Při vysvětlování specifické motivace, která se stala původní hnací silou založení čínské Iniciativy pásma a cesty, se uvádí časová shoda s obdobím po globální hospodářské krizi 2008. Od vypuknutí krize byly ekonomiky v západních zemích v problematické fázi ekonomického cyklu a jejich poptávka po čínském zboží začala vykazovat klesající tendence. Vzhledem k tomu, že čínská ekonomika je orientována na export, čínská vláda chtěla v té době pomoci svým firmám a tuto nastupující tendenci zvrátit. Začala finančně podporovat veřejnou infrastrukturu a další projekty v Číně jako protiváhu důsledků světové hospodářské krize a po několika letech nejistoty na západních trzích začala být aktivní také v mezinárodních a transnacionálních vztazích.
Vyhlášení Iniciativy pásma a cesty v roce 2013 čínským prezidentem bylo snahou o revitalizaci historické hedvábné cesty v nové, modernizované podobě vhodné pro 21. století. V prostředí hromadných sdělovacích prostředků naší éry byly pozitivní hodnotou a nostalgické konotace hedvábné stezky s karavanami velbloudů plnými exotických výrobků vyžadovaných po tisíciletí ve Střední Asii, v Evropě i ve východní Africe byly přitažlivé pro představivost mnoha lidí. Tak mohl být v moderní formě rozvíjen asijsko-evropsko-africký, později dokonce globální projekt Iniciativa pásma a cesty.
Aktivita podobná Iniciativě pásma a cesty by však mohla být Čínou navržena také později i bez světové hospodářské krize jako hlavního impulsu, protože transformační proměny Číny od roku 1978 se vyvíjely tímto směrem. Iniciativa pásma a cesty založená na národních, mezinárodních a nadnárodních projektech by měla být posuzována v těsném vztahu k předchozím čtyřiceti letům čínských reforem a k jejímu postupnému globálnímu otevírání.
Navíc když prezident Si Ťin-pching oznámil zahájení Iniciativy pásma a cesty, hovořil o jejích prvcích také v dlouhodobém vývoji čínské civilizace. Je třeba vidět, že existují rovněž starší historické předpoklady čínské transformace a otevírání Číny, jež navazují na charakteristické rysy čínské civilizace rozvíjené po tisíciletí.
Otevírání se světu
Po éře Mao Ce-tunga, tj. období od roku 1949 do roku 1976, začal Teng Siao-pching prosazovat nový přístup k domácí i mezinárodní situaci. Transformace Číny začala na venkově, kde se možnosti a zodpovědnost přesouvaly od komun k domácnostem, poté následovala transformace ve městech, včetně pozdějšího otvírání nových průmyslových firem atd. Významným faktorem byla výroba určená pro vývoz, na což později mohla navázat Iniciativa pásma a cesty. Transformace a otevírání Číny tedy pochopitelně neproběhlo během jednoho dne, ale vyžadovalo několik etap, v nichž se postupně osvědčovaly jednotlivé prvky transformace.
Teng Siao-pching v Šen-čenu v roce 1987 hovořil o třech etapách. Za prvé, o řešení bezprostředních problémů v 80. letech, což znamenalo zajistit bezpečnostní otázky a rozvoj. Za druhé, akcelerace ekonomiky, aby bylo do konce století možné zabezpečit slušný životní standard. Za třetí, rozvoj, který by mohl zajistit dosažení stavu středně rozvinuté země do poloviny 21. století. Na rozdíl od politiků realizujících transformaci Sovětského svazu, která započala v polovině 80. let Gorbačovem a pro niž nakonec byla rozhodující politická reforma, po níž se Sovětský svaz zhroutil, byl Teng přesvědčen, že základem musí být zlepšení ekonomiky.
Transformace byla založena na ekonomické reformě a otevírání Číny světu. Transformace a otevírání vyvolaly významnou změnu ve výrobě a obchodu díky pragmatickému ekonomickému propojení Číny a západních zemí, zejména USA a západoevropských zemí. Teng Siao-pching byl mistr komplexních řešení. Prostřednictvím ustavení nejprve několika speciálních zón, konkrétně v Šen-čenu, došlo k provázání ekonomiky socialistické Číny a privátních firem na Západě.
