feed info

2,876 článků z blog.kosmonautix.cz

Asi nejneobvyklejší kosmodrom na světě se potýká s vážnými, ba až existenčními problémy. Poslední kapkou byla havárie rakety Zenit 3-SL, která měla 1. února vynést na oběžnou dráhu telekomunikační družici Intelsat 27. Raketa ale místo toho selhala a skončila ve vlnách oceánu cca. 2,5 kilometru od rampy. Protože se nejednalo o první havárii rakety Zenit 3-SL, bude mít teď kosmodrom Sea Launch hodně práce. Nejen s tím, aby si u zákazníků získal zpět pošramocenou důvěru, ale hlavně kvůli tomu, aby vůbec přežil. Je totiž v nezáviděníhodné situaci - už před havárií měl minimum zakázek a poslední neúspěch mu reputaci v očích potenciálních zájemců určitě nezvýšil.


Čtvrtek 14. února 2013


Opportunity, Sol 947. Po dvadsaťjeden mesiacoch strávených na planine Meridiany Opportunity zastala na okraji kráteru Victoria. Na ceste strávila 632 Solov. Nebolo to však len otáčanie kolesami. Našla totiž množstvo zaujímavých artefaktov ktoré svedčili o dávnej prítomnosti vody v oblasti. Nánosy v kráteroch Eagle a Endurance odhalili minulosť Marsu a Opportunity ju čítala vrstvu po vrstve, podobne ako vy teraz tento článok. Všetky úžasné objavy a terabajty vedeckých dát však neznamenali nič v porovnaní s tým, čo Opportunity koncom Septembra 2006 uvidela.


Středa 13. února 2013


Ruská zásobovací loď Progress při posledních startech ukazuje, že umí být pěkný rychlík. Zatímco dříve jí cesta od startu k připojení na stanici zabrala kolem dvou dnů, v poslední době se k ISS připojuje během pouhých šesti hodin. Naposledy nám to ruská loď ukázala v pondělí 11. února. Start se uskutečnil v 15:41 našeho času a už ve 21:30 hlásila NASA TV úspěšné připojení k ruskému modulu Pirs. Jak je vůbec možné, že dříve trval přílet skoro osmkrát delší dobu než je tomu teď?


Úterý 12. února 2013


Roger Boisjoly byl v šoku. Jako jeden ze zástupců firmy Morton Thiokol, výrobce SRB, seděl v konferenční místnosti a nechtěl věřit vlastním uším. Zítra má startovat Challenger, jenže na rampě je mráz. Ale zástupci NASA jeho a ostatní lidi od Thiokolu přesvědčují, aby podepsali souhlas se startem. Telekonference se začínala protahovat a mezi zúčastněnými narůstalo napětí. Pracovníci NASA poukazovali na napjaté termíny dalších startů- nemohou si dovolit čekat. Jenže Boisjoly, jeho kolega Arnie Thompson a dokonce i viceprezident Thiokolu Bob Lund věděli o Achillově patě SRB. Gumové těsnění, zvané O-ring, které bylo umístěno ve spojích mezi segmenty motoru, mohlo být v důsledku chladu částečně nefunkční.


Pondělí 11. února 2013


Přiznejme si to upřímně - kosmonautika se hemží spoustou pojmů a zkratek, které jsou pro veřejnost značně nesrozumitelné a těžko pochopitelné. Nemůžeme se tedy divit, že začínající zájemci o kosmonautiku mají z těchto termínů hlavu jako pátrací balón. V dnešním článku se proto pokusím vysvětlit alespoň jednu část kosmonautiky. Věnovat se budeme základním prvkům kosmonautiky, tedy oběžným drahám. Řekneme si jak se dělí, jak se od sebe liší a přidáme i pár zajímavostí.


Neděle 10. února 2013


V novém Kosmotýdeníku se podíváme na první letošní start rakety Ariane 5 a na to, jak bude probíhat letošní rok na kosmodromu ve Francouzké Guyaně. Ariane 5 vynesla dva satelity, Amazonas 3 a Azerspace/Africasat 1a. Vše proběhlo bez problémů a za několik dní budou satelity uvedeny do provozu. Dále se podíváme na test motorů rakety Antares, která by měla příští měsíc startovat na svoji první zkušební cestu do vesmíru. Později by měla vynášet zásobovací lodě k Mezinárodní vesmírné stanici. Nakonec si připomeneme vrtání na Marsu, které má za sebou rover Curiosity.


