu, která započala v polovině 80. let Gorbačovem a pro niž nakonec byla rozhodující politická reforma, po níž se Sovětský svaz zhroutil, byl Teng přesvědčen, že základem musí být zlepšení ekonomiky.

Transformace byla založena na ekonomické reformě a otevírání Číny světu. Transformace a otevírání vyvolaly významnou změnu ve výrobě a obchodu díky pragmatickému ekonomickému propojení Číny a západních zemí, zejména USA a západoevropských zemí. Teng Siao-pching byl mistr komplexních řešení. Prostřednictvím ustavení nejprve několika speciálních zón, konkrétně v Šen-čenu, došlo k provázání ekonomiky socialistické Číny a privátních firem na Západě. 

1978: nejvýznamnější rok 20. století

Rok 1978 byl velmi důležitým rokem nejen pro Čínu. Změnila se i americká a evropská ekonomika a tento specifický druh vzájemné provázanosti a integrace různých koncepcí ekonomiky přinesl nový model mezinárodní a globální ekonomiky. Koncept Chinamerica zdůrazňuje významnou vnitřní provázanost čínské a americké ekonomiky. Podobně západní Evropa a pak i další části světa se postupně staly součástí této globální Číny a Čína se stala součástí globální ekonomiky.

Čína se svojí transformací uspěla a ekonomicky dohání vyspělé západní země, v mnoha oblastech je již dohnala a v některých technologických oblastech je nyní na světové špičce, například při zavádění 5G. (Neo)klasické západní teorie tento případ nejsou schopny objasnit nejen z důvodu svých vnitřních rozporů, ale také proto, že se jedná o neklasický případ mezinárodního obchodu, který neprobíhal mezi dvěma kapitalistickými zeměmi. Čína uplatňovala rychlý ekonomický růst s konvergencí díky několika faktorům, z nichž lze kromě obvyklých jmenovat především dva: jednak Čína jako rozvojová země hodně investovala a zajišťovala si velkou návratnost kapitálu, jednak zde jde o efekt velké země.

Spolupráce na bázi komplexního provázání odlišných ekonomických systémů měla svoji paralelu také v oblasti politiky a mezinárodních vztahů. Teng vyjednal předání Hongkongu ze správy Velké Británie Číně, přičemž rovněž vyjednal otázku Tchaj-wanu s USA a s Portugalskem o Macau. Teng navrhl koncept „jedna země, dva systémy“. Byl přesvědčen, že je to nejen teoreticky udržitelný koncept, ale že má už také své praktické předchůdce, konkrétně tehdy dvě Německa či dvě Koreje. Teng usiloval o konsenzus a uspěl.

Teng Siao-pching mluvil o roce 1978 jako o druhé revoluci, po té první při založení Čínské lidové republiky v roce 1949. Prof. Martin Jacques z Cambridge University považuje rok 1978 za jeden z nejdůležitějších roků v moderní historii, neboť Čína přišla s konceptem, který propojuje západní a čínské prvky ekonomiky a činí z nich nový epochální přístup k praxi. Je možné dodat, že ve 20. století lze jmenovat pouze dva roky, které přinesly nový a zásadní ekonomický koncept: 1917 a 1978. V těchto letech se zrodily nové alternativy ke starému pořádku. Zatímco však sovětský model, který započal roku 1917, odešel v letech 1989 ve střední Evropě a roku 1991 v Sovětském svazu ze scény, čínský koncept se naopak prosadil a učinil z Číny druhou největší ekonomiku světa a globální mocnost.

Princip: Hledání pravdy na základě faktů

Transformace Číny a její otevírání od roku 1978 a později také Iniciativa pásma a cesty jsou postaveny na několika důležitých principech. Tyto principy jsou metafory, které vycházejí z čínské historické tradice a jsou moderně aktualizovány. Vycházejí z konfucianismu a dalších starších zdrojů a jejich reformulace umožnila jejich využití pro koncept socialismu s čínskými charakteristikami. Zároveň se jedná o myšlenky, které jsou slučitelné se západními principy, což Číně umožnilo spolupráci se Západem. Jeden z těchto principů hovoří o odvozování pravdy ze skutečnosti. Druhou je metafora, že transformaci je třeba realizovat jako přechod přes řeku postupným nahmatáváním jednotlivých kamenů na dně řeky.

