277 článků s nálepkou země

Tunguský meteorit nedopadl až na Zem, ale v několika kilometrech nad povrchem vybuchl. Díky atmosféře Země se těleso při pádu postupně brzdilo, ohřívalo až vybuchlo. Stává se poměrně často, že meteority před pádem vybuchnou, když síly působící na těleso překonají jeho vnitřní pevnost. Ta závisí na typu tělesa, u planetek a komet je různá.


Úterý 24. června 2008



Pondělí 23. června 2008


V červnu 1908 pozorovaly stovky lidí nad centrální Sibiří úkaz, který nikdy v životě neviděli. Neznámé jasně zářící těleso přelétlo přes oblohu a na obzoru vybuchlo. Země se výbuchem zachvěla, domy se otřásly, lidé spadli na zem, obrovský chuchvalec prachu zahalil nebe. Události se začalo říkat Tunguský fenomén nebo katastrofa.


Čtvrtek 19. června 2008


Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 117 z 19. června 2008 21. června 2008 začne astronomické léto. Jeho přesný začátek můžeme oslavit krátce po půlnoci, v 1 hodinu 59 minut 23 sekund letního času. V tomto okamžiku totiž dosáhne Slunce na své každoroční dráze nejsevernějšího bodu, vstoupí do znamení Raka a severní polokoule Země se nejvíce přikloní ke Slunci. V sobotu 21. června proto nastává i nejdelší den, Slunce u nás setrvá 16h 22min nad obzorem a jen 7h 38min zbývá pro letní noc. Tak můžeme vysvětlit, proč jsou u nás noci v tomto období hodně světlé a úplně se nesetmí. Říkáme, že po celou noc trvá jen astronomický soumrak a nenastává skutečná astronomická noc.


Úterý 17. června 2008



Pondělí 16. června 2008


Rychlé tání ledu v Arktickém oceánu uspíšilo oteplování na severu Aljašky, Kanady a Ruska. Bude-li úbytek pokračovat, tempo oteplování se oproti dosavadním prognózám zvýší více než trojnásobně. Tím by stouplo riziko degradace permafrostu a úniku velkého množství skleníkových plynů do atmosféry. Oznámili to vědci z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (National Center for Atmospheric Research, NCAR) a Národního centra pro údaje o sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Centre, NSIDC). Studii zveřejnil 13. června 2008 časopis Geophysical Research Letters.


Sobota 14. června 2008



Pátek 13. června 2008


Není pochyb o tom, že se globální oteplování v poslední době stalo velkým politickým tématem, které vědce rozděluje vědce na dvě hlavní skupiny. První skupina hlásá, že za vše může lidmi produkovaný oxid uhličitý, kdežto ta druhá si tím není tak úplně jistá a připouští i jiné příčiny klimatických změn.

Jistě vypouštět nadmíru do atmosféry průmyslové plyny není správné, už jen kvůli tomu, že to má vliv na kvalitu lidského zdraví, ale to ještě neznamená, že lidská činnost je stoprocentním viníkem klimatických změn. Země je především planeta, a jako taková je ovlivňována obrovským množstvím kosmických vlivů.

Naše atmosféra získává nejvíce energie od Slunce. Sluneční činnost vykazuje několik cyklů, nejznámější je cyklus o délce 11 let, kdy se mění počet skvrn na slunečním povrchu. V době minima cyklu nepozorujeme na slunečním povrchu téměř žádné skvrny, kdežto v době maxima slunečního cyklu jich můžeme pozorovat velké množství.

Sluneční skvrny jsou sice chladnější oblasti na slunečním povrchu, ale protože se tyto skvrny vyskytují v aktivních oblastech (fakulová pole - ta jsou naopak výrazně teplejší než okolí), vydává Slunce v období, kdy má hodně skvrn více energie, než když jich má málo.

Je sice pravda, že Slunce v období svého maxima vyzařuje v optické části pouze o 0,1 % více energie než v minimu, ale v ultrafialové oblasti činí tento rozdíl několik procent. Proto je pravděpodobné, že vliv slunce se realizuje prostřednictvím variabilní intenzity ultrafialového záření.

