69 článků z ÚTERÝ 3.12.2019

Kosmický dalekohled Kepler ani po svém konci ještě neřekl poslední slovo. Astronomové potvrdili existenci exoplanety G 9-40 b, která se stává druhou nejbližší exoplanetou, kterou objevil kosmický dalekohled Kepler. G 9-40 b obíhá okolo červeného trpaslíka o hmotnosti a velikosti asi třetiny Slunce s periodou necelých 6 dní. Velikostně bude o něco menší, než slavná […]

The post G 9-40 b: Druhý nejbližší objev Keplera je skvělým cílem pro JWST appeared first on Exoplanety.cz.

Ruská kosmická agentura Roskosmos oznámila, že chce mít na Měsíci observatoř. Ta by měla sledovat především potenciálně nebezpečné asteroidy či komety. Stejně jako USA a Čína, i Rusko již dlouhou dobu hovoří o vybudování lunární základny. Z nových informací plyne, že její součástí by mj. měly ...

Ohýbání pravidel by se nám mělo tolerovat jako jistá kulturní odlišnost, protože je prostě podstatou naší národní povahy.

Na Barbadosu jsem v den jejich voleb dorazil do jedné z nejlepších palíren na světě St. Nicholas Abbey. Během voleb je na ostrově zakázáno prodávat alkohol a já stál uprostřed palírny pana Warrena obklopen jedním z nejlepších rumů na světě a nemohl si dát ani kapku a nic koupit do zásoby. Také proto byla palírna prakticky prázdná, protože na rozdíl od nás to všichni věděli.

Na kafe nás tam pozval sám pan Warren, bývalý automobilový závodník, který po havárii byl několik let v kómatu a vůbec zajímavá postava tamní společnosti. Bavili jsme se o jeho palírně a já vyjevil přání, že bych si jaksi pár lahví odnesl. Kdyby byl pan Warren Čech, Slovák nebo Polák, hrábl by po pár lahvích, nechal je jen tak ležet na stole a odešel čůrat. Až by se vrátil, ležely by na stole dolary a my bychom se na sebe usmáli s tím, že hahaha, debílci z parlamentu a co nám tak můžou a že my na ně z vysoka, a ještě bychom měli dobrý pocit, že jsme to vrchnosti nandali a možná bychom se i chlapácky poplácali po ramenou.

Místo toho pan Warren s úsměvem pravil, že dnes mám prostě smůlu, že volby jsou důležitý svátek pro jeho národ a respektovat pravidla je třeba, načež nás propojil se svou asistentkou, která nám druhý den do našeho hotelu dovezla vybrané lahve a já jí na recepci nechal ty dolary. Obchod jsme provedli komplikovaně, ale správně podle pravidel.

Koukal jsem na to jako puk. Kdyby obětoval temným bohům pět prasat, asi bych měl pocit menšího kulturního střetu než v tu chvíli. Myslím, že lidé jako pan Warren prostě nepochopí tyhle naše drobné kulturní zvláštnosti nutící nás ojebat systém za každou cenu a pro které máme Andreje tak rádi.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Indický lunární lander mířil začátkem září na hladkou pláň místní vysočiny zhruba 600 kilometrů od jižního pólu Měsíce. Indická agentura ISRO však s ním během sestupu ztratila kontakt. I tak to byl pro indii úspěch - od přistání ji dělil jen malý kousek. Tým kolem americké sondy LRO, konkrétně lidé spravující kameru LROC, zveřejnili 26. září první mozaiku snímků místa dopadu, která vznikla 17. září. Mozaiku si stáhlo mnoho lidí, kteří na ní hledali trosky indického landeru. Odborníky od LRO kontaktoval i Šanmuga Subramanian, který oznámil identifikaci trosek. Po prověření tohoto tipu mohl tým od kamery LROC potvrdit, že jde opravdu o pozůstatky landeru Vikram - použili k tomu porovnání snímků daného místa před dopadem a po něm.

Kabinet prezidenta Trumpa představil návrh na nové celní tarify pro vybrané zboží dovážené z Francie. Jedná se o odpověď na digitální daň, kterou evropský stát představil s cílem získat peníze od velkých amerických firem. O Česku, které zavede podobnou daň, se dokument nezmiňuje. Informoval o tom ...

