feed info

694 článků z Gnosis9

V květnu (stejně jako v březnu a dubnu) byla rozloha mořského ledu v Arktidě druhá nejnižší od zahájení satelitního sledování v roce 1979. V květnu pokrývalo Arktidu v průměru 12,2 milionu kilometrů čtverečních ledu, pouze při rekordu v roce 2016 byla plocha pokrytá mořským ledem menší, a to o 310 tisíc kilometrů. Dlouhodobý květnový průměr (1981 až 2010) je 13,3 milionu kilometrů čtverečních.


Pondělí 4. června 2018


Ve značné části Evropy byl květen podobně jako duben velmi teplý. Pro státy v severní polovině našeho světadílu byl květen dokonce nejteplejší za celou dobu meteorologických měření. Stabilní oblast vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií ovlivňovala počasí prakticky po celý měsíc. Pro všechny státy v regionu byl květen extrémně teplý a slunečný. Častý déšť a podprůměrné teploty naopak převažovaly na Pyrenejském poloostrově a na jihu Francie. Ve francouzském přímořském letovisku Biarritz tak byla průměrná maximální teplota v květnu paradoxně o 4 stupně Celsia nižší než v norském Oslu. V Toulouse byla maximalní teplota nižší o 2 stupně.


Neděle 3. června 2018


Ve značné části Evropy byl květen podobně jako duben velmi teplý. Pro státy v severní polovině našeho světadílu byl květen dokonce nejteplejší za celou dobu meteorologických měření. Stabilní oblast vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií ovlivňovala počasí prakticky po celý měsíc. Pro všechny státy v regionu byl květen extrémně teplý a slunečný. Častý déšť a podprůměrné teploty naopak převažovaly na Pyrenejském poloostrově a na jihu Francie. Ve francouzském přímořském letovisku Biarritz tak byla průměrná maximální teplota v květnu paradoxně o 4 stupně Celsia nižší než v norském Oslu. V Toulouse byla maximalní teplota nižší o 2 stupně.

V Norsku byla průměrná teplota v květnu rekordně vysoká s odchylkou 4,2 stupně Celsia ve srovnání s normálem. 30. května teplota na jihu země vystoupila na 32,7 stupně Celsia, což je nejvyšší květnová teplota zaznamenaná meteorology na norském území. Teplotní maximum z loňského května, které vedlo statistiky, je o 0,9 stupně nižší.

Průměrná měsíční teplota 11,6 stupně Celsia ve Finsku překonala dosud nejteplejší květen 1963 o 0,5 stupně. Na celém území bylo ve srovnání s normálem tepleji o 4 až 5 stupňů.

Ve Švédsku byla 30. května naměřena nejvyšší květnová teplota za posledních více než sto let, v Göteborgu bylo 31,1 stupně Celsia. I v této skandinávské zemi bude průměrná měsíční teplota pravděpodobně vyhodnocena jako nejvyšší v historii.

Mimořádně teplý a slunečný byl květen v Dánsku. Průměrná měsíční teplota 15,0 stupně Celsia odsunula na druhé místo v pořadí květen 1889, kdy bylo o 1,2 stupně chladněji. Dlouhodobý květnový průměr (1961-1990) je 10,8 stupně Celsia. Doba slunečního svitu, 363 hodin, byla vůbec nejvyšší od roku 1920, kdy se tento ukazatel začal sledovat. 30. května vystoupila teplota v Kodani na nebývalých 29,3 stupně Celsia, čímž byl dosažen absolutní květnový rekord, původní teplotní maximum z roku 1886 mělo hodnotu 28,5 stupně.

Rekordně teplý byl květen v Estonsku. Průměrná měsíční teplota byla podle předběžných údajů 14,4 stupně Celsia, normál je 10,4 stupně.

V České republice byl květen teplotně nadnormální s odchylkou 3,2 stupně ve srovnání s dlouhodobým průměrem (1981-2010). Průměrná měsíční teplota 16,2 stupně byla nejvyšší od začátku měření v roce 1961. Dosavadní rekord z roku 2002 byl překonán o 0,8 stupně.

