46 článků z NEDĚLE 20.10.2019

Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů ochrany lesů v Česku...Okusem vrcholu je v mladých lesních kulturách v současné době poškozeno kolem 30 % jedinců hlavních dřevin a kolem 60 % jedinců dřevin zpevňujících a melioračních. Modelovými výpočty bylo současně zjištěno, že nové a opakované poškození kultur zvěří vyšší... ...

Na Nové scéně Národního divadla byli 20. října vyhlášeni laureáti státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo a ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury a za přínos v oblasti kinematografie a audiovize.

Státní cena za literaturu: Karol Sidon

Tento Dramatik, prozaik, scenárista, esejista, překladatel, vrchní zemský rabín a bývalý chartista a disident Karol Sidon dostal tuto cenu za celoživotní přínos české literatuře. Narodil se v roce 1942 v Praze. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Pracoval v Československém rozhlase, v Krátkém filmu, v redakci Literárních listů a Listů. Za normalizace v manuálních profesích; publikace v exilu a samizdatu (prózy Boží osten, Brány mrazu, Evangelium podle Josefa Flavia). Od roku 1983 žil v Německu, později v Izraeli, po roce 1989 znovu v Čechách. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zazářil jednak knihami Sen o mém otciSen o mně, jednak scenáristickou spoluprací s režisérem Jurajem Jakubiskem. Je autorem řady divadelních her (souborně Dramata, 2012). Po roce 2000 se realizoval znovu jako spisovatel (monumentální tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc: Altschulova metoda, 2014; Piano live, 2015; Puzzle, 2016; Outsider, 2017) a rovněž jako překladatel (v roce 2012 vyšel jeho překlad Tóry pod názvem Pět knih Mojžíšových).

Státní cena za překladatelské dílo: Anna Kareninová

Překladatelka, esejistka, publicistka, autorka rozhlasových pořadů Anna Kareninová obdržela tuto cenu za dosavadní překladatelské dílo v oblastech krásné literatury a filmu. Narodila v roce se v roce 1954 v Praze a vystudovala francouzštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala v redakci nakladatelství Odeon, jako šéfredaktorka revue Světová literatura a šéfredaktorka nakladatelství Český spisovatel. Do češtiny převedla tituly Guillauma Apollinaira, Marguerite Durasové, Reného Chara, Michela de Ghelderode, Tommasa Landolfiho nebo Nathalie Sarrautové. Poslední dekády se soustředí na překlady kompletního díla romanopisce Louise-Ferdinanda Célina a básníka Ezry Pounda (obojí pod hlavičkou brněnského nakladatelství Atlantis). Je autorkou monografie Céline v Čechách (2010). Zabývá se dlouhodobě i překlady filmovými (Antonioni, Fellini, Greenaway, Godard, Truffaut, Visconti ad.).

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla: Jan Nebeský

Jan Nebeský dostal tuto cenu za invenční a inspirativní pojetí současné divadelní režie. Narodil se v roce 1953 v Roudnici nad Labem a vystudoval režii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jeho první angažmá bylo v Divadle Vítězného února Hradec Králové (dnes Klicperovo divadlo), poté v Praze režíroval v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa), v Činoherním klubu. Stěžejní bylo jeho tvůrčí období v Divadle Komedie. V posledních letech spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, s Národním divadlem, Divadlem v Dlouhé, Divadlem NoD, se Studiem Hrdinů, Divadlem pod Palmovkou či Spolkem JEDL. Dosud režíroval na sto dvacet inscenací. V programu k inscenaci Nory Henrika Ibsena v Divadle pod Palmovkou Jan Nebeský uvedl: „Při inscenování je pro mne důležitý obraz. Obraz jako princip. Obraz dokáže nést metaforu k dalším vrstvám a proniká rychleji k divákovi. Jeho [Ibsenovy] hry jsou stále aktuální, vypovídají i o nás a našich problémech; ale nejsem mravokárcem. Nerad vysvětluji. Nerad poučuji. Rád se bavím a hledám společně s herci v materii textu i za ní.“ Jan Nebeský působil jako pedagog na Vyšší odborné škole herecké, přednáší na Katedře činoherního divadla DAMU.

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby: Jiřím Chvála

Jiří Chvála dostal tuto cenu za celoživotní sbormistrovskou činnost a dlouholetou úspěšnou práci s hudebním dorostem. Narodil se v roce 1933 v Praze a po absolvování oboru dirigování na Hudební fakultě AMU působil jako sbormistr Českého pěveckého (dnes Pražského filharmonického) sboru. Systematicky s ním studoval světový repertoár sborových, oratorních i kantátových děl a spolupracoval při jejich realizaci s předními dirigentskými osobnostmi. Od roku 1967 stojí v čele Kühnova dětského sboru, s nímž pravidelně vystupuje na hudebních festivalech doma i v zahraničí a přivedl jej k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Spolupracuje s českými i zahraničními operními scénami, diriguje řadu dalších domácích a zahraničních sborových i orchestrálních těles a zasedá v porotách četných mezinárodních sborových soutěží. Významné je také jeho působení na katedře dirigování na pražské AMU (od roku 1958). Má na svém kontě imponující počet rozhlasových snímků a přes 30 nahrávek.