1978: nejvýznamnější rok 20. století
Rok 1978 byl velmi důležitým rokem nejen pro Čínu. Změnila se i americká a evropská ekonomika a tento specifický druh vzájemné provázanosti a integrace různých koncepcí ekonomiky přinesl nový model mezinárodní a globální ekonomiky. Koncept Chinamerica zdůrazňuje významnou vnitřní provázanost čínské a americké ekonomiky. Podobně západní Evropa a pak i další části světa se postupně staly součástí této globální Číny a Čína se stala součástí globální ekonomiky.
Čína se svojí transformací uspěla a ekonomicky dohání vyspělé západní země, v mnoha oblastech je již dohnala a v některých technologických oblastech je nyní na světové špičce, například při zavádění 5G. (Neo)klasické západní teorie tento případ nejsou schopny objasnit nejen z důvodu svých vnitřních rozporů, ale také proto, že se jedná o neklasický případ mezinárodního obchodu, který neprobíhal mezi dvěma kapitalistickými zeměmi. Čína uplatňovala rychlý ekonomický růst s konvergencí díky několika faktorům, z nichž lze kromě obvyklých jmenovat především dva: jednak Čína jako rozvojová země hodně investovala a zajišťovala si velkou návratnost kapitálu, jednak zde jde o efekt velké země.
Spolupráce na bázi komplexního provázání odlišných ekonomických systémů měla svoji paralelu také v oblasti politiky a mezinárodních vztahů. Teng vyjednal předání Hongkongu ze správy Velké Británie Číně, přičemž rovněž vyjednal otázku Tchaj-wanu s USA a s Portugalskem o Macau. Teng navrhl koncept „jedna země, dva systémy“. Byl přesvědčen, že je to nejen teoreticky udržitelný koncept, ale že má už také své praktické předchůdce, konkrétně tehdy dvě Německa či dvě Koreje. Teng usiloval o konsenzus a uspěl.
Teng Siao-pching mluvil o roce 1978 jako o druhé revoluci, po té první při založení Čínské lidové republiky v roce 1949. Prof. Martin Jacques z Cambridge University považuje rok 1978 za jeden z nejdůležitějších roků v moderní historii, neboť Čína přišla s konceptem, který propojuje západní a čínské prvky ekonomiky a činí z nich nový epochální přístup k praxi. Je možné dodat, že ve 20. století lze jmenovat pouze dva roky, které přinesly nový a zásadní ekonomický koncept: 1917 a 1978. V těchto letech se zrodily nové alternativy ke starému pořádku. Zatímco však sovětský model, který započal roku 1917, odešel v letech 1989 ve střední Evropě a roku 1991 v Sovětském svazu ze scény, čínský koncept se naopak prosadil a učinil z Číny druhou největší ekonomiku světa a globální mocnost.
Princip: Hledání pravdy na základě faktů
Transformace Číny a její otevírání od roku 1978 a později také Iniciativa pásma a cesty jsou postaveny na několika důležitých principech. Tyto principy jsou metafory, které vycházejí z čínské historické tradice a jsou moderně aktualizovány. Vycházejí z konfucianismu a dalších starších zdrojů a jejich reformulace umožnila jejich využití pro koncept socialismu s čínskými charakteristikami. Zároveň se jedná o myšlenky, které jsou slučitelné se západními principy, což Číně umožnilo spolupráci se Západem. Jeden z těchto principů hovoří o odvozování pravdy ze skutečnosti. Druhou je metafora, že transformaci je třeba realizovat jako přechod přes řeku postupným nahmatáváním jednotlivých kamenů na dně řeky.
Princip „Hledání pravdy na základě faktů“ (实事求是 š’ š’ čchiou š’) je znám původně z klasického spisu Dějiny dynastie Chan, která byla dokončena kolem roku 110. Od té doby tento princip citovaly celé generace myslitelů a politiků. V Číně nejprve Mao Ce-tung a pak také Teng Siao-pching, zvláště ve svém slavném projevu „Emancipovat mysl, hledat pravdu na základě faktů a sjednotit se při výhledu do budoucnosti“ z roku 1978.