V Německu byla průměrná měsíční teplota o dvě desetiny stupně nižší než v ČR a vyrovnala rekord z května 1889. Oproti normálu (1981-2010) bylo u našich západních sousedů tepleji o rovné 3 stupně.

Rovněž v Rakousku byl květen velmi teplý. Teplotní odchylka 2,6 stupně oproti normálu (1981-2010) je tam čtvrtá v pořadí. Teplejší byl podle záznamů sahajících 252 let do minulosti pouze květen v letech 1811, 1868 a 1797.

V Maďarsku překonala průměrná teplota v květnu normál (1981-2010) přesně o 3 stupně Celsia.

Ve Velké Británii byla průměrná teplota 11,9 stupně Celsia o 1,5 stupně vyšší, než je normál (1981-2010). Průměrná maximální teplota 17 stupňů Celsia byla nejvyšší za celou dobu sledování, tedy od roku 1910.

Meteorologická stanice De Bilt poblíž Utrechtu v Nizozemsku naměřila průměrnou teplotu v květnu 16,4 stupně Celsia, což je nejvíce od začátku svého fungování v roce 1706. S odstupem čtyř desetin stupně je na druhém místě květen 1889 s teplotou 16,0 stupně. Dlouhodobý průměr je 13,1 stupně.
 

Průměrná měsíční teplota v ČR v květnu 1961 až 2018. Červeně zvýrazněny jsou hodnoty 15 stupňů Celsia a vyšší. Odchylky ve srovnání s normálem 1981 až 2010.

Teplotní anomálie v Evropě v květnu 2018.

Množství srážek v Evropě v procentech normálního srážkového úhrnu v květnu 2018.

Zdroje: ČHMÚ/Infomet, Météo-France, ZAMG, met.hu, Deutschlandwetter, Met Office, DMI, SMHI, Ilmatieteen laitos, Meteorologisk institutt, Ilmateenistus, NOAA/CPC

Další články v rubrice:


Úterý 29. května 2018


K řadě meteorologických extrémů na severní polokouli, jako byla vlna veder v Evropě roce 2003, sucho v Kalifornii v roce 2014 nebo řádění hurikánu Sandy v roce 2012, výrazně přispěl stav známý jako atmosférické blokování. Při něm dochází k přerušení zonálního směru proudění anticyklónou. Obvykle přímé směřování tryskového proudění (jet streamu) ze západu na východ se změní. Místo rovného či mírně zvlněného toku bychom viděli pomalejší a klikatící se proudy. Proudění tak dostává meridionální charakter. Vzduch z vyšších zeměpisných šířek proniká směrem k rovníku, vzduch z nižších zeměpisných šířek se pohybuje blíže k pólu. Studie zveřejněná 24. května 2018 v časopise Science poukázala na zajímavou podobnost mezi blokováním tryskového proudění a dopravními zácpami na silnicích.

Jet streamy jsou poměrně úzké pásy silného větru o rychlosti až 500 kilometrů za hodinu. V atmosféře fungují jako jakési dálnice a výrazně ovlivňují počasí. Dochází-li k přetížení jet streamu, má to dominový efekt na všechno statní.

„Blokování je velmi obtížné předpovědět, zejména proto, že neexistuje žádná přesvědčivá teorie o tom, kdy nastává a proč,“ podotkl hlavní autor studie Noboru Nakamura, profesor na katedře geofyzikálních věd univerzity v Chicagu.

Podle Nakamury lze celý problém vysvětlit pomocí podobných rovnic, jaké používají inženýři pro vypočet hustoty dopravního toku. Stejně jako je plynulost automobilové dopravy narušena, je-li snížena povolená rychlost, před křižovatkami, nebo když se více frekventovaných komunikací spojuje do jedné, při atmosférickém blokování se rychlost tryskového proudění zpomaluje při sbíhání různých vzdušných proudů, nebo v reakci na geografické podmínky, jako jsou hory nebo pobřeží.

„Ukazuje se, že tryskové proudění má svou kapacitu, stejně jako má dálnice určitou kapacitu, a dojde-li k překročení této kapacity, dochází k zablokování podobně, jako dochází k dopravním zácpám,“ vysvětlila spoluautorka studie Clare S. Y. Huang z univerzity v Chicagu.

