72 článků z PÁTKU 2.8.2019

Soubory z Maďarska, Německa, Polska, Ruska, Slovenska, Slovinska a České republiky se představí od 11. do 19. září na letošním 27. ročníku mezinárodního festivalu DIVADLO v Plzni. Program nabídne přes 44 představení mnoha žánrů a řadu doprovodných akcí - koncertů, workshopů i výstav.

"Letošní dramaturgie přiváží evropské, velmi současné divadlo, které reflektuje aktuální dění v jednotlivých zemích," říká ředitel festivalu Jan Burian.  

Varšavské divadlo TR uvede na festivalu inscenaci Jiní lidé v režii jednoho z nejvýznamnějších tamních režisérů Grzegorze Jarzyny. Sotva půl roku stará novinka vychází z hiphopové básnické skladby, jejíž autorkou je prozaička a dramatička Dorota Masłowska. "Na mimořádně dynamické, svižné a vtipné inscenaci s výrazným hudebním a videoartovým plánem se kromě členů souboru podíleli varšavští hiphopeři a výtvarníci, ale také desítky obyvatel města," říká dramaturgyně Kamila Černá.

Událostí loňského krakovského festivalu Božská komedie (cena za nejlepší inscenaci i herecký výkon) se stala další polská inscenace Zápisky z vyhnanství v režii Magdy Umerové souboru Teatr Polonia. Za monodramatem stojí tří ženy: Sabina Baralová, autorka memoárové předlohy, režisérka Magda Umerová a autorka dramatizace a herecká protagonistka, legenda polského filmu a divadla Krystyn Jandová. Inscenace s živým hudebním doprovodem rozehrává skutečný příběh polské židovky donucené k emigraci v roce 1968. "Polské a židovské písně se ozývají ve chvíli, kdy slova jsou již příliš bolestivá či jako brechtovský komentář k řečenému. Čtyřicet let starý příběh získává v inscenaci aktuální přesah," vysvětluje dramaturgyně Dora Viceníková.

Mrazivý protest nabídne inscenace Hymnus na lásku režisérky a hudebnice Marty Górnické a divadelního souboru Chór Kobiet. Ztvárnění vychází z jejich konceptu moderního scénického chóru, který znají diváci plzeňského festivalu z roku 2011. Titul inscenace v sobě skrývá hořký sarkasmus. "Górnicka totiž do svého sborového opusu, v němž tentokrát vystupují nejen ženy, ale i muži a příslušníci nejrůznějších menšin, zařadila autentické projevy současné, ve společnosti stále více se na povrch deroucí nenávisti," říká dramaturgyně Jitka Sloupová. V představení se setkávají polské vlastenecké písně s vyhlášeními Anderse Breivika.

Jeden z nejlepších současných ruských režisérů Dmitrij Krymov představí na zahájení letošního festivalu jednu ze svých provokativních inscenací ruských klasických předloh. Jeho téměř surrealistické zpracování Ostrovského předlohy Bez věna je společným projektem moskevského divadelního souboru Škola dramatických umění a producenta Leonida Robermana. Nemožnost být svobodný bez peněz ve světě peněz je v inscenaci podtržena groteskností a zdůrazněním absurdity situací i proměnlivostí stylů, které režisér střídá. "Vše probíhá na pozadí permanentně běžícího televizního přenosu fotbalového utkání; herci během představení vstupují do paralelní reality na břeh řeky Volhy, přebývají v ní a vracejí se zpět na jeviště," popisuje Kamila Černá.

Na plzeňský festival se tentokrát s inscenací Hard to be a God vrátí jedna z nejkontroverznějších osobností evropské režie Kornél Mundruczó se svým budapešťským souborem Proton Theatre. Krutý a nelítostný příběh z podsvětí mezinárodního sexuálního obchodu je rámován pasážemi ze stejnojmenné novely bratrů Strugackých z roku 1964, jejíž hrdina je nucený přihlížet násilí bez možnosti zasáhnout. Autenticita příběhu je umocněna scénou, kterou tvoří dva pojízdné kamiony. "Ani inscenace Hard to Be a God neztratila – bohužel – na své mrazivé aktuálnosti. Jde o šokující memento mizející lidskosti," říká dramaturg festivalu Michal Zahálka.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Na kvalitu souboru Slovenského národného divadla a především na výjimečný výkon Martina Huby v hlavní roli Matthiase Clausena vsadil režisér a nový tamější umělecký šéf činohry Michal Vajdička v inscenaci Před západem slunce. Analýza rodinného rozkladu, odkrývajícího se v situaci, kdy se dobře zabezpečený sedmdesátník zamiluje do dvacetileté ženy, z pera nositele Nobelovy ceny Gerharta Hauptmanna se i po téměř devadesáti letech od svého vzniku stále vrací na divadelní prkna. Výkon vynesl Martinu Hubovi Cenu Dosky 2018.

