feed info

694 článků z Gnosis9

Meteorologické léto (červen až srpen) bylo v České republice nejteplejší od začátku měření v roce 1961. Podle předběžných údajů ČHMÚ dosáhla průměrná teplota letních měsíců na našem území hodnoty 19,5 stupně Celsia, což je o 2,5 stupně více, než je normál (1981-2010). Na dalších místech v pořadí nejteplejších letních období figurují roky 2003 a 2018 se shodnými odchylkami […]


Středa 4. září 2019


Dešťová voda na vaši zahradu naprší sama a zdarma. Využívat ji se rozhodně vyplatí. Je ale dobré si způsob využití dobře promyslet vzhledem k možnostem a charakteru vaší zahrady. Zde je několik bodů, které se vyplatí promyslet.     1. Co s ní chcete dělat? Ať už nám jde o splnění zákonné povinnosti, toužíme po bujné zahradě […]


Pátek 16. srpna 2019


Rozloha mořského ledu v Arktidě klesla během července o 3,28 milionu kilometrů čtverečních a dosáhla nejnižší úrovně v tomto měsíci od začátku satelitního sledování v roce 1979. Severní ledový oceán pokrývalo v červenci v průměru 7,559 milionu kilometrů čtverečních ledu, což je o 80 tisíc kilometrů čtverečních méně, než při předchozí rekordně nízké rozloze v roce 2012 a o 1,88 milionu […]


Úterý 16. července 2019


Jihlava je specifická tím, že se nachází na evropském rozvodí. Jediná voda, se kterou může město i region hospodařit, je voda dešťová. Víme, že si jí musíme vážit, protože pokud nám odteče bez užitku (to v tom lepším případě) nebo navíc ještě napáchá cestou škody (to v případě horším), můžeme si za to sami. Všechna města a […]


Sobota 25. května 2019


První třetina letošního roku byla o 0,9 stupně Celsia teplejší, než byl průměr ve 20. století. Období od ledna do dubna bylo třetí nejteplejší od začátku sledování v roce 1880. Uplynulá část roku byla rekordní v Oceánii (tichomořské ostrovy + Austrálie), kde odchylka 1,53 stupně Celsia překonala rekord z loňska o 0,04 stupně. Výrazně nadprůměrné teploty (nejméně o 3,5 […]


Pondělí 22. dubna 2019


První čtvrtina roku 2019 byla v globálním průměru o 0,9 stupně teplejší, než byl průměr ve 20. století. Letošní rok je tak zatím třetí nejteplejší od začátku sledování v roce 1880. Teplejší bylo období od ledna do března 2016 (odchylka 1,17 stupně) a 2017 (odchylka 0,98 stupně Celsia). Nad pevninami činila teplotní odchylka 1,47 stupně (5. místo v pořadí), nad […]


Sobota 23. března 2019


Rok 2019 začal rekordně vysokými teplotami v Oceánii. Období od ledna do února bylo v této části planety nejteplejší od začátku sledování v roce 1910 s odchylkou 1,8 stupně Celsia (oproti průměru 1910-2000). Poměrně chladný byl začátek roku v Severní Americe, kde odchylka za první dva měsíce 0,23 stupně Celsia je až 54. v pořadí. V Kanadě a západní části USA se teploty […]


Pondělí 4. března 2019


Meteorologické léto v Austrálii bylo nejteplejší od začátku měření v roce 1910. Průměrná teplota byla v období od prosince 2018 do února 2019 ve srovnání s normálem (1961 až 1990) vyšší o 2,14 stupně Celsia. (Druhá v pořadí je sezóna 2012/2013 s odchylkou 1,64 stupně.) Rovněž průměrné maximální a minimální teploty byly nejvyšší za celou dobu záznamů. Průměrná maximální teplota byla […]


Sobota 9. února 2019


Rok 2018 byl v globálním průměru čtvrtý nejteplejší od začátku sledování v roce 1880. Odchylka 0,79 stupně Celsia oproti průměru za 20. století byla o 0,16 stupně nižší než v rekordním roce 2016. V Evropě byl loňský rok s průměrnou teplotní odchylkou 1,78 stupně nejteplejší přinejmenším za poslední století. Nejvyšší teploty za celou dobu měření v jednotlivých státech zaznamenali meteorologové například […]


Středa 2. ledna 2019


Rok 2018 byl v České republice podle předběžných údajů ČHMÚ teplotně mimořádně nadnormální. Průměrná roční teplota 9,6 stupně Celsia byla o 1,7 stupně vyšší, než je normál (1981-2010) a o 0,2 stupně vyšší, než dosud nejteplejší roky 2014 a 2015. Územní teplota se v ČR měří od roku 1961. V deseti měsících loňského roku byla teplota nadprůměrná. Zápornou […]


Pátek 23. listopadu 2018


Říjen 2018 byl s teplotní odchylkou 0,86 stupně Celsia vyhodnocen jako druhý nejteplejší ze všech říjnových měsíců od začátku sledování v roce 1880. Nad pevninami činila odchylka 1,24 stupně, nad oceány 0,72 stupně Celsia. Teplejší byl pouze říjen 2015. V Evropě a Asii byl uplynulý měsíc třetí nejteplejší od roku 1910. Ve střední a východní části Ruska a […]


Pondělí 12. listopadu 2018


Ve zcela zaplněném sále Novoměstské radnice v Praze se dne 23.10.2018 konalo již 4. pokračování mezinárodní konference Počítáme s vodou, tentokrát s podtitulkem Hospodaření s vodou jako nástroj k rozvoji měst. Konferenci organizoval 01/71 ZO ČSOP Koniklec pod záštitami ministrů životního prostředí a zemědělství. Ministr životního prostředí Richard Brabec byl osobně přítomen a přivítal účastníky krátkým projevem, v němž zmínil, že boj […]


Pondělí 22. října 2018


Září bylo v Evropě rekordně teplé (stejně jako měsíce duben, květen a srpen). Teplotní odchylka 2,02 stupně oproti průměru 1910 až 2000 překonala dosavadní rekord z roku 2011 o 0,22 stupně. Nejvyšší od začátku sledování v roce 1910 je v Evropě i průměr za celé dosud uplynulé období letošního roku (leden až září). Odchylka 1,86 je o 0,13 stupně […]


Neděle 30. září 2018


Plocha pokrytá mořským ledem v Arktidě poklesla ve druhé polovině září na své letošní minimum. 19. září a znovu pak 23. září pokrývalo Severní ledový oceán celkem 4,59 milionů kilometrů čtverečních ledu. Spolu s rokem 2008 je to šesté nejnižší minimum od začátku satelitního sledování v roce 1979. K jeho dosažení došlo později, než je obvyklé. Medián za období 1981 až 2010 je 14. září. Zvláště druhé datum (23.9.) stojí za pozornost, neboť spolu s rokem 1997 jde o nejpozdější datum, kdy minimum nastalo. Přinejmenším zčásti to ovlivnilo jižní proudění vzduchu z Východosibiřského moře, kde se teploty pohybovaly 7 až 9 stupňů Celsia nad normálem.