Sobota 9. února 2013


Toto je pokračovanie dielu, ktorý vyšiel pred mesiacom. Dnes sa budem venovať hlavne projektom miniraketoplánov, ktoré sa z nejakých dôvodov zrušili. Väčšinou z dôvodu nedostatku peňazí alebo technickej náročnosti. Pozrieme sa do Ruska aj do Ameriky. A rozhodne nezabudneme ani na "starý kontinent". Pretože aj v Európe boli snahy o vytvorenie vlastného okrídleného prostriedku, ktorý by bol schopný cesty do vesmíru a zase späť. A ako sa dočítame v článku, tieto myšlienky žijú ďalej.


Čtvrtek 7. února 2013


Jules Verne, Johannes Kepler, Edoardo Amaldi, Albert Einstein, Georges Lemaître - to jsou jména, pod kterými odstartovaly (a ještě odstartují) k Mezinárodní vesmírné stanici evropské zásobovací lodě ATV. Jedná se o největší zásobní lodě, které ke stanici létají, proto se jim také přezdívá kosmické náklaďáky. Evropa jejich vývojem strávila několik let, sestavila a proškolila výrobní týmy a dala vzniknout sofistikovaným výrobním linkám. Byla by proto škoda tento nadějný program po pěti misích ukončit. Momentálně se nezdá, že by k ISS měla zamířit další loď ATV, přesto je jasné, že tenhle projekt nezemře. Jen se promění.


Úterý 5. února 2013


Na kosmodromu Vandenberg v Kalifornii se na svou misi STS-62A připravovala posádka raketoplánu Discovery. Měl to být první start raketoplánu z tohoto kosmodromu, jehož využití skýtalo nové možnosti. Vzhledem ke svému umístění byl vhodný pro starty na polární dráhy, díky čemuž si ruce mnuli hlavně vojáci. Znamenalo to totiž, že raketoplány svým pozorovacím vybavením pokryjí kompletní povrch Země. Poprvé se měl odsud shuttle vznést 15. července 1986. Dnes astronauti měli na programu návštěvu jedné z laboratoří, kde byly připravovány některé z experimentů, který s sebou povezou na orbit. Teď ale svůj tréning o pár minut odložili, seděli kolem televize, sledovali jeden ze zpravodajských kanálů a čekali na start sedmičky svých kolegů, pro které nadešel jejich velký den. Byl 28. leden 1986 a na obrazovce se v záplavě dýmu a plamenů odlepoval od rampy raketoplán Challenger k misi STS-51L. Po několika sekundách ale přenos z kosmodromu skončil a televizní kanál se vrátil k dalšímu zpravodajství onoho rána. Bob Crippen, veterán a velitel STS-62A marně zkoušel otočným ovladačem na televizi naladit kanál, který by přenášel průběh startu. Po pěti letech byl raketoplán ohranou písničkou, vhodnou maximálně k několikasekundovému přenosu v rámci ranních zpráv a krátké reportáži během večerní relace. Crippen a jeho posádka se tedy obrátili k jednomu z pracovníků, zajišťujícímu část přístrojů, které Discovery ponese v červenci v nákladovém prostoru. Ten začal informacemi o stavu příprav. Po pár minutách se všichni začali zvedat, aby jej následovali do jednoho z hangárů, kde bylo vybavení kompletováno. Pak ale Jerry Ross, jeden z letových specialistů, ještě jednou zapnul televizi: „Možná budou mít nějaké novinky ohledně startu.“ Když se obrazovka rozsvítila, astronauti i ostatní přítomní ztichli a nevěřícně zírali na scénu, kterou nyní vysílaly všechny americké televizní kanály. Před jejich očima se opakovaly záběry na ohnivou kouli na obloze. Někde v tom pekle byli před chvílí jejich kolegové! Ten minulý čas byl namístě. Crippen a celá jeho posádka příliš dobře věděli, že shuttle nemá žádný únikový systém. Všech sedm astronautů z Challengeru je s naprostou jistotou po smrti. Z tréninkové seance nebylo nic. Ještě ten den se vracela posádka STS-62A do Houstonu na palubě tří cvičných tryskáčů T-38. Když si je během letu napříč Spojenými státy předávala jednotlivá stanoviště řízení letového provozu, každý z dispečerů jim vyslovoval upřímnou soustrast, jinak bylo na jejich frekvenci naprosté ticho. A v tom tichu visela nevyslovená otázka. Co se s Challengerem sakra vlastně stalo?