Vědci z Geofyzikálního ústavu AV ČR publikovali v časopise Journal of Geophysical Research článek, který ukazuje, že sluneční činnost ovlivňuje tzv. Severoatlantickou oscilaci (NAO), která má podobně jako El Niño v Pacifiku zásadní vliv na klimatické změny v Severním Atlantiku a v Evropě. NAO je složitý klimatický jev, který je převážně spojen se změnami intenzity tlakové níže nad Islandem a tlakové výše nad Azorami.

NAO silně ovlivňuje vzdušné proudění v Evropě. Bylo prokázáno, že v zimě je NAO ovlivňována sluneční činností. V případě, kdy jsou islandská níže i azorská výše silně vyvinuty (kladná fáze NAO), nastává zesílené západní proudění, což má za následek teplé a vlhké zimní počasí.

Kladná a záporná fáze NAO













Vědci zjistili, že v obdobích zvýšené sluneční aktivity je Severoatlantická oscilace rozsáhlejší - nad Evropou je čtyřikrát víc západních větrů oproti východním, které přinášejí chladný a suchý vzduch ze Sibiře. Tedy, při silné sluneční aktivitě je vysoká pravděpodobnost, že budeme mít ve střední Evropě mírnou zimu.

Proč zrovna v zimě se projevuje vliv sluneční činnosti? Odpověď na tuto otázku není zatím přesně známa. Nabízí se vliv ultrafialového záření, které je pohlcováno ozónem ve stratosféře, tím dochází k oteplování ozónové vrstvy, která pak dále předá tuto energii do troposféry, kde tím dochází k vlivu na počasí. Vliv stratosféry na troposféru je kvůli nutné přítomnosti vzhůru se pohybujícím se tlakovým oscilacím největší právě v zimě.

Nyní se vědci asi zaměří i na otázku, zdali k podobným interakcím nedochází i v létě. Pokud ano, pak by o globálním vlivu sluneční činnosti nebylo pochyb.

Zdroje a další informace
cs.wikipedia.org, www.lidovky.cz (1,2)

Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha


Čtvrtek 12. června 2008


Extrémní oteplení atmosféry by mohlo zastavit deskovou tektoniku. Po hypotetickém ohřátí vzdušného obalu Země o 60 nebo více stupňů Celsia by se únik tepla z pláště zpomalil a astenosféra, po níž litosférické desky klouzají, by se stala méně plastickou. Země by se tím připodobnila Venuši, na jejímž povrchu panují kvůli silnému skleníkovému efektu velmi vysoké teploty a k žádnému pohybu tektonických desek tam nedochází. Tvrdí to autoři studie publikované v dubnovém vydání odborného časopisu Earth and Planetary Science Letters.


Úterý 10. června 2008


V květnu 2008 pokrývalo Arktický oceán 13,18 milionů čtverečních kilometrů ledu, což je o 0,28 milionů km2 více než v květnu 2007, ale o 0,42 milionů km2 méně, než jaký je dlouhodobý květnový průměr (1979-2000). Ryché tempo tání vedlo k tomu, že koncem měsíce poklesla rozloha mořského ledu na přibližně stejnou úroveň jako před rokem. Průměrné povrchové teploty vzduchu byly vyšší než obvykle, na většině míst s odchylkou od +1 do +3 stupňů Celsia. Nejvíce se odchýlila teplota v Baffinově zálivu, kde bylo oproti normálu až o 6 stupňů Celsia tepleji. Aktuální zprávu o situaci za polárním kruhem vydalo americké Národní centrum pro údaje o sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Centre, NSIDC).


Pondělí 2. června 2008


Před 635 milióny lety, kdy skoro celou planetu pokrýval ledový příkrov, se z klatrátů na mořském dně začal uvolňovat metan. Zpočátku pomalý proces nabral posléze na rychlosti a skončil prudkou změnou podnebí, kdy se z mrazivého světa stal svět velmi teplý. Riziko destabilizace hydrátů metanu existuje i dnes. V arktickém permafrostu a na dně šelfových moří je vázáno obrovské množství skleníkového plynu. Pokud by se dostalo atmosféry, teplota na Zemi by se zvýšila o desítky stupňů Celsia. Studii americko-australského výzkumného týmu otiskl 28. května 2008 časopis Nature.