Letošní minimální rozloha mořského ledu na severní polokouli patří mezi výrazně podprůměrné. V Arktidě bylo o 1,63 milionu kilometrů čtverečních méně ledu než je dlouhodobý průměr (1981 až 2010). Avšak oproti rekordu z roku 2012 bylo ledu o 1,2 milionu kilometrů čtverečních více. Zásadní vliv mělo v tomto ohledu zpomalení úbytku ledu v červenci, kdy v Arktidě převažovalo chladné počasí.

Severozápadní cesta kolem severního pobřeží Severní Ameriky zůstala letos zablokována ledem, Severovýchodní cestou podél pobřeží Ruska je možné v současné době proplout.
 

Rozloha mořského ledu v Arktidě (denní průměry) v období od května do září. Údaje za letošní rok do 23. září. Srovnání s lety 2012, 2014 až 2017 a mediánem 1981 až 2010.

Deset nejnižších minimálních rozloh mořského ledu v Arktidě

od začátku satelitního sledování v roce 1979

Některé údaje v tabulce z posledních let byly po analýze vědců z NSIDC dodatečně upraveny.
pořadírokrozloha v miliónech kilometrů čtverečníchdatum
1.
20123,39
17.9.
2.
20074,16
18.9.
3.
20164,17
10.9.
4.
20114,34
11.9.
5.
20154,43
9.9.
6.-7.
20084,59
19.9.
6.-7.
20184,59
19.9., 23.9.
8.
20104,62
21.9.
9.
20174,67
13.9.
10.
20145,03
17.9.

Zdroj: NSIDC, (2)
 

Další články v rubrice:


    Středa 19. září 2018


    Rok 2018 je v Evropě zatím nejteplejší od začátku sledování v roce 1910. Ve srovnání s průměrem 1910 až 2000 bylo letos na našem kontinentu tepleji o 1,83 stupně Celsia. Při srovnání teplotních odchylek za období leden až srpen jsou za letošním rokem na dalších místech v pořadí rok 2014 (odchylka 1,77 °C), 2007 (1,76 °C), 2016 (1,64 °C) a 2002 (1,59 °C). […]


    Čtvrtek 6. září 2018


    V Praze-Klementinu, kde se teplota měří od roku 1775, bylo letošní meteorologické léto (měsíce červen až srpen) rekordně teplé. Průměrná teplota 22,7 stupně Celsia byla o 2,7 stupně vyšší, než je normál 1981 až 2010 a o 3,7 stupně vyšší, než byl starý normál 1961 až 1990. Také oproti dlouhodobému průměru 1775 až 2014 byla odchylka stejná, tedy 3,7 stupně Celsia.

    Dosud nejteplejší léto bylo zaznamenáno v roce 2003 (teplota 22,4 stupně Celsia), další v pořadí bylo léto 2015 (teplota 22,3 stupně Celsia).

    Nejteplejší léta v Praze-Klementinu

    průměrné teploty (°C) za období červen až srpen
    od začátku měření v roce 1775

    1.
    201822,7
    6.
    180721,8
    2.
    200322,4
    7.-8.
    201721,7
    3.
    201522,3
    7.-8.
    199221,7
    4.
    183422,1
    9.
    199421,4
    5.
    181122,0

    Průběh průměrných letních teplot (za období červen-srpen) v Praze-Klementinu od roku 1775 do roku 2018.

    V červnu byla průměrná měsíční teplota v Praze-Klementinu osmá nejvyšší od roku 1775. Teplota 20,8 stupně Celsia byla o 2,0 stupně vyšší, než je normál (1981-2010). Dosud nejteplejší červen byl zaznamenán v roce 1811 s průměrnou teplotou 22,5 stupně Celsia. Na druhém místě je červen 2003 s průměrnou teplotou 22,4 stupně, následuje červen 2017 s průměrnou teplotou 21,5 stupně Celsia. Čtvrtý a pátý v pořadí je rok 2017 a 2007, kdy byla průměrná teplota 21,2 stupně Celsia.

    V červenci byla v Praze-Klementinu naměřena průměrná měsíční teplota 23,5 stupně Celsia, což znamená, že odchylka od normálu (1981-2010) byla 2,7 stupně. Dosud nejteplejší červenec byl v roce 2006, kdy průměrná teplota dosáhla 25,0 stupně. Na druhém místě je rok 1994 s průměrnou teplotou 24,3 stupně, na třetím místě je červenec 1834 s průměrnou teplotou 24,0 stupně Celsia. Čtvrté a páté místo drží letošní rok spolu s rokem 2015.

    V srpnu činila průměrná měsíční teplota v Praze-Klementinu 23,7 stupně Celsia, což je 3,4 stupně nad normálem (1981-2010). Uvedená teplota je třetí nejvyšší od začátku sledování. Na prvním místě je rok srpen 1807 s průměrnu teplotou 25,2 stupně, na druhém místě rok 2015 s průměrnou teplotou 24,4 stupně Celsia. Čtvrtý v pořadí je srpen 2003 s teplotou 23,2 stupně a pátý je srpen 1992 s průměrnou teplotou 23,0 stupně Celsia.

    Zdroj: ČHMÚ/Infomet, 2, 3, 4

    Další články v rubrice:


      Středa 5. září 2018


      Mezinárodní konference POČÍTÁME S VODOU umožňuje již čtvrtým rokem zviditelnit určitou oblast týkající se hospodaření s dešťovou vodou. Letošní ročník se bude na nakládání se srážkovými vodami dívat jako na nástroj k rozvoji měst. Může to být příležitost pro vytváření lepšího místa pro život, nikoli další povinnost, kterou je třeba plnit. Příklady, kdy tatáž plocha města může být využita jak pro rekreaci, tak k hospodaření s vodou, jsou již známé z jiných evropských měst. Jedno a to samé opatření řeší sucho i povodeň. Co brání tomu, abychom taková opatření realizovali ve větším měřítku v České republice?

      Klíčovým momentem konference je mezioborová spolupráce. Každý mluvčí zastupuje jiný rozměr celé problematiky, mírně rozdílný přístup, každý přináší rozmanité zkušenosti z odlišného prostředí. Provázanost podmínek prostředí při vzniku problému vyžaduje podobnou provázanost při jeho řešení. Koho s kým je potřeba propojit? Jak se dopracovat ke skutečně koncepčnímu přístupu pro plánování města, kde se dobře žije, a které funguje po technické, ekologické i společenské stránce?

      Konferenci POČÍTÁME S VODOU 2018 má v Praze 23. října vytvořit příležitost tyto otázky jednak diskutovat, ale zároveň chce být prostorem, který umožňuje navázat spolupráci a začít pracovat na koncepčních řešeních. Registrace a více informací naleznete ZDE.

