feed | saved

211 článků s nálepkou biologie

Čtvrtek 18. Července, 2019


Dnes ráno (18. července) prolétla TESS okolo Země ve vzdálenosti 83 500 km a načala svůj 35. oběh okolo Země. Mnohem důležitější informací však je, že začíná pozorovat 14. sektor – první na severní polokouli! TESS se dostala do druhé poloviny své mise, ale asi bychom měli dodat, že primární mise. Její konec je naplánován […]

The post Mise TESS prodloužena do roku 2022. NASA chystá s lovcem exoplanet velké věci appeared first on Exoplanety.cz.

Hokejový Chomutov má nového majitele. Klub, který v extraligové baráži sestoupil do první ligy, nově vlastní skupina místních patriotů. Zástupci sedmi firem vstoupí do zapsaného spolku Piráti Chomutov, ten pak bude jediným akcionářem a tedy stoprocentním vlastníkem akciové společnosti Piráti Chomutov, jež zajišťuje chod seniorského týmu. Klub to oznámil v tiskové zprávě.

Na cestách v zahraničí se můžete setkat s postihem za přestupky, které u nás dosud nejsou legislativně zavedeny. Jedním z nich je nedodržování bezpečné vzdálenosti, za něž vás mohou čekat sankce v Německu, Rakousku, Polsku a Itálii, ale také ve vzdálenější Francii, Nizozemsku nebo Švédsku. Víte, jak toto pravidlo dodržet?

Soukromá rustikální Galerie z ruky majitelky Stanislavy Macháčkové ve vesničce Křížovice, části městyse Doubravník na Brněnsku,ve Svratecké hornatině, zahájila činnost zjara 1992. Otevírací výstavu zde tehdy měli malíři Božena a Karel Rossí. Aktuální komorní kolekce obrazů pražské autorky Ireny Křivánkové má v evidenčním úhrnu úctyhodné číslo sto čtyřicet tři.

Irena Křivánková: Fragmenty IV, akryl na plátně. 2018 Foto: Jan DočekalKřivánková, brněnská rodačka, v roce 1999 absolventka Fakulty výtvarného umění VUT v Brněv ateliéru prof. Jiřího Načeradského, od roku 2014 odborná asistentka ateliéru Intermedia na soukromé vysoké škole Art & Design Institut v Praze, se představuje v Galerii z ruky podruhé. Premiéru tu měla před dvanácti roky, v nichž bylo dost času na vývoj, proměny tvůrčí orientace. Co „odložila cestou“, co nového přijala za své?

V roce 2007 jsem měl příležitost napsat v recenzi pro Literární noviny č. 20: "Jsou-li východiskem výtvarné tvorby představy, neznamená to, že tvůrce je nadobro oddělen od věcné skutečnosti. Často je v takových dílech více nápodoby předmětného světa, než je v realismu. Jde ovšem o nápodobu sjednanou prostředky, jež neplní umělcovu ambici přepisu, nýbrž mnohé touhy po svébytném vyjádření. Právě tak tvoří Irena Křivánková." Na tomto mínění nezměnilo se nic. V polovině čísel aktuální výstavy k tomu přidala širší zření svého nitra, skrze náměty a jejich formu je více pootevřela.

Irena Křivánková: I světlušky mají svoje prasátka pro štěstí, akryl na plátně, 2018. Foto: Jan DočekalV umění není nic vyčerpáno, žádný námět, žádný materiál, žádná technika. Rozvíjejícím způsobem lze navázat i na formy, jež byly tvorbou zrozeny už před desetiletími. Křivánkové malířský projev v souvislostech upomíná, že české výtvarné prostředí 60. až 80. let minulého století zřetelně ovlivnil americký abstraktní expresionismus čtyřicátých a padesátých let.

