89 článků z ÚTERÝ 15.10.2019

Uznávaný český egyptolog a archeolog prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. (*1969) letos obdrží národní ocenění Česká hlava. Podle informací tiskového odboru vlády, bylo toto rozhodnutí schváleno dne 13. 10. 2019 na doporučení Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Laureát obdrží finanční odměnu jeden milion korun. Miroslav Bárta se letos na jaře stal prorektorem Univerzity Karlovy...

Jen co v Brně skončil strojírenský veletrh, už se chystá další akce, která je tentokrát přímo věnovaná všem domácím kutilům, bastlířům, domácím řemeslníkům a inovátorům s kladivem a pájkou v ruce – prostě makerům. V pavilonu A1 zdejšího výstaviště můžete v sobotu a neděli navštívit první ...

Výrazná dvojice české novocirkusové scény Bratři v tricku se letos ohlíží za deseti lety své spolupráce. Oba umělci, Adam Jarchovský a Václav Jelínek, jsou skvělými žongléry, anebo přesněji manipulátory s předměty a mistry sebeironie. Improvizují pohotově a ovládají zákony pouličního divadla. Na první pohled jde o dva rozdílné muže, které vzhledově spojuje snad jen knírek, ale z jejich jevištní souhry čiší radostná vzájemnost. 20. října si připomenou mezníky své společné tvorby ve speciálu Sezóna X na holešovických Jatkách 78. 

 

Odkud vzešel název Bratři v tricku? 

Václav Jelínek (VJ): Název jsem vnesl já, měl jsem ho v hlavě už jako náctiletý. Ale kdybych mohl za těch deset let něco změnit, byl by to název. 

Adam Jarchovský (AJ): Náš název je sice hezky dětsky naivní, ale i rozporuplný, svádí k příliš mnoha podobám. Možná bychom mohli založit muzeum komolení. Už nás pojmenovali např. jako Bratři v tričku nebo v triku, Bratři s kníry. Pro zahraniční pořadatele jsme často nepřeložitelní, to jsme Bratri von tricku... A dokonce jsme od mladých z Cink Cink Cirku zaslechli, že jak stárneme, že bychom se měli přejmenovat na „Strýčky s tríčky“. 

 

Kdy jste poprvé zkusili žonglovat?

AJ: Já chtěl jezdit na trikovém kole. Ale bylo drahé, tak jsem si musel koupit flowerstick. Nebýt toho, tak jsem mohl dnes jezdit výborně na kole. 

VJ: Já začal ve Francii, když jsem tehdy s mámou jel k její kamarádce do Paříže a společně jsme se jeli podívat na festival pouličního divadla Aurillac. Mně bylo asi dvanáct a poprvé jsem viděl chůdaře, žongléry, pouličárnu všeho druhu. A tak jsem si tam koupil tři hakisaky a naučil se žonglovat v Paříži na dvorečku. 

 

Co vás motivovalo vytrvat? 

AJ: Chtěl jsem fakt něco umět, být v něčem lepší než ostatní. 

VJ: A tehdy to bylo snadné, všechno bylo nové. 

AJ: Stačilo, když flowerstick, který skoro nikdo neznal, čouhal z batohu a probouzelo to zvědavost. Už jenom to, že jsi vzal špulku a vyhodil, bylo něco jako „wow“, a přitom stačilo umět pár triků. Nebyl ještě YouTube a scházeli jsme se a „špulili“ v parku na lidi a byli hustý. Žonglování nebo manipulace byly u mě ventil přebytečné energie. Úplně mě to pohltilo na dlouhé roky.

VJ: Na gymnáziu jsem házel každou přestávku, nebo nad postelí jsem žongloval s míčky. Jezdil jsem do Prahy na srazy, abych ulovil nové triky. Postupně, co bylo dosažitelné, jsem totiž už uměl. 

 

Kdy se k vášni žonglování připojila touha tvořit a manipulovat s rozmanitými předměty?

VJ: Už s naším prvním představením jsme začali házet s předměty.

AJ: Jedna z obecných definic žonglování je objektová manipulace. Z hlediska performance je asi vděčnější házet čímkoliv jiným než s míčky nebo kuželkami, ale já se tomu zpočátku bránil. Zatímco Vaškovi to bylo jasné mnohem dříve. 

VJ: Než jsem nastoupil na DAMU, žongloval jsem neustále. Při studiu jsem se věnoval hlavně divadlu. Sice jsem trénoval, ale nijak jsem žonglování s divadlem nepropojoval. A když jsem po škole neměl do čeho „píchnout“, vrátil jsem se k tomu a potkal Adama. Pak nás namotivovala Šárka Maršíková (pozn.: ředitelka Cirqueonu), abychom vytvořili něco jiného než „hopsalala kuželka“ pro tehdy vznikající festival nového cirkusu v Trutnově, a tak vznikli Malíři

AJ: U Malířů jsme zjistili, že nás baví žonglovat se štětkami, tyčemi, ale zároveň jsme nezatratili míčky. 

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

{mprestriction ids="1,2"}

Nejenže výborně žonglujete, ale vaše čísla nepostrádají vtip, herecký výraz a nadhled. Jaké jsou další ingredience, po kterých metaforicky řečeno „voní“ a „chutnají“ Bratři v tricku? 

VJ a AJ: Podle toho, zda si vypereme kostýmy… to byl vtip. Jsme to asi my dva, a ne to, čím a jak žonglujeme. Naše podivné osobnosti. Sebeironie. Vlídný humor. A sehranost, která je na nás po deseti letech vidět. Za námi jsou stovky, určitě tisíce hodin v autě, na zkušebně... Nejlépe je to vidět právě na představení Malíři. V nich jsou dvě improvizovaná čísla, vyplněná komunikací s diváky a mezi sebou. A zatímco před osmi lety tyto improvizace vyzněly většinou jako „jalová blbost“, dneska, když to vyjde, tak to umíme udělat jako skvělou show. 