Nový teoretický model, který Nakamura se svým týmem vytvořil, by mohl přispět k zpřesnění dlouhodobých trendů a předpovědí, jaké oblasti by mohly být postiženy extrémní meteorologickými událostmi, například suchem nebo intenzivními dešti.

„Je velmi obtížné předpovědět cokoliv, když nevíme, proč se tak děje, takže tento mechanický model by měl být velice užitečný,“ věří profesor Nakamura.

Tryskové proudění je vyvoláno rozdílem teplot v různých zeměpisných šířkách. Vědci se domnívají, že s pokračujícím oteplováním a úbytkem mořského ledu v Arktidě bude ke zpomalování a blokování tryskového proudění na severní polokouli docházet stále častěji, regionální rozdíly však mohou být značné. Nad Tichým oceánem by se frekvence blokování mohla v příštích desetiletích snižovat. Ovšem nad Severní Amerikou, Atlantikem a Evropou bude takových epizod pravděpodobně přibývat.
 

Typické schéma atmosférického blokování v Pacifiku. Vloženo z Gfycat.
 

Zdroje: Science, University of Chicago, Independent, UPI.com, Science Alert, Gfycat, IOP Science
 

Další články v rubrice:

K řadě meteorologických extrémů na severní polokouli, jako byla vlna veder v Evropě roce 2003, sucho v Kalifornii v roce 2014 nebo řádění hurikánu Sandy v roce 2012, výrazně přispěl stav známý jako atmosférické blokování. Při něm dochází k přerušení zonálního směru proudění anticyklónou. Obvykle přímé směřování tryskového proudění (jet streamu) ze západu na východ se změní. Místo rovného či mírně zvlněného toku bychom viděli pomalejší a klikatící se proudy. Proudění tak dostává meridionální charakter. Vzduch z vyšších zeměpisných šířek proniká směrem k rovníku, vzduch z nižších zeměpisných šířek se pohybuje blíže k pólu. Studie zveřejněná 24. května 2018 v časopise Science poukázala na zajímavou podobnost mezi blokováním tryskového proudění a dopravními zácpami na silnicích.


Středa 23. května 2018


Rozložení dešťových srážek a s tím související zásoby sladké vody na všech kontinentech od Evropy po Severní a Jižní Ameriku se mění. Obecně platí, že oblasti, kde často prší, mají vody stále více, a oblasti, kde je srážek nedostatek, stále více vysychají. Svůj podíl na tom mají rozličné faktory od klimatických změn přes přirozené výkyvy až po hospodaření člověka s vodou. Vědecký tým pod vedením hydrologa Matta Rodella z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu využil údaje získané v období od dubna 2002 do března 2016 družicemi GRACE a sledoval změny v množství sladké vody ve 34 regionech po celém světě. Autoři studie, která byla zveřejněna 16. května 2018 v časopise Nature, se snažili rozlišit mezi změnami způsobenými přirozenou variabilitou, jako je střídání období dešťů a sucha, a trendy souvisejícími se změnou podnebí a důsledky lidské činnosti, jako je intenzivní zavlažování polí.

Dvojice družic GRACE na oběžné dráze (ilustrace NASA)

Dvojice družic GRACE na oběžné dráze (ilustrace NASA)

Rozložení dešťových srážek a s tím související zásoby sladké vody na všech kontinentech od Evropy po Severní a Jižní Ameriku se mění. Obecně platí, že oblasti, kde často prší, mají vody stále více, a oblasti, kde je srážek nedostatek, stále více vysychají. Svůj podíl na tom mají rozličné faktory od klimatických změn přes přirozené výkyvy až po hospodaření člověka s vodou.

Vědecký tým pod vedením hydrologa Matta Rodella z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu využil údaje získané v období od dubna 2002 do března 2016 družicemi GRACE a sledoval změny v množství sladké vody ve 34 regionech po celém světě.

Autoři studie, která byla zveřejněna 16. května 2018 v časopise Nature, se snažili rozlišit mezi změnami způsobenými přirozenou variabilitou, jako je střídání období dešťů a sucha, a trendy souvisejícími se změnou podnebí a důsledky lidské činnosti, jako je intenzivní zavlažování polí.

