Nápisy na stěnách kostela sv. Mikuláše na okraji města Craiova v jihozápadním Rumunsku jde v potemnělém prostoru číst jen s obtížemi. Jazyk, kterým jsou psány, připomíná chvíli srbštinu, chvíli bulharštinu, poté úplně jinou řeč. Jakým jazykem byla jedna z památek slovanského písemnictví Rumunska ve skutečnosti napsána?

Každý, kdo luští děje minulé, má problém. Jak na základě toho, co máme a víme dnes, zrekonstruovat to, co už není? Problém mají kriminalisté, pátrající po činech starých jen pár týdnů či let. Oč větší musí být potíž lidí usilujících o rozpletení záhad vzdálených od nás přes 1,5 miliardy let? Jedna z nich dala vzniknout nám všem.

„Obrovská ostuda, která nemá pamětníka.“ Kdyby klasik českého birdingu Jaroslav Klápště tušil, v jak bezprecedentní a bizarní kauzu se české ptačí názvosloví vyvine skoro třicet let poté, co takto komentoval jeho první ucelenou verzi…