Neděle 3. února 2013


Ve dvacátém díle Kosmotýdeníku se podíváme na Íránský vesmírný program a na vyslání opičího astronauta na sub-orbitální dráhu. Dále si představíme systém COSPAS-SARSAT, který se zabývá vyhledáváním lidí při záchranných operacích. Do dnešního dne zachránil mezinárodní systém více než 31 tisíc lidských životů. A na konec uctíme památku astronautů, kteří zahynuli na palubě kosmické lodi Apollo a na palubě raketoplánů Columbia a Challenger.


Sobota 2. února 2013


Šesťdesiate roky minulého storočia by sa dali charakterizovať ako zlatý vek dobývania vesmíru. Počas tohto obdobia zaznamenal vývoj raketovej techniky úžasný skok dopredu. Veď, uznajte sami. Pred pár rokmi vypustili. Sovieti do vesmíru prvú družicu a už o štyri roky letel do vesmíru aj človek. Navyše sa aj vrátil živý a zdravý späť na Zem. Aj dnes sa považuje pilotovaná kozmonautika sa výkladnú skriňu štátu. A to už prešlo dobrých päťdesiat rokov. A aby toho nebolo málo, v tomto období sa konala aj prvá vesmírna prechádzka, prvý krát sa na orbite spojili dve telesá a čerešničku na torte boli misie Apollo v rámci ktorých sa po Mesiaci prechádzali prvý ľudia. V tomto období sa toho udialo skutočne veľa. Ale dnes nebudem opisovať priebeh letov či technické parametre prvých vesmírnych lodí. V tomto diely nájdete takmer všetky kozmické rakety, ktoré vznikli šesťdesiatych rokoch 20. storočia.


Čtvrtek 31. ledna 2013


Pred dvoma týždňami vyšiel prvý diel tohto miniseriálu zaoberajúci sa dvoma najúspešnejšími robotmi kozmonautiky. Skončil sa v relatívne napätej situácii. Spirit bol na úpätí hory počas začínajúceho sa zimného obdobia, navyše s poriadne zanesenými solárnymi panelmi. Vďaka tomu dodávali iba polovičné množstvo energie. A aby toho nebolo málo, jedno zo šiestich kolies vozítka začalo prejavovať známky opotrebenia. Elektromotor na pravom prednom kolese odoberal viac prúdu a tak hrozilo, že sa jeho ložisko zadrie. Na druhej strane Marsu bolo vozítko Opportunity vo veľmi vážnej situácii. Na ceste ku kráteru Victoria totiž zapadlo do jemného prachu a nemohlo sa pohnúť.


Úterý 29. ledna 2013


Barbara Morgan stála na jedné z tribun a myslí jí prokmitávaly protichůdné pocity. Jedním byl pocit zklamání. Dostala se svému snu na dosah, ten poslední, nejdůležitější krok však nebude moci udělat- takový je úděl náhradníků. Zároveň měla radost i za svou kamarádku a kolegyni Christu McAuliffe, která dostala příležitost stát se první učitelkou, která bude svou hodinu vést během mise STS-51L z paluby raketoplánu, 280 kilometrů nad zemí. Existuje záběr na Barbaru Morgan během startu této mise. Vypadá na něm nadšeně a svými výkřiky „Go, Christa!“ a „Good bye, Christa!“ povzbuzuje svou šťastnější kolegyni, která několik kilometrů od ní prožívá poslední momenty před startem na palubě raketoplánu Challenger. Pak se na obzoru objeví dým a plameny a z nich jako bájný Fénix stoupá Challenger ke svému desátému letu za brány atmosféry. Teprve po dlouhé chvíli dolehne k tribuně rachot motorů a Barbara střídavě stojí v úžasu a pak zase tleská a křičí, jakoby chtěla svým nadšením pomoci raketoplánu na oběžnou dráhu. Zhruba minutu a půl po začátku záznamu je vidět, jak Barbara znejistí. Ještě jednou zaraženě mává se slovy „Good bye!“, ale to už se kolem začínají rozléhat překvapené výkřiky a jakýsi mužský hlas říká:“ To nevypadá dobře! To nevypadá dobře!“ Pak Barbara utíká ze záběru a míří pryč z tribuny. Neznámý kameraman po chvíli zamíří kameru směrem vzhůru, kde je na obloze vidět stopa spalin motorů SRB, která náhle končí v jakési podivné kouli, ze které vybíhají tenké výběžky kouře. Barbara a mnoho dalších přítomných už v té chvíli podvědomě tuší, že Christa a šest jejich kolegů v tomto okamžiku odlétají někam mnohem výše, než kam by je dopravil sebesilnější raketový motor, někam, odkud není návratu. Jedna z nejčernějších kapitol americké kosmonautiky se právě stopami padajících trosek kdysi hrdého a úžasného stroje zapisuje do floridské oblohy a také do historie…