Dějiny dynastie Chan popsaly složitou historii v rané fázi vývoje sjednocené Číny (od 206 př. n. l. do 20. let n. l.), přičemž teze o pravdě na základě faktů usiluje o překonání roztříštěných poznatků a nahlédnutí základního poznání. Pro socialistickou Čínu je důležitá skutečnost, že v moderní době se idea spojení teorie a praxe stala velmi relevantní také pro Marxe a marxistický přístup, který poukazuje na to, že teorie musí být testována v praxi. Marx vyjádřil svůj důraz na praxi ve své jedenácté tezi o Feuerbachovi v roce 1845: „Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.“ Neříká, že už nechce věnovat svou energii filozofii (víme, že filozofii věnoval skutečně mnoho času). Říká, že filozofie a teorie musejí být úzce propojeny s praxí, s praktickými potřebami trpících lidí a s praktickými způsoby naplňování potřeb.
Teng Siao-pching navazoval na tuto myšlenkovou tradici. Povrchní prvoplánové čtení teze „hledat pravdu na základě faktů“ obvykle zdůrazňuje, že není příliš třeba zkoumat pravdu a že je třeba hledět jen na momentální praxi, která ukáže, co je třeba dělat. To je však zjednodušující pohled na věc, protože by se jednalo o primitivní relativismus, který Teng nezastával. Teng prosazoval pragmatismus, ale to neznamená bezbřehou bezzásadovost. Jednalo se o hlubší pragmatické propojení teorie a praxe. Teng zdůrazňoval, že je třeba obojí: principy a flexibilitu.
Když navrhoval speciální ekonomickou zónu v Šen-čenu, nebyla to teoretická nahodilost. Teng vycházel z předchozích zkušeností teorie a praxe a navrhl vyzkoušet specifický teoretický koncept, aby se mohlo v praxi ukázat, zda bude skutečně vhodný. Pokud by se neosvědčil, musel by se vyzkoušet jiný teoretický koncept založený na vyhodnocení předchozích praktických zkušeností. Jelikož se koncept osvědčil, mohl se pak aplikovat také v jiných provinciích. Kritériem pravdy je zde tedy praxe. Teng vyjadřuje své stanovisko ve větě: „Pouze když emancipujeme své myšlení, hledáme pravdu na základě faktů, vycházíme ve všem z reality a integrujeme teorii s praxí, můžeme náš program modernizace socialismu hladce realizovat“.
Překračování řeky
Princip „překračování řeky pociťováním kamenů“ (摸着 石头 过河mo-če š’-tchou kuo che) vysvětluje experimentální proces pokroku krok za krokem, kdy člověk postupně nahmatává kameny na dně řeky, aby našel pevné opěrné body pro svoji chůzi vpřed. Tento proslulý princip byl uplatněn při transformaci a otevírání od roku 1978, a uplatňuje se také nyní v procesu postupného rozvoje Iniciativy pásma a cesty. Teze sleduje směr a zároveň snahu o přizpůsobení. Idea má svůj zdroj v tradiční Konfuciově myšlence v jeho Hovorech (6.23): „Moudrý muž miluje vodu, dobrý muž miluje hory. Neboť moudrý se pohybuje, ale dobrý stojí nehybně.“ V čínské tradici studium dynamiky vody symbolicky odkazuje na vzdělané osoby, které jednají. Překračování řeky nahmatáváním kamenů není jen slepým pokusem najít cestu. Je považováno za aktivitu pro osoby, které jsou dostatečně vzdělány na to, aby mohly experimentovat.
Při vysvětlování ekonomické transformace se na tento princip v roce 1980 odkazovalo jako na řídící ideu. Od roku 1984 ho pak Teng rozvíjel a šířil v ekonomickém i politickém smyslu. Při specifikování procesu transformace se nehovořilo pouze o běžných „kamenech“, které bylo nutné identifikovat a použít při „přechodu řeky“. Odkazovalo se také na „klíčové kameny“, „keystones“, které byly nezbytnými společenskými a civilizačními předpoklady úspěšné transformace a také milníky, které se staly hlavními body procesu transformace.