Scénická kompozice Americký císař v koprodukci Štúdia 12 a Divadla Pôtoň byla oceněna jako nejlepší slovenská inscenace loňské sezóny. Režisérka Iveta Ditte Jurčová čerpá z literární předlohy rakouského novináře, redaktora a spisovatele Martina Pollacka, která spojuje dokumentární materiály s beletristickým líčením osudů haličských uprchlíků z přelomu devatenáctého a dvacátého století. "Z konkrétních příběhů nebohých lidí, kteří jdou za americkým snem, se díky výtvarnému řešení i hereckým výkonům stává univerzální obraz těch, kteří hledají světlejší budoucnost pro sebe a své blízké," říká Dora Viceníková. 

Z českých inscenací diváci uvidí výběr toho nejzajímavějšího za uplynulou sezónu. "Letos jsme vybrali inscenace, které zastupují velkou šíři témat, stylů i žánrů," uvádí dramaturg Jan Kerbr. Do Plzně tak přijedou Divadlo Na zábradlí s inscenací Persony dle Ingmara Bergmana (režie Jan Mikulášek), Městská divadla pražská s freskou o životě Newyorčanů v polovině osmdesátých let Andělé v Americe (režie Michal Dočekal), Opera Národního divadla s operní adaptací Klímova groteskního romaneta Utrpení knížete Sternenhocha (režie Michal Dočekal), ostravská Komorní scéna Aréna s černou komedií Zabiják Joe (režie Jiří Pokorný), další ostravský soubor Divadlo Petra Bezruče s inscenací proslulé české divadelní klasiky Maryša (režie Janka Ryšánek-Schmiedtová), pražský soubor Body Voice Band s úsměvně melancholickou inscenaci Muzikál třetího věku s písněmi o stáří z dílny písničkáře Jana Buriana (režie Jaroslava Šiktancová), Slovácké divadlo z Uherského Hradiště s dramatizací klasického českého románu Kříž u potoka (režie Martin Františák), pražský Divadelní spolek Jedl s bergmanovskou variací na téma manželství, nevěry a ztráty víry Soukromé rozhovory (režie Jan Nebeský), Klicperovo divadlo z Hradce Králové s inscenací proslulé hry Tankreda Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis (režie Jan Holec) a liberecké Naivní divadlo s dětským hravým, vtipným a poetickým představením Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! (režie Michaela Homolová).

Domácí plzeňská divadla budou reprezentovat dvě inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni: Modrovous (Sir Halewyn) (režie Natália Deáková) a kafkovská baletní Proměna (libreto, choreografie a režie DekkaDancers), z Divadla Alfa pak Kde domov můj? (režie Jakub Vašíček).

V rámci tradičního epilogu ve druhé části festivalu v Plzni vystoupí soubor Cirk La Putyka s novocirkusovou inscenací ADHD se zahraničními akrobaty a tanečníky, dále Dejvické divadlo s inscenací o osobnosti geniálního českého chemika profesora Antonína Holého Elegance molekuly (režie Petr Zelenka) a Divadlo v Dlouhé s divadelně-pohybovou inscenací Dopisy Olze (režie SKUTR).

Více informací najdete ZDE.

Popularizace je svérázný obor, který musí reagovat na aktuální vývoj techniky a možností informování. V současné době jsou velkým pomocníkem popularizátorů sociální sítě, díky kterým je možné dostat aktuální informace k širokému spektru čtenářů. Proto jejich služeb využíváme již dlouhé roky. Věřím, že nemalá část z Vás, kdo čtete tyto řádky, nás na některé síti sleduje. Máme profily na Facebooku i Twitteru - měli jsme jej i na Google+, ale ten již zmizel v propadlišti dějin. Za sociální síť se dá považovat i YouTube, ale ve světě existují i další sítě. V průběhu let se Instagram vypracoval na jednu z nejoblíbenějších sociálních sítí a proto jej nemůžeme ignorovat - můžeme díky němu oslovit nové čtenáře a ukázat jim krásy kosmonautiky.

Pro mnoho lidí není hrůzná ta představa, že ve městě nenajdou záchod a nedostanou se na něj včas, ale naopak vidina toho, že se z něj nedostanou ven. Některé dámy si proto nosí moudře v kabelce malý šroubováček a studují na internetu různé zámkové systémy. Vědí své o mstivosti mechanismů a ze zkušenosti znají, co je marnost. Lomcovat dveřmi, kopat do nich a volat o pomoc možná uvolní na okamžik vnitřní přepětí, ale klaustrofobickou úzkost jen znásobí, když se zjistí, že materiál odolává a spása je v nedohlednu, protože údržbář nestojí za každým rohem.

