18 článků z NEDĚLE 3.11.2019

U města Jün-čcheng čínské v provincii Šan-si se rozkládá solné jezero, z něhož lidé těží sůl už přes čtyři tisíce let. Když do něj vstoupíte, díky vysokému obsahu soli vás voda nadnáší. Proto se mu také přezdívá čínské Mrtvé moře. Při pohledu z výšky jsou vidět krásné obrazce, které jezero vytvoří.

 

solne jezero2

Již delší dobu se čas od času objevuje od diváků našich komentovaných přenosů jeden návrh - rozšířit naše komentované přenosy nejen na starty, ale třeba i na připojování kosmických lodí k ISS. Zítra dopoledne si to tedy poprvé zkusíme. Na základě reakcí z chatu, komentářů pod videem či na sociálních sítích se následně rozhodnu, zda Vás tento formát zaujal a zda bychom jej měli zařazovat častěji i u jiných kosmických lodí. Premiérové komentování příletu ke stanici připadne na kosmickou loď Cygnus NG-12, jejíž start jsme v sobotu odpoledne komentovali živě a která by měla být v 11:45 SEČ zachycena staniční paží.

Úspěšný britský prozaik a scénárista s polsko-židovskými kořeny Neil Gaiman (*1960) je mimo jiné autor Knihy hřbitova, Koralíny a Nikdykde. Bývá označován za popkulturní ikonu a do jediného svazku teď umístil výbor ze svých dosavadních populárně-vědných textů. Vznikla nesourodá směs šestaosmdesáti proslovů, článků, esejů a úvodů ke knihám. Stala se bestsellerem listu New York Times, a jak autor říká, některé stati jsou spíše lehkovážné, ale jiné přece jen seriózní.

Knihu nazval podle příhody, která se mu stala takřka před deseti lety během udělování Oscarů a již vylíčil ve vzdorné reportáži Co jsem zahlédl z první galerie. I když soutěžila adaptace jeho dětského hororu Koralína, cítil se – patrně právem – na galavečeru poněkud upozaděn, i zmapoval jej dost otráveně, ne-li ublíženě.

Přečteme-li si ale jeho knihu, spatříme úžasně talentovaného Neila Gaimana i jinak. Jako ambiciózního muže, který sám přiznává, že se nejméně patnáct let života natolik hnal za úspěchem, až si NEUŽIL některé jeho vrcholy, které prošly okolo, aniž si to zcela uvědomil. Ale podle Gaimanova názoru píšící lidé stejně nedělají „kariéru“ v pravém smyslu toho slova a sám se vnímá jako člověk, jenž se vždy jenom pouští do další z položek toho seznamu úkolů, který si prý sestavil už v patnácti letech a jenž zahrnul všechny věci, které hodlal během života zvládnout. De facto se mu, vidíme, vše podařilo. Ale vždy „prostě“ a „jenom“ pracuje několik let na díle, než se dostane k jeho konci, aby začal pracovat na dalším.

Z určitého hlediska vám nebude Gaimanův úspěch připadat tolik nečekaný: to když si přečtete o jeho dětství. V podstatě je totiž strávil velmi osaměle v britské knihovně a lze mu asi věřit i v tom, že tam skutečně přečetl celé dětské oddělení, aby nato vstoupil rovněž do oddělení pro dospělé. Není už, pravda, zřetelné, kam se propracoval v oné dospělejší oblasti, nicméně v knížce Postřehy z poslední řady svědčí o mnohém už jen její část sestavená z předmluv. Gaiman napsal působivé úvody ke sběratelské edici Vybraných básní a povídek Edgara Allana Poea (2004), k novému kritickému vydání Draculy (2008), k Fantastickým a hororovým povídkám Rudyarda Kiplinga (2008), k Wellsovým krátkým prózám i včetně Země slepců (2007), k antologii děl H. P. Lovecrafta (1995) i k Třinácterým hodinám Jamese Thurbera (2008). Víckrát psal o Chestertonovi, Tolkienovi, C. S. Lewisovi, Douglasi Adamsovi, Terry Pratchettovi a řada esejů přitom má charakter osobní vzpomínky na člověka.

Platí to dokonce v případě tak dávného klasika science fiction, jakým byl Fritz Leiber, a platí to také v případě Raye Bradburyho či Stephena Kinga, jehož rodinu navštívil v jednom z jejích domů na Floridě, aby realizoval interview pro Sunday Times. Platí to i pro pozoruhodného mistra fantastiky Gena Wolfa a celý oddíl knihy Postřehy z poslední řady je věnován pouze úvahám nad science fiction. V případě úvodu k románu Skleník pak Gaiman obecněji dumá nad celým dílem Briana Aldisse (kterým kupříkladu Isaac Asimov pohrdal) a v případě románu Hvězdy, můj osud přemýšlí přínosně nad osobností Alfreda Bestera. „Možná to byli giganti, ale nikdo si jich nevšímal,“ vypráví o dalších. „Na to byli až moc divní, pokřivení a chytří. Jedním z nich byl Avram Davidson a patřil k nim i R. A. Lafferty.“

Některá z ještě opomíjenějších literárních děl poté osobně vynáší z hrobů na světlo a příkladem je pozapomenutý Mlhov (1926) Hope Mirrleesové. Nikam již Gaiman samozřejmě nemusí vynášet „alchymický“ román Susanny Clarkeové Jonathan Strange a pan Norrell (2004), s jehož autorkou se rovněž zná a jehož vznik nám zajímavě přibližuje.