      Autorka: Zdeňka Kováříková
      http://www.pocitamesvodou.cz/
       

      Další články v rubrice:


        Úterý 21. srpna 2018


        Období od ledna do července 2018 bylo v globálním průměru čtvrté nejteplejší od začátku sledování v roce 1880 s odchylkou 0,77 stupně Celsia oproti průměru ve 20. století. Nad pevninami činila odchylka 1,2 stupně, nad oceány 0,61 stupně Celsia. V Evropě je letošní rok zatím třetí v pořadí nejteplejších let s odchylkou 1,75 stupně ve srovnání s průměrem 1910 až 2000. Červenec letošního […]


        Pátek 17. srpna 2018


        V rámci letošní exkurze s Koniklecem v rámci projektu Počítáme s vodou jsme zamířili koncem května 2018 do německého Hamburku a dánské Kodaně. Důvodem výběru těchto měst bylo, že obě jsou průkopníky v propojení hospodaření s dešťovými vodami (HDV) s adaptačními opatřeními na změnu klimatu a v jejich začlenění do územního plánování. Na tuto roční dobu nezvykle velmi teplé a slunné počasí, které […]


        Pátek 10. srpna 2018


        Letošní léto na severní polokouli patří mezi nejteplejší v historii. Na řadě míst byly překonány teplotní rekordy. V tomto souhrnu jsou uvedeny alespoň některé z nejvýznamnějších.

        5. července ve městě Ouargla v Alžírsku ukázal teploměr maximum 51,3 stupně Celsia. Je to nejvyšší teplota, jaká byla kdy získána spolehlivým meteorologickým měřením v Africe.

        V alžírském Al Salah byla 29. července naměřena historicky nejvyšší průměrná denní teplota (44,65 °C) a nejvyšší minimální denní teplota (39,5 °C) na africkém kontinentu.

        Mezi 25. a 27. červnem po dobu 51 hodin neklesla teplota v Ománu (Qurayyat) pod 41,9 stupně Celsia. Od 25. června 18:00 do 26. června 18:00 se teplota nedostala pod hodnotu 42,6 stupně Celsia. Jde o nejvyšší dvacetičtyřhodinovou minimální teplotu naměřenou v Asii a pravděpodobně na celém světě.

        10. července padl absolutní rekord ve Spojených arabských emirátech, když teplota v Saih al Salemu vystoupila na 51,4 stupně Celsia.

        Nový absolutní teplotní rekord platí od 10. července na Tchaj-wanu. V Tianxiang bylo 40,3 stupně Celsia.

        Nejvyšší teplota v historii země byla dosažena také v Japonsku – 23. července ve městě Kumagaya bylo 41,1 stupně Celsia.

        1. srpna byl překonán absolutní rekord v Jižní Koreji. Teplota v Hongcheonu vystoupila na rovných 41 stupňů Celsia. 23. července byla v Jižní Koreji (Gangneung) naměřena nejvyšší minimální teplota za celou dobu sledování, a to 31,0 stupně Celsia.

        Nejvyšší minimální teplota od zahájení soustavných měření byla 27. července zaznamenána meteorology v Nizozemsku. Ve vesnici Deelen nebylo chladněji než 24,4 stupně Celsia.

        V noci z 18. na 19. července neklesla teplota v Norsku (Makkaur) pod 25,2 stupně. Jde o nejvyšší minimální teplotu naměřenou v severním Norsku a na severu Skandinávie vůbec.

        Průměrná červencová teplota v kalifornském Údolí smrti 42,3 stupně Celsia překonala rekord z loňského července o čtyři desetiny stupně. Jde o celosvětově nejvyšší průměrnou měsíční teplotu získanou spolehlivým měřením.

        Červenec 2018 byl nejteplejším měsícem za celou 124 let dlouhou dobu sledování v Kalifornii. Průměrná teplota 26,5 stupně Celsia překonala o jednu desetinu stupně rekord z července 1931.

        Absolutní rekord platný pro Los Angeles padl 6. července, když teplota ve městě vystoupila na 42,2 stupně Celsia. Původní rekord z 1. července 1985 byl překonán o 0,5 stupně.

        Rekordně teplý byl červenec v Norsku s odchylkou 4,3 stupně Celsia oproti normálu 1961 až 1990.

        Průměrná měsíční teplota ve Stockholmu byla v červenci nejvyšší od zahájení měření před 262 lety. Hodnota 22,5 stupně Celsia je současně nejvyšší průměrnou měsíční teplotou ve Švédsku.

        Zdroje: WMO, Géoclimat, Weather Underground (2) (3) (4), NOAA, met.no, SMHI

        Další články v rubrice:


        Úterý 7. srpna 2018


        Zatímco nad Velkou Británií a Skandinávii setrvávala v červenci oblast vysokého tlaku vzduchu a teploty vystupovaly vysoko nad normál, počasí v prostoru Grónska a Severního ledového oceánu bylo spíše chladné a pod vlivem tlakových níží. I přesto se ve druhé polovině měsíce rozloha mořského ledu v Arktidě rychle snižovala.

        Teploty vzduchu v Arktidě se pohybovaly 0,5 stupně až 4 stupně Celsia pod průměrem (Karské moře, Moře Laptěvů, Beaufortovo moře). V okolí severního pólu byly teploty průměrné až mírně nadprůměrné s odchylkou 0,5 až 1 stupeň Celsia. Ve středním a severním Grónsku bylo oproti normálu chladněji o 0,5 stupně až 3 stupně Celsia.

        Ve stejné době byly ve Skandinávii překonávány historické teplotní rekordy. Ve finském Turku bylo 17. července 33,3 stupně Celsia, což je nejvyšší teplota zaznamenaná v tomto městě od začátku měření v roce 1914. V norském Trondheimu bylo 16. července 32,4 stupně. Meteorologové ve městě Bardufoss za polárním kruhem oznámili dosažení nového absolutního rekordu 18. července, když teplota vystoupila na 33,5 stupně Celsia. Nebývalá vlna veder umožnila šíření více než čtyřiceti lesních požárů ve Švédsku. Lesy hořely také v Laponsku a Lotyšsku.

        V červenci pokrývalo Severní ledový oceán v průměru 8,22 milionu kilometrů čtverečních ledu. Tato hodnota je 1,25 milionu kilometrů čtverečních pod dlouhodobým průměrem 1981-2010. V pořadí let s nejnižší červencovou rozlohou je letošní rok až na devátém místě. Při rekordně nízké rozloze v roce 2012 byla zaledněná plocha o 550 tisíc kilometrů menší.

        Celkově během července roztál led o rozloze 3,27 milionů kilometrů čtverečních. Úbytek za jeden den činil v průměru 105 400 kilometrů čtverečních. Průměrné tempo v letech 1981 až 2010 bylo nižší – 86 800 kilometrů čtverečních.

        Led ustoupil především v Hudsonově zálivu, v Karském a Čukotském moři a Moři Laptěvů, o něco pomaleji tál led v Baffinově moři, ve východní části Grónského moře a podél sibiřského pobřeží. V Beaufortově moři se plocha ledu v červenci mírně zvětšila, i když koncentrace ledu zůstala na nízké úrovni a v závislosti na změně povětrnostních podmínek během srpna či září by zde mohlo dojít k rychlému rozpadu ledové vrstvy.

