76 článků z PÁTKU 23.8.2019

Publikací „Exilový orloj. Nezapomínky“ (2019) s ilustracemi Clary Istlerové navázal Karel Hvížďala především na dva svazky fejetonů a esejů Osmý den týdne (2015) a Dobře mrtvý dědeček (2017). Tři tyhle knihy nenahrazují snad úplně jeho autobiografii, ale jde o jakýsi „životopis skromného“ proložený mimo jiné aktuálními zamyšleními.

V přítomném svazku píše Karel Hvížďala především o těch, s nimiž jej propojila zkušenost exilu. Tam žil (právě) tucet let, nicméně zachycených osobností je víc. Celkových 28 kapitol předkládá dosti ucelený obraz let osmdesátých a konce let sedmdesátých. Nelze přitom říct, že by se Hvížďala oněm kamarádům zpětně podbízel a současně od něj leda stěží můžeme očekávat, že vytáhne vědro špíny. Výsledek je až noblesně korektní, nic však nelakující. Karel Hvížďala – i navzdory některým zklamáním – má prostě ony osobnosti rád.

Výtečně to lze ilustrovat na Pavlu Landovském, jemuž je věnována prostřední, čtrnáctá kapitola Intelektuál s maskou křupana. Hvížďala jej znal od samého začátku šedesátých let a nepochybuje o zvláštní „přírodnosti“ jeho vrozené inteligence. „Lanďák“ byl opakem pozéra. A navzdory zjednodušujícímu titulu kapitoly nebyl ani tak křupan jako bijec všeho uměle falešného. Jeho revolta přitom plynula z určité niterné úzkosti, kterou ostatní sotva kdy zahlédli. Hvížďala v tomto smyslu cituje Pavla Landovského: „Můj humor častokrát vycházel z toho, že bych nejraději brečel, ale nedal jsem to znát, a naopak lidi začal bavit, protože jsem měl hrozně rád, když se smějou. To na mě působilo hojivě.“

Karel Hvížďala znal Pavla Landovského takřka půl století a první rozhovor s ním vedl již roku 1969 pro Mladý svět. Ten jej otiskl v momentě vrcholné hercovy slávy, kdy „naturbuš“ zářil stejně v „Činoheráku“ jako ve filmech. Dodnes stačí Hvížďalovi k hercově charakteristice v podstatě jen jediná věta: „Byl jako houba, všechnu zkušenost do sebe nasával z druhých: měl dobré oči, fantazii a paměť pro situace, které pak s chutí trochu karikované předváděl...“ A po chvíli už jen dodá: „I jiným jeho pozdějším kamarádům chvíli trvalo, než pochopili, že Pavlova jistá exaltovanost není hraná, ale jeho přirozenou pohonnou směsí. Proto mohl i kníže Karel Schwarzenberg po hercově smrti prohlásit, že patřil k jeho nejlepším kamarádům, i když on sám má vrozenou poker face.“

Karel Hvížďala v knize vzpomíná na pětidenní, na Hrádečku realizované natáčení známé Audience v režii Luboše Pistoria i na daleko pozdější zrod jejich společné knihy Soukromá vzpoura (podzim 1987 ve Frankfurtu). „Pavel mi vynadal, že jsem udělal rozhovor s Václavem Havlem, a na něj, na starého kamaráda, kašlu.“ Tady je ovšem na místě spolu s Hvížďalou upřesnit, že Soukromá vzpoura není zcela použitelný historický pramen, ostatně Václav Havel mu k tomu napsal: „Klidně to pusťte do světa tak, jak to je, snad jen v nějakém doslovu či ediční poznámce můžete decentně naznačit, že Lanďák je mistr v dobásňování skutečnosti a že je to třeba občas brát spíš jako beletrii než jako historický materiál.“

Když knihu o „soukromé vzpouře“ ve Vídni autorizovali, byl to právě Landovský, kdo Hvížďalovi doporučil, aby realizoval také knižní rozhovor s Karlem Schwarzenbergem. Tím přecházíme k dalším a dalším aktérům práce letošní a bilanční. Jistěže autor těží i z více než třicítky svých knižních rozhovorů, ale dojde přečasto i na momenty, které se tam nevešly či byly z nějakého důvodu původně „vystřiženy“. Čtivě, stručně a pravdivě k nám tak z Exilového orloje „promlouvají“ Milan Kundera i Josef Škvorecký, Arnošt Lustig i Jiří Gruša, jistěže Václav Bělohradský a rovněž Jan Kaplický, Pavel Šrut, Josef Topol, Karel Kryl či Karol Sidon. Autor přitom své kamarády ani vzdáleně „nenasekal“ do uzavřených kapitol. Naopak! Roli při jeho psaní hrály asociace, a to někdy jen zpola vědomé. Psaní ostatně pro Karla Hvížďalu, jak sám přiznává, zůstává formou magie, skrz níž dává moc „svým hrůzám i touhám“.