Profesor Michal Kosinski z univerzity Stanford vlastně mohl přispět k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jen nepřímo, ale od roku 2016 musí s touto výčitkou žít.

Profesor Kosinski je psycholog, který pomocí analýzy dat proniká do našich srdcí a hlav. Celá historie začala v polovině roku 2010. Tehdy Kosinski ještě pracoval v renomovaném centru pro psychometrii na univerzitě v Cambridgi. Vyzkoumal, že algoritmy mohou s pomocí jen několika lajků, které dáme na Facebooku, sestavit rozsáhlý osobní profil uživatele. Tuto metodu později použila firma Cambridge Analytica v upravené podobě pro Trumpovu kampaň při zpracování neoprávněně získaných osobních dat uživatelů Facebooku. To se prozradilo na jaře loňského roku v aféře kolem této firmy. Pobouření nad lehkovážným zacházením Facebooku s daty uživatelů bylo velké. Michal Kosinski byl do této záležitosti nedobrovolně vtažen. Dnes tento rodilý Polák vyučuje a bádá na univerzitě Stanford.

 

Pane profesore, vyzýváte k tomu, abychom se vzdali soukromé sféry. Co to pro člověka vlastně znamená?

Po největší část dějin lidstva nic takového jako soukromá sféra neexistovalo. Žili jsme v malých skupinách na savaně a neexistovala žádná možnost odtud odejít. Všechno, co se v tomto společenství odehrávalo, bylo na očích všem. Podobně je tomu – a to až do dneška – na venkově. Teprve život ve městech nám umožnil mít soukromou sféru. Má to určité výhody proti životu ve skupině na savaně. Pokud bychom například zastávali názory, které tato skupina nesdílí, asi bychom z ní byli vyloučeni. Městský život naproti tomu nabízí ochranu anonymitou, a tím enormní svobody.

 

Máme se těchto svobod vzdát?

Především bychom měli přestat s tím, že posuzujeme tuto tematiku černobíle. Individuum ve venkovském společenství je asi méně svobodné, ale toto společenství drží pohromadě určitý druh sociálního tmelu: Neakceptovatelné chybné chování může být relativně rychle rozpoznáno a sankcionováno. V městském životě tento sociální tmel není tolik přítomný a lidé mají sklon k chybnému chování, například ke krádežím. Ale naproti tomu mají více svobody. Vždy je to ale kompromisem. Musíme si být vědomi toho, že neexistuje žádná cesta zpátky. 

 

Proč není žádná cesta zpět? 

Rostoucí zemědělství mělo pro společnost kromě výhod také velmi vysoké náklady. Lidé se mohli na jedné straně dostatečně živit a obyvatelstvo rostlo. Na druhé straně vedl usedlý způsob života k tomu že častěji docházelo k válkám. Rolníci nemohli před nepřáteli utéct, protože by museli opustit svoji půdu. A byli také vystaveni působení špatného počasí, kterému se také nemohli vyhnout. A tak to bylo a je i s mnoha novými technologiemi. Přinášejí nám i nevýhody. Usedlé venkovské obyvatelstvo se nemohlo znovu stát nomády, už k tomu bylo příliš velké.

 

Znamená to, že musíme napřed projít dlouhou cestou potíží, než se nové technologie jako Big Data nebo umělá inteligence vyplatí?

Ano, pocítíme stinné stránky těchto technologií. Ale není cesty zpátky, ani pro Evropu. Co se stane podle vašeho názoru v Číně, Rusku nebo USA? Tuto chybu už Evropa jednou udělala, a to je důvod, proč firmy jako Google nebo Facebook nejsou v Evropě, nýbrž v USA. A protože USA chtějí jít v oblasti regulace cestou Evropy, přejdou tyto firmy do Číny, anebo tam budou zakládány. Když nebudeme dávat pozor, budou brzy Američané a Evropané využívat čínské technologické služby, protože budou díky generovaným množstvím dat prostě lepší. Americe a Evropě hrozí v digitalizaci prohra, protože se snaží chránit něco, co se už ochránit nedá: soukromou sféru.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

{mprestriction ids="1,2"}

Co dostaneme za to, když se vzdáme svojí soukromé sféry?