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění: Václav Cigler

Václav Cigler získal tuto cenu za celoživotní výtvarné dílo, pedagogickou činnost a nezpochybnitelný přínos pro oblast výtvarného umění. Narodil se v roce 1929 ve Vsetíně a v letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Václav Cigler patří k nejvýznamnějším autorům umělecké generace nastupující na počátku šedesátých let 20. století. Ve své tvorbě předjímal rodící se koncepty soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku). Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, se sklem, světlem a s vodou. Tvorba Václava Ciglera je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, návrhy a realizace osvětlovadel a šperků, kresby, projekty a kompozice pro architekturu. Své práce představil na mnoha samostatných a kolektivních výstavách v České republice a v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných soukromých i veřejných sbírek.

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury: Ivan Kroupa

Ivan Kroupa tuto cenu obdržel za mimořádný autorský přístup v evropském kontextu a za přispění k rozvoji současné architektury prostřednictvím pedagogické činnosti. Narodil se 1960 v Kolíně a vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 2008 je vedoucím ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako výrazná osobnost české architektury se profiluje již od 90. let. K nejvýznamnějším realizacím patří DOX – Centrum současného umění v Praze, Hemodialyzační centrum Bulovka B. Braun, objekty tiskárny Karmášek v Českých Budějovicích, rodinné domy v Roudnici nad Labem atd. Z urbanistických projektů je to například Bažantnice Pražského hradu. „Jednotlivé projekty jsou dost rozdílné, nikdy se neopakují. Jsou stavěné z klienta a z místa. Do žádné škatulky se to podle mne strčit nedá. Každý klient a místo jsou jiní, proto je někdy architektura klidná, až jako by nebyla, jindy výrazná, až divoká. Společná linka, souvislost všech projektů je daná způsobem myšlení a práce,“ charakterizoval vlastní tvorbu v rozhovoru pro Českou televizi.

Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize: Jiří Menzel a Jaroslav Kučera

Jiří Menzel cenu dostal za „filmy, kterými se nesmazatelně zapsal do dějin české a světové kinematografie“ a Jaroslav Kučera in memoriam „za celoživotní ochotu experimentovat a osobitý kameramanský rukopis, kterým umocňoval vyznění kinematografických děl“.

Režisér, herec a spisovatel Jiří Menzel se narodil v roce 1938 v Praze. Studoval režii na FAMU, kde v roce 1962 absolvoval u Otakara Vávry. V šedesátých letech 20. století patřil k tvůrcům filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) podle literární předlohy Bohumila Hrabala získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Následoval trezorový film Skřivánci na niti (1969), natočený opět podle Bohumila Hrabala, který v roce 1990 získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl v roce 1985 nominován na Oscara. Vedle rozsáhlé filmové tvorby se také věnoval divadelní režii (Činoherní klub, Divadlo na Vinohradech) a vyučoval na FAMU. Je zahraničním členem Americké filmové akademie, nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury a držitelem Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

Jaroslav Kučera se narodil v roce 1929 v Praze. Patřil k nejvýznamnějším českým kameramanům. Od počátku své tvůrčí dráhy se prosadil invenčním autorským vyjadřováním a originálním vizuálním stylem. Tvořil s Vojtěchem Jasným (Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci), Janem Němcem (Démanty noci), Jurajem Herzem (Morgiana), Zdeňkem Podskalským (Noc na Karlštejně), Oldřichem Lipským (Adéla ještě nevečeřela) a s dalšími významnými režiséry. Jako kameraman pracoval i pro televizi, vytvářel filmové dotáčky pro divadla, například pro Laternu magiku, vyučoval na FAMU. Jeho ženou a spolupracovnicí byla režisérka Věra Chytilová. Z jejich spolupráce vznikl snímek Automat svět z povídkového filmu Perličky na dně, filmy SedmikráskyOvoce stromů rajských jíme. Za své dílo byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. Zemřel v roce 1991 v Praze.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

 

Čchin-ling čili „Čchinský hřeben“ je výrazné horské pásmo, které přetíná jižní cíp čínské provincie Šen-si, která leží přibližně ve středu země. Pohoří zasahuje i do sousedních provincií Kan-su na západě a Che-nan a Chu-pej na východě a tvoří přírodní předěl mezi severní a jižní Čínou.