        Průměrná měsíční rozloha mořského ledu v Arktidě v červnu 1979 až 2018. Průměrná měsíční rozloha mořského ledu v Arktidě byla v červnu o 1,05 milionů kilometrů čtverečních menší, než je dlouhodobý průměr 1981-2010. Led pokrýval 10,7 milionů kilometrů čtverečních plochy. Rekord padl v roce 2016, kdy byla pod ledem o 360 tisíc kilometrů čtverečních menší plocha. Během června 2018 ubylo celkem 1,6 milionu kilometrů čtverečních ledu, což je o trochu pomalejší tempo, než je dlouhodobý průměr (1981-2010) 1,7 milionu kilometrů čtverečních. Lineární rychlost poklesu rozlohy mořského ledu za červen je 48 tisíc kilometrů čtverečních za rok, neboli 4,1 procenta za deset let. Vztaženo relativně k průměru za období let 1981 až 2010.

        Průměrná měsíční rozloha mořského ledu v Arktidě v červenci 1979 až 2018. Lineární rychlost poklesu rozlohy mořského ledu za červenec je 68 700 kilometrů čtverečních za rok, neboli 7,2 procenta za desetiletí. Vztaženo relativně k průměru za období let 1981 až 2010.

        Rozloha mořského ledu v Arktidě od dubna do srpna, údaje za rok 2018 do konce července (denní průměry). Srovnání roku 2018 s předchozími lety a mediánem 1981 až 2010.

        Rozloha mořského ledu v Karském a Barentsově moři od roku 1289 do současnosti. Rekonstrukce rozlohy ledu mezi lety 1289 a 1993 (červená čára) byla provedena čínskými vědci na základě analýz ledovcových jader a letokruhů stromů v pobřežních lesích. Vyznačen je i třicetiletý vyhlazený průměr (šedá čára), trend (zelená čára) a údaje získané novodobým měřením (modrá čára). Z grafu je zřejmé, že od 13. do 18. století se rozloha mořského ledu zvyšovala. Na konci 18. století se trend obrátil a ledu začalo ubývat. V posledních desetiletích 19. století se tempo zrychlovalo a ústup gradoval v prvních desetiletích 20. století. Pak následovalo přechodné období od 40. do 70. let 20. století, kdy se plocha pokrytá ledem zvětšovala. Od konce 70. let však rozloha opět klesá, v posledních dvaceti letech velmi rychle. Současný úbytek v Karském a Barenstově moři je považován za bezprecedentní.

        Zdroj: NSIDC (2)

        Další články v rubrice:


        Středa 20. června 2018


        Celosvětově je rok 2018 zatím čtvrtý v pořadí nejteplejších let s odchylkou 0,77 stupně ve srovnání s průměrem v minulém století. Nad pevninami bylo tepleji o 1,21 stupně, nad oceány o 0,6 stupně Celsia. Letošní květen byl v globálním průměru oproti teplotě ve 20. století (14,8 °C) o 0,8 stupně Celsia teplejší. V Evropě byl květen extrémně teplý a skončil stejně jako duben […]


        Pondělí 18. června 2018


        Severoněmecký Hamburk a dánská Kodaň – cíle další exkurze v rámci projektu Počítáme s vodou – patří mezi města s nejsystematičtějším a nejkoncepčnějším přístupem k adaptaci na změnu klimatu. S tím jderuku v ruce také hospodaření s dešťovou vodou a otázka zeleně a jejího systému v rámci sídla. Obě města překotně rostou, což nutně znamená navyšování rozlohy zpevněných ploch, a tím pádem tlak […]


        Pondělí 11. června 2018


        Vážení čtenáři,

        z důvodu problémů s databází jsem byl nucen stávající prezentaci Magazínu Gnosis na doméně gnosis9.net přesměrovat na tuto doménu, kde jsem v posledních týdnech připravoval novou podobu stránek, která využívá jiný redakční systém. Bohužel zatím jsem stačil převést jen malou část článků, avšak mezi nimi jsou všechny, které byly vydány od ledna 2017. Prosím Vás tedy shovívavost. Starší články a další texty budu obnovovat postupně.

        Děkuji Vám za pochopení.

        Libor Kukliš, provozovatel


        Sobota 9. června 2018


        V květnu (stejně jako v březnu a dubnu) byla rozloha mořského ledu v Arktidě druhá nejnižší od zahájení satelitního sledování v roce 1979. V květnu pokrývalo Arktidu v průměru 12,2 milionu kilometrů čtverečních ledu, pouze při rekordu v roce 2016 byla plocha pokrytá mořským ledem menší, a to o 310 tisíc kilometrů. Dlouhodobý květnový průměr (1981 až 2010) je 13,3 milionu kilometrů čtverečních.

        Nad velkou částí Severního ledového oceánu převažoval v květnu vliv tlakové výše nad Skandinávií. Teploty se pohybovaly 2 až 5 stupňů Celsia nad dlouhodobým průměrem. Do Barentsova moře pronikal teplý vzduch z jihu, teploty tam překračovaly průměr o 5 stupňů. Na Špicberkách byla průměrná měsíční teplota o 6 stupňů Celsia vyšší, než je normál. Severní a západní pobřeží bylo před koncem měsíce prakticky bez ledu. Volná hladina moře dosahovala až k 82. stupni severní šířky. Rovněž Čukotské moře bylo v květnu už prakticky bez ledového pokryvu. Výrazně poklesla rozloha ledu také v Ochotském moři.

        Naopak nad Grónskem se udržovala oblast nízkého tlaku vzduchu. Ve značné části Kanady a ve střední části Sibiře bylo počasí chladné s teplotami více než 5 stupňů Celsia pod normálem. Ovšem Evropa, východní Asie i západ Severní Ameriky mají za sebou velmi teplý květen.

        V březnu pokrývalo Arktidu v průměru 14,3 milionu kilometrů čtverečních ledu. Ještě méně mořského ledu (o 30 tisíc kilometrů čtverečních) bylo na severní polokouli březnu 2017. Dlouhodobý průměr (1981 až 2010) je 15,4 milionu kilometrů čtverečních.

        V dubnu dosahoval mořský led průměrné rozlohy 13,71 milionu kilometrů čtverečních. Rekord z roku 2016 zůstal nepřekonán, plocha ledu byla před dvěma lety o 20 tisíc kilometrů čtverečních menší. Dlouhodobý průměr je o 14,7 milionu kilometrů čtverečních.

        Průměrná měsíční rozloha mořského ledu v Arktidě v dubnu 1979 až 2018. Lineární rychlost poklesu za duben je 37500 kilometrů čtverečních za rok, 2,6 procenta za desetiletí.

        Průměrná měsíční rozloha mořského ledu v Arktidě v květnu 1979 až 2018. Lineární rychlost poklesu za květen je 36 tisíc kilometrů čtverečních za rok, 2,6 procenta za desetiletí (relativně k průměru 1981-2010).

        Rozloha mořského ledu v Arktidě od února do začátku června 2018 (denní průměry). Srovnání roku 2018 s předchozími lety a mediánem 1981 až 2010.

        Průměrná teplota vzduchu v hladině 925 hektopascalů (výška cca 700 až 800 metrů nad mořem) nad Severním ledovým oceánem. Prostor vymezen Beringovým průlivem na straně sousedící s Tichým oceánem a úžinou Fram a přibližně 20. stupněm východní délky mezi Špicberky a Norskem.