U příležitosti nového vydání Dcery elfího krále (1999) vzpomíná taktéž na lorda Dunsanyho, a to jako na jistou výjimku z pravidla: „Britská šlechta, jakkoli dala světu nadměrný počet lovců, excentriků, statkářů, válečníků, diplomatů, podvodníků, hrdinů, lupičů, politiků a zrůdných osobností, v žádném století či období neproslula tím, že by plodila velké spisovatele.“

Dalším přínosným postřehem Neila Gaimana, který se už počátkem devadesátých let přestěhoval do Spojených států, je, že skutečně dobrá fantastika nebývá „útěšná“. Příkladem je kupříkladu figura Samuela R. Dalanyho, k jehož novému vydání Einsteinovy křižovatky (1998) Gaiman rovněž přispěl úvodem. A sice je pravda, že zmiňovaný Brian Aldiss citoval v případě tohoto autora C. S. Lewise a zastával názor, že „Delanyho příběhy o tom, jak se podivným lidem dějí podivné věci, jsou poněkud příliš podivné“, ale sám Gaiman na dotyčných hrdinech neshledává nic zvláštního ani podivného. „Jsou to postavy hluboce lidské, nebo, což je možná podstatnější, jsou nám hluboce podobné.“

V samostatné části Gaiman hovoří jen a jen o komiksu (a jeho tvůrcích) a nechybí kapitola Batmanovské obálky (2005). Oddíl Filmy, pohyblivé obrázky a já zahrnuje letmou vzpomínku na snímek Frankensteinova nevěsta i úvahu O komiksech a filmech, otištěnou původně v Guardinu (2006). Už tenkrát se Gaiman bál, že se svět komiksu stane „levnou vývojovou laboratoří“ Hollywoodu.

Snad v souvislosti s jeho Nikdykde jej také kdysi oslovila jistá Maria Lextonová z magazínu Time Out s návrhem, zda by chtěl strávit noc v ulicích Londýna. Stalo se. A bizarní reportáž Od šesti do šesti byla zveřejněna roku 1990. Končí následujícím statistickým „rozkladem“: Spatřené vraždy: 0. Honičky v autech: 0. Prožitá dobrodružství: 0. Setkání s cizími špiony: 0. Setkání s nočními dámami: ½ (Ella). Setkání s rockovými hvězdami: 1. Střety s policií: 2.

Z dalšího oddílu Hudba a ti, kdo ji tvoří se pak zdá, že je Gaiman prvořadě prodchnut dílem Lou Reeda. A devátá, předposlední část svazku Tvořte dobré umění je už jen reedicí původně samostatně vydané knížky, která vznikla jako proslov pronesený během promocí na Filozofické fakultě Univerzity ve Filadelfii 17. května 2012. „Stal se z něj jeden z mých nejrozšířenějších textů,“ přiznává. „Videa na internetu mají miliony zhlédnutí. A největší problém úspěchu spočívá v tom, že se proti vám spikne celý svět a bude vám bránit v další tvorbě právě proto, že jste tak úspěšní... Ale to, co se mi v životě povedlo nejlépe, byly vždy věci, kterými jsem si byl nejméně jistý: byly to ty příběhy, kdy jsem věděl, že buďto zafungují, anebo spíš skončí trapným neúspěchem, o němž si budou lidi vykládat až do skonání světa. Vždycky měly společné jedno: ze zpětného pohledu všichni poukazují na to, že to či ono byl nevyhnutelný úspěch, zatímco když jsem na dané věci pracoval, neměl jsem o tom ani ponětí.“

 

Neil Gaiman: Postřehy z poslední řady. Z anglického originálu The View from the Cheap Seats (2016) přeložila Petra Johana Poncarová. Argo. Praha 2019. 512 stran

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Je tu neděle a s ní již tradičně vychází Kosmotýdeník – pravidelný souhrn událostí, které se staly během uplynulých sedmi dní v kosmonautice. Dnes se v hlavním tématu můžete těšit na historicky první usazení vozítka Mars Rover 2020 na jeho kola. Dále se podíváme na perfektní fotografie ze startu rakety Antares, ale nevynecháme ani dění kolem výměny akumulátorů na Mezinárodní kosmické stanice. Dočkáte se také pravidelných rubrik. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Byl jsem pozván, abych na veletrhu For Interior na Výstavišti Letňany pohovořil o ložnicích, postelích a spaní a taky o dřevě. Rozdělil jsem si svou – a teď už i vaši přednášku na tři díly.

a) Dřevo

b) Ložnice a postel – základní předpoklady

c) O spaní

Co se týče dřeva – můžu o něm rád mluvit řadu hodin a z mnoha různých úhlů pohledu. Na začátek snad postačí tvrzení, že pro člověka neexistuje žádný bližší milejší a přívětivější materiál, než je dřevo. Dřevo ve stromech spoustu let žilo, nevyrábí se, roste v lese, bylo živé. Domov dělá domovem právě dřevo.

