feed info

983 článků z Vesmír


Středa 4. září 2019



Pondělí 2. září 2019


„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá síla nás chytala za paty, i když jsme šli po pěšině, a když jsme – uchýlivše se od ní – klesali do bahna, měli jsme dojem, že nás čísi poťouchlá, zlomyslná ruka stahuje do hnusných hlubin. Tak úporná a cílevědomá byla síla bažin.“

Umělá inteligence přitahovala Tomáše Mikolova takřka od prvního setkání s počítačem. Jeho talentu, který se rozvíjel nejdřív na Vysokém učení technickém, si brzy povšimli v Microsoftu a Googlu. Dnes pracuje ve Facebooku na zásadním úkolu: na vývoji obecné umělé inteligence. Ta nám, jak věří Mikolov, pomůže vyřešit problémy, na které lidstvo samo nestačí.

Výzkum bakterií, které s námi žijí v symbióze – takzvaného mikrobiomu –, odhaluje podivuhodné vlastnosti těchto malých, ale mocných obyvatel našich těl. Ve střevech, na kůži i v některých dutinách hostíme 500 až 1000 různých druhů bakterií, které dohromady obsahují více genů než náš vlastní lidský genom.1 Do debat o tom, nakolik mikrobiom ovlivňuje naši psychiku, nyní vstupuje výzkum, poukazující na nově objevený mechanismus zpětné vazby, mající význam pro naši výkonnost.

Cílem této úvahy je formou tezí a vnitřního monologu reagovat na otázky, s nimiž se jako profesionální matematik běžně setkávám a které si někdy i sám kladu. Nezastírám, že mnohdy mám na stejnou věc několik názorů, které se vzájemně vylučují, tedy i vyznění mého textu může být neurčité či rozporuplné. Také nejsem schopen potlačit místy velmi patrné vaculíkovské hudrování, že svět není takový, jaký bych ho chtěl mít. Citátem Ludvíka Vaculíka také esej ukončím.