O tom, jak civilizace postupně, zákonitě a nezadržitelně komplikuje člověku uspokojování nejelementárnějších potřeb, napsal francouzský spisovatel Benoît Duteurtre. Jeho povídka se odehrává na styku bulváru Montmartre a des Italiens, kde, stejně jako vůbec po Paříži, instaloval v závěru minulého století J.-C. Decaux zaoblené kosmické objekty se supermoderním hygienickým vybavením. Naprogramovány jsou například tak, že poté, kdy klient uvolní vážní systém u mísy a opustí kabinu, obrátí se klozet vzhůru nohama a trysky ze všech stran vyprskají prostor detergentem.

Když tato vysoce citlivá technologie sešrotovala osmiletého chlapce, neboť nesplnil váhové požadavky, vývojáři firmy se hluboce zamysleli a našli řešení. Na kabiny pověsili upozornění, že zařízení nesmějí používat děti bez doprovodu rodičů.

Duteurtreův hrdina pospíchá na obchodní schůzku a hnán urinárním bičem vyloví potřebné mince z kapsy a vrazí je do otvoru u dveří „sanisettu“, jak se začal jmenovat dřívější primitivní pisoár. Stroj na odčerpávání exkrementů však vstup nedovolí, vstupní automat vzdoruje i vzteklému ataku nohou.

Po drobné konverzaci hrdiny s procházejícími se najednou ozve klapnutí a dveře se doširoka otevřou. Jsou nejen automatické, ale také autonomní, jak se ukazuje. Ve změti injekčních stříkaček a použitých kondomů, v louži vody a mezi stěnami jakoby natřenými dohněda se zoufalec uvolní a, pronásledován historkou o osudu nebohého chlapce, usiluje o rychlou evakuaci z nebezpečného prostoru.

Jenže dveře si nedají poroučet. Čisticí systém je naštěstí nefunkční, takže usazen na míse, očekává muž rezignovaně záchranu nebo smrt. Po jakési době se ozve povědomé kliknutí a hrdina se ocitá na ulici. Leč tam ho nečeká Paříž, jakou opustil. Kolem je šedivé město plné kosmických záchodových tvarů a vstříc propuštěnému „vězni“ kráčí rozesmátý J.-C. Decaux a podává mu ruku.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Kde jsou ty idylické doby, kdy na pařížských trotoárech páchly válcovité plechové útulky, v nichž byla uživatelům vidět lýtka. Nebylo třeba mincí ani systémů na rozeznávání duhovek nebo otisků prstů. Nebylo třeba obávat se křehkosti sofistikovaných struktur. Nebylo třeba překonávat překážky.

Civilizační technologie spotřebovávají člověka. Svou složitostí a křehkostí komplikují dosažení jednoduchých cílů, vyžadují spoustu znalostí a energie, než je možné provést požadovanou operaci. Ono se to vždycky nějak… Dostat se ze záchodu může být stejně komplikované jako obdržet penzi bez bankovního konta. A zámků, těch reálných i virtuálních, bude přibývat. Na nádraží budeme časem chodit jako dnes k letadlům. Šroubovák v kabelce už nebude stačit, stejně vám ho seberou.

Ekologická soutěž E.ON Energy Globe každoročně sbírá a oceňuje zajímavé projekty, které přispívají k ochraně přírody...Letos v kategorii Produkt nominovala odborná porota do užšího finále dva projekty - aplikaci zachraňující neprodané jídlo z restaurací Nesnězeno.cz a projekt společnosti ReFork, která z přírodního odpadu z prvovýroby vyrábí jednorázové obaly... ...

.. Jakýpak odpočinek, když za zády každou chvíli hlučí motor multikáry správců městské zeleně, starajících se o vyprazdňování odpadkových košů, zalévání, hrabání listí a další zahradnické práce, bez kterých se městská zeleň po celý rok neobejde. To vše si již dlouho dobře uvědomují lidé z organizace Veřejná zeleň města Brna (VZMB), která - jak... ...

Jednou z činností CENIA, české informační agentury životního prostředí hodnocení a interpretace informací o životním prostředí. Touto činností se zabývá oddělení informační podpory environmentálních politik. Oddělení na základě výsledků vědy a výzkumu, projektové činnosti a mezinárodní spolupráce rozvíjí metodické přístupy, a podporuje přípravu a... ...