„To, čeho jsme svědky, je zásadní hydrologická změna,“ komentoval závěry studie její spoluautor Jay Famiglietti z Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory, JPL), která je součástí NASA. „Poprvé můžeme vidět velmi jasný vzor, že oblasti s vlhkým podnebím jsou stále vlhčí – to jsou vysoké zeměpisné šířky a tropy – a suché oblasti stále více vysychají. Mezi suchými oblastmi vidíme několik kritických míst, kde dochází k vyčerpání podzemních zásob vody.“

Například jihozápad Kalifornie ztratil mezi lety 2007 a 2015 každý rok v průměru čtyři miliardy tun sladké vody. V Saudské Arábii se podzemní zásoby vody mezi lety 2002 a 2016 ztenčily ročně o 6,1 miliard tun. V obou případech jsou na vině lidé, kteří pro své potřeby odčerpávají z vodních zdrojů mnohem více vody, než se stačí dešťovými srážkami doplňovat.

V jiných regionech, jako je západ Afriky, jsou pozorované změny ovlivněné pravděpodobně přirozenými klimatickými cykly, které trvají několik desetiletí.

Složitější je situace v čínské provincii Sin-ťiang, kde změny zřejmě vyvolává kombinace více faktorů. Po roce 2000 v tomto regionu došlo k poklesu podzemních zásob vody v průměru o 5,5 miliard tun za rok. Množství dešťových srážek se přitom nezměnilo, došlo však k ústupu horských ledovců a pokles vodních rezerv lze podle autorů studie objasnit vzrůstající spotřebou vody při zavlažování zemědělské půdy a také větším odpařováním vody v poušti na jihu provincie.

Družice GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment), které měřily odchylky v gravitačním poli Země, ukončily svoji činnost v říjnu 2017. Na úspěšnou misi navazuje nyní nový projekt. Dvojice sond GRACE-FO byla na oběžnou dráhu vynesena raketou Falcon 9 společnosti SpaceX 22. května 2018.
 

Roční změny v akumulaci vod v letech 2002 až 2016

Roční změny v akumulaci vod v letech 2002 až 2016. Na mapě je vyznačeno několik míst, kde jsou stručně vysvětleny příčiny pozorovaných změn.

Zdroje: NASA (2), NASA Earth Observatory, Nature
 

Další články v rubrice:


    Sobota 19. května 2018


    Průměrná globální teplota v první třetině roku 2018 (leden až duben) byla pátá nejvyšší od začátku sledování v roce 1880. Oproti průměru za 20. století (12,6 °C) bylo tepleji o 0,76 stupně Celsia. Mezi nejpozoruhodnější teplotní anomálie v letošním roce patří ty na Středním a Dálném východě, kde teplotní odchylky překračují průměr o tři i více stupňů Celsia. Pro Austrálii […]

    Průměrná globální teplota v první třetině roku 2018 (leden až duben) byla pátá nejvyšší od začátku sledování v roce 1880. Oproti průměru za 20. století (12,6 °C) bylo tepleji o 0,76 stupně Celsia. Mezi nejpozoruhodnější teplotní anomálie v letošním roce patří ty na Středním a Dálném východě, kde teplotní odchylky překračují průměr o tři i více stupňů Celsia. Pro Austrálii a Oceánii je letošní rok rekordní, teplotní odchylka 1,58 stupně Celsia je tam nejvyšší přinejmenším od roku 1910.


    Pondělí 23. dubna 2018


    Teplota v první čtvrtině roku 2018 (leden až březen) byla ve srovnání s průměrem za 20. století vyšší o 0,74 stupně Celsia. Průměrná teplota nad pevninami a oceány (13,04 °C) byla oproti rekordu z roku 2016 o 0,43 stupně nižší. Teplejší byla i první čtvrtina roku 2017, 2015, 2002 a 2010. Rekordně teplá byla uplynulá část letošního roku na Novém Zélandu. Průměrná teplota za leden až březen tam byla o 1,75 stupně Celsia vyšší, než je normál (1981-2010). Dosavadní rekord z roku 1998 byl překonán o 0,24 stupně. Meteorologové teploty na Novém Zélandu měří soustavně od roku 1909. Výrazně nad průměrem se pohybovaly teploty na Blízkém východě i na ruském Dálném východě a na jihu Austrálie. Naopak podprůměrné teploty převažovaly v západní polovině Kanady, v Evropě a také v západní polovině Ruska.