 

 

Máte rádi Elvise Presleyho? V tom případě si rozhodně nenechte ujít tribute show One Night Of Elvis, která přijíždí z Velké Británie poprvé do ČR. Ve středu 20. listopadu 2019 zavítá do pražského Divadla Hybernia a o dva dny později, v pátek 22. listopadu rozezní brněnské Sono Centrum.

Představení je rozděleno na dvě části – 68 Comeback Special podle nejzdařilejšího Elvisova vystoupení v televizi a Vegas Years odkazující na koncertní léta 1969-1977. „68 Comeback Special“ byl pro Elvise návrat ke koncertování po sedmileté pauze, během které se spíše věnoval filmu. V této části zazní písně jako ‘Hound Dog’, ‘Heartbreak Hotel’, ‘Don’t be Cruel’, ‘If I Can Dream’ a další velké hity. Druhá půlka představení je věnována rokům ve Vegas, kdy Elvis vystupoval v Las Vegas a měl turné po USA a Kanadě. Záznam jeho vystoupení z této doby je zachycen ve filmech ‘Elvis – That’s the Way It Is’ a ‘Elvis On Tour’ a také ‘Aloha from Hawaii’.

Legendárního Krále rock´n´rollu na podiu ztvární Lee Memphis King, který je v této roli velice autentický nejen po stránce hlasové, ale i co do energie a vášně, kterou vkládá do každé z písní. Na podiu jej doprovází orchestr složený z vynikajících hudebníků a vokalistů. Celkový dojem podtrhuje tematická videoprojekce a také kostýmy, které byly pro Elvise tak typické.

Předprodej zajišťuje Ticketmaster, Goout a Ticketportal, na koncert v Brně jsou lístky k dostání též v Smsticket a Ticketart.

Na koncerty zve agentura Brnokoncert.

Při všech debatách o dronech s umělou inteligencí nebo bojových oblecích vybavených senzory, může být překvapivé, že počítače, které Američané ještě do nedávna skladovali pro případnou koordinaci jaderných útoků, jsou ze 70. let a využívají diskety. Vysvětlovali to bezpečností systému. Tomu je ...

Jaromír Komorous (1951–2017) byl textař, publicista i básník. Člen Obce spisovatelů ČR. V čase, kdy stál ve své rodné Plzni v čele „KS Esprit“, zbudoval i vedl solidní festivaly Jazz, Struny a Divadlo na ulici. Komorousova nynější kniha Obrazně řečeno je jeho šestou a poslední básnickou sbírkou a – současné – i poetickými komentáři k reprodukcím 121 obrazů Květy Monhartové (*1938 ve Volyni).

Tato malířka působila kdysi jako pedagožka na Střední zdravotnické škole v Plzni a je ilustrátorkou, tvůrkyní grafik i grafickou upravovatelkou knih. Píše verše a je výtvarně zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách v ČR a zahraničí. Je členkou členka Střediska západočeských spisovatelů, Unie výtvarných umělců a skupiny P89. Reprodukce jejích emotivních obrazů jsou děleny do čtyř částí této knihy a naprostou většinou se jedná o akrylem pokrytá plátna rozličných rozměrů. Jen třikrát jde o olejomalbu. Tyto obrazy nejsou nijak datovány, ale pojmenovala veškeré.

Opakovaně se vynořují z její obraznosti zvláště motivy psů, ale nejen ony (Znásilněný tvar, Pozorovatelé, Srnečka, Smečka, Výchova dívek v Čechách, Výchova psů Čechách, Pouštní psi, Spící psík, Pes a jeho pán, Pán a jeho pes, Červený pes, Červené punčochy, Modrá hlava, Skladované tajemství, Marioneta, Loutka nad vodou, Čekárna, Eva, Evy, Křik, Mužné rozpomínání III, Pád anděla, Optimista na ulici, Hazard s časem, Vratkost, Levitace, Vizualizace snu, Dvě srdce, Tanec vlasů, Přijímání, Hlavonožci, Dentes incisivi, V zemi boha Dia, Caligula, Spartacus, Královský pár, Královská snídaně II, Hřeby, Pilát si myje ruce, Eliášův oheň, Letnice, Rozjímání, Vybydlení, Krvavá svatba, Hanopis, Rada moudrých v koncích).

Jaromír Komorous a Květa Monharova si psali a vyměňovali reprodukce jejích obrazů a jeho verše (například Střežím tvé malůvky, Underground navždy, Prostřeme bílo, Vytěsněn z paměti, Sám sobě ztracen, Kam jste mě schovali, Překlad z ptačího zpěvu, Bicisté, Sedlákova meditace, Asketi netouží, Kapitál, A pak jsem se uviděl, Vévé, O tělesnosti, Nestat se doutníkem, Hospodská praxe, Život jsem upíjel, U karet, Pijácká, Na slavnosti prořídlých řad, Hon, Na lovu, Na střelnici, V karanténě, Ranní vidění, A bude hůř, Hodina H). Tak nakonec vznikla i tato rozsáhlá kniha, jejíž vydání Plzeňský kraj podpořil částkou sto tisíc korun.

