277 článků s nálepkou země


Neděle 19. října 2008


Seismické vlny pomáhají vědcům z Rice University nakouknout hluboko k zemskému středu.
Fantazie Julea Verna vedla k tomu, že se lidé zabývají tím, zda skutečně existují způsoby, jak se dostat ke středu Země. Ale to, co tam vědci najdou, nejspíš zásadně změní způsob, jakým budeme smýšlet o utváření planety.


Úterý 14. října 2008



Sobota 11. října 2008



Čtvrtek 9. října 2008


Zprávy o objevech komet a malých planetek pravidelně přinášejí elektronické cirkuláře světové centrály pro malá tělesa Sluneční soustavy (Minor Planet Center). Dosud však žádný nezpůsobil takový rozruch jako MPEC 2008-T50 vydaný 6. října 2008, oznamující objev malé planetky 2008 TC3 (předběžně označené 8TA9D69), kterou nalezl R. A. Kowalski na CCD snímcích pořízených 1,5-m reflektorem v rámci přehlídkového programu Mt. Lemmon Survey. Cirkulář měl obvyklou strukturu: soupis astrometrických pozorování, identifikaci astrometrických stanic, vypočtené dráhové elementy, rezidua a efemeridu na další období. V závěru však obsahoval rozsáhlou textovou poznámku, která vzbuzovala poměrně velké emoce.


Úterý 7. října 2008



Pondělí 6. října 2008



Neděle 5. října 2008


Hyperkány jsou hypotetickou kategorií extrémně silných tropických bouří, které by mohly vzniknout v případě, že by se voda v oceánu zahřála na teplotu kolem 50 stupňů Celsia. Dosáhnout takové teploty, která o 15 stupňů převyšuje nejvyšší dosud naměřené údaje, by bylo možné například po srážce Země s kosmickým tělesem nebo následkem velké sopečné erupce.


Středa 1. října 2008



Sobota 27. září 2008


23. září 2008 pokrývalo Arktický oceán 4,59 milionu kilometrů čtverečních ledu, o 77 tisíc km2 více než 12. září, kdy byla rozloha zalednění v tomto roce nejmenší (4,52 mil. km2). Můžeme konstatovat, že letní sezónu přečkalo více jednoletého ledu, než je obvyklé. Povětrnostní podmínky byly jiné než loni, léto bylo celkově chladnější a ani rekordně velký srpnový úbytek nemohl situaci zvrátit. Navíc velká část jednoletého ledu se nachází ve vyšších zeměpisných šířkách, dokonce i přímo na geografickém severním pólu, přičemž absorbce sluneční energie je v těchto místech menší.


Středa 24. září 2008


Výzkumná loď s mezinárodní posádkou, která od začátku léta proplouvala podél celého severního pobřeží Ruska, naměřila extrémně zvýšenou koncentraci metanu. Na několika místech v moři metan doslova probublává k hladině. Vědci se domnívají, že došlo k proděravění vrstvy permafrostu, která pod mořským dnem zadržuje stamiliony tun tohoto skleníkového plynu. Masivním únikům metanu předcházelo letos i v minulých letech prudké oteplování. Destabilizace metanových ložisek v Severním ledovém oceánu je vážnou hrozbou pro celý svět, protože může rozhodným způsobem změnit podnebí na Zemi. Odhady množství uhlíku uloženého v Arktidě se různí, věsměs se pohybují v rozmezí od 500 do 5 tisíc miliard tun.


Úterý 23. září 2008



Pondělí 22. září 2008


Arktida je považována za oblast nedotčenou a čistou. Vědci přesto zjistili, že celý potravní řetězec je tu kontaminován rtutí. Proto nyní zkoumají, jak se tento těžký kov, jehož hlavními zdroji jsou těžba rud a průmyslové spalování, usazuje na ledovém pokryvu a na ledovcích. Za „příznivých“ chemických, fyzikálních a geografických podmínek totiž rtuť dopadá na celou Arktidu. Zpočátku je neškodná, ale po reakci s určitými druhy bakterií a plísněmi vytvoří vysoce toxický komplex, který se smývá do vod oceánu, kde jej pohltí plankton – a ten stojí na počátku rozsáhlého potravního řetězce, který může dosáhnout až k člověku. Vědci nyní chtějí lépe porozumět celému cyklu, aby mohli zabránit těm nejhorším dopadům a nevratným změnám.