Už ve druhé polovině 30. let rozlišil kritik Alfred Barr dvě tendence abstraktního umění. První byla, geometricko–strukturální, vedla přes kubismus až po různá geometrická a konstruktivistická hnutí. Druhou tendenci označil za spíše intuitivní a emocionální, užité formy za spíše organické a biomorfní než geometrické, spíše zakřivené než hranaté, spíše dekorativní než strukturální, a protože Barr měl zaujetí pro mystické a iracionální, napsal ještě o oné druhé tendenci, že je spíše romantická než klasická.

Irena Křivánková: Světlušky, akryl na plátně, 2018. Foto: Jan DočekalBarrovo shrnutí druhé abstraktní tendence je v přenesení detailně vystihujícím náhledem na formu Křivánkové, již uplatňovala v předešlém desetiletí a rovněž před půlkou desátých let. Toto období nyní připomíná v Galerii z ruky kolekce malých pláten z cyklu s titulem Fragmenty. Rozsahem je to více než polovina výstavy. Čeho částmi jsou ta plátna se zpřítomněným barokním nádechem? Příbuzné skladby malířka užila na rozměrnějších obrazech uvedených v minulých letech ve větších interiérech. Na nich je více evidentní záměr iluzívní výstavby třetího rozměru, který zvyšuje oněch repetičních, naturálně duchovních kompozičních fragmentů přitažlivost.

Irena Křivánková: Pepi a světlušky, akryl na plátně, 2018. Foto: Jan DočekalDruhá část přítomné křížovické výstavy je rozdílná. Jsou to malby mladší. Obsahem, formou i vyzněním odkazují na odlišná východiska. Především je to Křivánkové návrat k někdejšímu figurativnímu (zobrazujícímu) projevu, náplní a duchovním zázemím však nesoucímu odlišná svědectví o malířčině existenci. Odlišná ve smyslu větší otevřenosti, tím možnosti k širšímu divákovu nahlédnutí do malířčiny duše.

Akcentujme však fakt, že z hlediska volby formy šla Křivánková nazpět, proti vývojové posloupnosti. Nazpět i uvnitř vlastního vyjadřování. Z aspektu generalizace zde jistě nutno přidat poznámku: Mínění Vasilije Kandinského – Abstrakce se stane nejrozšířenějším způsobem malířského projevu – nedoznalo naplnění. Rozličně stylizované způsoby věcnosti trvale vyznává nemalá část jistým způsobem poučené výtvarné veřejnosti.

Jsou tu dvě vztahová témata, k nimž Křivánková vnitřně dozajista připojuje atribut podstatná – vztah ke specifickým lyrickým situacím v přírodě, jež vyhledává pro podmanivé tonutí v pocitech okouzlení, a vztah ke kočičímu plemenu Sphynx, které je jí blízké pravděpodobnou denní přítomností. Obé, míněná příroda a kočky, je pak ve dvou realizacích originálně sdruženo v náznakově narativním sdělení.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Lze myslím předpokládat, že malým, víceméně realistickým portrétům koček se jmény Barnie a Pepi nebude ze strany návštěvníků Galerie z ruky věnován zvláště velký zájem. Avšak rozměrnější artefakty s tituly Akvárium a Pepi a světlušky mají potenciál upoutat zrak i mysl zvláštnostmi podání obsahových spojnic. Na celé ploše prvního plátna tyčí se nad dvojicí nevelkých přesto dominantních koček čelní sklo akvária s četnými rybami, i bizarními. Snová tajemnost a poetika druhého plyne z bezpočtu světlušek vznášejících se nad spící kočkou.

Syžet rámcově figurativních světlušek přičiňuje se na sledované výstavě o divákův zájem ještě na třech dalších obrazech – Čekání na světlušky, Světlušky a I světlušky mají svoje prasátka pro štěstí. Přičemž posledně jmenovaný má vedle jisté naturální lyričnosti přesah k nápaditému jemnému humoru.