Princip „Hledání pravdy na základě faktů“ (实事求是 š’ š’ čchiou š’) je znám původně z klasického spisu Dějiny dynastie Chan, která byla dokončena kolem roku 110. Od té doby tento princip citovaly celé generace myslitelů a politiků. V Číně nejprve Mao Ce-tung a pak také Teng Siao-pching, zvláště ve svém slavném projevu „Emancipovat mysl, hledat pravdu na základě faktů a sjednotit se při výhledu do budoucnosti“ z roku 1978.

Dějiny dynastie Chan popsaly složitou historii v rané fázi vývoje sjednocené Číny (od 206 př. n. l. do 20. let n. l.), přičemž teze o pravdě na základě faktů usiluje o překonání roztříštěných poznatků a nahlédnutí základního poznání. Pro socialistickou Čínu je důležitá skutečnost, že v moderní době se idea spojení teorie a praxe stala velmi relevantní také pro Marxe a marxistický přístup, který poukazuje na to, že teorie musí být testována v praxi. Marx vyjádřil svůj důraz na praxi ve své jedenácté tezi o Feuerbachovi v roce 1845: „Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.“ Neříká, že už nechce věnovat svou energii filozofii (víme, že filozofii věnoval skutečně mnoho času). Říká, že filozofie a teorie musejí být úzce propojeny s praxí, s praktickými potřebami trpících lidí a s praktickými způsoby naplňování potřeb.

Teng Siao-pching navazoval na tuto myšlenkovou tradici. Povrchní prvoplánové čtení teze „hledat pravdu na základě faktů“ obvykle zdůrazňuje, že není příliš třeba zkoumat pravdu a že je třeba hledět jen na momentální praxi, která ukáže, co je třeba dělat. To je však zjednodušující pohled na věc, protože by se jednalo o primitivní relativismus, který Teng nezastával. Teng prosazoval pragmatismus, ale to neznamená bezbřehou bezzásadovost. Jednalo se o hlubší pragmatické propojení teorie a praxe. Teng zdůrazňoval, že je třeba obojí: principy a flexibilitu. 

Když navrhoval speciální ekonomickou zónu v Šen-čenu, nebyla to teoretická nahodilost. Teng vycházel z předchozích zkušeností teorie a praxe a navrhl vyzkoušet specifický teoretický koncept, aby se mohlo v praxi ukázat, zda bude skutečně vhodný. Pokud by se neosvědčil, musel by se vyzkoušet jiný teoretický koncept založený na vyhodnocení předchozích praktických zkušeností. Jelikož se koncept osvědčil, mohl se pak aplikovat také v jiných provinciích. Kritériem pravdy je zde tedy praxe. Teng vyjadřuje své stanovisko ve větě: „Pouze když emancipujeme své myšlení, hledáme pravdu na základě faktů, vycházíme ve všem z reality a integrujeme teorii s praxí, můžeme náš program modernizace socialismu hladce realizovat“.

Překračování řeky

Princip „překračování řeky pociťováním kamenů“ (摸着 石头 过河mo-če š’-tchou kuo che) vysvětluje experimentální proces pokroku krok za krokem, kdy člověk postupně nahmatává kameny na dně řeky, aby našel pevné opěrné body pro svoji chůzi vpřed. Tento proslulý princip byl uplatněn při transformaci a otevírání od roku 1978, a uplatňuje se také nyní v procesu postupného rozvoje Iniciativy pásma a cesty. Teze sleduje směr a zároveň snahu o přizpůsobení. Idea má svůj zdroj v tradiční Konfuciově myšlence v jeho Hovorech (6.23): „Moudrý muž miluje vodu, dobrý muž miluje hory. Neboť moudrý se pohybuje, ale dobrý stojí nehybně.“ V čínské tradici studium dynamiky vody symbolicky odkazuje na vzdělané osoby, které jednají. Překračování řeky nahmatáváním kamenů není jen slepým pokusem najít cestu. Je považováno za aktivitu pro osoby, které jsou dostatečně vzdělány na to, aby mohly experimentovat.

Při vysvětlování ekonomické transformace se na tento princip v roce 1980 odkazovalo jako na řídící ideu. Od roku 1984 ho pak Teng rozvíjel a šířil v ekonomickém i politickém smyslu. Při specifikování procesu transformace se nehovořilo pouze o běžných „kamenech“, které bylo nutné identifikovat a použít při „přechodu řeky“. Odkazovalo se také na „klíčové kameny“, „keystones“, které byly nezbytnými společenskými a civilizačními předpoklady úspěšné transformace a také milníky, které se staly hlavními body procesu transformace.