Čtvrtek 18. září 2008



Pondělí 15. září 2008


Množství organického uhlíku uloženého v permafrostu na severní polokouli je zhruba dvakrát vyšší, než se předpokládalo. Až dosud vědci počítali s tím, že se ve stále zmrzlé půdě na severu Asie, Evropy a Ameriky nachází přibližně 400 až 800 miliard tun uhlíku. Po nových měřeních svůj odhad revidovali na více než 1500 miliard tun. "To je ekvivalent dvakrát převyšující současné množství oxidu uhličitého v pozemské atmosféře," řekl Dr. Pep Canadell z australské výzkumné organizace CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation). Studie, na níž se Canadell podílel, byla zveřejněna v posledním vydání časopisu BioScience.


Pátek 12. září 2008



Čtvrtek 11. září 2008



Středa 10. září 2008



Neděle 7. září 2008


Mezi déletrvající kauzy, které přitahují pozornost médií jistě patří tzv. globální oteplování, či klimatické změny, chcete-li. Nejčastěji popisovaným viníkem je lidmi produkovaný oxid uhličitý.

Ano, lidská činnost ho skutečně vytváří v nemalém množství a skutečně má vliv na klima, ale je jeho vliv skutečně tak velký, když jeho současné zastoupení v atmosféře je kolem 385 ppm (0,0385%)?

Media vůbec neinformují o ostatních skleníkových plynech, jako např. N20, methan, ozón, či vodní pára. Právě vodní pára je vůbec nejúčinnější skleníkový plyn, který má spoustu přirozených zdrojů...

Mezi velmi důležitý faktor ovlivňující zemské klima patří sopečná činnost. Při sopečných erupcích se do atmosféry dostává obrovské množství sopečného popílku, prachu, oxidů uhlíku, síry a dalších plynu. Sopky ovlivňují klima mnoho způsoby, některé mají ochlazovací (saze, popílek) , jiné naopak otepovací efekt (metan, CO2).

Mezi největší sopečné výbuchy ve dvacátém století patří výbuchy sopek Svatá Helena (1980) a Pinatubo (1991). Oba tyto výbuchy měli vliv na klima.

Při výbuchu Svaté Heleny (1980) přišel vulkán celkem o 2,8 miliardy m3 materiálu.Za jediný den sopka do atmosféry vychrlila 520 miliónů tun popílku, což znamená, že erupce do atmosféry uvolnila mnohonásobně větší množství skleníkových plynů než vyprodukovalo lidstvo svojí činností za celou dobu své existence!

Ani sopka Pinatubo se nenechala zahanbit a v 14.6.1991, kdy došlo k největší erupci a popílek se dostal až do výše 21 km. Uvolnilo se 10 kubických kilometrů popílku, který se v oblasti rovníku roztáhl kolem celé Zeměkoule.


Nové výzkumy potvrdily vliv sopečného popílku a aerosolů na vznik oblačnosti, která odráží zpět sluneční záření. Objevily ale i zatím neznámý vliv látek ze sopečných erupcí na mokřadní ekosystémy. V období, kdy nejsou časté sopečné erupce, v mokřadních ekosystémech převažují bakterie produkující metan.

Po velkých sopečných erupcích může docházet k tomu, že sopečný popílek obsahující síru naruší rovnováhu bakteriálních společenstev ve prospěch bakterií, které konzumují sulfáty a sníží se tak velikost populace bakterií produkující metan, což vede k ochlazovacímu efektu. Tento vliv sopečných erupcí byl prokázán na základě výzkumu erupce islandské sopky Laki (1783), které takto ovlivnily mokřady ve Skandinávii a na Sibiři.

Sopečná činnost nemusela mít vždy jen fatální následky. Někteří vědci (Paul Hoffman, Sturgis Hooper) přisuzují sopečné činnosti roli jakéhosi záchrance klimatu. Tito vědci přišli s velmi zajímavou (ale i pro některé další vědce kontroverzní) domněnkou o tom, že v minulosti Země se vyskytla alespoň jedna epizoda globálního zalednění vinou sníženého obsahu CO2 v zemské atmosféře a následného poklesu skleníkového efektu.

Taková epizoda se měla údajně odehrát již před 2,35 miliardy let a pak ještě mnohokrát až do pozdního prekambria před 590 miliony lety. Oceány tak zamrzly až do hloubky 1 km a ze Země se stala doslova sněhová koule s nepochybně ničivými následky pro život; všechno s výjimkou baktérií nutně vyhynulo.


Až po skončení poslední epizody nastal přibližně před 565 miliony let známý bouřlivý rozvoj života v kambriu. Země se však z toho pokaždé vzpamatovala zásluhou dodávky oxidu uhličitého při zvýšené vulkanické činnosti.




Zdroje a další informace
spacedaily.com, cs. wikipedia.org (1,2,3), osel.cz.

Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha