74 článků z PONDĚLÍ 23.9.2019

Rok 2019 je zatím třetím nejteplejším rokem v histori měření. Období od ledna do srpna 2019 bylo v globálním průměru o 0,94 stupně Celsia teplejší, než byl průměr ve 20. století. V červnu a červenci byla teplotní odchylka rekordně vysoká – v obou měsících 0,95 stupně, srpen byl v globále druhý nejteplejší s odchylkou 0,92 stupně Celsia. Informoval o tom americký Národní […]

Zdravý český les má různorodou věkovou strukturu stromů a neroste v něm jenom jeden druh dřeviny - tím se liší od monokultury. Ve zdravém lese také probíhají přirozené vývojové cykly a nevyhýbají se mu ani klimatické změny. Významným aktérem je tu kůrovec u lesů či lesních kultur se smrkem, jiné choroby a škůdci v případě jiných dřevin a oslabení lesa. Rozlišme konkrétní případy a připomeňme úskalí špatného lesnického hospodaření v lesích.

Červená aerovka, Píseň pro Kristinku nebo Ten umí to a ten zas tohle – to je jen malý výčet hitů, které vzešly z pera hudebního skladatele, režiséra a rozhlasového redaktora Zdeňka Petra (21. 9. 1919 – 5. 12. 1994), který by letos oslavil sto let.

Zdeněk Petr se narodil jako jediný syn v rodině truhlářského dělníka závodů Tatra v Kopřivnici. K hudbě ho přivedl otec, nadšený amatérský muzikant a jeden ze zakladatelů Pěveckého sdružení v Kopřivnici. Díky přátelství s Václavem Pokorným se Zdeněk Petr dostal na začátku 2. světové války do Prahy, kde našel zaměstnání v nakladatelství R. A. Dvorského.

Zde se setkal s řadou známých osobností té doby, mj. i s Karlem Vlachem, díky kterému se později dostal i ke spolupráci se slavnými V+W. První jejich společnou prací byla hudba k muzikálu Divotvorný hrnec, který V+W přivezli z USA. Poté, co se změnou režimu Dvorského nakladatelství zaniklo, našel Zdeněk Petr práci v Československém rozhlase jako redaktor.

Strávil tu 12 let, než odešel do Státního hudebního vydavatelství Supraphon, odkud se po šesti letech vrátil znovu do rozhlasu, tentokrát už jako hudební režisér a zůstal zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1980. Během svého života složil hudbu k desítkám písní a řadě divadelních představení, zejména muzikálů. Jejich výčet najdou zájemci v knize a na www.hudba-pritelkyne.cz.

Spolupracoval například s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, textaři Ivo Fischerem či Vladimírem Dvořákem a jehož písničky zpívaly všechny hvězdy naší populární hudby jako například Waldemar Matuška, Václav Neckář či Marta Kubišová.

O svém životě, prvních hudebních krůčcích i o lidech, s nimiž měl tu čest spolupracovat, vypráví Zdeněk Petr ve své autobiografické knize s názvem Hudba přítelkyně, jejíž druhé rozšířené vydání vydal minulý měsíc Radioservis, a. s. Kniha je k dostání v distribuční síti Radioservisu a na internetu.

Rozsáhlé dílo, které Zdeněk Petr během svého života napsal, přiblíží zájemcům výstava s názvem Zdeněk Petr: Ten umí to a ten zas tohle, která je až do 27. října 2019 k vidění v Muzeu Fojtství v Kopřivnici, kde se Zdeněk Petr narodil. Od 2. listopadu se pak výstava přesune do Prahy, kde ji budou moci zájemci shlédnout až do 31. prosince v podkroví Werichovy vily na Kampě.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

V roce 2017 Rusko určilo, že projekt Sunkar se stane základem nové generace raket, čímž se zrodil plán na raketu Fenix, později pojmenovanou Sojuz 5, která je dnes známá jako Irtyš. Vývoj však pokračuje i nadále a konstrukční kancelář Progress pracuje na kosmickém nosiči, který by spaloval kapalný metan. Tato raketa byla často označována jako Sojuz 7, přičemž nejčastěji se mluvilo o používání motorů RD-0164. V letošním roce však bylo označení Sojuz 7 použito pro nově navrženou raketu, která má na prvním stupni používat motor RD-180. Podle všeho se zdá, že i přes menší zmatky v pojmenování stále „metanová verze“ žije - aktuálně se ukrývá pod zkratkou RN SPG.

Cena Jaroslava Seiferta, prestižní literární ocenění udělované od roku 1986, má nového laureáta. Je jím Miroslav Petříček, autor knihy Filosofie en noir (Karolinum, 2018).

Porota ocenila, že profesor Miroslav Petříček (1951) trvale pracuje na tom, aby filozofie vybočila z čistě vědeckých rámců a otevřela se jiným oborům, zejména literatuře a umění. Petříčkovo dílo je nejen aktuální, ale překračuje aktualitu důrazným apelem na hodnotové ukotvení společnosti. Navíc je mimořádně čtivé.

Cena Jaroslava Seiferta, založená roku 1986 ve Stockholmu jaderným fyzikem Františkem Janouchem, je udělována za vynikající slovesné dílo vydané nebo jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech, výjimečně i za dílo celoživotní. Laureáta vyhlašuje Nadace Charty 77 každé dva roky 22. září, v předvečer Seifertových narozenin.

Cenu Jaroslava Seiferta financuje Nadace Charty 77. Laureát ji převezme v prosinci 2019 v primátorské rezidenci v Praze. Finanční odměna činí 100 000 korun.

O udělení Ceny Jaroslava Seiferta rozhodla nezávislá porota ve složení: Tomáš Kubíček (předseda poroty), Pavel Dominik, Libuše Heczková, Hana Klínková, Marie Langerová, Milena M. Marešová, Hana Soukupová a Jiří Zizler.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Turisté na velbloudech se vydávají k Jüe-ja-čchüan (Jezeru měsíčního srpku), sladkovodnímu jezeru ležícího v poušti nedaleko města Tun-chuang v čínské provincii Kan-su, na trase Hedvábné stezky.

Fotografie pocházejí z letošního 30. července, od cesty turisty ani tento den neodradily vysoké teploty. Uvádí se, že každý den absolvuje cestu na velbloudech na 1300 lidí.

Cesta netrvá dlouho, průvod velbloudů však vypadá velkolepě. Za dunami lze slyšet hučení sesouvajícího se písku. Stejný zvuk linoucí se ze zdejších Hor zpívajícího písku (Mingsha Shan) zaslechl i Marco Polo, když tu před sedmi staletími projížděl.

Jezero leží v poušti Taklamakan, která se rozkládá na ploše 327 kilometrů tisíc čtverečních. Až 85 procent jejího povrchu tvoří pohyblivé písečné duny, nejvyšší na světě (dosahují až 300 metrů).

Jezero napájí podzemní pramen, vlhkost zpevňuje jeho břehy, takže ho chrání tak před pohlcením pískem. Na jeho břehu se nachází okrasná zahrada s pagodou.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}