        Zdroj: NSIDC (2) (3)

        Další články v rubrice:

        V květnu (stejně jako v březnu a dubnu) byla rozloha mořského ledu v Arktidě druhá nejnižší od zahájení satelitního sledování v roce 1979. V květnu pokrývalo Arktidu v průměru 12,2 milionu kilometrů čtverečních ledu, pouze při rekordu v roce 2016 byla plocha pokrytá mořským ledem menší, a to o 310 tisíc kilometrů. Dlouhodobý květnový průměr (1981 až 2010) je 13,3 milionu kilometrů čtverečních.


        Pondělí 4. června 2018


        Ve značné části Evropy byl květen podobně jako duben velmi teplý. Pro státy v severní polovině našeho světadílu byl květen dokonce nejteplejší za celou dobu meteorologických měření. Stabilní oblast vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií ovlivňovala počasí prakticky po celý měsíc. Pro všechny státy v regionu byl květen extrémně teplý a slunečný. Častý déšť a podprůměrné teploty naopak převažovaly na Pyrenejském poloostrově a na jihu Francie. Ve francouzském přímořském letovisku Biarritz tak byla průměrná maximální teplota v květnu paradoxně o 4 stupně Celsia nižší než v norském Oslu. V Toulouse byla maximalní teplota nižší o 2 stupně.


        Neděle 3. června 2018


        Ve značné části Evropy byl květen podobně jako duben velmi teplý. Pro státy v severní polovině našeho světadílu byl květen dokonce nejteplejší za celou dobu meteorologických měření. Stabilní oblast vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií ovlivňovala počasí prakticky po celý měsíc. Pro všechny státy v regionu byl květen extrémně teplý a slunečný. Častý déšť a podprůměrné teploty naopak převažovaly na Pyrenejském poloostrově a na jihu Francie. Ve francouzském přímořském letovisku Biarritz tak byla průměrná maximální teplota v květnu paradoxně o 4 stupně Celsia nižší než v norském Oslu. V Toulouse byla maximalní teplota nižší o 2 stupně.

        V Norsku byla průměrná teplota v květnu rekordně vysoká s odchylkou 4,2 stupně Celsia ve srovnání s normálem. 30. května teplota na jihu země vystoupila na 32,7 stupně Celsia, což je nejvyšší květnová teplota zaznamenaná meteorology na norském území. Teplotní maximum z loňského května, které vedlo statistiky, je o 0,9 stupně nižší.

        Průměrná měsíční teplota 11,6 stupně Celsia ve Finsku překonala dosud nejteplejší květen 1963 o 0,5 stupně. Na celém území bylo ve srovnání s normálem tepleji o 4 až 5 stupňů.

        Ve Švédsku byla 30. května naměřena nejvyšší květnová teplota za posledních více než sto let, v Göteborgu bylo 31,1 stupně Celsia. I v této skandinávské zemi bude průměrná měsíční teplota pravděpodobně vyhodnocena jako nejvyšší v historii.

        Mimořádně teplý a slunečný byl květen v Dánsku. Průměrná měsíční teplota 15,0 stupně Celsia odsunula na druhé místo v pořadí květen 1889, kdy bylo o 1,2 stupně chladněji. Dlouhodobý květnový průměr (1961-1990) je 10,8 stupně Celsia. Doba slunečního svitu, 363 hodin, byla vůbec nejvyšší od roku 1920, kdy se tento ukazatel začal sledovat. 30. května vystoupila teplota v Kodani na nebývalých 29,3 stupně Celsia, čímž byl dosažen absolutní květnový rekord, původní teplotní maximum z roku 1886 mělo hodnotu 28,5 stupně.

        Rekordně teplý byl květen v Estonsku. Průměrná měsíční teplota byla podle předběžných údajů 14,4 stupně Celsia, normál je 10,4 stupně.

        V České republice byl květen teplotně nadnormální s odchylkou 3,2 stupně ve srovnání s dlouhodobým průměrem (1981-2010). Průměrná měsíční teplota 16,2 stupně byla nejvyšší od začátku měření v roce 1961. Dosavadní rekord z roku 2002 byl překonán o 0,8 stupně.

        V Německu byla průměrná měsíční teplota o dvě desetiny stupně nižší než v ČR a vyrovnala rekord z května 1889. Oproti normálu (1981-2010) bylo u našich západních sousedů tepleji o rovné 3 stupně.

        Rovněž v Rakousku byl květen velmi teplý. Teplotní odchylka 2,6 stupně oproti normálu (1981-2010) je tam čtvrtá v pořadí. Teplejší byl podle záznamů sahajících 252 let do minulosti pouze květen v letech 1811, 1868 a 1797.

        V Maďarsku překonala průměrná teplota v květnu normál (1981-2010) přesně o 3 stupně Celsia.

        Ve Velké Británii byla průměrná teplota 11,9 stupně Celsia o 1,5 stupně vyšší, než je normál (1981-2010). Průměrná maximální teplota 17 stupňů Celsia byla nejvyšší za celou dobu sledování, tedy od roku 1910.

        Meteorologická stanice De Bilt poblíž Utrechtu v Nizozemsku naměřila průměrnou teplotu v květnu 16,4 stupně Celsia, což je nejvíce od začátku svého fungování v roce 1706. S odstupem čtyř desetin stupně je na druhém místě květen 1889 s teplotou 16,0 stupně. Dlouhodobý průměr je 13,1 stupně.
         

        Průměrná měsíční teplota v ČR v květnu 1961 až 2018. Červeně zvýrazněny jsou hodnoty 15 stupňů Celsia a vyšší. Odchylky ve srovnání s normálem 1981 až 2010.

        Teplotní anomálie v Evropě v květnu 2018.

        Množství srážek v Evropě v procentech normálního srážkového úhrnu v květnu 2018.

        Zdroje: ČHMÚ/Infomet, Météo-France, ZAMG, met.hu, Deutschlandwetter, Met Office, DMI, SMHI, Ilmatieteen laitos, Meteorologisk institutt, Ilmateenistus, NOAA/CPC

        Další články v rubrice:


        Úterý 29. května 2018


        K řadě meteorologických extrémů na severní polokouli, jako byla vlna veder v Evropě roce 2003, sucho v Kalifornii v roce 2014 nebo řádění hurikánu Sandy v roce 2012, výrazně přispěl stav známý jako atmosférické blokování. Při něm dochází k přerušení zonálního směru proudění anticyklónou. Obvykle přímé směřování tryskového proudění (jet streamu) ze západu na východ se změní. Místo rovného či mírně zvlněného toku bychom viděli pomalejší a klikatící se proudy. Proudění tak dostává meridionální charakter. Vzduch z vyšších zeměpisných šířek proniká směrem k rovníku, vzduch z nižších zeměpisných šířek se pohybuje blíže k pólu. Studie zveřejněná 24. května 2018 v časopise Science poukázala na zajímavou podobnost mezi blokováním tryskového proudění a dopravními zácpami na silnicích.

        Jet streamy jsou poměrně úzké pásy silného větru o rychlosti až 500 kilometrů za hodinu. V atmosféře fungují jako jakési dálnice a výrazně ovlivňují počasí. Dochází-li k přetížení jet streamu, má to dominový efekt na všechno statní.

