75 článků z ÚTERÝ 17.9.2019

Kosmický dalekohled Kepler v rámci primární mise objevil u hvězdy KIC 8462852 (Tabbyina hvězda) podivné poklesy jasnosti, které nevykazovaly jasnou periodicitu, byly různě hluboké a největší dosáhl až 20 %. Další poklesy jasnosti byly později pozorovány také ze Země. Příčinu poklesů se zatím nepodařilo spolehlivě vysvětlit, ačkoliv teorií se objevilo mnoho, včetně roje komet. V […]

The post TESS pozorovala Tabbyinu hvězdu. Zatím seká latinu appeared first on Exoplanety.cz.

Je zvláštní, jak je Roses odlišné od Platja de Aro nebo Palamos, souměstí vzdáleného zhruba 40 kilometrů, kde jsme v minulosti trávili hodně času. Zdejší lidé často nedovedou nebo nechtějí mluvit španělsky.

Nad silnicí visí co kilometr nápisy „Jsme republika“, samozřejmě v katalánštině a co mě zaujalo – s tvarem slovesa „být“, které nepřipouští změnu. Podezřívám ale zdejší Katalánce z napodobování blízkých francouzských sousedů, kteří se tváří, že jinému jazyku nerozumějí.

Ale nejen politikou živa je Costa Brava. Mnohem horší jsou afričtí prodejci kabelek, triček a botasek – tedy ne oni, ale jejich zboží „pravého jména“. Nabízejí kousky, o nichž si snad nikdo nemůže myslet, že jsou pravé. Od jednoho do druhého konce promenády leží na zemi „Louis Vuitton“, „Gucci“, „YSL“… Padělky úrovně, která bije do očí. A policie? Nikde.

Zájem je hlavně o botasky. Podél korza ale postávají také ženy tmavé pleti, které dovedou umně zaplést vlasy. A tak jsem se do toho zapletla i já. Poté, co jsem ztratila nervy se svým polodlouhým účesem, jsem se rozhodla svěřit se do jejich rukou. Tedy – Mirek mě přesvědčil. „Stejně by ti to leželo v hlavě, tak to zkus.“

Na promenádě v Costa Brava si můžete nechat zaplést vlasy. Foto: Jana Pavlová Žena, kterou jsem si vybrala, je relativně mladá a moc milá. Domlouváme se španělsky, že rozhodně nechci, aby mi mezi copánky prosvítala kůže. Má i ve vedru chladné ruce, silný parfém a její mateřská prsa o mě každou chvíli zavadí. Půjčí mi puklé zrcátko, a tak si mohu říkat, co chci na hlavě vytvořit. Je neuvěřitelně šikovná. A rychlá. Miroslav trpělivě přihlíží a čeká. Výsledek je super, jsem spokojená. I cenu jsem ukecala na polovinu.

A když druhý den na parkovišti najdu v písku malý skřipec, přesně takový, jaký potřebuji k dokončení letního looku, vím, že jsem se rozhodla správně. Nelíbí se mi, když někdo prodává falešné zboží. Ale líbí se mi, když zručné ženy učiní jiným ženám život u moře pohodlnější a hezčí. Myslím, že ta „moje“ tmavá guapa by se na tanečních soutěžích skvěle uživila.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Kdy je asfalt vedlejším produktem a kdy odpadem? Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., O kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Je nutné říct, že tato vyhláška je velice důležitá a dlouho se na ni čekalo. Její vznik vyvolaly i potřeby stavebních firem, které tento materiál... ...

Poslanecká sněmovna v pátek podpořila část pozměňovacích návrhů k novele zákona o lesích, které by mohly vést k pěstování pestrých a odolnějších lesů. Další důležité návrhy ale zůstaly nevyslyšeny. Poslanci především odblokovali řešení přemnožení spárkaté zvěře a změnili způsob plánování lovu tak, aby postupně došlo k vytvoření rovnováhy... ...

Umělecká poradkyně MFF Karlovy Vary, překladatelka a filmová kritička Eva Zaoralová převzala vyznamenání Cavaliere dell´Ordine al Merito della Repubblica italiana za své zásluhy o šíření a podporu italské kultury a jazyka v zahraničí.  

Toto vyznamenání jí udělil prezident Italské republiky Sergio Matarella na návrh ministerstva zahraničí a mezinárodní spolupráce podaný Italským kulturním institutem v Praze.