Sobota 31. května 2008


Za posledních sto let se průměrná teplota na Zemi zvýšila v průměru o 0,6 stupně Celsia. Tento posun byl z větší části způsoben změnou koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, Slunci můžeme přičíst na vrub zvýšení o 0,15 stupně, což je 25 procent z celkového oteplení. Krátkodobé cyklické kolísání sluneční aktivity ovlivňuje globální teplotu na Zemi o 0,1 stupně. Domníváme se, že rozhodujícím faktorem determinujícím průběh novodobých klimatických změn je člověk. V souhrnném článku se na tom shodli pracovníci amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA).


Středa 28. května 2008


Rozšíření biosféry na 1,6 km pod pacifickým dnem má dvě stránky - dobrou a špatnou. Ta první potěší všechny co předpokládají možnost existence mimozemského života. Stinnou stránkou je bláhovost počínání ochranářů, kteří hodlají spasit Zemi pohřbíváním skleníkových plynů na dně oceánu.


Pondělí 26. května 2008


Tání antarktických ledovců způsobené celkovým oteplováním přináší další problém. Do oceánských vod omývajících břehy Antarktidy se s tajícím ledem dostává ročně několik kilogramů DDT, který je v ledu z dřívější doby zakonzervován. Následně se DDT dostává do potravního řetězce zdejších živočichů, takže jeho koloběh v antarktickém ekosystému stále nemá konce.


Středa 21. května 2008


Kvůli rychlému oteplování Severního ledového oceánu ztrácejí stabilitu ložiska hydrátů metanu na mořském dně. Pokud bude tento proces pokračovat, je pravděpodobné, že se dříve nebo později uvolní všechen metan a jeho průměrná koncentrace v atmosféře stoupne dvanáctinásobně. To by pro podnebí na Zemi znamenalo katastrofu. O nebezpečném dění za polárním kruhem hovořila na dubnové konferenci Evropské geologické unie (European Geosciences Union, EGU) Natálie Šachová z Ruska. Její obavy sdílejí i němečtí vědci.


Úterý 20. května 2008


Lidstvo je vážnou hrozbou pro život na Zemi. Současné tempo vymírání je zásluhou člověka až desettisíckrát rychlejší než v minulosti. Populace sledovaných živočišných druhů poklesly za posledních 35 let (mezi lety 1970 a 2005) o 27 procent. Nejhůře jsou na tom zvířata žijící v mořích. Mezi lety 1995 a 2005 se početní stav mořských druhů snížil o 28 procent, populace mořských ptáků se ztenčily o 30 procent. Výrazné ztráty jsou způsobeny především devastací životního prostředí a vyčerpáváním přírodních zdrojů. K tomu se přidávají i klimatické změny, jejichž závažnost v příštích desetiletích poroste. 16. května 2008 to ve společném dokumentu uvedli představitelé Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF), Zoologické společnosti v Londýně (Zoological Society of London, ZSL) a organizace Global Footprint Network (GFN).


Úterý 13. května 2008



Neděle 11. května 2008



Pátek 9. května 2008



Středa 7. května 2008



Pondělí 5. května 2008



Čtvrtek 1. května 2008


Klimatický jev La Niňa, který počasí na Zemi ovlivňuje od loňského srpna, pomalu slábne. Vydržet by mohl přibližně do června nebo července, i když vyloučit nelze ani delší dobu trvání. La Niňa je součástí širšího fenoménu označovaného jako Jižní El Niňo oscilace (El Niňo Southern Oscillation, ENSO) s cyklem dlouhým 3 až 8 roků. V posledních měsících poutal pozornost odborníků jiný přírodní fenomén, který se nazývá Pacifická dekádová oscilace (Pacific Decadal Oscillation, PDO). Některé indicie totiž nasvědčují tomu, že v roce 2008 začala chladná fáze tohoto cyklu, která by mohla trvat 5 až 20 let. Od konce 70. let do poloviny 90. letech 20. století převládala fáze teplá.


Úterý 29. dubna 2008