Neděle 27. ledna 2013


V novém díle Kosmotýdeníku se podíváme na to, jak bude vypadat těžba hornin na asteroidech v tomto desetiletí. Firma Deep Space Industries plánuje vyslat lehké sondy FireFly, které pouze proletí kolem daného objektu a zjistí, zde je těleso vhodné pro těžbu. Další, těžší sonda DragonFly bude mít za úkol nabrat až 150ti kilogramový náklad a dopravit ho zpět na Zemi. Rover Opportunity oslavil již devět let na povrchu Marsu. Jeho dlouhá cesta však nebyla bez problémů. Ke startu se připravuje družice IRIS, která bude zkoumat propojení Země-Slunce. Teleskop vynese raketa Pegasus XL. V článku si tuto raketu představíme.


Sobota 26. ledna 2013


Raz za čas sa aj v seriály s informačnou tematikou musí vyskytnúť odľahčená téma. Špekulácie, postrehy, predpovede, jednoducho sci-fi. Preto sa netreba diviť, že aj v Kozmickej Strojovni sa čas od času vyskytne diel nie úplne korektný, ktorý snáď ani nemá veľa spoločné s duchom celého projektu. Aj keď mojim cieľom je informovať čitateľa o vesmírnych technológiách, jednoducho musím natieniť aj nejakú teoretickú cestu, ktorou sa kozmonautika bude uberať. V tomto článku nie sú len moje úvahy. Čarpal som hlavne z knihy Karla Pacnera, "Mestá v kozme". Berte preto prosím celý tento diel s nadhľadom. Je určený hlavne na pobavenie/oddych.


Čtvrtek 24. ledna 2013


V roce 1999 profesor David Miller na MIT (Massachusetts Institute of Technology) pustil na první hodině studentům pasáž ze Star Wars, kde je Luke Skywalker obklopen vznášejícími se droidy. Pak jim zadal úkol, při kterém se měli pokusit něco podobného vytvořit sami. Studenti MIT s podporou vojenské agentury DARPA a NASA vytvořili samostatné roboty velikosti volleyballového míče, které uměly manévrovat v prostředí mikrogravitace a vzájemně spolu komunikovat. Navíc měly i senzory snímající intenzitu světla a zvuku. Testy se prováděly na letounu, který pomocí letu po parabolické dráze simuluje prostředí beztíže. Roboty byly nazvány SPHERES (koule).