Eva Zaoralová  přeložila do češtiny řadu italských autorů, jako jsou Giuseppe Dessi, Federico Fellini,  Goffredo Parise, Michelangelo Antonioni, Alba de Cespedes, Sveva Casati Modignani, Cesare Pavese, Carlo Fruttero a  Alverto Bevilacqua, o nichž rovněž psala a publikovala knihy nebo články.

Od roku 1994 spolupracuje s hercem Jiřím Bartoškou ve vedení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, jehož uměleckou ředitelkou  byla do roku 2010. Vyučovala dějiny filmu na FAMU v Praze a dosud spolupracuje s některými  z nejdůležitějších  mezinárodních filmových časopisů. Zasedala v porotách mnoha festivalů, například v Benátkách, Berlíně, Cannes, Mannheimu, Wiesbadenu či Antalye.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Proměnlivé počasí podzimních a zimních měsíců přispívá ke zvýšenému výskytu onemocnění virového i bakteriálního původu – akutních respiračních onemocnění, chřipek a následně také pneumokokových infekcí, které mohou v závažných případech končit i smrtí. V průběhu poslední chřipkové epidemie, která probíhala od 4. do 9. kalendářního týdne roku 2019, vyhledalo podle dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ)...

Není to mezinárodní kulturní akce velkého dosahu. Ale i tak je obsahem přitažlivá a zde, v Jaroměřicích nad Rokytnou, opravdu mimořádná. Pořádající Městské informační centrum poskytlo komorní interiér bývalého barokního Špitálu dvěma malířům k představení jejich tvorby. Pod titulem Křižovatka výstava obsahuje výběry z ateliérů zahraničních členů Umělecké besedy slovenské, ukrajinského malíře Sergeje Petroviče Biby (nar. 1966) a nizozemského malíře Walthera Smeitinka – Mühlbachera (nar. 1963).

Biba pochází ze Zakarpatské Ukrajiny, doma je v Užhorodě, kde studoval umění. Brzy si dokázal pootevřít svět kreativity malířskými experimenty blízkými postmodernímu umění. Šířeji se pak v tomto smyslu orientoval při delším pobytu v Polsku. Když se ještě později stal členem Umělecké besedy slovenské, získal tím nové umělecké přátele a zejména možnost individuálních a kolektivních výstavních vystoupení. Přes Slovensko přišel na Moravu, za Waltherem Smeitinkem. Do jeho ateliéru se vracívá.

Sergej Biba: Bez názvu, 80 x 75 cm, kombinovaná technika na plátně. Foto: Jan Dočekal Bibův projev je povšechně abstraktní. Smeitinkův rovněž. Šťastnou skutečností je, že oba drží abstrakci na svůj způsob, že projevy jsou si spíše nepodobni. Nedá mně to, abych alespoň kuse nevzpomněl jaroměřickou vernisáž. Když přišla řeč na abstrakci, řečník ji takto zobecnil: Kašle na život, kašle na lásku, kašle na přírodu, všechno jde z autorova nitra… Nejzajímavější bylo, že to vlastně nemyslel špatně. Abstrakce je prostě taková.

Sergej Biba: Bez názvu, 80 x 75 cm, kombinovaná technika na plátně. Foto: Jan Dočekal V některých Bibových malbách ovšem vidíme dokonalý antiabstraktní prvek, drobný konkrétní kreslířský záznam portrétního charakteru, snad jako neodbytnou vzpomínku na autorovy blízké z minula. Je to ozvláštňující. Jinak je vše, „jak má být po abstrakcionisticku“. Na nevelkých formátech skládá Biba generalizované kompozice, jimž nedává názvy. Prvky odkazující k přírodě, k technické civilizaci, „pohyblivé znaky“ elektronické komunikace, geometrický soulad a harmonicky tlumená barevnost. Takový je Bibův index. Je to abstrakce „odjinud“, má přitažlivou východní a přes Polsko rovněž severní dikci. Biba údajně všechny právě vystavené obrazy namaloval na Vysočině, při pobytech u Smeitinka.      

Smeitink, narozený 1963 v nizozemském Doetinchemu, studoval v Nijmegenu umělecké řemeslo, dějiny umění a textilní tvorbu, pak byl sedm let odborným učitel na Grafickém lyceu v Utrechtu. V druhé půlce 90. let pomáhal při pořádání akcí v rámci partnerských vztahů mezi nizozemským Utrechtem a Brnem. U nás, větší měrou na Moravě, uskutečnil řadu svých výstav. V obci Příštpo v sousedství Jaroměřic nad Rokytnou si s manželkou koupili v roce 2006 venkovské stavení. Smeitink se naučil česky, získal české občanství. V listopadu 2014 otevřel v Příštpu soukromou galerii.