    Teplota v první čtvrtině roku 2018 (leden až březen) byla ve srovnání s průměrem za 20. století vyšší o 0,74 stupně Celsia. Průměrná teplota nad pevninami a oceány (13,04 °C) byla oproti rekordu z roku 2016 o 0,43 stupně nižší. Teplejší byla i první čtvrtina roku 2017, 2015, 2002 a 2010. Rekordně teplá byla uplynulá část letošního roku na Novém […]


    Úterý 17. dubna 2018


    Rostoucí zastavěnost krajiny je přirozeným důsledkem rozvoje civilizace, vodní režim tím ale velmi trpí. V přírodě se velká část spadlých srážek vsákne nebo odpaří do ovzduší, což má zásadní klimatický význam. Při odpařování se spotřebovává velké množství tepla a snižuje se tedy teplota vzduchu, což je v horkém letním období důležité. Zároveň je odpařená voda nezbytná pro funkci malého vodního cyklu: Odpařená voda se do krajiny vrátí v podobě srážek, a to přibližně ve stejné lokalitě, odkud se odpařila.

    Rostoucí zastavěnost krajiny je přirozeným důsledkem rozvoje civilizace, vodní režim tím ale velmi trpí. V přírodě se velká část spadlých srážek vsákne nebo odpaří do ovzduší, což má zásadní klimatický význam. Při odpařování se spotřebovává velké množství tepla a snižuje se tedy teplota vzduchu, což je v horkém letním období důležité. Zároveň je odpařená voda nezbytná pro […]


    Čtvrtek 5. dubna 2018


    Teplé oceánské proudy v Jižním oceánu rozpouští ledový příkrov, který pokrývá Antarktidu. Jen mezi lety 2010 a 2016 ledový příkrov ztratil 1463 kilometrů čtverečních podmořského ledu. To přibližně odpovídá rozloze Londýna včetně jeho předměstí. Konstatovala to studie britských vědců, která byla publikována v časopise Nature Geoscience.

    Mapování hranice mezi pevninským ledovcem a plovoucím šelfovým ledem

    Mapování hranice mezi pevninským ledovcem a plovoucím šelfovým ledem / Credit: Hannes Konrad et al, University of Leeds

    Autoři studie zmapovali pomocí údajů z družice CryoSat 2 přes 16 tisíc kilometrů antarktického pobřeží. Svou pozornost soustředili na tzv. grounding lines, podmořské hranice, kde ledovcové štíty přechází na své bázi v plovoucí šelfový led. Tato hranice, která se nachází zpravidla alespoň kilometr pod mořskou hladinou, ustupovala od glaciálního maxima během poslední doby ledové do současnosti v průměru o 25 metrů za rok. U osmi ze šedesátipěti největších antarktických ledovců je nyní rychlost posunu více než pětkrát vyšší. Nejrychleji se hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem posouvá v oblasti Amundsenova moře (o 200 metrů za rok). V celé Západní Antarktidě probíhá posun rychleji u 22 procent ledovců. Na Antarktickém poloostrově se hranice mezi pevninským a mořským ledem posouvá rychleji u 10 procent ledovců. Ve Východní Antarktidě k podobným změnám zatím dochází jen ojediněle (3 procenta ledovců).

    Rychlejší posun grounding lines v Západní Antarktidě by mohl podle vědců ovlivnit pohyb ledovců ve vnitrozemí a způsobit náhlé zhroucení velkých částí pevninského příkrovu. To by se samozřejmě projevilo vzestupem světových oceánů.
     