Světlušky a kočky z plemene Sphynx snad ani nejsou Ireny Křivánkové hlavním novým tvůrčím programem, jakkoli to tak nyní v Křížovicích může působit. Ovšem s přihlédnutím ke skutečnosti, že u četných příslušníků střední malířské generace je dnes upřednostňována (ze vzdoru, z beznaděje či jen z recese) ošklivost, tedy rezignace na krásu, je tu Irena Křivánková (a šťastně není sama) se svým optimismem a snem, s realitou malířského umu, s pomíjivou krásou svitu světlušek a s láskou ke zvířatům. Co načala, může rozvinout. A my můžeme od ní očekávat další projevy tvůrčí osobitosti.  

         

Irena Křivánková, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice (Doubravník). Výstava je přístupná do neděle 28. července, otevřena je ve čtvrtek a pátek od 13. do 18. hodiny a v sobotu a v neděli od 10. do 12. a do 13. do 18. hodiny.

Soudy možná nebudou muset vězněným těhotným ženám nebo matkám dítěte mladšího jednoho roku automaticky přerušovat výkon trestu. Skupina poslanců STAN, Pirátů, SPD, ČSSD, KSČM a TOP 09 v čele s Janem Farským (STAN) navrhla, aby soud mohl každý konkrétní případ stejně jako u těžce nemocných vězňů posoudit a rozhodnout, zda se žena dostane dočasně na svobodu, nebo ne.

„Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi, a to do konce tohoto desetiletí. Žádný jiný vesmírný projekt dneška nebude působivější pro lidstvo a důležitější pro dlouhodobý výzkum vesmíru. Uskutečnění žádného nebude tak obtížné a nákladné.“ Tato slova pronesl ve svém projevu před Kongresem...

Americká ekonomika pokračovala v minulých týdnech v mírném růstu. Spotřebitelé nadále utrácejí a celkový výhled je obecně pozitivní, přestože i nadále existuje hrozba narušení růstu kvůli americké obchodní politice. Vyplývá to z pravidelné situační zprávy nazvané Béžová kniha, kterou ve středu zveřejnila americká centrální banka (Fed) a která mapuje aktuální vývoj ekonomiky.

Společnost RETIA patří k předním českým výrobcům a dodavatelům radarové techniky a speciální elektroniky. Za více než 25 let své existence vyvinula celou řadu unikátních a špičkových systémů, které našly uplatnění v armádním sektoru i u civilních uživatelů. Nejčerstvější novinku z vývoje pardubické firmy představuje radar ReGUARD, který měl českou premiéru na veletrhu IDET 2019.

Je obecně známým faktem, že kdyby nebyl Gus Grissom zahynul při požáru v lodi Apollo AS-204 (alias Apollo 1) v lednu 1967, stal by se prvním člověkem na Měsíci zřejmě on. Jenže osud tomu nechtěl. Bylo tak potřeba najít někoho jiného, kdo se role „prvního člověka“ ujme. Naše putování věnující se sestavování týmu pro první přistání na Měsíci začneme 5. dubna 1967, kdy si šéfastronaut Donald Slayton zodpovědný právě za výběry posádek pozval na poradu osmnáct astronautů. Podotýkáme, že v přípravě jich tehdy bylo skoro padesát. Mezi osmnácti pozvanými bylo i pět, kteří dosud neletěli do vesmíru. Oznámil jim, že „ti, kdo poletí první lunární mise, jsou v této místnosti.“ (Nehovořil tedy o přistání, jak se často uvádí.)

Před pěti lety získal spisovatel Jaroslav Rudiš za svou novelu Národní třída nominaci na cenu Magnesia Litera, nyní byl dokončen podle této knihy celovečerní film. Národní třída v hlavní roli s Hynkem Čermákem kombinuje dramatický příběh s černým humorem.

Scénář k filmu napsal Rudiš společně s režisérem snímku Štěpánem Altrichterem, který před pěti lety debutoval filmem Schmitke, za nějž byl oceněn Cenou české filmové kritiky pro objev roku. Snímek Národní třída, jehož nový trailer byl právě zveřejněn, uvidí diváci v českých kinech od 26. září.