Smeitinkova abstraktní malba je založena na vazbě určitého arzenálu částečně poznatelných jednotlivostí, na geometrických vztazích a tlumené zemité barevnosti. Při vernisáži výstavy Smeitink připomenul svoji stále podrženou tendenci: Chci divákovi něco ukázat, ale současně něco nechat skryté. Ano, to je nejlepší cesta k uchování si plné svobody projevu, při poskytnutí divákovi dostatečného prostoru k osobnímu závěru, že umělce proto akceptuje, protože mu rozumí.

Walther Smeitink: Bez názvu, 80 x 75 cm, kombinovaná technika na plátně. Foto: Jan Dočekal Při letmém zrakovém průzkumu jsou Smeitinkovy obrazy vlastně velmi jednoduchými kompozicemi s estetickým zápolením přímých linií s protikladnými dynamicky rozvlněnými gestickými čarami. To je ovšem pouhý povrch autorových malířských konstrukcí. V nitru sestávají z více barevných vrstev, často nesoucích struktury vytvářející optické efekty světla a stínu mírně posílené střízlivými valéry kontrastních barev. Ony zmíněné poznatelné jednotlivosti pocházejí ponejvíce z krajiny. Nesou odkazy důslednosti práce s barvou, jak je známe z barokní holandské malby. Smeitink překrývá a rozsvěcuje postupně nanášené vrstvy, což rozhodně není primárním znakem abstrakce. Nic však není v Smeitinkově generalizaci věcné, konkrétní, výsledný abstraktní obraz má svérázný charakter.

Walther Smeitink: Bez názvu, 80 x 75 cm, kombinovaná technika na plátně. Foto: Jan Dočekal Tedy tu je tázání, z čeho a jak vzniká osobitost malířského výrazu? Pokud sám tvůrce stojí více o dosažení výsledku své práce dle vlastního „předpisu“ než o verbální sdělování svých technologií, můžeme se pouze dohadovat. Malířský projev je specifickou směsí řemeslných dovedností, osobní filozofie, citu střeženého rozumem a dojista i nesdělitelné psychosomatické sloučeniny malířova tvůrčího pudu. Zrozený obraz má být nanejvýše osobitým svědectvím o individuu tvůrce. A v příměru k obrazu předcházejícímu má vždy být nový. Nebo alespoň nově rozvíjející předtím dosažené. Předešlá věta jde na Smeitinkovo tělo i duši. On je typickým rozvíjejícím malířem s volným tempem práce. Stále má co ukázat k příjemnému podívání.

Závěrem poznámka, snad ne zbytečná: Biba a Smeitink jsou přáteli. Jejich osobní i umělecké kontakty jsou rozvité. Přesto je na propagační tiskovině k výstavě uvedeno Smeitinkovo jméno před Bibovým. Abecední pořádek i úcta k hostu jsou pominuty. Ve stejném pořadí jsou spojitě, poněkud nešťastně, zobrazeny výřezy z obrazu jednoho a druhého. Reprodukce Smeitinkova obrazu zabírá bez grafického zdůvodnění šedesát procent vymezené plochy, Bibova v nerovnováze nezaslouženě jen čtyřicet.        

 

Sergej Petrovič Biba a Walther Smeitink – Mühlbacher, Křižovatka, obrazy, Špitál, Jaroměřice nad Rokytnou. Výstava je přístupná do 31. října, pozvánka na vernisáž a plakát neuvádějí otevírací dobu.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Odborníci z univerzity v německém Dortmundu vytvořili trojrozměrný detailní model marsovské lokality Oxia Planum, kam má v roce 2021 dosednout mise ExoMars 2020 tvořená ruskou přistávací plošinou Kozáček a evropským roverem Rosalind Franklin. Digitální modely terénu mají rozlišení 25 cm / pixel a pomohou vědcům lépe pochopit geografii a geologické charakteristiky oblasti. Stejně tak se využijí při plánování pohybu vozítka po lokalitě. Oblast na přiloženém videu pokrývá velkou část přistávací elipsy s rozměry 120 × 19 km a dominuje jí zvětralý kráter, který se objeví během letu vstříc okraji přistávací elipsy. Blíže k jejímu středu je terén relativně rovinatý, což je pro přistání a následný provoz mnohem vhodnější.