Úterý 22. ledna 2013


Představme si jedince, který se pro jediný moment vzdá téměř veškerého dosavadního života. Dobrovolně podstupuje mnohdy tvrdé testy a zkoušky. Neustálé udržování kondice spolu s obrovským kvantem informací, které musí zpracovat a zapamatovat si. Nekonečný trénink dovedností, které jsou pro ostatní smrtelníky na pomezí sci-fi a magie. A hlavně čekání. Rok, dva… Často na onen moment čeká i více než deset let. A nikde není jistota, že se dočká- mnozí jejich kolegové odešli po dlouhých letech tvrdé dřiny, aniž by jejich okamžik nastal. Jakýkoli úraz, zhoršení zdravotního stavu, nedostačující úroveň vědomostí a dokonce i nedostatek zaujetí pro věc může obrátit všechny ambice během okamžiku v prach. Ale potom ten okamžik nastane- je jmenován. V ten moment je svému snu blíže, než kdy předtím. Ale neznamená to, že by jeho úsilí polevilo- naopak, ještě se znásobí. Vždyť tato cesta přece vede k okamžiku, na který tak dlouho čekal a jemuž tak mnoho obětoval a podřídil. A pak, jednoho rána (nebo také odpoledne, či večera), jej probudí lehké potřesení ramenem a on ví, že ten okamžik je konečně zde. Konečně se může dobrovolně nechat upoutat do špice stroje, který je až po okraj napěchován výbušnými látkami. Stačí malá chyba a během okamžiku se jeho stroj může proměnit ve smrtící past uprostřed ohnivého inferna. Ale dnes se to nestane, dnes určitě ne. Protože tohle je jeho okamžik, moment, kdy se plní sen…


Neděle 20. ledna 2013


Ani tento týden Vás, čtenáře, neochudíme o pravidelný článek shrnující dění v uplynulém týdnu. Přichází již 18.Kosmotýdeník. A o čem bude řeč? Navštívíme ISS, která se za dva roky zřejmě rozroste o nový modul. A nebude jen tak ledajaký, ale nafukovací. Na stanici ještě chvíli zůstaneme, protože zde probíhá experiment, na jehož konci bychom se za pár let mohli dočkat systému doplňování paliva na oběžné dráze. A na závěr nás bude čekat dohoda mezi NASA a ESA. Americká agentura požádala svou evropskou kolegyni o vývoj servisního modulu pro loď Orion.


Sobota 19. ledna 2013


Raketa bola od začiatku až dodnes základným vesmírnym dopravným prostriedkom. Vývoj prvých rakiet sa niesol v znamení zbraní. Po druhej svetovej vojne sa totiž obidve svetové superveľmoci, USA a Sovietsky Zväz začali cítiť ohrozené a zo strachu začali vyvíjať nosiče, ktoré by ich atómové bomby mohli poslať na ktorékoľvek miesto na Zemi. No história rakiet začína oveľa skôr. Prvé rakety sa používali už v starovekej Číne. Skladali sa z dutého bambusu do ktorého sa nasypal pušný prach. Užitočné zariadenie potom bola menšia výbušnina. No tieto primitívne raketky čoskoro účinnosťou prekonali katapulty a tak sa na celú technológiu zabudlo. Umelé satelity Zeme tak na vypustenie museli ešte pár rokov počkať.


Čtvrtek 17. ledna 2013


Už pol roka som sa pri téme Mars dočítal iba o roveri Curiosity. Je mi trochu ľúto, že o jej starších kolegoch sa už nepíše. Pritom tu nejde o sondy ktoré sú už roky nefunkčné. Je síce pravda že rover Spirit (duša) už nejaký ten piatok nekomunikuje so Zemou, ale jeho dvojča Opportunity (šanca) ešte stále jazdí po Marse a každý deň nám posiela nové zaujímavé informácie o červenej planéte. Poďme si teda povedať niečo o maratóne, ktorý tieto sondy zajazdili na povrchu Marsu.


Úterý 15. ledna 2013


Každá- a tím spíše lidská- návštěva za brány vesmíru je neuvěřitelně drahým podnikem. Do ceny pilotovaného letu je nutno započítat nejen hardware, který let po technické stránce umožní. Podle náročnosti mise je třeba také různě dlouhého výcviku posádky, k čemuž je nutno využít široké spektrum zařízení, simulátorů a nástrojů. Letový plán je třeba naplnit experimenty, z nichž mnohé znamenají i celoživotní práci svých tvůrců. Kosmonauti a astronauti se musí s experimenty seznámit, naučit se ovládat s nimi spojená zařízení a mnohdy také interpretovat jejich výstupy. Podstatnou část výcviku tvoří řešení nouzových situací, jejichž počet a vzájemné kombinace jdou do tisíců. O hardware samotný se starají malé „armády“ kvalifikovaného personálu. Zkrátka- ať už se jedná o let trvající několik měsíců, nebo několik dní, prostředky a úsilí, vložené do jeho zajištění, jsou astronomické. Někdy se ovšem stává, že všechny (nebo alespoň část) vynaložené prostředky přijdou vniveč a let je ukončen předčasně. Někdy zklame onen „hardware“, někdy je na vině lidský faktor. Jak jsme už zjistili v minulých dílech seriálu, hranice, která dělí v kosmu úspěch od úhledného pomníčku v kremelské zdi, nebo na hřbitově v Arlingtonu, je velmi tenká…