„Moje kniha je temná, ale má i hodně černého humoru. A právě to jsme se snažili ve filmu posílit. Jde to spolu ruku v ruce. Když někdo zajde s Vandamem na pivo, poučí se o životě, ale zároveň se taky myslím hodně zasměje,“ říká Jaroslav Rudiš o filmu Národní třída (ukázku z knihy najdete ZDE). Hlavní hrdina Vandam v podání Hynka Čermáka má nevybíravý slovník, rád se porve a ve filmu se vůbec dějí různé věci na hraně zákona. Filmaři tak pro kina museli vyrobit dvě verze traileru, cenzurovanou verzi budou kina promítat před filmy, které mají omezenou přístupnost věkem.

Vandam, chlápek z panelákového sídliště, žije sám v bytě na okraji Prahy a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Večer chodí se svými kumpány na jedno. Vandam se snaží udělat dojem na Lucku, která v sídlištní hospodě točí pivo. Kromě toho, že se rád porve, je znalec dějin a válek. Má pocit, že svět míří k zániku, že se schyluje k velké bitvě. A tak posiluje, aby byl na tu poslední rozhodující bitvu nachystaný. A také k tomu vychovává Psycha, mladého kluka, se kterým natírá střechy panelových domů. Kumpáni z hospody Vandamovi přezdívají „národní hrdina“. Prý dal tehdy v Listopadu 89 na Národní třídě jednou ranou dějiny do pohybu.

Obsazení Hynka Čermáka, který byl oceněn i jako nejlepší interpret za namluvení audioknihy Národní třída, napadlo filmové tvůrce hned na začátku. „Hynek Čermák je absolutně výborný herec, chlap sympaťák. Napřed jsem se však jeho obsazení bránil. Vadila mi jeho známost. Zkoušeli jsme tedy asi rok jiné herce. Ale musel jsem uznat, že jsem v Čechách lepšího herce pro roli Vandama nenašel. Nakonec jsme měli co dělat, aby nám ten nevychovaný egoista až moc nepřirostl k srdci. Zahrál to tak bravurně, že vám ani sám neřeknu, jestli je tento jeho Vandam sympaťák nebo nebezpečný rváč - možná je obojí, ale to ať asi divák posoudí sám,“ říká režisér Štěpán Altrichter.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

„Na začátku filmu nám Vandam řekne: ‚Já vím, co chceš říct, ale neříkej nic. Chvilku drž hubu a poslouchej.' Na Rudišově knize mě zaujal právě dar naslouchat, porozumět myšlení člověka, který je nýmand, proniknout do jeho duše a s humorem jemu vlastním se snažit Vandama pochopit,“ popisuje vztah k hrdinovi svého nového filmu.

V po boku Hynka Čermáka se v roli Psycha představí Jan Cina, Lucku ztvárnila Kateřina Janečková. V Národní třídě dále hrají Václav Neužil, Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Martin Sobotka, Erika Stárková, Lubor Šplíchal, Andrej Polák nebo Martin Siničák. Snímek se natáčel v české metropoli, především na pražských sídlištích Opatov a Háje, a také v centru Prahy na Národní třídě.

Rudišova novela Národní třída byla vydána v mnoha jazycích, loni mělo premiéru její třetí německé divadelní uvedení, hra se stále hraje ve státním divadle v Drážďanech. A právě v Německu Jaroslav Rudiš nedávno zaznamenal úspěch, když se ocitl se svým prvním německy psaným románem Winterbergova poslední cesta mezi pěticí nominovaných na letošní cenu knižního veletrhu v Lipsku v kategorii beletrie.

Ve státech, kde je marihuana legální pro rekreační účely, je její užívání mezi teenagery paradoxně v mnohem menší míře než tam, kde je tato rozšířená droga zakázána. Výsledky rozsáhlé studie byly publikovány v časopise JAMA Pediatrics. Američtí vědci z Montana State University analyzovaly v rámci průzkumu zdraví mladistvých data z let 1993-2017. Průzkum je každoročně pořádán americkým...