Transformační revoluce

Oba principy, jak první teze o hledání pravdy ze skutečnosti, tak druhá o překonání řeky přes kameny, odkazují na teoretický a praktický přechod od rychlé změny ke změně postupné. To lze na první pohled považovat za přechod od revolučního k transformačnímu přístupu. Tím jsou často někteří analytici zmateni, neboť tradičně považují revoluci za způsob, jak se má v socialistické Číně postupovat v dějinách.

Pojímání společenské změny je však složitější. Za prvé, Teng Siao-pching věděl, že socialismus v Číně nebyl ještě rozvinutý do té míry, aby bylo možné jít čistě socialistickou cestou. V tom navazoval na Marxe, který uváděl, že se vývoj vrátí nazpátek, pokud bude zásadní změna provedena předčasně. Teng si byl vědom skutečnosti, že je třeba transformační cestou dokončit zásadní rozvoj ekonomiky v různých sférách, které nebyly dosud nikdy v Číně rozvinuty. Nejprve bylo tedy podle něj třeba realizovat postupnou proměnu nerozvinutých aspektů ekonomiky, teprve potom bude možné jít náročnější cestou. 

Za druhé je třeba uvést, že v minulosti byla revoluce v řadě teorií a zemí spojována především se zásadní, rychlou, násilnou a neústavní změnou. Oproti tomu transformace byla tradičně považována za změnu dílčí, pomalou, nenásilnou a ústavní. Jak je to však z tohoto hlediska s čínskou změnou po roce 1978? Již jsem se zmínil o tom, že Teng Siao-pching považoval rok 1978 za druhou čínskou revoluci. Nejde zde však o pochopení revoluce v klasickém smyslu zásadní změny, která je rychlá, násilná a neústavní, ale o revoluci ve smyslu zásadní změny, jež ale probíhá postupně. Tradičně bychom tedy hovořili pouze o transformaci. Jak vysvětlujeme v naší knize Social Transformations and Revolutions, navrhujeme zde raději pojem transformační revoluce, neboť jde o událost, která sice trvá déle a probíhá ústavní a nenásilnou cestou jako transformace, ale přinese skutečně zásadní změny jako revoluce. 

Je tedy třeba odlišovat revoluce, transformace a navíc transformační revoluce. Pro nás je důležité, že transformační revoluce jsou události, které probíhají pomalejší, ústavní cestou bez násilností, ale v dlouhodobém výhledu mohou zásadním, tedy revolučním způsobem změnit celý systém. Právě takové změny pozorujeme v Číně od roku 1978 dodneška. 

Zaměření na tento postupný proces transformace neznamená rezignaci na větší revoluční cíle. Znamená to jednak dodatečné dosažení předchozích fází vývoje, které nebyly dostatečně rozvinuty dříve, a jednak to znamená snahu o skutečně hlubší postupnou změnu v dlouhodobějším horizontu. Z hlediska budoucího historika bude několik desítek současných transformačních let představovat jen krátký čas a bude pro něj možné bez problémů hovořit z hlediska obsahu o revoluci. Čínská globální Iniciativa pásma a cesty přitom otevírá nové vývojové cesty kooperace v globálním měřítku.

 

Doc. PhDr. Marek Hrubec, Ph.D. je ředitelem Centra globálních studií při FLÚ AV ČR v Praze a koordinátorem výzkumného programu „Globální konflikty a lokální souvislosti“ Strategie AV21. Zaměřuje se na globální studia, komparativní analýzy společnosti a politiky, interkulturní dialog apod. Mezi jeho poslední knihy patří: Social Transformations and Revolutions (ed. with J. Arnason, 2016); From Social to Cyber Justice: Critical View on Law, Ethics, and Justice (ed. with N. de Oliveira and E. Sobottka, 2018). Přednášel v mnoha zemích: v EU, Číně, Rusku, USA, Brazílii, Chile, Íránu, Indii, Vietnamu, Novém Zélandu ad.