Neděle 13. ledna 2013


V novém díle Kosmotýdeníku se podíváme na stěhování asteroidu. Mise, která bude mít za úkol zachytit planetku a přesunout ji na oběžnou dráhu Měsíce by mohla odstartovat již v roce 2020. Náklady na projekt se odhadují na 2,6 miliardy dolarů. NASA zároveň vyjádřila zájem o výpravu astronautů do Lagrangeova libračního bodu L2. Z Chrise Hadfielda se stává celebrita. Každý den posílá na Twitter a na YouTube nové obrázky Země a komunikuje s fanoušky. Na oběžnou dráhu se podíval již v roce 1995 na palubě raketoplánu Atlantis při letu STS-74 na ruskou vesmírnou stanici Mir. Mise GRAIL již skončila, ale NASA uveřejnila nádherné video, zachycující povrch Měsíce. Na konci článku si toto video budete moci vychutnat.


Sobota 12. ledna 2013


Raketoplán je znovupoužiteľný okrídlený stroj schopný riadeného letu Zemskou atmosféru a rovnako aj vesmírom. Myšlienka na raketu ktorá by to dokázala bola sprvu považovaná za bláznovstvo. Ale ako povedal známy spisovateľ Arthur C. Clarke, „každá myšlienka ktorej sa ľudia prestanú smiať bude do päťdesiatich rokov zrealizovaná.“ Možno aj preto sa známa kniha od Karla Pacnera „Mestá v kozme“ začína takto. „Raketobusy pre niekoľko desiatok cestujúcich. Transportéry s nosnosťou 300-500 t. Maximálne dosiahnuteľná výška 500 km nad Zemou. Dvadsať, päťdesiat, sto, päťsto štartov. Žiadna časť sa po jednom použití neodhadzuje. Nijaké chemické plyny nebezpečné pre vzdušný obal planéty.“


Čtvrtek 10. ledna 2013


Vozítko Curiosity se úspěšně projíždí po Marsu a my, pozemšťané lačnící po nových informacích vrníme blahem. Největší mimozemská laboratoř v dějinách nás denně zásobuje nepřeberným množstvím nádherných fotek z povrchu Rudé planety, jejichž rozmanitost bere dech. Abych citoval klasika - laik se diví, odborník žasne. Jenže právě tohle velké množství informací může být někdy na závadu - jak se v takové záplavě vyznat? Není to jednoduché. Ale naštěstí žijeme v době, kdy se díky internetu a počítačům dá všechno perfektně zorganizovat.


Úterý 8. ledna 2013


O kosmická dramata nebyla zejména během prvních, „pionýrských roků“, nouze. To jsme koneckonců mohli sledovat v předchozích dílech tohoto seriálu. Ale ani později, když technologie pokročila a kosmické cesty se staly alespoň navenek rutinou, neobešlo se vše bez zádrhelů a kritických momentů. Ty se jen taktak odehrály bez obětí a ve dvou případech bohužel došlo i na daň nejvyšší. Vzhledem k počtu součástek a systémů je pravděpodobné, že při každém letu jich několik selže. Kdosi se během programu Apollo vyjádřil v tom smyslu, že jestliže Apollo obsahuje více než 5 milionů součástek a předpokládáme 99% spolehlivost, zbývající procento znamená 5 tisíc poruch během letu. Pokud se jedná „pouze“ o palubní toaletu, není to až takový problém. Pokud ovšem selže součástka, která má přímý vliv na průběh mise, nastávají dramatické chvíle. Započítejme do rovnice také lidský faktor i mnohdy nevypočitatelné vnější vlivy a nelze se ubránit dojmu, že dosud jsme při cestách do vesmíru (i přes zmíněné oběti) měli neuvěřitelné štěstí.