Takže zvlášť dneska v čase realit virtuálních a techna všech podob bychom měli mít ze dřeva, z kůže nebo přírodní tkaniny všechno, čeho se dotýkáme, stůl, židle, postel…

Důležité je vždycky osobní svědectví toho, kdo doporučuje – a tak svědčím: já sám mám postel ze smrku a borovice, ničím nenatřenou, takže když se v místnosti mění vlhkost, borovice zavoní a trochu i smrk…

Co se týče výrobních postupů v případě postelí a vůbec nábytku do ložnic, je třeba říci především jakýsi základ, jakýsi začátek vší ergonometrie – dva základní body, na které nezapomeňte, ať už si postel budete vybírat, kupovat a nebo navrhovat či stloukat z palet:

1. Do postele se nechodí jen spát!

2. Do ložnice a do postele nechodí všichni vždycky střízliví!

Co z toho vyplývá?

Inu – především – žádné špice (nesmějte se prosím vás, viděl jsem) žádné ostré, tvrdé hrany! Co je milé pro spaní je zaoblené a hladké!

Problém matrací přenechávám odborníkům, zase si dovolím doporučit přírodní materiály, i když žíně dnes už asi běžně neseženete a že byste si cpali slamník slámou, o tom pochybuju. Mimochodem – jeden z nejznámějších fejetonů našeho Jana Nerudy byl právě o slamníku – jmenoval se – Kam s ním?

Ilustrační foto - koláž Martin Patřičný:  Ve dřevěné vatě - Jako v nebiPřírodní materiál… Pravá vlna hřeje i mokrá a dnes se (už zase!) ví, že v extrémních podmínkách je například pro spací pytle peří nenahraditelné…

Co se týče spaní samotného… Myslím, že každý z vás už v životě někdy spal, všichni jste přece už někdy spali, ne? takže zhruba víte, o čem je řeč.

Večer si unavení lehneme, zavřeme oči a ráno je zase otevřeme a vítáme nový den. Tak jednoduché to je! Tělo na dobré posteli si odpočine, mozek vypne. Pokud to tak jednoduché není, pak vám pomohou apoštolové dobrého žití, psychologové klasičtí i samozvaní a v neposlední řadě lékárníci.

Je spousta teorií o tom, co dělat a pít před spaním a jak dlouho a co nedělat, jak děkovat, modlit se, na co nemyslet…

No, víte – nejlíp spí dobrý člověk. A jestli je na světě zlo, nedopusť, aby přicházelo skrz tebe, jsem někde četl.

Nebudu vám říkat, jak jste byli báječní a úžasné publikum, to víte sami a váš případný potlesk si budu považovat. Tím končí oficiální část a je čas na vaše dotazy. Pokud jako první chcete vědět, co to právě teď dělám, tak se ukláním…

{loadmodule mod_tags_similar,Související}

Je lehký jako vážka a navíc i ekologický. O čem je řeč? O nedávno představeném notebooku Elite Dragonfly od společnosti HP, který je revoluční hned v několika směrech. Vedle neuvěřitelně nízké váhy, která nedosahuje ani jednoho kilogramu, se může pyšnit titulem ,,první notebook, jehož části pochází z plastů, které by jinak skončily v oceánech." HP tím... ...

Sklizeň na většině českých a moravských vinic je u konce a vinaři sčítají úrodu. Oproti velmi vydařenému ročníku 2018 byl letošní výnos podle odhadů místy až o 30 % nižší. Vinaři očekávají ročník s typicky moravským projevem, výrazným aroma a příjemnou svěžestí. Zatímco vloni vinaři sklízeli hrozny už v polovině srpna, letos začala hlavní část... ...

Přehled událostí na obloze od 4. 11. do 10. 11. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Večer za soumraku je vidět Jupiter a Saturn, ale velmi nízko na jihozápadě už se objevuje i jasná Venuše jako Večernice. Ráno je vidět Mars a během noci také Uran a Neptun. Merkur se blíží do dolní konjunkce a za týden v pondělí bude před Sluncem. Na Slunci se zjevila malá skvrna nového cyklu aktivity. Raketa Antares v sobotu vynesla nákladní loď Cygnus k ISS. Čína plánuje dva starty svých raket. Boeing připravuje svoji osobní kosmickou loď Starliner na test úniku ze startovní rampy. Před 85 lety se narodil Carl Sagan.