65 článků z PÁTKU 1.11.2019

V poslední době se stále častěji mluví o tom, že si Armáda České republiky vyvíjí a testuje pro své vojáky novou uniformu. Je současná uniforma už opravdu zastaralá? Potřebují naši vojáci nové oblečení, když to staré stále dobře slouží? Nebo je už opravdu nejvyšší čas vyměnit téměř čtvrt století starý design a podívat se po novém řešení? Na to se pokusíme odpovědět v následujících řádcích.

Od posledního komentovaného přenosu uplynuly už tři týdny, ale teď nás čeká slušný nášup. V dalších dnech by nás měly čekat hned tři komentované přenosy. Začneme startem z kosmodromu MARS na východním pobřeží USA ve Virginii. Tady již stojí raketa Antares, která by měla zítra ve 14:59 našeho času vyrazit vstříc obloze. Pod jejím aerodynamickým krytem čeká […]

Elon Musk právě překvapil trojicí twítů, které nelze chápat jinak, než že přestává používat Twitter. Už dříve odešel i se svými stránkami z Facebooku, ale u Twitteru je jeho aktuální počínání překvapující. Na síti byl doposud velmi aktivní a vypadalo to, že ho baví a je mu i užitečným nástrojem ...

Výstava malíře Bedřicha Dlouhého (1932), přední osobnosti českého moderního umění a spoluzakladatele legendární skupiny Šmidrové (1957), představuje poprvé v retrospektivně zaměřeném projektu v ucelené podobě rozsah umělcova díla od roku 1956 do současnosti. Je koncipována tematicky, a to se záměrem ukázat záběr Dlouhého tvůrčí imaginace a originalitu jeho netradičních metod a experimentů překračujících dobové pojetí obrazu.

Expozice v Městské knihovně Praha nabízí přes 120 mimořádně rozmanitých děl, z nichž mnohá patří k ikonickým a známým, jiná k méně známým i zcela neznámým a dosud nevystaveným. Jejich prostřednictvím uchopuje motivickou a myšlenkovou bohatost malířovy tvorby, a alespoň ve zkratce nastiňuje její vývoj. Pronikáme do Dlouhého stále živé šmidrovské „dada“ strategie balancující na hraně vážného, nevážného a absurdního; seznamujeme se s bravurností jeho malířského podání, s ironickou reflexí pop-artu a fotorealismu i s humornými parafrázemi děl starých mistrů; poznáváme nápaditost a neobyčejnou invenčnost v užití asambláže a koláže. V jeho tvorbě obě tyto techniky dominují. Skýtají mu svobodu vyjádření, uplatnění imaginaci provokujícího principu náhody i prostor pro rozvíjení smyslu pro humor, ironii a mystifikaci.

Třebaže je umělcův projev stylově nezávislý a různorodý, vždy mu jde o celek – výsledný obraz také jako celek koncipuje. V podání jsou proto všechny užité prvky rovnocenné: ať se jedná o malbu, kresbu, nalezené nebo vlastnoručně vytvořené předměty, reliéfní aplikace nebo o skryté světelné zdroje. Otevírá si tím prostor, ve kterém dochází k prolnutí iracionality realitou a reality iracionalitou, jež je bází jeho tvorby.

Součástí výstavy, která poběží až do 10. února 2020, je film Aleše Kisila realizovaný pro Českou televizi v roce 2000 v rámci projektu Ateliéry. Připravenou retrospektivu doprovází obrazově bohatý český a anglický katalog v grafické úpravě Zdeňka Zieglera.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Dušičkové věnce a květináče s chryzantémami vroubí naši cestu do hlubin podzimu. Choulíme se k obydlím, potápíme se do časů minulých, kdy s námi tady ještě byli ti dnešní nebožtíci. Jsou víc než jména na náhrobcích. Vrostli do nás a neopustí nás, dokud my neopustíme je.

Slunce z posledních sil krmí naše naděje i běsy. Rozhrnujeme oponu, kterou všední dny zahalují jeviště vzpomínek, a podáváme ruku minulým výjevům, hledíme do tváří, o nichž jsme nikdy nepochybovali, a jsme náhle udiveni nepravděpodobností toho, co patřilo a patří k našemu životu. Světýlka svíček, ohýnky znamení, vzkazy hvězdám, jež nám svým mžikáním slibují pochopení a přízeň. Proto se brzy stmívá, aby s námi byly déle, učí nás vážit si světla.

Opar vzlíná z moravských úvalů a auto bzučí po dálnici od severu k Brnu. Chvat vozidel jako by nepatřil doprostřed bukolické krajiny s mírnými kopečky, kam se víc hodily pochodující pluky císaře Napoleona. Mohlo to vypadat malebně, než jejich kosti splynuly s touto půdou, a nemají hřbitovy a nemají hroby.

Austerlitz, Austerlitz, převaluje se to slovo na jazyku, vynořuje se s ním jedno pařížské nádraží a vane jím neutuchající proud slávy, než náhle a najednou – zrada aliterace: Auschwitz. Ano, také proto už není v Rousínově židovské ghetto. Míjíme tabuli s názvem města a smutek zalévá údolí. Potřebovali bychom vzdálený přístup, potřebujeme cosi opravit na ploše minulého času, stejně jako nám aplikace dává možnost přecházet z jednoho počítače na display druhého. Vzdálený přístup je sdílení. Snesli bychom je?

Mír této krajiny viničně šumí a naklání se do Rakous. Tím směrem odtud odtekla i němčina a nebylo to bez křiku a nebylo to bez ran. Babička, než se definitivně rozhodla pro samostatnost šikovné švadleny, nastoupila na krátko do služby v brněnské rodině a první, co se musela naučit, byla věta: „Gnädige Frau ist nicht zu Hause.“ Pamatovala si to do smrti, stejně jako nezapomněla na skupiny mladíků v bílých podkolenkách vypínavě se procházející po vyškovském náměstí. Rousínovské ghetto je pryč, ostrůvek německých vesnic je pryč. Ale dějiny přece nekončí. Co přijde dál?

Pestrá látka krajiny se vine jako šál, ale barevnému listí něco chybí. Zčista jasna je tu stará a neúprosná asociace. Štiplavý dým podzimních ohňů. Ano. Trpká chuť hořící bramborové natě. Tak vonělo a chutnalo přece dětství. S ním zmizely z polí i brambory. Ten pokrm chudých je prý teď u nás jen z dovozu. Vypadá to tak, že vše pracné, obtížné a namáhavé se snažíme hrnout z našich životů jako okopávání brambor. Chtěli bychom život lehčí a lehčí, až nebude vážit skoro nic. Ale za co bude pak stát?

Jazyk je výsměšný. Říkáme předkové, ale musíme k nim couvat. Dušičky jsou dny zpětného chodu. Uháníme kupředu, a máme zařazenou zpátečku. Paradoxní doba krátících se dnů. Paradoxní doba, kdy lidí ve vesnicích ubývá, a domů a aut přibývá. Chryzantémy jsou paradoxní květiny, rozkvétají, když všechny ostatní kytky vadnou, a čistí vzduch. Proto je pěstují v kabinách kosmických lodí.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Mnoho automobilů cestujících na českých silnicích je stará více než 10 let. Tento výsledek nás staví do nepříliš slavné pozice v Evropě...Přestože počet nových aut neustále roste, jsme daleko od výsledků dosažených v jiných zemích Evropy. Jen za rok 2018 se do Čech přivezlo více než 130 000 ojetých vozů. Možná to je jeden z důvodů rostoucí popularity... ...