feed info

2,896 článků z blog.kosmonautix.cz

Doslova maraton výstupů z Mezinárodní kosmické stanice se svého harmonogramu držel během prvních dvou výstupů. Třetí kosmická procházka plánovaná na středu 16. října, byla dočasně zrušena a místo ní by měl ještě v tomto týdnu proběhnout jiný výstup do volného prostoru. Má se jednat o první čistě ženskou kosmickou vycházku - ta měla podle nedávných plánů proběhnout až 21. října, ale situace v posledních dnech tak trochu překopala plány. Nejbližší výstup totiž bude reagovat na nečekanou komplikaci - úkolem obou žen bude obnovit fungování systému, který se nepodařilo oživit po instalaci nových akumulátorů při prvních dvou výstupech.


Středa 16. října 2019


V uplynulém měsíci se událo hned několik pozitivních kroků, které zvyšují úroveň naděje, že evropsko-ruská mise Exomars 2020 odstartuje příští rok během letních prázdnin. Její přistání potřebuje dva padáky - každý s vlastním výtažným padáčkem - aby došlo ke zpomalení na potřebnou úroveň. K vystřelení prvního padáku dojde ve chvíli, kdy rychlost klesne z původních 21 000 km/h na 1 700 km/h. Zhruba za 20 sekund se v rychlosti 400 km/h otevře padák druhý. Kilometr nad povrchem se aktivují motory na přistávací plošině Kozáček, které se postarají o přistání. Celá fáze průchodu atmosférou zabere pouhých šest minut.

Evropská kosmická agentura vydala na svém webu první díl seriálu, ve kterém pokryje přípravy a zkoušky strukturálně-testovacího (STM) i letového (FM) modelu družice Euclid. Pro nás to znamená, že podobně jako v případě seriálů Z Evropy ke Slunci (Solar Orbiter) nebo Evropský vědecký JUICE budeme tyto články překládat. Náš seriál dostal jméno Evropský hon na temnou hmotu, což v kostce vystihuje zaměření projektu Euclid. Tento infračervený teleskop má startovat v roce 2022 a vědci si od něj slibují zmapování geometrie vesmíru, což pomůže k lepšímu porozumění fenoménům jako je temná energie či temná hmota, které tvoří většinu vesmíru.


Úterý 15. října 2019


LeoLabs, Inc., vedoucí komerční poskytovatel informací o mapování provozu na LEO a služeb vesmírné situační výstrahy, oznámily 14. října 2019 zprovoznění svého Vesmírného radaru KIWI - Kiwi Space Radar (KSR) - s fázovým posunem. KSR je umístěn na Jižním ostrově Nového Zélandu a jako první komerční radar je schopen sledovat objekty menší než 10 cm. Je první ze série radarů nové generace, které LeoLabs plánují rozmístit ještě u rovníku, na dálném severu a dálném jihu - konkrétní lokality zatím nejsou známy. (První dva radary - na Aljašce, ve Fairbanks a v Texasu, v Midland -zatím nemají takovou citlivost.) Spoluzakladatel LeoLabs, Michael Nicolls říká, že KSR (vyvinutý SRI International) zvedá laťku ve sledování nebezpečí kolizí na LEO na úroveň, která nikdy předtím nebyla dosažena. Provoz KSR na vyšší frekvenci umožní sledovat odhadem dalších 250 000 objektů na LEO - až k velikosti cca 2 cm. Takové objekty jsou největším nebezpečím pro funkční satelity a KSR představuje první krok k identifikaci takových rizik.