V případě sondy InSight jsme si už zvykli, že přísun novinek je pozvolný, protože tým má relativně dost času na řešení aktivit, které pro ni byly nachystány. Ostatně seismometr je již vyložen a funguje podle plánu a samotná sonda je tak spíše meteostanicí, občasným fotografem, sběračem dat a jejich odesílatelem na Zemi. Nejaktivnější však byla její robotická paže, která pomáhala „krtkovi“ zahrabat se více pod povrch. Aktuálně přišla dobrá zpráva, že krtek, tedy ta nejdůležitější část přístroje HP3, snad získal oporu, a také si můžeme prohlédnout dosud nejhezčí pohled na sondu z oběžné dráhy Marsu.

Před pár dny byla Nobelova cena za fyziku udělena mimo jiné za objev první exoplanety u hvězdy hlavní posloupnosti – 51 Peg b. Historie objevů prvních planet mimo Sluneční soustavu je ale trochu složitější. Nemyslíme tím jen to, že první exoplanety byly objeveny u pulsaru. Komplikací je více. Jednou z nich byla HD 114762 b. […]

The post Nobelovka v bezepečí: Gaia zařízla exoplanetu, kterou objevili ještě před 51 Peg b appeared first on Exoplanety.cz.

Taťjana Medvecká a Ivan Trojan zvítězili ve 23. ročníku ankety Neviditelný herec, kterou pořádají Český rozhlas a Týdeník Rozhlas. Vyhlášení vítězů se uskutečnilo v sobotu 26. října.

Již posedmé zvítězila v anketě Neviditelný herec Taťjana Medvecká, která se tak stala nejúspěšnější herečkou v historii této soutěže. Letos ji posluchači ocenili za roli Marianne v rozhlasové adaptaci posledního filmu režiséra Ingmara Bergmana Sarabanda. Inscenace v režii Štěpána Pácla byla natočena v roce 2018 ke stému výročí Bergmanova narození.

V mužské kategorii zvítězil herec Ivan Trojan, a to za roli Švece v rozhlasové adaptaci divadelní hry Rudolfa Medka Plukovník Švec. Hra v režii Lukáše Hlavici měla na stanici Český rozhlas Vltava premiéru den před oslavami stého výročí Československé republiky. Posluchači ocenili Trojanův výkon v roli plukovníka, který legionářské službě v Rusku zasvětil svůj život.

Janě Strykové a Janu Hartlovi patří druhé místo, Zdence Procházkové a Miroslavu Táborskému pak místo třetí.

Jana Stryková zaujala rolí dcery slavné Marlene Dietrich v rozhlasové četbě knihy Moje matka Marlene Dietrich, kterou napsala Marie Riva coby osobitý portrét své matky. Rozhlasová četba této strhující knihy prozrazující mnohé ze soukromí slavné herečky získala zároveň Cenu čtenářů Týdeníku Rozhlas za nejoblíbenější rozhlasovou realizaci. Role Marlene Dietrich se zhostila Vilma Cibulková, režie se ujal Jakub Doubrava.

Jan Hartl získal druhé místo za svou roli svatého Vojtěcha v původní rozhlasové hře Pavla Molka Pokušení svatého Vojtěcha. Epizodu ze života českého biskupa natočil režisér Dimitrij Dudík a premiéru měla na stanici Český rozhlas Vltava v den výročí Vojtěchova svatořečení, tedy 23. dubna 2019. Třetí příčka patří herci Miroslavu Táborskému, který ztvárnil roli bývalého Vojtěchova žáka.

Třetí místo v ženské kategorii získala Zdenka Procházková za roli židovky Rozálie Lautmannové ve hře Obchod na korze. Za tutéž roli už letos herečka obdržela Cenu Thálie. Rozhlasové zpracování slavné stejnojmenné novely Ladislava Grosmana, podle níž vznikl i oscarový film, nastudoval režisér Petr Mančal.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Východní Čechy připravuje pro širokou veřejnost naučné a poznávací akce. Jejich cílem je přiblížení jedinečného přírodního prostoru tohoto regionu. Dovolujeme si Vás pozvat na tradiční podzimní akci spojenou s výlovem Bohdanečského rybníka. pondělí 28. 10. 2019 ,,Loučení s ptáky v... ...