        „Blokování je velmi obtížné předpovědět, zejména proto, že neexistuje žádná přesvědčivá teorie o tom, kdy nastává a proč,“ podotkl hlavní autor studie Noboru Nakamura, profesor na katedře geofyzikálních věd univerzity v Chicagu.

        Podle Nakamury lze celý problém vysvětlit pomocí podobných rovnic, jaké používají inženýři pro vypočet hustoty dopravního toku. Stejně jako je plynulost automobilové dopravy narušena, je-li snížena povolená rychlost, před křižovatkami, nebo když se více frekventovaných komunikací spojuje do jedné, při atmosférickém blokování se rychlost tryskového proudění zpomaluje při sbíhání různých vzdušných proudů, nebo v reakci na geografické podmínky, jako jsou hory nebo pobřeží.

        „Ukazuje se, že tryskové proudění má svou kapacitu, stejně jako má dálnice určitou kapacitu, a dojde-li k překročení této kapacity, dochází k zablokování podobně, jako dochází k dopravním zácpám,“ vysvětlila spoluautorka studie Clare S. Y. Huang z univerzity v Chicagu.

        Nový teoretický model, který Nakamura se svým týmem vytvořil, by mohl přispět k zpřesnění dlouhodobých trendů a předpovědí, jaké oblasti by mohly být postiženy extrémní meteorologickými událostmi, například suchem nebo intenzivními dešti.

        „Je velmi obtížné předpovědět cokoliv, když nevíme, proč se tak děje, takže tento mechanický model by měl být velice užitečný,“ věří profesor Nakamura.

        Tryskové proudění je vyvoláno rozdílem teplot v různých zeměpisných šířkách. Vědci se domnívají, že s pokračujícím oteplováním a úbytkem mořského ledu v Arktidě bude ke zpomalování a blokování tryskového proudění na severní polokouli docházet stále častěji, regionální rozdíly však mohou být značné. Nad Tichým oceánem by se frekvence blokování mohla v příštích desetiletích snižovat. Ovšem nad Severní Amerikou, Atlantikem a Evropou bude takových epizod pravděpodobně přibývat.
         

        Typické schéma atmosférického blokování v Pacifiku. Vloženo z Gfycat.
         

        Zdroje: Science, University of Chicago, Independent, UPI.com, Science Alert, Gfycat, IOP Science
         

        Další články v rubrice:

        K řadě meteorologických extrémů na severní polokouli, jako byla vlna veder v Evropě roce 2003, sucho v Kalifornii v roce 2014 nebo řádění hurikánu Sandy v roce 2012, výrazně přispěl stav známý jako atmosférické blokování. Při něm dochází k přerušení zonálního směru proudění anticyklónou. Obvykle přímé směřování tryskového proudění (jet streamu) ze západu na východ se změní. Místo rovného či mírně zvlněného toku bychom viděli pomalejší a klikatící se proudy. Proudění tak dostává meridionální charakter. Vzduch z vyšších zeměpisných šířek proniká směrem k rovníku, vzduch z nižších zeměpisných šířek se pohybuje blíže k pólu. Studie zveřejněná 24. května 2018 v časopise Science poukázala na zajímavou podobnost mezi blokováním tryskového proudění a dopravními zácpami na silnicích.


        Středa 23. května 2018


        Rozložení dešťových srážek a s tím související zásoby sladké vody na všech kontinentech od Evropy po Severní a Jižní Ameriku se mění. Obecně platí, že oblasti, kde často prší, mají vody stále více, a oblasti, kde je srážek nedostatek, stále více vysychají. Svůj podíl na tom mají rozličné faktory od klimatických změn přes přirozené výkyvy až po hospodaření člověka s vodou. Vědecký tým pod vedením hydrologa Matta Rodella z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu využil údaje získané v období od dubna 2002 do března 2016 družicemi GRACE a sledoval změny v množství sladké vody ve 34 regionech po celém světě. Autoři studie, která byla zveřejněna 16. května 2018 v časopise Nature, se snažili rozlišit mezi změnami způsobenými přirozenou variabilitou, jako je střídání období dešťů a sucha, a trendy souvisejícími se změnou podnebí a důsledky lidské činnosti, jako je intenzivní zavlažování polí.

        Dvojice družic GRACE na oběžné dráze (ilustrace NASA)

        Dvojice družic GRACE na oběžné dráze (ilustrace NASA)

        Rozložení dešťových srážek a s tím související zásoby sladké vody na všech kontinentech od Evropy po Severní a Jižní Ameriku se mění. Obecně platí, že oblasti, kde často prší, mají vody stále více, a oblasti, kde je srážek nedostatek, stále více vysychají. Svůj podíl na tom mají rozličné faktory od klimatických změn přes přirozené výkyvy až po hospodaření člověka s vodou.

        Vědecký tým pod vedením hydrologa Matta Rodella z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu využil údaje získané v období od dubna 2002 do března 2016 družicemi GRACE a sledoval změny v množství sladké vody ve 34 regionech po celém světě.

        Autoři studie, která byla zveřejněna 16. května 2018 v časopise Nature, se snažili rozlišit mezi změnami způsobenými přirozenou variabilitou, jako je střídání období dešťů a sucha, a trendy souvisejícími se změnou podnebí a důsledky lidské činnosti, jako je intenzivní zavlažování polí.

        „To, čeho jsme svědky, je zásadní hydrologická změna,“ komentoval závěry studie její spoluautor Jay Famiglietti z Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory, JPL), která je součástí NASA. „Poprvé můžeme vidět velmi jasný vzor, že oblasti s vlhkým podnebím jsou stále vlhčí – to jsou vysoké zeměpisné šířky a tropy – a suché oblasti stále více vysychají. Mezi suchými oblastmi vidíme několik kritických míst, kde dochází k vyčerpání podzemních zásob vody.“

        Například jihozápad Kalifornie ztratil mezi lety 2007 a 2015 každý rok v průměru čtyři miliardy tun sladké vody. V Saudské Arábii se podzemní zásoby vody mezi lety 2002 a 2016 ztenčily ročně o 6,1 miliard tun. V obou případech jsou na vině lidé, kteří pro své potřeby odčerpávají z vodních zdrojů mnohem více vody, než se stačí dešťovými srážkami doplňovat.

        V jiných regionech, jako je západ Afriky, jsou pozorované změny ovlivněné pravděpodobně přirozenými klimatickými cykly, které trvají několik desetiletí.

        Složitější je situace v čínské provincii Sin-ťiang, kde změny zřejmě vyvolává kombinace více faktorů. Po roce 2000 v tomto regionu došlo k poklesu podzemních zásob vody v průměru o 5,5 miliard tun za rok. Množství dešťových srážek se přitom nezměnilo, došlo však k ústupu horských ledovců a pokles vodních rezerv lze podle autorů studie objasnit vzrůstající spotřebou vody při zavlažování zemědělské půdy a také větším odpařováním vody v poušti na jihu provincie.

        Družice GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment), které měřily odchylky v gravitačním poli Země, ukončily svoji činnost v říjnu 2017. Na úspěšnou misi navazuje nyní nový projekt. Dvojice sond GRACE-FO byla na oběžnou dráhu vynesena raketou Falcon 9 společnosti SpaceX 22. května 2018.
         