Nové služby a produkty, které jsou založeny na sběru dat, enormně obohatí náš život. Přirozeně to působí strašidelně, když jsou shromažďována naše genetická data, ale na druhé straně mohou být naše nemoci snadněji rozpoznány a léčeny. Místo toho, abychom bojovali proti nevyhnutelnému, měli bychom to spoluvytvářet.

 

Jak máme spoluvytvářet společnost, ve které nám naše data už nepatří?

Problém není v tom, že naše osobní data už nejsou skryta v bankách dat, nýbrž v tom, co lze s nimi dělat. Pojišťovací koncerny by mohly například využívat DNA, aby vyloučily zákazníky s genetickými vadami z pojišťovací ochrany. Pokud by ovšem bylo toto odvětví regulováno tak, že by k pojištění všech zákazníků bylo zavázáno, bylo by i v zájmu pojišťoven bránit zájmy zákazníků a pomáhat jim co nejlépe vyřešit jejich zdravotní riziko. Kolik lidských životů by bylo možné zachránit, kolik dětí ochránit, pokud by byl možný přístup k vyhledávaným dotazům u Googlu. Když se tam někdo ptá po metodách, jak se zabít, nebo když se tam dítě vyptává, zda je normální, že ho dospělý osahává na genitáliích, bylo by možné předejít sebevraždám i zneužívání. Ale dal by se přirozeně očekávat obrovský křik ochránců dat.

 

Ale tím bychom se rychle vydali směrem k dohlížitelskému státu.

V diskusích panuje velká licoměrnost. Nesmíme tato data využívat, abychom zachránili životy. Ale Facebook a Google je používat mohou, aby nám prodávaly nejrůznější zbytečnosti.

 

Pojďme se bavit o blížících se prezidentských volbách v USA v příštím roce. Obáváte se, že voliči mohou být přes sociální sítě manipulováni kandidáty, jinými politiky, nebo dokonce temnými silami ze zahraničí?

Ne, sociální sítě jsou pro demokracii fantastické. Strach z toho, že například Facebook se může stát nástrojem masové manipulace, je dalším příkladem toho, jak se dnes rozhořčujeme nad problémy, které neexistují, a necháváme stranou ty, které jsou skutečné. Vezměme tzv. fake news. Přirozeně existují falešné zprávy. Je jich dokonce víc než dříve, protože je kdokoliv může umístit na internet a pak je přes sociální sítě stokrát i milionkrát dál šířit. Otázka ovšem je, zda občan v průměru těmto falešným zprávám věří více než v minulosti. Lidé jsou dnes tak dobře informováni jako nikdy předtím. Přirozeně jsou i dnes čas od času opačné tendence, jak například ukazují kampaně proti očkování. Ale trend je jednoznačný.

 

Vycházíte tedy z toho, že je také mýtem, že se lidé přes internet a platformy, jakými jsou Facebook a Twitter, radikalizují?

Ano, celosvětové ankety o hodnotách a názorech ukazují, že se lidé obecně pohybují směrem k podpoře lidských práv, k demokracii anebo pro práva homosexuálů. A to mimo jiné kvůli informacím, které jsou k dispozici na internetu. To je obrovský pokrok.

 

Když se ale podíváte na Ameriku a na populismus, je tam vidět určitý rozpor.

Tak se podívejte padesát let zpátky! Tehdy jsme měli v Evropě ještě železnou oponu. To bylo skutečné rozdělení. Anebo se podívejte na Ameriku. Není to tak ještě dlouho, kdy v této zemi existovala skupina občanů – Afroameričané, kterým byla odpírána plná občanská práva. Toto zásadní rozdělení bylo překonáno. Dnes Amerika diskutuje o tom, zda má zdravotní pojištění pokrývat 80 nebo 100 procent obyvatel. To jsou ty jemnosti. Pochopitelně se dnes velmi hlasitě diskutuje. Ale to souvisí s tím, že přístup ke komunikačním kanálům prostřednictvím sociálních sítí a internetu se všeobecně demokratizoval.

