Čím více se po někom „opičíme“, tím více se snažíme vetřít do jeho přízně. Vědci nedávno zjistili, že „opičení se“ po jiných má kořeny hluboko v naší evoluční minulosti. U samotných opic je důležitější, než si dříve mysleli.

Sesterské sondy Spirit a Opportunity, které v roce 2004 vyslala NASA prozkoumat povrch Marsu, mají pěkně tuhý kořínek. Ačkoliv měla být jejich činnost ukončena již po 90 dnech, povrch Marsu se jim daří prozkoumávat doposud. Opportunity se dokonce nedávno podařilo nalézt největší doposud známý meteorit na povrchu Marsu.

Vulkán St. Helens je stále aktivní a velmi nepříjemnou sopkou v americkém státě Washington. Panují dokonce obavy, že by pod ní mohl dřímat nebezpečný supervulkán. Američtí geologové se proto rozhodli hlídat spícího obra pomocí drobounkým propojených robůtků.

Od objevení pozůstatků drobných človíčků na indonéském ostrově Flores v roce 2004 snad nemine měsíc, kdy by antropologové neohlásili nějakou novinku o jejich výzkumu. Zatím poslední zajímavou zprávou o „hobitech“, na které byli záhy překřtěni je to, že jejich vývojová linie je mnohem starší, než se čekalo.

Inženýři z amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) dokončili testování nového motoru, který by měl v budoucnu výkonnější pohon jak u orbitálních, tak u meziplanetárních letů. Pod jejich rukama se zhmotnil zatím nejvyspělejší ze všech iontových motorů. První rakety by mohl vynést už v roce 2013.

Jaká je první reakce většiny lidí při vyslovení slova „krokodýl“? Nejspíše to bude nepříjemný pocit z ošklivého a nebezpečného zvířete. Krokodýli však již dlouhou dobu patří mezi ceněná domácí zvířata. Australští vědci proto nedávno zahájili rozsáhlé mapování krokodýlích genů.

Společnost Intel představila novou aplikaci umožňující dobrovolné poskytnutí nadbytečného výpočetního výkonu počítačů. Aplikace „Pokrok díky procesorům“ je postavena na platformě Facebook.

Marihuana, neboli sušená květenství samičích rostlin konopí setého (Cannabis sativa), je po alkoholu druhou nejvíce společensky tolerovanou drogou. To však neznamená, že by byla zcela neškodná. Vědci z kanadské Ottawy se nedávno pokusili porovnat její škodlivé účinky s tabákem.

Když dostanou malé děti do rukou barevné pastelky, příliš se nerozpakují a nejrůznější barvičky začnou čile využívat. Na realistické zachycení barvy skutečných objektů však většinou příliš nedbají. Vědce napadlo, že za tím bude nejspíše stát nějaká zákonitost v psychologickém vývoji.

Nejrůznější výročí vždy vyzývají k tomu, aby byla náležitě oslavena. Osmisté výročí otevření prvního mostu přes londýnskou Temži inspirovalo Královský institut britských architektů k vypsání architektonické soutěže o most budoucnosti. Zvítězil projekt studia Chetwood Architects, který spíše než most připomíná malou farmu.

Plocha Země je asi ze 71% pokryta oceány. Obrovské vodní plochy tedy přirozeně ovlivňují celoplanetární klima rozhodujícím způsobem. Dokázaly by ale klima ovlivnit i organismy, které v něm žijí? Tuto možnost se nedávno snažili ověřit američtí vědci.

Australský kontinent byl lidmi osídlen jako jeden z posledních. Podle archeologických nálezů se tam prvním lidem podařilo proniknout až před 50 000 lety. Vědci však pořád neměli přesně jasno, odkud vlastně první obyvatelé Austrálie přišli. Genetikové nedávno potvrdili, že to bylo nejspíše z Indie.

Atomy tvoří základní stavení struktury hmoty a udávají jí velkou část jejích makroskopických vlastností. Zkoumat prvky a sloučeniny složené z atomů umějí vědci dávno. Jak ale vyzkoumat vlastnosti jednoho jediného atomu? S tímto problémem si dnes dokáží vědci částečně poradit s pomocí uhlíkových nanovláken.