        Roční změny v akumulaci vod v letech 2002 až 2016

        Roční změny v akumulaci vod v letech 2002 až 2016. Na mapě je vyznačeno několik míst, kde jsou stručně vysvětleny příčiny pozorovaných změn.

        Zdroje: NASA (2), NASA Earth Observatory, Nature
         

        Další články v rubrice:


          Sobota 19. května 2018


          Průměrná globální teplota v první třetině roku 2018 (leden až duben) byla pátá nejvyšší od začátku sledování v roce 1880. Oproti průměru za 20. století (12,6 °C) bylo tepleji o 0,76 stupně Celsia. Mezi nejpozoruhodnější teplotní anomálie v letošním roce patří ty na Středním a Dálném východě, kde teplotní odchylky překračují průměr o tři i více stupňů Celsia. Pro Austrálii […]

          Průměrná globální teplota v první třetině roku 2018 (leden až duben) byla pátá nejvyšší od začátku sledování v roce 1880. Oproti průměru za 20. století (12,6 °C) bylo tepleji o 0,76 stupně Celsia. Mezi nejpozoruhodnější teplotní anomálie v letošním roce patří ty na Středním a Dálném východě, kde teplotní odchylky překračují průměr o tři i více stupňů Celsia. Pro Austrálii a Oceánii je letošní rok rekordní, teplotní odchylka 1,58 stupně Celsia je tam nejvyšší přinejmenším od roku 1910.


          Pondělí 23. dubna 2018


          Teplota v první čtvrtině roku 2018 (leden až březen) byla ve srovnání s průměrem za 20. století vyšší o 0,74 stupně Celsia. Průměrná teplota nad pevninami a oceány (13,04 °C) byla oproti rekordu z roku 2016 o 0,43 stupně nižší. Teplejší byla i první čtvrtina roku 2017, 2015, 2002 a 2010. Rekordně teplá byla uplynulá část letošního roku na Novém Zélandu. Průměrná teplota za leden až březen tam byla o 1,75 stupně Celsia vyšší, než je normál (1981-2010). Dosavadní rekord z roku 1998 byl překonán o 0,24 stupně. Meteorologové teploty na Novém Zélandu měří soustavně od roku 1909. Výrazně nad průměrem se pohybovaly teploty na Blízkém východě i na ruském Dálném východě a na jihu Austrálie. Naopak podprůměrné teploty převažovaly v západní polovině Kanady, v Evropě a také v západní polovině Ruska.

          Teplota v první čtvrtině roku 2018 (leden až březen) byla ve srovnání s průměrem za 20. století vyšší o 0,74 stupně Celsia. Průměrná teplota nad pevninami a oceány (13,04 °C) byla oproti rekordu z roku 2016 o 0,43 stupně nižší. Teplejší byla i první čtvrtina roku 2017, 2015, 2002 a 2010. Rekordně teplá byla uplynulá část letošního roku na Novém […]


          Úterý 17. dubna 2018


          Rostoucí zastavěnost krajiny je přirozeným důsledkem rozvoje civilizace, vodní režim tím ale velmi trpí. V přírodě se velká část spadlých srážek vsákne nebo odpaří do ovzduší, což má zásadní klimatický význam. Při odpařování se spotřebovává velké množství tepla a snižuje se tedy teplota vzduchu, což je v horkém letním období důležité. Zároveň je odpařená voda nezbytná pro funkci malého vodního cyklu: Odpařená voda se do krajiny vrátí v podobě srážek, a to přibližně ve stejné lokalitě, odkud se odpařila.

          Rostoucí zastavěnost krajiny je přirozeným důsledkem rozvoje civilizace, vodní režim tím ale velmi trpí. V přírodě se velká část spadlých srážek vsákne nebo odpaří do ovzduší, což má zásadní klimatický význam. Při odpařování se spotřebovává velké množství tepla a snižuje se tedy teplota vzduchu, což je v horkém letním období důležité. Zároveň je odpařená voda nezbytná pro […]


          Čtvrtek 5. dubna 2018


          Teplé oceánské proudy v Jižním oceánu rozpouští ledový příkrov, který pokrývá Antarktidu. Jen mezi lety 2010 a 2016 ledový příkrov ztratil 1463 kilometrů čtverečních podmořského ledu. To přibližně odpovídá rozloze Londýna včetně jeho předměstí. Konstatovala to studie britských vědců, která byla publikována v časopise Nature Geoscience.

          Mapování hranice mezi pevninským ledovcem a plovoucím šelfovým ledem

          Mapování hranice mezi pevninským ledovcem a plovoucím šelfovým ledem / Credit: Hannes Konrad et al, University of Leeds

          Autoři studie zmapovali pomocí údajů z družice CryoSat 2 přes 16 tisíc kilometrů antarktického pobřeží. Svou pozornost soustředili na tzv. grounding lines, podmořské hranice, kde ledovcové štíty přechází na své bázi v plovoucí šelfový led. Tato hranice, která se nachází zpravidla alespoň kilometr pod mořskou hladinou, ustupovala od glaciálního maxima během poslední doby ledové do současnosti v průměru o 25 metrů za rok. U osmi ze šedesátipěti největších antarktických ledovců je nyní rychlost posunu více než pětkrát vyšší. Nejrychleji se hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem posouvá v oblasti Amundsenova moře (o 200 metrů za rok). V celé Západní Antarktidě probíhá posun rychleji u 22 procent ledovců. Na Antarktickém poloostrově se hranice mezi pevninským a mořským ledem posouvá rychleji u 10 procent ledovců. Ve Východní Antarktidě k podobným změnám zatím dochází jen ojediněle (3 procenta ledovců).

          Rychlejší posun grounding lines v Západní Antarktidě by mohl podle vědců ovlivnit pohyb ledovců ve vnitrozemí a způsobit náhlé zhroucení velkých částí pevninského příkrovu. To by se samozřejmě projevilo vzestupem světových oceánů.
           

          Posun hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem a teploty vody u mořského dna

          Posun hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem a teploty vody u mořského dna v Jižním oceánu v letech 2010 až 2016. / Credit: Hannes Konrad et al, University of Leeds

          Ledový příkrov v Antarktidě ztrácí ročně 127 miliard tun ledu

          Podle satelitních měření se od dubna 2002 do června 2017 hmotnost pevninského ledovce v Antarktidě snížila o 1,870 bilionu tun (v průměru o 127 miliard tun za rok).
           

          Změna hmotnosti pevninského ledovce v Antarktidě v letech 2002 až 2016 v miliardách tun

          Změna hmotnosti pevninského ledovce v Antarktidě v letech 2002 až 2016 v miliardách tun. Srovnání se stavem v dubnu 2002. Podle údajů získaných družicemi GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment) – v provozu od 17. března 2002 do 27. října 2017.

          Zdroje: CPOM, University of Leeds, Nature, Tech Times, Columbia University, NASA – Global Climate Change
           

          Další články v rubrice:

          Teplé oceánské proudy v Jižním oceánu rozpouští ledový příkrov, který pokrývá Antarktidu. Jen mezi lety 2010 a 2016 ledový příkrov ztratil 1463 kilometrů čtverečních podmořského ledu. To přibližně odpovídá rozloze Londýna včetně jeho předměstí. Konstatovala to studie britských vědců, která byla publikována v časopise Nature Geoscience.