 

Ve vašich výzkumech jste prokázal, že je potřeba jen několik málo dat k tomu, aby byly stanoveny základní vlastnosti jednotlivé osobnosti. Jak velké odhadujete nebezpečí, že tyto poznatky budou v příštím americkém volebním boji zneužity a že kandidáti nebo zahraniční aktéři se pokusí individuálně zaměřenými falešnými informacemi provést „výplach“ mozku?

To je směšné. Dobrá věc je, že se politici mohou na každého jednotlivého voliče obrátit s individuálním poselstvím. Představte si, že by politik měl možnost ve volebním boji zaklepat na každé dveře a začít s občanem hovořit. To není v reálném životě možné, ale na Facebooku a dalších sociálních sítích to jde. Proto jsou sociální sítě dobré pro demokracii.

 

Jaká jsou skutečná rizika, která v diskuzi podle vašeho názoru přehlížíme?

Ignorujeme nebezpečí, že algoritmy naši demokracii kompletně mění. Představme si dva politiky. Ten jeden používá algoritmy, aby předal svoje volební poselství, ten druhý ne. Ten první s velkou pravděpodobností volby vyhraje. Vítěz voleb bude algoritmy používat i nadále, aby prosadil svoji politickou agendu. A tím bude úspěšnější než ten politik, který algoritmy nepoužívá. Na základě dat pak budou algoritmy stále lepší. Jednoho dne to povede k tomu, že politici přestanou být aktéry, ale stanou se jen rozhraním pro algoritmus, který bude samostatně jednat a rozhodovat. Totéž se může stát šéfům koncernů, generálům a lékařům: Ti všichni dobrovolně odevzdávají svoje rozhodovací pravomoci. To je enormní riziko.

 

Kam to povede?

Především nám hrozí nebezpečí, že společnost bude řízena algoritmy a ne lidmi. Za druhé bychom následovali algoritmy, kterým bychom už nerozuměli. Naše mozky nejsou vybaveny pro komplexitu algoritmů. Přijde čas, kdy algoritmy budou přijímat rozhodnutí, která jsou pro nás jako homo sapiens velmi špatná, a my, lidé, tato rozhodnutí budeme přesto provádět.

 

To se poslouchá jako sci-fi.

To je už částečně teď realitou. Když přijímá centrální banka rozhodnutí o úrocích, základem jsou algoritmy, které vycházejí z terabytů dat. Obchodníci na Wall Streetu zakládají svoje koupě a prodeje akcií už nyní převážně na algoritmech.

 

Vy jako psychiatr také používáte algoritmy, abyste z dat určil osobnost člověka. Důvěřujete tomu?

Je velmi jednoduché jen z několika dat vypočítat, zda někdo trpí depresemi. Jak ale algoritmy k tomu závěru došly, to pochopím často až po týdenním, někdy i měsíčním zkoumání, ačkoliv jsou to relativně jednoduché algoritmy. A teď si představte inženýra u Googlu. Ten chce prostě jen vytvářet stále lepší algoritmy. Pravděpodobně jej nezajímá, jak algoritmus dospěje k rozhodnutí. A to je velmi nebezpečné.

 

Jak můžeme snížit riziko, abychom nebyli jednoho dne řízeni algoritmy?

Nejdříve musíme toto riziko rozpoznat a přestat se do krve hádat o fake news a radikalizaci. A musíme se smířit s tím, že není žádné cesty zpět. Je stále více dat, algoritmy jsou stále lepší a my je bude stále více využívat. Pokrok se nedá zastavit. Nakonec budeme muset požadovat, aby umělá inteligence byla transparentní a srozumitelná. 

{/mprestriction} 

Přeložil Miroslav Pavel.

 

Michal Kosinski (*8. května 1982, Varšava) je polský psycholog a působí jako profesor na univerzitě Stanford. Jeho výzkum se zaměřuje na individuální rozdíly v chování, preferencích a výkonu. Konkrétně se zajímá o mechanismy propojující psychologické zvláštnosti (jako je osobnost) se širokou škálou organizačních a sociálních výsledků, včetně pracovního výkonu, zaměstnání, spotřebitelských preferencí a ideologie. To zahrnuje kromě chování také jazyk i sledování rysů obličeje. Kosinski provádí svůj výzkum pomocí řady výpočetních metod, včetně strojového učení, těžby dat a observačních studií, do nichž jsou zapojeny miliony účastníků.