Nad krásou či podivností nejrůznějších vesmírných objektů se někdy skutečně tají dech. Mezi ty nejkrásnější patří takzvané „planetární mlhoviny“, kterých dodnes astronomové ve vesmíru napočítali na 1500. Nedávno byla objevena další, která připomíná obrovskou mýdlovou bublinu.

Většina z nás, kteří jsme hrochy viděli pouze v zoologických zahradách, je má za nemotorná až neohrabaná zvířata. Kdybychom však překonali strach a nebezpečí a ponořili se za nimi do jejich přirozeného prostředí, spatřili bychom téměř balet. Vědce nedávno napadlo pohyb hrochů pod vodou detailně prozkoumat.

Žárovky představují nejjednodušší typ zařízení, který dokáže přeměnit elektrickou energii na světlo. Stačí rozžhavit drátek z wolframu a světlo je na světě. V americkém Connecticutu vědci vyvíjejí žárovky, vlastně fotolumuiniscenční diody, které svítí i bez připojení k elektřině. Jejich vlákna tvoří DNA, kterou dodali lososi.

Všechny naše orgány a neposlední řadě také růst jednotlivých tkání jsou přizpůsobeny podmínkám pozemské přitažlivosti. V oblastech, kde zemská gravitace nepůsobí, se tedy lidé budou vždy potýkat s řadou problémů. Jedním z nich je ochabnutí svalů. Američtí lékaři navrhují řešení prostřednictvím centrifugy.

V sítích grónských rybářů často uvíznou i obrovití žraloci, jejichž těla dříve přicházela nazmar. Dánské vědce napadlo, že je to vlastně škoda a snaží se najít cestu, jak tyto nevítané úlovky využít. Jedním ze způsobů by mohla být i výroba „zelené“ energie.

Velkým přáním všech vědců je, aby se objevili na stránkách prestižního vědeckého časopisu NATURE. Ten nyní o české vědě psal - bohužel v podobě řádků o tom, že Akademie věd ČR se rozhodla od příštího roku zastavit opravy svých budov a dál nenakupovat vědecké vybavení. Šetří se!

Vědci se dokáží radovat z ledasčeho, na čím běžní lidé mávnou rukou, třeba i nad kuličkou hnoje. V Jižní Americe byly nedávno nalezeny výsledky práce dávných vrubounovitých brouků, lidově zvaných „hovniválové“, staré 40 miliónů let. Takové objevy dokáží odborníky poučit o řadě nečekaných skutečností.

Vyfotit někoho ve tmě nebo za šera, to vždy znamená oslnit jej silným výbojem světla, blesku. Představte si však, že existuje přístroj, který Vás vyfotí, aniž byste si toho všimli. Nemožné? Kdepak! Nový fotoaparát jen využívá světla, které naše oko nedokáže zachytit.

Neandrtálci, kteří po dlouhou dobu sdíleli společný životní prostor s našimi dávnými předky, zmizeli ze definitivně ze světa teprve asi před 24 000 lety. Vědci, kteří v poslední době zkoumají jejich genetický materiál, došli nedávno k zajímavému výsledku. Neandrtálci podle nich nikdy nebyli příliš početným druhem.

Ještě před 50 lety bylo Aralské jezero, zvané též Aralské moře čtvrtou největší vnitrozemskou zásobárnou vody. Díky nešetrným manipulacím s jeho přítoky však začalo vysychat a tento proces stále pokračuje. Vědci nedávno spočítali, že toto jezero za sebou zanechalo už 40 000 čtverečních kilometrů slané pouště.

Lidská touha po zisku dokázala přivést na pokraj vyhubení již pěknou řádku živočišných i rostlinných druhů. O málokteré skupině organismů to platí do takové míry, jako o největších tvorech naší planety – mořských kytovcích. Podle posledních kalkulací lze ale velké množství peněz vydělat i na jejich pouhém pozorování!