O titul Aleje roku[i] spolku Arnika bojuje zatím 55 alejí z celé republiky. Lidé si mohou připomenout celosvětový Den stromů, který proběhl v neděli, právě nominací své nejoblíbenější aleje nebo stromořadí. Na vítěze čeká let balonem a spousta dalších milých cen. Autor nejkrásnější fotografie získá novou digitální zrcadlovku. Čas zbývá jen do konce října. ... ...

Za jakými názory si oba muži stojí, se dočtete v rozhovoru s Kateřinou Krajňák, organizátorkou odborných konferencí z B.I.D. services...Ivan Indráček je předsedou představenstva Unie nezávislých petrolejářů ČR, asociace, která zastupuje a hájí zájmy nezávislých provozovatelů čerpacích stanic a distributorů. Lukáš Hataš je místopředseda Asociace pro... ...

V Chrudimi je od 1. června 2019 otevřeno Re-use centrum. Projekt tohoto typu propojuje sociální rovinu včetně jejího pracovního podtextu s edukační a enviromentální oblastí. Re-use centrum má sociální, edukační i enviromentální význam Opětovné využívání věcí má svůj význam nejen pro méně majetné občany. Poukazuje na nejlepší možnou variantu nakládání... ...

Není to dlouho, co všichni lidi v Čechách začali vařit. Kuchař, do té doby poměrně nenápadný dělník, s výjimkou volakého Svatopluka, se stal velkým šéfem a málem národním hrdinou… Těch kuchařek! Tolik! Kdybyste je naházeli do Vltavy, prolomily by Karlův most, jako kdysi dávno ledové kry! Chlapi se v hospodách baví o vaření, místo o holkách. Sodoma! Konec světa se blíží!

Karle, pomoooc! Prosíme tě, Otče vlasti, pomož, nebo se tu nakonec sami všichni uvaříme!

Zatímco vaření je ještě v plném běhu už nastupuje práce na Dobrém životě – jak být radostný, jak dobře žít a podobně. Později vám k tomu napíšu několik jednoduchých receptů, které pochopíte a když na nich budete pracovat ve dne v noci a vezmete svůj báječný život do svých úžasných rukou, budete šťastní a povede se vám dobře. Chcete žít nádherný život? Poraďte ostatním, jak na to, napište o tom knihu, veďte kurzy, pořádejte přednášky.

Ošklivou módu tetování, kérku, raději pomíjím, pochopím ještě tak malbu na tělo časově ohraničenou, hříčku na den, týden, ale navždy? Navždycky? Mlčím, nerozumím….

A do čtvrtice – nebo do čtveřice – slovo – příběh. Všimli jste si taky, jak máme všude najednou upříběhováno? Přímo přepříběhováno? Příběhy se navlékají na nit příběhu, která příběhem prochází. Co nemá příběh, už mrtvo jest. Honem ať přiběhne příběh…

Móda zřejmě spočívá v tom, že se nějak přijde na něco, co tu před tím normálně dávno bylo, ale teď najednou se to nějak vypíchne, vytkne před závorku, zkrátka – věnuje se tomu pozornost …

A představte si, že stovky a tisíce jinak poměrně inteligentních a někdy i vzdělaných lidí se ničím jiným už ani nezabývá – jen tímhle– uvažují – co asi přijde do módy zítra, pozítří? Dá se to nějak ovlivnit? A vedou o tom učené disputace, shromažďují toky dat.

A já už vím, co budu dělat dnes večer!

Chcete to taky vědět? Povím tedy:

Dneska večer si namaluju na předloktí motýlka. Modrým fixem, víte... Kérka.

Večeři si udělám prostou, přírodní řízek s brambory, maso naklepu, popráším paprikou a hladkou moukou a zlehka z obou stran prudce osmahnu… brambory omyji a oloupu, větší překrojím a do vody, kde je budu vařit, přidám sůl a kmín. Tu vodu ale nevyleju, bude z ní později česnečka. A zvlášť do misky nakrájím zeleninu, rajče, papriku a zelenou okurku. Já mám rád zeleninu ve zvláštní misce, víte? Máte to taky tak? Já mám rád zeleninu zvlášť.

Pak se usadím do křesla a budu psát Příběh módy. Člověk a jeho móda se to bude jmenovat. Konečně budu doopravdy – in! Přemýšlím ještě, odkud začít. Dobou Karla IV.? A kdyby Karel IV. obživl, kým by dnes asi byl?

Ředitelem marketingu?

{loadmodule mod_tags_similar,Související}