Společnost L’Oréal a mezinárodní organizace UNESCO již více než dvacet let podporují mladé a talentované vědkyně po celém světě. V České republice nyní začíná čtrnáctý ročník projektu L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě. Tři nadané vědkyně získají finanční odměnu v celkové výši 600 000 Kč, kterou mohou použít na dosažení svých cílů v profesním nebo v soukromém životě. „Hlavním posláním tohoto

Letiště Praha posouvá své společensky odpovědné aktivity na poli životního prostředí a do roku 2030 chce dosáhnout uhlíkové neutrality snížením emise oxidu uhličitého ze svého provozu na nulu. K tomu by měl letišti přispět i nákup 100% zelené elektřiny. Letiště Praha navíc letos opět obhájilo mezinárodní certifikaci Airport Carbon Accreditation, jež nezávisle... ...

Ministerstvo dopravy připravilo novelu drážního zákona. Ten mimo jiné chystá povinnost pro dopravce rok evidovat informace o cestujících v centrální databázi. Zde se má ukládat jméno, fotografie a další údaje, jako třeba adresa či e-mail. Informoval o tom web iRozhlas.cz. Česko se aktuálně ...

Druhou premiérou aktuální sezony v Divadle Na zábradlí je inscenace Tajný agent. Jde o závěrečný díl britského triptychu: Po Shakespearovi a Doylovi se tentokrát představí dílo klasika britské moderní literatury Josepha Conrada – opět v režijním, textovém i scénickém uchopení kmenového režiséra Davida Jařaba. Premiéru bude mít hra 6.prosince.

Pan Verloc provozuje anarchistickou živnost, ale je zároveň ruským agentem. Východní mocnost už nechce jen neškodná udání na radikální soudruhy, ale požaduje za své peníze skutečné činy. Nezvykle aktuální román vypráví o jedné bombě, která měla způsobit strach a chaos a na přelomu 19. a 20. století přiblížit Británii zájmům Ruska. V příběhu inspirovaném skutečnými událostmi, nepovedeným atentátem na observatoř v londýnské čtvrti Greenwich, hrají Jiří Vyorálek, Anna Fialová, Petr Čtvrtníček, Jiří Černý, Jakub Žáček, Václav Vašák a Vojtěch Vondráček.

„Conrad má dar věci předvídat a velmi zvláštně pojmenovávat. Tajný agent je myslím velmi moderní text, který komunikuje i se současnou dobou. Bylo proto pro mne snadné se na něj napojit a přetavit ho v text nový, který nemění celkové směřování, ale pouze dává příběhu nový tvar a dotahuje některé detaily. Věděl jsem, že musím sjednotit divadelní i literární jazyk a dát věci formu, která by dokázala kondenzovaně komunikovat s divákem. Zároveň mi bylo jasné, že se nesmím zbavit, ba právě naopak, ještě posílit, zvláštní dichotomii tohoto románu, kde se mísí tragika s komikou často velmi zvláštním způsobem,“ vysvětluje David Jařab.

Děj Tajného agenta se odehrává začátkem 20. století v Londýně, v bouřlivém období rozmachu dělnických hnutí, radikálních anarchistických spolků, rozšiřování geopolitických vlivů evropských mocností. David Jařab si ale myslí, že témata jako bombové atentáty, anarchismus, zasahování cizích mocností do vnitřního dění státu, jsou blízké i současnému Středoevropanovi.

„Myslím, že ležíme na geopolitické křižovatce, takže nám zásahy cizích mocností do našich životů jsou blízké téměř od začátků naší historie. Vždycky jsme byli územím, o které byl zájem. Ostatně jsme svědky sofistikovanějšího vměšování, provokací a placených sabotáží našeho politického systému dodnes. Na jedné straně nemá smysl propadat šíleným spikleneckým teoriím o tom, že někdo z venku řídí vše, co se děje u nás (Rusko, USA, Čína apod.), ale Evropa je pilíř, o který se dozajista svádí hra. A my jsme součástí této hry,“ říká David Jařab.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}