Transformační revoluce
Oba principy, jak první teze o hledání pravdy ze skutečnosti, tak druhá o překonání řeky přes kameny, odkazují na teoretický a praktický přechod od rychlé změny ke změně postupné. To lze na první pohled považovat za přechod od revolučního k transformačnímu přístupu. Tím jsou často někteří analytici zmateni, neboť tradičně považují revoluci za způsob, jak se má v socialistické Číně postupovat v dějinách.
Pojímání společenské změny je však složitější. Za prvé, Teng Siao-pching věděl, že socialismus v Číně nebyl ještě rozvinutý do té míry, aby bylo možné jít čistě socialistickou cestou. V tom navazoval na Marxe, který uváděl, že se vývoj vrátí nazpátek, pokud bude zásadní změna provedena předčasně. Teng si byl vědom skutečnosti, že je třeba transformační cestou dokončit zásadní rozvoj ekonomiky v různých sférách, které nebyly dosud nikdy v Číně rozvinuty. Nejprve bylo tedy podle něj třeba realizovat postupnou proměnu nerozvinutých aspektů ekonomiky, teprve potom bude možné jít náročnější cestou.
Za druhé je třeba uvést, že v minulosti byla revoluce v řadě teorií a zemí spojována především se zásadní, rychlou, násilnou a neústavní změnou. Oproti tomu transformace byla tradičně považována za změnu dílčí, pomalou, nenásilnou a ústavní. Jak je to však z tohoto hlediska s čínskou změnou po roce 1978? Již jsem se zmínil o tom, že Teng Siao-pching považoval rok 1978 za druhou čínskou revoluci. Nejde zde však o pochopení revoluce v klasickém smyslu zásadní změny, která je rychlá, násilná a neústavní, ale o revoluci ve smyslu zásadní změny, jež ale probíhá postupně. Tradičně bychom tedy hovořili pouze o transformaci. Jak vysvětlujeme v naší knize Social Transformations and Revolutions, navrhujeme zde raději pojem transformační revoluce, neboť jde o událost, která sice trvá déle a probíhá ústavní a nenásilnou cestou jako transformace, ale přinese skutečně zásadní změny jako revoluce.
Je tedy třeba odlišovat revoluce, transformace a navíc transformační revoluce. Pro nás je důležité, že transformační revoluce jsou události, které probíhají pomalejší, ústavní cestou bez násilností, ale v dlouhodobém výhledu mohou zásadním, tedy revolučním způsobem změnit celý systém. Právě takové změny pozorujeme v Číně od roku 1978 dodneška.
Zaměření na tento postupný proces transformace neznamená rezignaci na větší revoluční cíle. Znamená to jednak dodatečné dosažení předchozích fází vývoje, které nebyly dostatečně rozvinuty dříve, a jednak to znamená snahu o skutečně hlubší postupnou změnu v dlouhodobějším horizontu. Z hlediska budoucího historika bude několik desítek současných transformačních let představovat jen krátký čas a bude pro něj možné bez problémů hovořit z hlediska obsahu o revoluci. Čínská globální Iniciativa pásma a cesty přitom otevírá nové vývojové cesty kooperace v globálním měřítku.
Doc. PhDr. Marek Hrubec, Ph.D. je ředitelem Centra globálních studií při FLÚ AV ČR v Praze a koordinátorem výzkumného programu „Globální konflikty a lokální souvislosti“ Strategie AV21. Zaměřuje se na globální studia, komparativní analýzy společnosti a politiky, interkulturní dialog apod. Mezi jeho poslední knihy patří: Social Transformations and Revolutions (ed. with J. Arnason, 2016); From Social to Cyber Justice: Critical View on Law, Ethics, and Justice (ed. with N. de Oliveira and E. Sobottka, 2018). Přednášel v mnoha zemích: v EU, Číně, Rusku, USA, Brazílii, Chile, Íránu, Indii, Vietnamu, Novém Zélandu ad.