          Pátek 23. března 2018


          Rozloha mořského ledu v Arktidě dosáhla 17. března svého letošního maxima. Dosažená hodnota 14,48 milionů kilometrů čtverečních je druhá nejnižší od začátku satelitního sledování v roce 1979. Letošní maximum je 1,16 milionů kilometrů čtverečních pod průměrem maximálních rozloh v letech 1981 až 2010. Jen při rekordně nízkém maximu v loňském roce bylo ledu ještě o 60 tisíc kilometrů čtverečních méně. Při maximech v letech 2015 a 2016 byla plocha pokrytá ledem o 40 tisíc kilometrů čtverečních větší.

          Rozloha mořského ledu v Arktidě dosáhla 17. března svého letošního maxima. Dosažená hodnota 14,48 milionů kilometrů čtverečních je druhá nejnižší od začátku satelitního sledování v roce 1979. Letošní maximum je 1,16 milionů kilometrů čtverečních pod průměrem maximálních rozloh v letech 1981 až 2010. Jen při rekordně nízkém maximu v loňském roce bylo ledu ještě o 60 tisíc kilometrů čtverečních méně. […]


          Středa 21. března 2018


          Průběžná globální teplota v roce 2018 (leden až únor) je oproti průměru za 20. století vyšší o 0,68 stupně Celsia. V roce 2015 dosahovala ve stejném období teplotní odchylka 0,86 stupně, v roce 2016 1,14 stupně a v roce 2017 0,94 stupně Celsia. Začátek letošního roku je tak chladnější než předchozí tři roky. Teplejší byl i začátek roku 1998, 2002, 2007 a 2010. Nejteplejší za celou dobu sledování bylo uplynulé dvouměsíční období v Oceánii (odchylka 1,32 stupně Celsia). Rekordně vysoké teploty zaznamenali meteorologové zejména na Novém Zélandu a na severu Austrálie. Za pozornost stojí teplotní anomálie s odchylkami vyššími oproti průměru o 4 i více stupňů Celsia na Blízkém východě a v severní Asii. Naopak podprůměrné teploty převažovaly v Kanadě a části USA, ve střední Asii na severu Evropy.

          Průběžná globální teplota v roce 2018 (leden až únor) je oproti průměru za 20. století vyšší o 0,68 stupně Celsia. V roce 2015 dosahovala ve stejném období teplotní odchylka 0,86 stupně, v roce 2016 1,14 stupně a v roce 2017 0,94 stupně Celsia. Začátek letošního roku je tak chladnější než předchozí tři roky. Teplejší byl i začátek roku 1998, 2002, 2007 a […]


          Úterý 13. března 2018


          Sluneční aktivita je velmi nízká. Po většinu času od začátku letošního roku nebyla na povrchu slunce pozorována žádná skvrna. Po nejhlubším slunečním minimu od začátku 20. století v letech 2006 až 2010 se zdá, že slunce nyní vstupuje do dalšího minima, které bude ještě hlubší a delší než to předchozí. Nejhlubší část minima se očekává v letech 2019 až 2020.


          Čtvrtek 8. března 2018


          V Antarktidě dosáhla 20. až 21. února rozloha mořského ledu svého letošního minima. Mořský led pokrýval plochu o rozloze 2,18 milionů kilometrů čtverečních, což je druhá nejnižší minimální rozloha za celou dobu sledování. Při rekordním minimu z 3. března 2017 byla pod ledem plocha o 70 tisíc kilometrů čtverečních menší. Také průměrná hodnota za měsíc únor (2,29 milionů kilometrů čtverečních) je druhá nejnižší v historii. Oproti rekordu z loňského roku byla zaledněná plocha větší v průměru o 20 tisíc kilometrů čtverečních. Značně podprůměrné je množství ledu v Rossově a Amundsenově moři a v částech Bellingshausenova moře.

          Průměrná rozloha mořského ledu v Arktidě byla v lednu i únoru nejnižší od začátku sledování v roce 1979. V lednu pokrývalo Severní ledový oceán a přilehlé části Atlantského a Tichého oceánu v průměru 13,06 milionů kilometrů čtverečních ledu, což je 1,36 milionů kilometrů čtverečních pod dlouhodobým průměrem (1981-2010) a 110 tisíc kilometrů čtverečních pod dosud nejnižší lednovou rozlohou z loňského roku. Podprůměrné bylo zalednění Barentsova, Karského a Beringova moře.

          Festival ProTibet se opět po roce vrací do českých měst, letos s podtitulem Tibetské děti hledají superhrdiny. Smyslem letošního ročníku je podpořit tibetské děti studující v exilové vesničce Tibetan Homes Foundation v jejich cestě za vzděláním. Najdou se mezi návštěvníky superhrdinové, kteří pomohou dětem splnit jejich sny? "Sedmnáctý ročník festivalu se opět koná v desítkách měst České republiky, tradičně v Ostravě, Olomouci, Praze nebo Pardubicích, nově pak například v Plzni. Jsme velmi rádi, že se do festivalu zapojují kina, knihovny nebo čajovny v menších městech. Všude se budou návštěvníci moci seznámit s kulturou Tibetu, buddhismem, politickou situací a životem tibetských dětí," říká koordinátor festivalu Tomáš Přichystal z pořádající organizace MOST ProTibet.


          Pátek 2. března 2018


          Po velmi teplém lednu byl únor v Evropě teplotně podprůměrný s odchylkami až 5 stupňů Celsia pod normálem. V Praze-Klementinu byla naměřena průměrná měsíční teplota 0 stupňů, což znamená, že odchylka od normálu 1981-2010 byla minus 2,1 stupně Celsia. Výslednou odchylku ovlivnil poslední týden v únoru, který byl mimořádně studený. Průnik arktického vzduchu od severovýchodu zasáhl do počasí prakticky na celém kontinentu. Průměrné denní teploty se pohybovaly až 15 stupňů Celsia pod normálem a v mnoha evropských státech byly překonány teplotní rekordy.


          Pátek 23. února 2018


          Satelitní fotografie v posledních letech odhalily existenci zvláštních otvorů, které vznikají v jinak souvislé vrstvě mlhy nad severem Indie. Odborníci se snažili přijít s nějakým vysvětlením, nejčastěji přitom poukazovali na možnou souvislost s jevem známým pod označením městský tepelný ostrov, hovořili však také o aerosolech a vysoké koncentraci znečišťujících látek v ovzduší. Nedávná studie vědců pod vedením Riteše Gautama z indického institutu technologií dala těmto hypotézám za pravdu. Studie analyzovala snímky pořízené družicemi Terra a Aqua za uplynulých 17 let. Na fotografiích severní Indie vědci narazili na opakovaný výskyt otvorů v mlze velkých v průměru od několika kilometrů po desítky kilometrů. Místa otvorů se shodovala s polohou měst pod nimi a jejich velikost byla přímo úměrná rozloze městské zástavby.