    Posun hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem a teploty vody u mořského dna

    Posun hranice mezi pevninským a plovoucím mořským ledem a teploty vody u mořského dna v Jižním oceánu v letech 2010 až 2016. / Credit: Hannes Konrad et al, University of Leeds

    Ledový příkrov v Antarktidě ztrácí ročně 127 miliard tun ledu

    Podle satelitních měření se od dubna 2002 do června 2017 hmotnost pevninského ledovce v Antarktidě snížila o 1,870 bilionu tun (v průměru o 127 miliard tun za rok).
     

    Změna hmotnosti pevninského ledovce v Antarktidě v letech 2002 až 2016 v miliardách tun

    Změna hmotnosti pevninského ledovce v Antarktidě v letech 2002 až 2016 v miliardách tun. Srovnání se stavem v dubnu 2002. Podle údajů získaných družicemi GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment) – v provozu od 17. března 2002 do 27. října 2017.

    Zdroje: CPOM, University of Leeds, Nature, Tech Times, Columbia University, NASA – Global Climate Change
     

    Další články v rubrice:

    Teplé oceánské proudy v Jižním oceánu rozpouští ledový příkrov, který pokrývá Antarktidu. Jen mezi lety 2010 a 2016 ledový příkrov ztratil 1463 kilometrů čtverečních podmořského ledu. To přibližně odpovídá rozloze Londýna včetně jeho předměstí. Konstatovala to studie britských vědců, která byla publikována v časopise Nature Geoscience.


    Pátek 23. března 2018


    Rozloha mořského ledu v Arktidě dosáhla 17. března svého letošního maxima. Dosažená hodnota 14,48 milionů kilometrů čtverečních je druhá nejnižší od začátku satelitního sledování v roce 1979. Letošní maximum je 1,16 milionů kilometrů čtverečních pod průměrem maximálních rozloh v letech 1981 až 2010. Jen při rekordně nízkém maximu v loňském roce bylo ledu ještě o 60 tisíc kilometrů čtverečních méně. Při maximech v letech 2015 a 2016 byla plocha pokrytá ledem o 40 tisíc kilometrů čtverečních větší.

    Rozloha mořského ledu v Arktidě dosáhla 17. března svého letošního maxima. Dosažená hodnota 14,48 milionů kilometrů čtverečních je druhá nejnižší od začátku satelitního sledování v roce 1979. Letošní maximum je 1,16 milionů kilometrů čtverečních pod průměrem maximálních rozloh v letech 1981 až 2010. Jen při rekordně nízkém maximu v loňském roce bylo ledu ještě o 60 tisíc kilometrů čtverečních méně. […]


    Středa 21. března 2018


    Průběžná globální teplota v roce 2018 (leden až únor) je oproti průměru za 20. století vyšší o 0,68 stupně Celsia. V roce 2015 dosahovala ve stejném období teplotní odchylka 0,86 stupně, v roce 2016 1,14 stupně a v roce 2017 0,94 stupně Celsia. Začátek letošního roku je tak chladnější než předchozí tři roky. Teplejší byl i začátek roku 1998, 2002, 2007 a 2010. Nejteplejší za celou dobu sledování bylo uplynulé dvouměsíční období v Oceánii (odchylka 1,32 stupně Celsia). Rekordně vysoké teploty zaznamenali meteorologové zejména na Novém Zélandu a na severu Austrálie. Za pozornost stojí teplotní anomálie s odchylkami vyššími oproti průměru o 4 i více stupňů Celsia na Blízkém východě a v severní Asii. Naopak podprůměrné teploty převažovaly v Kanadě a části USA, ve střední Asii na severu Evropy.

    Průběžná globální teplota v roce 2018 (leden až únor) je oproti průměru za 20. století vyšší o 0,68 stupně Celsia. V roce 2015 dosahovala ve stejném období teplotní odchylka 0,86 stupně, v roce 2016 1,14 stupně a v roce 2017 0,94 stupně Celsia. Začátek letošního roku je tak chladnější než předchozí tři roky. Teplejší byl i začátek roku 1998, 2002, 2007 a […]


    Úterý 13. března 2018


    Sluneční aktivita je velmi nízká. Po většinu času od začátku letošního roku nebyla na povrchu slunce pozorována žádná skvrna. Po nejhlubším slunečním minimu od začátku 20. století v letech 2006 až 2010 se zdá, že slunce nyní vstupuje do dalšího minima, které bude ještě hlubší a delší než to předchozí. Nejhlubší část minima se očekává v letech 2019 až 2020.