{loadmodule mod_tags_similar,Související} 

Nakladatel knihy Zdenko Pavelka v závěrečné poznámce upřesňuje: „Osmý den týdne byl především jakousi poctou Hvížďalově babičce Bohumile Maštalířové, rozené Mallottové, druhá Hvížďalova vzpomínková kniha je připsána jejímu muži Václavu Maštalířovi, jehož předci se psali Mastalier a...“ A nápad na tuto knihu třetí? „Karel s ním přišel někdy během cest za čtenáři.“ Magdalena Deiml z nakladatelství Mladá fronta mu totiž nabídla besedy v knihovnách, těch cest bylo nakonec nepočítaně a „darovaly nám čas na povídání v autě i ve vlacích“.

Po právu má Pavelka Exilový orloj – i předchozí dvě autobiografické knížky – za „výjimečné memoáry“. Výjimečné i tím, že autor jen zřídka vypráví o sobě, a když to přece dělá (hlavně v závěrečné povídce Soňa), změní si cudně jméno. „Píše tak především o lidech, kteří pro něj něco znamenali, od kterých se učil životu a s nimiž prožil okamžiky, které mu paměť uchovává jako pokladnice drahokamy.“

 

Karel Hvížďala: Exilový orloj. Nezapomínky. Ilustrace Clara Istlerová. Vydalo nakladatelství Novela bohemica. Praha 2019. 280 stran.

Na čínském blogu china-aerospace.blog se objevil článek od Jeana Devilla, který převzal a komentoval poslední zprávu FutureAerospace - Commercial Space Investment Race, ze které také pocházejí dále uváděné číselné údaje. Originál zprávy v mandarínské čínštině je dostupný na webu - [1] nebo [2]. Čínský NewSpace roste, ale kdo jej subvencuje? Pozorovatelé kosmického průmyslu obecně uvědomují, že do čínského New Space, který v současné době čítá něco mezi 50 až 100 společností (v závislosti na definici “NewSpace”), se nalévá velký proud investic. Jen v samotném roce 2018 bylo do čínských start-upů investováno 2,1 miliardy čínských jüanů - RMB (cca 300 mil. USD). Ale odkud se tento kapitál bere? Kteří investoři jsou oporou čínského NewSpace? FutureAerospace, v Pekingu sídlící investorská a konsultační společnost, právě publikovala zprávu Commercial Space Investment Race, která nabízí některé odpovědi na zmíněné otázky. Níže jsou uvedeny přeložené hlavní body této zprávy.

Britská společnost Plessey úspěšně vytvořila monolitickou micro LED na bázi GaN-on-Si, která bude určena pro aplikaci v SMART zobrazovacích nosičích. Mezi tyto aplikace patří například náhlavní soupravy pro rozšířenou realitu (AR), hlavové displeje (HUD) a další SMART nosiče, které vstupují na masový trh.

Micro LED jsou perfektní pro použití v nositelných chytrých zařízeních, hlavně pro vysoký kontrast a jas, vysokou rychlost, široký pozorovací úhel a nízkou energetickou náročnost.

Současné výroba mikro LED není vzhledem k jejich malé velikosti vůbec snadná. S využitím technologie „pick-and-place“ musí být jednotlivé Micro LED umístěny na ploše menší než 50 mikronů. Využívané zařízení je poměrně drahé a málo produktivní, proto stále rostoucí tržní poptávka po vyšší hustotě a výběru pixelů může tuto technologii zcela umrtvit.

Plessey vyvinulo micro LED vyrobené z nitridu galia na substrátu křemíku (GaN-on-Si), místo obvyklé používaného safíru. GaN-on-Si umožňuje vytvoření monolitických mikro LED, které obsahují více zářičů na jednom čipu. Tento přístup přináší klíčové výhody, jako například menší rozteč pixelů na pouhých 8 mikronů a možnost vyrábět větší LED zářiče s lepším kontrastem, díky povrchovým vlastnostem GaN-on-Si. Tato technologie tak může být snadno upravena v aplikacích pro větší plochy jak 200 mm, což snižuje náklady a zvyšuje výnos.

Technologický pokrok řeší nedostatky tradiční výroby „pick-and-place“ a dává micro LED technologii potenciál pro splnění náročných požadavků SMART zobrazovacích aplikací. Monolitický přístup navíc umožňuje postavit Micro LED na silikonové základní desce CMOS, takže standardní obvody CMOS se snadno integrují i pro velmi náročné aplikace.

Zdroj: ledinside.com

Elon Musk se vyjádřil k tématice potenciálně nebezpečných asteroidů. V neděli na Twitteru uvedl, že „Zemi nakonec zasáhne velká skála a v současné době nemáme žádnou obranu.“ Toto zlověstné varování přišlo jako reakce na příspěvek Joe Rogana, který sdílel článek britského bulvárního deníku The ...