Obrazy v ní nejenže nejsou datovány, ale nejsou ani řazeny chronologicky, nýbrž podle Komorousova spontánního výběru. On rozhodl i o dělení do čtyř částí a striktně tím odťal různé leitmotivy. Své verše psal k obrazům, a to podobně jako kdysi Josef Brukner v Obrazárně (která však je určena dětem). Jak nás upozorňuje ve svém doslovu výtvarník Václav Malina, je pro Monhartovou typická častá dráždivost volených barev, mezi kterými dominuje lila, ale taktéž temná rudá, růžová a fialová. Tato malířka pak i ráda vystupňovává kontrasty a neobává se sice erotična, ale vnímáme rovněž křesťanskou spiritualitu.

Pražská básnířka Karla Erbová v dovětku knihu srovnala s horkou lávou v řevu Vesuvu (či kteréhokoli jiného vulkánu) a přisuzuje oběma složkám, a totiž té výtvarné i té poetické, až nesmrtelnost granitu. Věřme, že při té úkloně tvůrcům příliš nepřehání, a nepochybně má pravdu v tom, že z knihy místy mrazí.

Jen ať mrazí!

 

Ukázka z knihy:

Překlad z ptačího zpěvu

Ozvěny ptačích trylků rezonují v nás.

Posloucháš-li pozorně, v zobáčcích akordy jara.

V nastaveném odposlechu i odkaz hladových.

Neusnout při půstu.

 

A to se mi líbí.

A to mám rád.

Dotýkat se tě celý rok,

prorážet ledovou krustu.

 

A nemuset vydat jediný zvuk,

jediné svědectví z minula.

Na nosné noze ostnatý drát,

z hlíny upatlanou bustu,

 

z které patrný každý můj krok,

kdejaké hladítko tobě.

Aby až vdechneš mi život zas,

ten začal trylkem. Zasvěcen růstu.

(k obrazu Hledači odrazů)

 

 

Bicisté

Dvojice bicistů u škopků,

metronom v tempu,

srdce spojená aortou.

 

Vzájemnost umocněná hudbou.

 

Snáší se bez ustání

do krajin primárních svalů.

Kumšt získává rozměry,

odvahu i sdělnost.

 

Nad tím vším náhoda

zrozená trvanlivostí ducha

dohnaného pokorně k úžasu.

 

Ženství a mužství sudbou.

(k obrazu Dvě srdce)

 

 

Kapitál

K jednání přiložit věčně psí oči?

Probouzet opatrně, vrčí.

Při správném vyladění barva

padnoucí k úvěru.

 

Maršálskou hůl vděčně k ruce,

ono to dopadne.

Banky se lakonicky stáhnou.

Co chtějí? Pověru?

 

Co chtějí víc do zástavy?

Ona je radost, ona se baví.

Vybavená skvostnou ekvipáží,

vysazená na trůn.

 

Nepřijde o něj ani ve snu,

do něhož stejně nevidět.

V mošničce věčně psí oči

s minulostí lotrů.

 

A na to lze vsadit,

jiné to nebude.

K podpisu z první.

Neváhej, zvlhni.

(k obrazu Pes a jeho pán.)

 

 

Underground navždy

U vědomí tunelů

z východu na západ,

u vědomí tunelů,

o kterých denně číst,

jsem plný továrny,

nad kterou tyčí se komín.

A tou si být jist.

 

Neztrácet čas výběrem transparentů,

když už i možnosti v oblasti sci-fi,

neztrácet čas výběrem transparentů

s dekadentními hesly,

kterým raději nerozumět,

jen zvráceně se jimi bavit.

Jo, až sem jsme klesli.

(k obrazu Projekt)

 

 

Vévé

Vykouzlit kulaté och.

Vytrhnout zubaté zuby.

Vytáhnout obočí do přímky.

Vyzdobit stehy kanavu

 

vypnutou mezi rty

vzdálenými životu na zemi,

vystrašenými válkou mezi světy,

vybarvené malířem snění.

 

Vtěsnat se do nich bez okolků.

Vytěsnit pocit nechtěných.

Vyrazit ze dveří cituprázdno.

Vnořit se lůna laviny

 

verbálně otupen,

vyšeptán křikem,

vyčiněn na běhoun

verbířem k citu zverbován.

(k obrazu Přijímání)

 

Jaromír Komorous: Obrazně řečeno. Ilustrace Květa Monhartová. Doslov Václav Malina. Esej Zámek a klíč napsala Karla Erbová. NAVA. Plzeň 2019. 264 stran

{loadmodule mod_tags_similar,Související}