Když byl v sedmdesátých letech připravován společný sovětsko-americký let později známý jako „Sojuz-Apollo“, před mezinárodním týmem stálo mnoho překážek, jež bylo nutné překonat. Jedním z problémů byl rozdílný přístup k zajištění životních podmínek na Sojuzu a Apollu a z toho vyplývající rozdíly ve složení a tlaku atmosféry na těchto lodích. Zatímco posádka v Sojuzu pracovala v kyslíko-dusíkové atmosféře při tlaku běžném pro pozemské podmínky, Američané vsadili na čistě kyslíkovou atmosféru, která dovolovala udržovat přibližně třetinový tlak oproti tomu pozemskému. Je jasné, že po spojení Sojuzu a Apolla by nebylo možné přejít z jedné lodi do druhé bez vážných zdravotních rizik, která mohla vyústit až ve smrt posádky v důsledku dekompresní nemoci. To by ovšem vyžadovalo nejprve otevřít příklopy mezi loděmi, což by při rozdílu tlaků byl těžký oříšek. Nakonec celou záležitost elegantně vyřešil stykovací modul, který s sebou vezlo Apollo. V tomto modulu byla před přechodem posádky z jedné lodi do druhé pomalu vyrovnávána atmosféra tak, aby kosmonauti a astronauti nedoznali újmy. Asi nikoho by tehdy nenapadlo, že po dvaceti letech přijde podobné zařízení opět na pořad dne, ovšem ze zcela jiných důvodů, než tomu bylo u projektu Sojuz-Apollo. Orbitální stanice Mir se v listopadu 1995 chystala na přijetí modulu, se kterým se pro ni původně vůbec nepočítalo…


Pondělí 14. října 2019


Zástupce SpaceX řekl 8. října, že plánované pravidelné starty Falconu 9 na sdílené mise, které mají být zahájeny v březnu 2020, nebudou odsunovány kvůli jednotlivým opožděným zákazníkům. Tom Ochinero, vice-prezident pro komerční prodeje SpaceX řekl, že se naučili jak je důležité stanovení (a dodržení) pevného data startu sdílených misí. Jako příklad uvedl firmu Spaceflight, která koordinovala 64 satelitů letících na misi SSO-A pomocí Falconu 9 loni v prosinci.  Mise SSO-A (známá jako SmallSat Express) byla plánována původně na roku 2017 - a původně počítala s více než 70 satelity. Spaceflight prohlásil, že mise SSO-A byla logistický bolehlav, protože připravenost zákazníků se měnila a kapacita rakety Falcon 9 - 22 800 kg na LEO - byla poměrně velká k naplnění (malými satelity). 

Mars je mrazivá vyprahlá poušť, ale i přesto na ní najdeme místa, která nám připomínají útvary známé z naší planety. Mezi ně patří třeba dávné říční systémy, které již dávno vyschly. Nejdelší z nich se táhnou až na vzdálenost téměř 700 kilometrů, čímž vytváří jednu z nejdelších sítí údolí na celé planetě. Nyní se můžeme pokochat detailními fotkami takové oblasti, která leží jen kousek jižně od rovníku, jelikož ji zmapovala evropská sonda Mars Express. O této lokalitě se ví, že byla formována jak tekoucí vodou tak i dopady cizích těles.


Neděle 13. října 2019


28. září provedli inženýři a technici sestavující a zkoušející nové americké vozítko Mars rover 2020 důležitou zkoušku. Zaměřili se na správné fungování mechanismu, který se postará o spuštění roveru na povrch s pomocí raketového nebeského jeřábu. Právě u něj je potřeba ověřit fázi oddělení od samotného vozítka, které se řeší pomocí pyrošroubů. Skycrane není v kosmonautice nic nového - stejná technologie se použila v roce 2012 během přistání amerického vozítka Curiosity, ze kterého nový rover technologicky vychází. Zkoušky prováděné v kalifornské JPL nakonec dopadly dobře.

Týden se sešel s dalším týdnem a pro vás je již připraven přehled událostí kosmonautiky, které přineslo posledních sedm dní. Kosmotýdeník vás nyní vezme hned ke třem větším tématům. Podíváme se na přípravu druhé mise konstelace Starlink, následně vyrazíme za společností Stratolaunch, kterou koupil nový investor a letadlo Stratolaunch by se ještě někdy mohlo podívat do výšin. Podíváme se také na Mars, kde se sondě InSight zatím daří překonat problémy s krtkem. Nepřijdete samozřejmě ani o tradiční rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.


Sobota 12. října 2019