 

Když si připomeneme jednu inscenaci po druhé, co vám každý jednotlivý titul přinesl? 

VJ: Díky Malířům jsme si upřesnili, že nechceme jít cestou eventových žonglérů, ale zkusili jsme žonglovat s malířskými štětkami. Naučili jsme se spolu improvizovat, vnímat se navzájem a rozumět si před lidmi. 

AJ: Plovárna nám přinesla první režisérku – Veroniku Poldauf Riedlbauchovou a též první ženu akrobatku v souboru, první divadlo – divadelní přesah v novém cirkusu. Příběh, smysl. A kníry! 

VJ: Ve své době byla Plovárna zásadní, tehdy se nám dokonce říkalo „La Putyka pro chudé“. První velký úspěch. A z toho vzešla spolupráce s profesionální produkcí. 

AJ: U Prasečího cirkusu jsme si uvědomili potenciál pouličního divadla. Původně jsme chtěli cirkus hraček, tak jsme nakoupili pejsky, plyšáky. Ale pak se téma zúžilo na prasátka a zakotvili jsme u estetiky kýče. 

VJ: Cílem bylo mít scénografii, se kterou opanujeme prostor a po skončení s ní zase odejdeme.

VJ: Funus nás naučil to, že pokud chceme něco dělat, tak to musíme chtít dělat. 

AJ: Spousta hlav, spousta názorů. Bylo nás opravdu hodně. 

VJ: U Běžkařské odysey jsem přišel s nápadem, abychom jezdili na běžkách po náměstích. 

AJ: Najednou jsme měli spoustu nápadů, chtěli jsme být „hudebně sexy“…, ale naučili jsme se škrtat tak, aby všechny výstupy byly poplatné celku. To bylo tady poprvé. 

VJ: A ve spolupráci s Tomsou Legierskim se nám podařilo vystavět oblouk pouličního představení, které bychom i my sami chtěli vidět! Naučili jsme se být efektivní i efektní, technika ustoupila dramaturgii, smyslu. A zůstala tam v mnohem čitelnější neinvazivní podobě. Většina z pohybů, které děláme, jsou sice „wow“, ale nejsou nedostižné. Bylo pro nás najednou důležité, aby si divák řekl: „To možná dokážu, to bych mohl taky….“ 

VJ: U Lovu zase prvně došlo ke spolupráci dvou souborů a od začátku byla naším společným jmenovatelem sebeironie. Měli jsme k sobě blízko i lidsky, byla radost „lovit“ Lov

{/mprestriction} 

Bratři v tricku jsou stálice české novocirkusové scény. Jejich repertoár za deset let nepoznal derniéru. Společně vytvořili pouliční performance pod názvy Malíři, Prasečí cirkus, Běžkařská odysea a inscenace Plovárna, Funus a Lov. Mistři situační komiky a jemně peprného humoru jsou téměř neustále na cestách, poslední dobou nejčastěji buď „na lovu“, nebo „na běžkách“. Procestovali desítky zemí, stovky míst, viděly je tisíce diváků. Najezdili desítky tisíc kilometrů, nejen aby odehráli představení nebo pobavili, ale aby také učili nebo cirkusem pomáhali. Je jim blízký sociální cirkus, žonglování a objektová manipulace coby komunikace napříč jazyky, národy, prostředím i kulturou. Razí svět bez bariér, ve kterém nesmí chybět humor a spolupráce.

 

Autorka je divadelní publicistka. 

Nejlepším ekologickým projektem České republiky a vítězem 11. ročníku soutěže E.ON Energy Globe se stal projekt Nesnězeno.cz zachraňující jídlo z českých restaurací. Pomocí chytré aplikace si mohou lidé koupit neprodané jídlo, které by jinak skončilo v odpadkovém koši.  Do letošního ročníku soutěže oceňující ekologické projekty se zapojilo celkem 273 projektů, z nichž deset vybrala odborná porota do finálního hlasování […]

The post Soutěž o nejlepší ekologický projekt vyhrála aplikace Nesnězeno.cz appeared first on Nazeleno.cz.

26. září letošního roku byl v ruském segmentu ISS pod taktovkou izraelského potravinářského startupu Aleph Farms ve spolupráci s dalšími americkými a ruskými společnostmi proveden zajímavý pokus s tzv. biotiskárnou. Astronauti si s její pomocí „vypěstovali“ hovězí steak. Izraelci se zabývali otázkou, jak kosmonautům poskytnout bezpečné a výživné maso s využitím minimálních zdrojů. A tak...

Společnosti Boeing a Porsche oznámily ve čtvrtek 10. října uzavření dohody, jejímž cílem je „prozkoumat prémiový trh městské letecké mobility a rozšíření městské dopravy do vzdušného prostoru“ - tedy jinými slovy vytvoření létajícího auta. Fanoušci sci-fi si jistě vzpomenou, že podobné dopravní ...

Cirkulární ekonomika má velký potenciál pro zlepšení nejen životního prostředí, ale i ekonomické výkonnosti firem...V úterý 8.10. v odpoledních hodinách byla oficiálně zahájena činnost Českého cirkulárního hotspotu, jehož cílem je zajistit Česku účast na globálním dění v oboru a zároveň umožnit českým nápadům růst od prvotní myšlenky až po expanzi na... ...