    Čtvrtek 8. března 2018


    V Antarktidě dosáhla 20. až 21. února rozloha mořského ledu svého letošního minima. Mořský led pokrýval plochu o rozloze 2,18 milionů kilometrů čtverečních, což je druhá nejnižší minimální rozloha za celou dobu sledování. Při rekordním minimu z 3. března 2017 byla pod ledem plocha o 70 tisíc kilometrů čtverečních menší. Také průměrná hodnota za měsíc únor (2,29 milionů kilometrů čtverečních) je druhá nejnižší v historii. Oproti rekordu z loňského roku byla zaledněná plocha větší v průměru o 20 tisíc kilometrů čtverečních. Značně podprůměrné je množství ledu v Rossově a Amundsenově moři a v částech Bellingshausenova moře.

    Průměrná rozloha mořského ledu v Arktidě byla v lednu i únoru nejnižší od začátku sledování v roce 1979. V lednu pokrývalo Severní ledový oceán a přilehlé části Atlantského a Tichého oceánu v průměru 13,06 milionů kilometrů čtverečních ledu, což je 1,36 milionů kilometrů čtverečních pod dlouhodobým průměrem (1981-2010) a 110 tisíc kilometrů čtverečních pod dosud nejnižší lednovou rozlohou z loňského roku. Podprůměrné bylo zalednění Barentsova, Karského a Beringova moře.

    Festival ProTibet se opět po roce vrací do českých měst, letos s podtitulem Tibetské děti hledají superhrdiny. Smyslem letošního ročníku je podpořit tibetské děti studující v exilové vesničce Tibetan Homes Foundation v jejich cestě za vzděláním. Najdou se mezi návštěvníky superhrdinové, kteří pomohou dětem splnit jejich sny? "Sedmnáctý ročník festivalu se opět koná v desítkách měst České republiky, tradičně v Ostravě, Olomouci, Praze nebo Pardubicích, nově pak například v Plzni. Jsme velmi rádi, že se do festivalu zapojují kina, knihovny nebo čajovny v menších městech. Všude se budou návštěvníci moci seznámit s kulturou Tibetu, buddhismem, politickou situací a životem tibetských dětí," říká koordinátor festivalu Tomáš Přichystal z pořádající organizace MOST ProTibet.


    Pátek 2. března 2018


    Po velmi teplém lednu byl únor v Evropě teplotně podprůměrný s odchylkami až 5 stupňů Celsia pod normálem. V Praze-Klementinu byla naměřena průměrná měsíční teplota 0 stupňů, což znamená, že odchylka od normálu 1981-2010 byla minus 2,1 stupně Celsia. Výslednou odchylku ovlivnil poslední týden v únoru, který byl mimořádně studený. Průnik arktického vzduchu od severovýchodu zasáhl do počasí prakticky na celém kontinentu. Průměrné denní teploty se pohybovaly až 15 stupňů Celsia pod normálem a v mnoha evropských státech byly překonány teplotní rekordy.


    Pátek 23. února 2018


    Satelitní fotografie v posledních letech odhalily existenci zvláštních otvorů, které vznikají v jinak souvislé vrstvě mlhy nad severem Indie. Odborníci se snažili přijít s nějakým vysvětlením, nejčastěji přitom poukazovali na možnou souvislost s jevem známým pod označením městský tepelný ostrov, hovořili však také o aerosolech a vysoké koncentraci znečišťujících látek v ovzduší. Nedávná studie vědců pod vedením Riteše Gautama z indického institutu technologií dala těmto hypotézám za pravdu. Studie analyzovala snímky pořízené družicemi Terra a Aqua za uplynulých 17 let. Na fotografiích severní Indie vědci narazili na opakovaný výskyt otvorů v mlze velkých v průměru od několika kilometrů po desítky kilometrů. Místa otvorů se shodovala s polohou měst pod nimi a jejich velikost byla přímo úměrná rozloze městské zástavby.